Reanimace veršem

Majetek na duši

14. března 2013 v 21:00 | Christina
Nikdy jsem nechtěla svírat perly
v hedvábných rukou alabastrové kůže
a každé sevření té perly je na bílém papíře kaňkou tuše
kaňka se vpíjí do papíru, ztracená v běloskvoucím žáru
papír dosud neposkvrněn, pohlcen do černočerna
nevědomky svého daru a každá z nich sobě věrná.
Perly takouc po duši v plné blaženosti roztávají vřelostí
a cennost přebytá je cenností
v perlách utápějící se ctnosti,

trýzní se svou bezcenností.

Kontrasty krásy

6. března 2013 v 18:19 | Christina
Ztísněnost, bujnost zaobalená v cudnosti.
Jako květina ve váze, krásná, ačkoliv jednou také zvadne...
Určené pouze pro zraky obdivovatelů, jako medicína proti mrzutosti
a zmámit je, je tak snadné!

Sedí v zahradě, ztrýzněná něha
upravené záhonky tvoří dokonale vykonstruované tvary,
A děvče po nich ladně běhá
Běda však stoupne-li si na ten skvost, jež je určem pouze pro oči
a kolem promenádují se mladé páry.
Ruku v ruce, bez projevů lásky.
všechno je náhlé.
A z mladé tváře zbyly pouhé vrásky.

Potoky zurčí, horské kvítí se dere na povrch
kadeře volně splývají s ňadry
zapomenutý dech a trní růže zabodnuté ve chvíli,
kdy poupata ztratí svojí něžnou krásu.
Kanárci vyletí ze svých malých krásných zlatých klícek,
jež se houpají, sem tam, sem tam v rytmu vánku.

vnější svět

2. března 2013 v 10:21 | christina machart
Kormoráni
kypí touhou
vzbouřená moře se jim klaní,
kdy ztratí se s jednou šmouhou?
Palety neztací trpělivosti
a moře vytrácí se z našich pamětí,
kdy svět kouzlí zaprášenou omamností
jen kormoráni nad ní přeletí
přeletí vzduchem, jež vlévá se do řeky,
přeletí mořem, jež teče nahoru,
přeletí v půdě, zakopáni navěky
čekají pyšni v dalekém obzoru
A vyletí z ucha mladého muže,
bez ostychu před slepýma očima
jež bodnul se do prstu z trní růže.
Pro svou milou a krvi zbývá pouhá hodina,
než stane se slinou
než kormorání nasyceni touhou
stanou se malou černou šmouhou.

Rampouch

24. února 2013 v 10:28 | christina machart
V očích roztává sníh
a na srdci rampouchy hřejí
Zakrýváš kapradí holou kůží a schováváš se za ostych,
širé moře zpívá v beznaději
plané naděje na útěk,
kdy unášíš vodu, svým tělem
A nevíš nechce-li ona unášet Tebe.
napnutá žebra praskají
a ústa ještě nebyla nakrmena slovy.
Oči nepoznaly nebe.
V srdci tě rampouch trýzní a zebe.
Zpěv neutiší uši,
láska neukojí city.
zesnulé tělo, pohřebno v moři
Ladně tančí se svou vlastní duší.
A v srdci je rampouch tiše skrytý

Noblesa

19. února 2013 v 18:53 | christina machart
K obzoru hledět
bez cílů, zpříma
vstříc slunečním paprskům
a zprudka ta záře oči jímá
lahodí sladce bílým rtům.
Avšak slunečníku netřeba
s otevřenou náručí, vítat mrtvé ptáky,
jež padají na ranní rosu a se vším štěstím
ji odívají do skvostné rudé róby
kulka hluboko pod přepychovým peřím,
jako démant, jako ten nejkrásnější šperk
se leskne v těle a mrtvá láska padá do klínu.
Bílého klínu.
A zdobí jej jako nejkrásnější klenot.
Pohlcena do bílého stínu.
Deštníku netřeba...
před bílou tmou.
před černými lijákem ...
a ňadra se dmou
v mateřském sevření
se zesnulým ptákem.
S mrtvou láskou
Ve vší noblese.
Tváře peřím zalité
a slzy skryté.
na plese.
S mrtvou láskou.
Ve vší noblese.

Svoboda

15. února 2013 v 9:39 | christina machart
Městem kolovalo ticho,
pouze dusot kopyt
jej podupal
a kola nóbl kočáru, v němž
upovídané dámy rozprávějí
asi o počasí
v manželství.
S čajem v klíně sedí pod hvězdami.
a v rybníku dívky smáčejí si vlasy
na znamení svého vítězství.
A každý tiše závidí jim,
pro oddanost svobodě
dámy procházejí kolem s opovržením a hlavou vztyčenou.
Jako stín.
Ve své nóbl róbě.
pod níž před světem ukrývají
kůži starou, svraštělou.

Jaro

11. února 2013 v 9:24 | christina machart
V patách stíny domů
s temnou minulostí
v kloboucích schovávají svatby hmyzí
a v puklinách stromů,
pukají zlostí
v závojích zmízí.
do paraplat, jež vzlétnout chtějí
a jako ptáci štěbetají.
Dívky v rukou za nožky nad hlavou drží skřivany.
a v tom skvostném zmatku usedají,
na své staré prosedělé divany.

Muší revoluce

4. února 2013 v 15:39 | christina machart
Moucha založená v knize
slisována, nohy jako akrobatka
podrobena analýze,
zabita pro muší jatka.
Křídla jako tanečnice
odebrány pro zdravotní účely
leží tam a tiše sníce,
bdělost její ale popřeli.
Přesto však hltá každou větu
každé slovo
každé písmeno,
aby jednou ukázala světu,
že její tělo musí býti řádně pohřbeno.

Kojenec

2. února 2013 v 10:44 | christina machart


Pěna ti stejká po bradě
a bílý nohy si máčíš v louži mlíka
navzdory svý šťastné náladě
ti tvář neštěstím vzlyká
Šťastný člověk je jen ten zfetovaný.
Piješ mlíko a zažíváš ty šťastný stavy
Jsi kojenec týhle malý země
napojena na dlouhou pupeční šňůru,
která začíná i končí ve mně
a probudí mou ranní noční můru.
A ta noční můra, probuzena ze snu zlýho,
o mně asi
její strach je můj strach, ze strachu posledního
Krabicový mlíko, v němž si smáčím své vlasy

Kdy bylo Kdy?

27. ledna 2013 v 17:17 | christina machart
Nikdy jsem neslavila svůj vlastní svátek,
kdy láska předla jako kolovrátek,
kdy střik vinný,
přiznal své viny.
Kdy přečetla jsem poselství ze své vlastní sliny
a znala jsem tak dobře nevlastní stíny,
jako vlastní.
Kdy citrony chutnaly celkem kysele.
A rty byly ještě zcela nesmělé.
Kdy v klínu schovalo se kotě
a hudebník nerozuměl žádné notě.
a nota nerozuměla žádnému hudebníkovi...
Kdy zítra bylo asi vloni,
kdy jsme my nebyli oni
Kdy rámy se obrazovaly do obrazů,
kdy obálky balily se do vzkazů.
kdy, Kdy nebylo kdy.

ČASO stroj

21. ledna 2013 v 21:19 | christina machart

halilo je do krásných barev listí,
odíval je sníh.
nyní jsou však nahé,
bez ostychu rovni sami sobě.
takové, jaké jsou, krásy nepoznané
Jak tomu bývá v každé době.

zrcadlo

18. ledna 2013 v 21:23 | christina machart

Na rty si přimáčkneš sytě rudou rtěnku,
vždyť už jsi přece dospělá
zíráš na sebe.
To jsi ty?
To jsi vážně ty?
Tak krásná!

jsi jedna takovejch těch, jež
nosí v podprsence prachy a
neznají lásku, ale dokážou milovat?

Toužení toužit

16. ledna 2013 v 17:08 | christina machart
Zkrocená touha
umlčená bolest
věčnost je pouhá.
touha
po bolesti a
bolest po touze
zkrocené slasti,
o něž je nouze.
Zavířáš oči a tma tě svádí
proletí ústy modří kormoráni.
a pár kapek oceánu.
toužíš se ponořit do vlastního chřtánu.
toužíš toužit.

Svazek

12. ledna 2013 v 20:19 | christina machart
Až bude tě nadnášet voda tvých probrečených nocí,
kdy polštář byl tvou lodí,
s kruhem, tak jak tomu bylo tenkrát,
vždyť přece ještě nedokážeš plavat.
Oddaná slzám, snubní prstýnek svíráš ve spocených rukou
Chtě nechtě ponoříš se do závoje slz, do kapaliny z tvých myšlenek.
A pohltí tě ve vší kráse.
vždyť přece slzy jsou tvůj lék.

Mrtvé oči

4. ledna 2013 v 16:50 | christina machart

Jsi něco víc než zvíře.
a zíráš jinýma očima.
cítíš bolest
ve víře,
že jsi jediná?

Z hlubin

4. ledna 2013 v 14:39 | christina machart
Ponořené do hlubin něhy
moře kolem bílých nohou
vznášejí se nad krásnými břehy,
mořské obláčky.
Vlnky moře a vlnky vlasů,
v přátelském sevření
tančí a proplétají se oceány.
na jedné vlně v něze oděni.
Melodické hlásky.
mořkých panen.
a pijavice na bílých nohou.
na bílá líčka dopadl kámen
a znetvořil je.
Z lásky.

vilky

1. ledna 2013 v 14:56 | christina machart

Tam, kde krása dotýká se špiček
A slunce proniká do paraplíček.
Bílé vilky, v nichž voní čaj a růže,
tak oslnivě, že žádný parfém rovnat se jim nemůže.
A krása míjí kroky a bílé vilky, již trochu zašedlé,
s popraskanou omítkou.
Zapomenutý čajový dýchánek a seschlé růže v trávě,
altánek v němž milenci zapomněli na čas,
tváře v kávě.
Každý z nás...

vítr

23. prosince 2012 v 11:29 | christina machart

Vánek si hraje s látkou,
jež podřídí se jeho ladným pohybům
a vytvoří tak přesvědčivou tanečnici
a věrně svolí polibkům,
jen kus hadru o lásce snící.
Svobodně se vlní
ve vzdušných poutech.
Šaty, šaty nejsou třeba.
Koketuje.
Ach ty svůdníku!

Rtěnka

18. prosince 2012 v 18:09 | christina machart
Vůně laku na nehty
v krůpějích prvních slz,
jež nejsou z cibule.
A žena co nechce být ženou.
žiletku pevně svírajíc.
Tekoucí voda po těle je krásný oblek věru.
Na ulici jazyk hraje z deštěm drama
oči za stěnou.
mysl zazděnou.
A v uších rozezní se dotěrně
melodie známá.

čistota a nevinnost

13. prosince 2012 v 17:43 | christina machart
Napolo dívka,napolo žena
nic než jen láskou opomněná
drahá jest krása nevinnosti
drahá jest čistota bez cudnosti
Prodala za draho svou nevinnost ryzí,
vyjmula za draho čistotu z těla,
tělo vlastní je ji cizí
a další čistá duše zrezivěla.

pupeční šňůra mezi tělem a duší

11. prosince 2012 v 18:22 | christina machart
Jsem vzduch
průhledné oči
a žádný zrak
a žádný sluch.
Poslepu, po špičkách vánku
povznáším se
nad tělem,
déšť koketuje s loknami,
bláto se stává dívkou a dívka blátem.
duše... ta dávno ji v těle zemřela.
A náhle ji nedrží žádný mateřský pouto...
mezi životem a smrtí.
mezi tělem a duší.
volnost je na dosah...
vzduchu.
věčnosti...

Rampouch na mozku

8. prosince 2012 v 20:33 | christina machart
Nemohu plakat,
slzy mi mrznou
na bílé líci
Vždyť i srdce je led
v chladné tanečnici.
Sešněrovaná Svoboda,
nehodna svobody,
hrdostí upjatá,
skočila do vody,
jež zmrzla náhle v páře múzy,
nevinně zmrzlá,
zrak jímají hrůzy
zmrzlá jest tvář
zmrzlá jest mysl.
čirá zůstane.
navždy?
- než rozmrzne
Než zjihne tvoje tanečnice,
Ta dáma v tobě neprobuzená,
vybarvuje tvé chladné líce...

SMYSL ◄ tohoto článku

4. prosince 2012 v 17:00 | christina machart
Zaměřte se všemi svými (ne)smysly na tento smyslný článek, který ztratil smysl. Smyslné je, že je tato věta nesmysl, neboť smyslně líčí nesmyslnou situaci, jež ještě nenastala a tím pádem tato věta postrádá smyslu, smyslu, který nemá smysl a nesmyslu, který není nesmyslný, nesmyslu, který vyhlíží smyslně či smyslu, který unikl a z něhoz se rázem stává nesmysl, nesmysl který našel smysl, ale je to stále nesmysl- smyslný. Smysl tohoto článku je velice nesmyslný a nesmyslně si myslíte, že má nějaký smysl a že zde napíšu nějakou smysluplnou větu, tento článek je nesmysluplný a postrádá všechen humor a vtip, neboť vtipy smysl mají.

jiný

4. prosince 2012 v 14:14 | christina machart
V krvi štěstí kolující
chce pryč do světa
a jsi jiné tělo,
v duši snící
hlava sňatá.
A lidé jiní,
musí být stejní.
v naději, že jsou stejně jiní
a jiní, že jsou jinak stejní
Z porcelánu,
mrtvá těla.
štěstí proudí.
tělo bělá.

Zemská přitažlivost podzemních andělů

2. prosince 2012 v 11:52 | christina machart
Čisté tělo.
šaty krvácí.
Bláto v obličeji
zkamenělo.
a druhá příležitost se již nevrací.
zavřené oči v prázdnu bdějí.
Stisk rukou.
Třas těla
Šaty hoří.
šaty vzplály.
tělo čisté
rozplakaly.
Tělo čisté.
pošpinily.
Křídel šum je opozdilý.
 
 

Reklama