Reanimace veršem

Okvětní lístky z útržků letních vzpomínek

13. září 2013 v 21:36 | Christina
Čekáš na metro, květiny v hlavě, květiny z léta,
mučivě sevřené rty a uši navyklé jen na šum stromů a větví na nichž zpěvaví ptáčci prozrazují tajemství svých melodii,
běžíš,utíkáš prázdným nástupištěm do těch zatoulaných melodii horského kvítí a zurčení potůčku, jenž se dotýká hebkých oblázků a skýtá mateřské lůno pulcům, bezdechu, touláš se v zahradách hedvábných růží, jenž vábí svou vůní zvadlé duše
Nasedáš.Posadíš se a zachumláš se do vlněný šály, díváš se z okna a tma pohlcuje dychtivý oči.
Dítě ve tmě, bez bážně, mlčky oddechuje,šťastné v úkrytu tmy, uprostřed kolébky hvězdných náručí , pasáček noci spásá ovečky a přešťastné noční víly, nepolíbené světlem,nemilované sluncem, tančí mezi rozvinutými koberci hebkého mechu.
Čekáš na metro,květiny v hlavě,květiny z léta.

Bezcit

7. září 2013 v 17:00 | Christina
Smutné sady zmrzlých vášní, v perutích zesnulých holubic.
Zamrzlá jezírka vyčkávají na duše ztrápené citem.
Sinalé tváře ošlehané mrazem a ztrýžněné nožky, vnikají neslyšeně do ulic.
Zamknutá v sobě, bezpohnutí, přišitá k tobě silnými nitemi lásky,
Necitelná chladného jehly probodnutí. Zjizvená, tiše čelí bolesti.
Úprk raněné srnky, v propasti umlčených snů a bílé ruce do pěstí,
v nichž svírá touhu, udušenou touhu.

POZOR křehké

7. září 2013 v 11:11 | Christina
Váza s květinami z léta, pod žárovkou, mlčky odkvetly.
Perlový náhrdelník na útlém krku a perly tančí na úprku.
Melodie roztříštěná na střípky tónů v rozbité hrací skříňce,
jež mísí se s střepy vinné sklenky na kuchyňské lince.
Parfém, v němž ulpívají dívčí slzy, ovoněné čistým dětským žalem.
Žalem- krutým trýznitelem, jež nemilosrdně ničí, něžná vlákna dětství,
pod nimiž se tiše snubí prázdno s bezcitností, otupělé plno, ošálený cit.

Sen ve snu pod vědomím

5. září 2013 v 22:01 | Christina
Noční čaj z křídel noční můry a esencí tajných snů,
s dechem luny, s příslibem hvězd, na hladině vědomí se zrcadlí němá noc.
Chlad vniká pod pokrývku a objímá silně bezmocné tělo,
bezmoci snít, bezmoci bdít, bezmoci milovat. Laskavá vůně dívčích kadeří
po slunečních paprscích a kopretinách.
Čaj noci.
Tisknouc jej k ňadrům a mlčky usrknout jahodovými rty.
Pod hladinou vědomí vzrůstá tajný noční slib, noční květ v ctnostných dlaních,
jakoby třímaly celý svět.

Oddaná chladu

2. září 2013 v 21:44 | Christina
Chlad neslyšně vniká pod hedvábnou kůži protkanou zlatými nitkami mezi cestičkami žilek.
Chvěješ se, jako něžný květ pohlcen nelístostnou meluzínou.
Schoulená v láskyplné křeči zapomnění.
V prázdných rukou svíráš klíč k nevyřknutým slovům.
Mráz vniká hloub do duše.Znecitlivuje.Líbá.
Líbá rány, z nichž tryskají čerstvé slzy uvězněné na samém dně prázdna.
Na sedřených kolínkách tiše odříkáváš modlitby.
Jenž vnikají do perutí andělů na zatažené obloze.

Podzimní labyrint snů

1. září 2013 v 11:07 | Christina
Aleje stromů, do kterých skrze větve pronikají paprsky zapadajícího slunce,
Poetická melodie šumění podzimního listí, v němž se skrývá plaché oddechování.
Zraněna mezi prázdným snem, tiskne se do matčiny náruče, teplé měkké,konejšena medovým hlasem.
Ukolebávána podzimní poesii, něžně se snášející ze stromů,dolů na tváře, na něž dopadají poslední paprsky.
Mámena vůni skořice a bílého čaje, jehož snové aroma v páře stoupá z konvičky do červánkových obláčků .
Na štíhlém hřbetě zatoulané srny, zakletá v překrásné harmonii podzimních snů.
Vnik do rozkošných melodii hracích skříňek na plavbě do klíčové dirky, do níž nepatří žádný klíč.
Okouzlena tancem medúz- laní moře, baletek noci, políbena nešťastnými rty mořských panen.
Pod hladinou snů se oddává touze vniknout do alejí stromů, skrz něž proniká světlo daleké luny.

Tisíce vůní

31. srpna 2013 v 18:20 | Christina
Tváře pod pokrývkou sněhu,
Zastavené kapky zmrzlých slz,
slz zapomenutého času, jenž zmrzl s nimi,
chlad znecitliví každou ránu.
v sněhobílých ústech bez krve,
se tiše dere zmrzlé léto, zapomenuté léto,
ptáčci, co nedozpívali své bujaré písně
poupatům, jež nerozkvetly motýlům
a motýli, co se nechytli do žádné pavučiny,
na stěnách starých smutných domů,
jež vrhají dlouhé temné stíny.
domy, které pamatují životy i smrti,
domy, jež voní po vlhkých zdech a čerstvě upečených koláčích,
mléčně mateřskostí a věrně ztrouchnivělým dřevem,
něžně po kvetoucích růžích, citlivě po dětských slzách, léčivě po meduňkových lístcích ,
sladce po lahodných třešních a těžce po kůrách stromů,
dalece po hvězdách a luně i směle po slunečních paprscích
domy, jež voní klíživě jitrem i svůdně nocí, hřejivě zvukem i pomíjivě pohybem, vesele ptačím zpěvem a plaše tancem víl.
domy, jež voní čerstvě lesem a čistě mlékem,slaně žalem a prchavě strachem - tak líbezně


Oděna ve vodě

28. srpna 2013 v 11:50 | Christina
Nahá a přece oděna ve věrném šatu vody,
jenž stéká skvostně na zem jako večerní róba.
Pomíjivá róba z medových slz a líbezných ód.
Ód stejně prchavých jako déšť, jež
stéká po ňadrech do klína, jakoby andělé plakaly
v náručí mateřských rukou.
V objetí vody ve skrytech slz,
slz jenž sňaly břímě hrdosti.
Břímě, jež tížilo ctnostné nitro,
nitro opájené mateřským mlékem,
v němž utonuly všechny ctnosti,
v němž panuje černé jitro,
bez slunce-opilost je lékem.

Splín mládí

25. srpna 2013 v 18:10 | Christina
Lehký prach pudřenek,
viřící v salonech,
kde dámy rozpráví o počasí se svým odpoledním šálkem čaje
a věrným vějířem ovívají své křehké přísné tváře,
jenž okusily milencovy polibky.
Těžká vůně parfému na dekoltech,
jež dovedly svádět,poddajné touze.
Kostky cukru se něžně třpytí v čaji,
utopené na dně šálku, plně odevzdané rozkoším v dýmu piruet.
Karamelky v zajetí nevinných mléčných rtů .
rdící se jahodová líčka, políbeníhodna.
ctnostné paže ovoněny pomíjivým parfémem ostýchavého mládí.
Tak čistě, mléčně a přece žensky.
Marnivost třpytu diamantů na dně korálového moře.
Melodie hrdosti kolébá břehy rozbouřených útesů.
Něžná lžička se kolébá s ní skrze porcelán.
'Cinkylink,cinkylink,cinkylink'

Noční motýli

21. srpna 2013 v 21:17 | Christina
Tiše odplouvat na křídlech nočních motýlů-
nočních andělů-
patronů hvězd, v nichž jsou vetkány nitky osamělých růží
a láska vyjmuta ze srdcí stromů
Růže spleteny z nevinných perutí snů a žalostných slz zamilovaných děvčat.
Stromy spředeny ze spanilých duší nymf,
niterní harfy pod kůrami,
struny z pavoučích vláken líbezně hrají tajné melodie noci.
Struny, jež bijí v srdích utrpení,
utrpení nočních motýlů,
pod krásou nebeských slz, jenž si berou nitky osamělých růží,
na nichž zamilované dívky zesnuly ze snu. Navždy.
a lásku stromů, jimž nymfy vdechly život a upadly v zapomnění
mezi křídly nočních motýlů...

Noční melodie květin

19. srpna 2013 v 13:30 | Christina
Panny, jenž prolévají krev skrze nebesa,
krev prolitou na květenství porcelánových růží,
růží chladnějších, než-li bezútěšná zimní jitra,
jitra tak známá ovečkám noci.
Ovečkám ,jenž se spásají na tajemství hvězd,
hvězd jiskřících na každého z nás,
z nás co se oddá hluboko, skrze chladná ňadra noci.
Noci, jenž skrývá nebeských krás.

Kolo(běh¨)

18. srpna 2013 v 18:00 | Christina
Oči skrze perleťové krůpěje slz,
slzy skrze dívčí kadeře,
kadeře skrze paprsky slunce,
paprsky srkrze střípky levandulových květů,
květy skrze plachou prchající vůni,
vůně skrze moudrou matku Zemi,
Země skrze spletité kořeny lásky,
kořeny skrz všechen život,
život skrze krásnou smrt,
smrt skrze každé oči,
oči skrze perleťové krůpěje slz.

Sny jsou děvky na jednu noc

18. srpna 2013 v 15:38 | Christina
Sny jsou děvky na jednu noc
sebelítost hluboká jizva, z níž krvácí tužba po milování,
po orchestru cvrčků,lunárních září beze světla, po tichém vílím naříkání,
líbezných melodii hracích skříněk, tónů zapletených do sebe jako copy zamilovaných děvčat.
Po romanci noční můry s křídly rozpjatými,
jenž požítkářsky vniká do sněhobílých klínů
Koketní kabaret ztroskotaných duší, na útesech podvědomí,
tělo plno rozkoše,beze stínu,bezduše.
Bezduše zkřivené chladné tváře,
krvácí ztrýzněné svatožáře.
Tak připijme si z číší... - na nemoc
Sny jsou děvky na jednu noc!

Sebezajetí

27. července 2013 v 21:21 | Christina
Nalezla jsem klíč ve svém nitru,
niterní klíč, jež mne rozevře dokořán,
dokořán vstříci blankytnému jitru,
ze zlaté klícky do všech stran,
stran světových i snových,čistých jako křišťálové studánky,
melodických jako sýkorčino lkaní, žalostných jako smůla stromu,
jenž krvácí ze silných mohutných kmenů a popraskané kůry, jako babiččina tvář,avšak mnohem mnohem starší, tuze stará,
do níž se samo vetkalo vyzrazené tajemství, jemuž bychom těžko rozuměli,
natož jej viděli,cítili,znali,psali,malovali,laskali,líbali,milovali.
Jak mizím v jitřní modři,
chápu.
vidím,cítím,znám,píši,maluji,laskám,líbám,miluji.
Toužím zpátky nalézt svou klícku, zlatou známou klícku, z níž není úniku.
Úniku ze mě, polknu,tělu znovudaruji , bez rozloučení.
Daruji pochopená a tiše sním o znovuvzniku...
znovuvzniku mě,sebe i nás.

Klenoty

12. července 2013 v 10:42 | Christina

Milována skrze zlatou klícku,
Nepoznána žálem, neboť žal není.
Je pouhý skvost, jenž šlechtí ctnosti,
za nímž se vzdouvá duna prázdného snění
za nímž kypí duše bez cudnosti.
Nenáviděna skrze zlatou klícku,
Nepoznána láskou, neboť láska není
Je pouhá nenávist, jenž ničí početí
a šlechtí smrt, zda smrt lze šlechtit? či smrt snad sama šlechtí?
Šlechtí, ano, šlechtí těla, bezduchá,čistá a nevinná.
Zmrzlé duše, pod sněhovou peřinkou slz, jež vlivem chladu
zmrzla v krystalky krásy, padající do rozpáleného klína.

Nedělní lékořice

10. července 2013 v 22:24 | Christina
Vůně nedělní lékořice,
lžička cukru v jarní kávě
Cukrové krystaly poslední sbohem.
Laskavě něžná chuť ranní skořice
sen noční vanilky za každým rohem.
Melodie půlnočních karamelů, žalostně upících
v sentimentu nad zmrzlinovými poháry,
jež vyčkávají na posledního zakázníka,
melancholie monotónosti zhrzených kroků na chodnících.
půlnoční vůně do ulic vniká.
Naivita tichých marcipánů,
nejlahodnější za svitu měsíce
chtějí být jedním z tulipánů
ve váze, v domě mladých pánů...
jež kupují nedělní lékořice.

Od čeho je život životem, když není smrti?

6. července 2013 v 18:45 | Christina
Skrze úsměv se prodíral
v marnivých slzách prostý žal.
Způsobil náhlé tváří vzplání.
Jako vzpomínku na milování.
Jako vzpomínku na políbení
a dávno příliš tomu není.
pod dnem a nocí, v matoucím žáru
nebylo proč žít v slepém žalu,
Oči se řítily k chladnému jitru.
Hrdlo se sevřelo v mrtvém nitru.

květy

4. července 2013 v 21:03 | Christina
Západ slunce,bude sedm hodin,
na lavičce v parku, kde nejvíc svítí slunce,
prokresluje rýhy na tvářích a třesoucí se rty,
jenž bývavaly také smyslné a plny vášně.
Ve tváři zbytky ušlechtilých rysů,
ztrácející se v mnoha cestičkách
vyrytých do suché kůže,
Vřelý úsměv spadlých tváří
Mohou vzkvétat i seschlé růže?
v zrcadlení stínu stáří.

Krása noci

30. června 2013 v 11:16 | Christina
Louky poseté vznešenými kvítky,
Temné lesy v krůpějích vílích slziček,
zachycených ve spanilých pavučinách.
na slunci křídla nevinné můry, jež padla
do krůpějí ranní rosy a snila o paprscích
prosvítajících v křídlech protkaných nočním tajemstvím
ničící krásu noční panny, jež toužila spatřit svět(lo)
tichá noc,jež skýtá úkryt krásy,
jen měsíc něžně líbá tmu.
krásná dáma z jiných světů a slunce drása její tklivou duši.
navždy protkanou mateřskou láskou noci.

HNUS

29. června 2013 v 17:58 | Christina
Tak si to zkus,
žít ten hnus.
plastové melodrama,
duševní orgasmus
tak si to zkus.

manipulační dotyky
cynický proud tepajících myšlenek.
touží po dávce erotiky,
Pilulka pro svět.

Uměle vytvořená závislost, uměle vytvořený ideály,
vzchop se bojuj,sama na bitevním poli.
Zabij se třeba,vždyť je to jedno, bez tebe je svět taky svět.

vždyť je to jedno,
stejně jsme jenom naplněný prázdno dalším prázdnem.
tak si to zkus.
nebýt ten hnus.

Velká holka

25. června 2013 v 20:11 | Christina
neplakej,děvčátko, rozmaže se ti mejkap
neplakej holčičko, již skoro dospělá
nevzlykej do klína v niterní bolesti
Slzy z těla si pouštíš do těla
A často míváš Smůlu na Štěstí,
jež se vpíjí do vnitřních zranění
Nebraň se zvukům,nebraň se osudu,
Cítíš jen začátek. Niterní vykrvácení,niterní znovuzrození
neplakej děvčátko, již skoro dospělé,nedělej ostudu.

donebes

23. června 2013 v 18:03 | Christina
Cítím se jako anděl s křídly v křeči,
duše ve zkumavce či zkumavka v duši?
Strážný andělé...
jež střeží klíče reznoucích mříží,
dobrovolná svoboda,
dobrovolný trest smrti,
milování se mezi hřbitovními kříži,
smrt za peníze...
je smrt děvka?
Transexuální andělé...
vznášejí se zlehka...
donebes.

Zvukotěsnovost

18. června 2013 v 19:58 | Mach-art
krvacející tma rozpáraná ve zvukotěsnu,
rozpíná se v melodii ve zvuku ticha.
Bezprostornost těsna ve snu.
Parazitní sny slastně dýchá,
vydechuje, bdělost ve tmě, jež krvací světlo.
Derouc se z povrchu zvuků.
hejno melodii ze tmy vzlétlo.
Ze zajetí tmy do uší.
Něžně je miluje,pokouší šeptem,uvnitř svádí
A s láskou hojí mrtvou duši,
jež vězní věčnost snových mládí

Opilý cynismem

12. června 2013 v 13:20 | Christina
Ostrý jazyk prořezává slova
laská je v ústech, jako správný filosof...
vypouští dým znova a znova,
jakožto správný požitkář slov.
Ve slovním orgasmu se oddává nývykovosti.
Slova opilá cynismem, duše opilá závislostí
Prchavost účinků uniká ve větách.
obrazy myšlenek v mlze milování,
jako plachost bílých laní,
prchavost jejich počínání.
Zastřené dýmem v siluetách.

Utopená

11. června 2013 v 20:08 | Christina
Ztroskotané duše v útesu věčnosti,
oddaná vodě hledáš souznění
harmonie všech živých bytostí
A je Vám takřka na utopení,
voda ponořená v Tobě, V modrých žilách, jimiž proudí čirá,
vodu barvící tekutina
není živá,neumírá.
city v kleci, láska v pěsti, vlasy v mozku,mozek v srdci, srdce ve rtech,rty ve vodě,voda v lásce kojí dítě
unášené v touze spatřit svou matku, ačkoliv leží v jejím pevném sevření.
Trosky něžných dotyků, chyceny do rybářské sítě.
Oddaná vodě hledáš souznění... pochopení, pro krásu z utopení.
 
 

Reklama