Reanimace veršem

Závislostní písmenek

13. února 2014 v 17:46 | Christinka Machart
Jsem taková utlumá
jsem taková utlumená
tak jsemová utlumená
jáma
tulipánová dáma
silná káva
-břečka
cigaretový nedopalek
nedopalkový cigaretek
bez dovětek ,
bez zbytečných pletek
jederné nitky klubíčka srdce.
Vlákna telefonní tepnofontány
písmenkové závislosti
shoda blbejch osobností
na dostavení okolností.
Osoba osobních shodností
bez hodnot
bez rozdílu
patřím asi ke špatnými voddílu.
Mozkovny pletené z vlny.
Vlny pletené z mozku.
Vlny na moři dalekém.
Vlny moří daleké mozky.
-Trosky
koráby vznešené
vznesy korábnaté
rozpjaté a kolemjdoucí
srdcervoucí
100% cottonoucí.

Poselství na druhou

13. února 2014 v 15:48 | Christina Machart
Městem se vleče
odpor a vzpoura.
Městem se courá
ta vodporná coura.
Městem se plazí.
Občanský vrazi.
Město trpí
memento mori na kladiva a srpy.
memento mori na špínu v historii.
Je to snad lepší?
všichni mý spoluobčané shnili.
-Jakáž to kratochvíle
A melou ty svoje varování
vo placení lásky,vo placení daní,vo placení milování
Nic není zadarmo
ani ta coura,
co se městem courá,
co se státem vleče
a šaty si svleče
-a namaluje si rty-
v kleče -
a pomiluje město,
který ji znásilnilo.
Vomdrá impotentní stát.
Vlast svou přece musíš (po)milovat!

Poselství

9. února 2014 v 13:48 | Christina Machart
Trhám si za nehty
zanesenou špínu
krásnýho bleděmodrýho světa
usazenou špínu
znásilňující malý holky s copánkama,
trestající sexuální devianty
hnijící hluboko v jámě ministerstva nitra
propasti opájejíjící nemluvňata,
trestající mladistvý v usilovný touze
zapomenout -
na tu špínu,
špínu co krade hodnoty z žil,
pouští nemilosrdně žilou
zabíjí přikázání Nezabiješ.
Jak se ti dejchá tou čistou špínou?
Rakovinou míru
Nádor choroby potomků,
šťastnejch potratů.
Spolykej tu špínu!
V pilulkách
tobolkách
kapslích
v prstech
za nehty!
Občanský muka
špinavýho lúna,
kdy dcery sváděj vašeho vnuka!
Špinavá píča
špinavá ruka.
Učí nás válečnýmu míru
a vysmívá se pacifistům
Opěvujem všichni tu špínu!
Pokáme se.
Posvěcujeme se tou špínou.
Modlíme se k ní!
Vždycky potřebujeme mít Boha.
Vyšší moc.
Na oltářích
Zpovídat se
Pošpiňovat se.
Milovat se.
Nestoudný soudní síně
Jak se vám modlí
k tý zasraný špíně?

smršť

5. února 2014 v 16:04 | christina
Liduprázdné koleje
měsíční víla
ti naleje
-čistýho vína
kolejnice
rovnoběžky
půjdeme vlakem?
pojedem pěšky?
Průhledná jádra
rentgenová plátna
copánky a věnce a verše
bezpokrokového
a bezkonkrétního
a bezkrovkového
letce po kolejích,
kolejích zarytých v zemi,
prokouslých skrz peklo.
Peklo začíná tam,kde se rozevíraj nebeský brány
A místo lásky
odpovídám na otázky
v zakouslé čepeli otázníku
koleje z mršin
koleje bez úniku
koleje sebevrahů
a víla
naleje ti špinavý koly
a ta čepel uvnitř
-táhne
-bolí

Úplňková Praha

16. ledna 2014 v 15:30 | Christina
Je noc
A kde kdo bdí
a kde kdo souloží
ve špinavých ulicích Prahy
Němý křik zdí
prázdný vzdych
svolává úplňkové vrahy
Stejně jako vlčí máky,
světlo,jež mění je ve vlkodlaky
Prach u Prašné brány
kočáry krvavých louží
v odrazech velkých stran u Malé Strany
stíny se teskně plouží
po strhaných plotech v údolí popelnic
doprovazené melodii psí řeči
navěký orgasmus tasemnic
v navěké břišní křeči
Je noc
a kde kdo sní
a kde kdo se miluje
u pomočených zdí
nad křídly orla - nočního orloje.

Nesmrtelnost

12. ledna 2014 v 22:09 | Christina
Pošpiněná rukověť lásky.
pochodně melodie hvězd.
očistec v hříchu poznamenání nevinnosti
Sebezrození výsměchu, jehož křest
je modlitbou osobnosti.
Slepé ulice.
Hluché ulice.
Mrtvé ulice.
Sexuální sebevrah.
pokušení světice.
v pochodních melodii hězdný prach
hvězdný strach.
Bohoslužba pod rouškou chtíče.
Touhy.
Touhy pomilovat anděla.
A brána bez zámku a klíče.
A mrtvá dívka bez těla.
Bez tlukotu srdce.
Neboť žádné nikdy neměla.

Krevní rampouchy

11. ledna 2014 v 12:18 | Christina
Už ani nemůžeš brečet.
Už ani nemůžeš mlčet.
Plna slz a nemůžeš brečet.
Plna slov a nemůžeš mluvit!
Myšlenky překypují z mozku
do vosku plamenu svíce naděje.
A krev!
Krev nemá kam odtéct-
Z žil nebo z tepen?
Z arterii nebo ven?
Ven nebo arterii?
Nekrvácíš,asi jsi zapomněla jak se to dělá,uměla-li jsi to.
Otupělá krevní amnézii.
Odumíráš od svý duše?
nebo odumíráš od svýho těla?
Duševní mor.
Černá smrt.
Porucha krevního oběhu.
Pošpiněná cudností.
Topíš se-
topíš se na břehu.
A láska rozežírá kosti.
Bezpáteřní.
Bezduchá,.
- Bez ducha.
Plna usazeného svinstva ve tvaru slz.
svinstva ve tvaru slz v pevným skupenství.
Umrzlo to v duši.
A šeptají ti do ucha…
Už ani nemůžeš zemřít…počestně chcípnout…,lásko!

Budoucnost zhmotnění pocitů

6. ledna 2014 v 21:51 | Christina
Táhne to z Tebe.
Táhne to z Tebe jak z kurvy.
Z špinavý děvky.
Táhnou z Tebe.
Táhnou z tebe pocity.
-andělé v deliriu
padají z nebe
do Tebe.
Konspirační teorie tvýho nitra,
pocity ve zkumavce ,
pocity v děloze
pocity v gravitaci
populaci
evoluci
ejakulaci ve špatný poloze
pocity v pannách
pocity v panácích
kosmopočetí
vakuoelektropohlavní časoodnětí
nitrožilný vlnobití
krveprolití
opiát
pro pocit žití
pro pocity závislé na
gravitaci
populaci
evoluci
ejakulaci
A země přišita k Vesmíru sterilními časovlákny nití
-pro pocit žití,
pro pocit žití.

Vysvobození

30. prosince 2013 v 18:06 | Christina
Přeplutí skrze naplnění časových vln prázdna.
Bezprostorné vlnobití,
odliv hříchů v milisekundě dobra.
Brány rozpjaté jako křídla holubice,
jako perutě havrana
Okamžik,jež není okamžikem
a onen havran je sestřička vrána
a onen hřích,již není hříchem.
Smyčce ticha v přesmyčce melodického tlukotu houslí srdce světa,
tichý výdech,
tichý výbuch
přeplnění prázdna.

Tělo je rakev pro duši

23. prosince 2013 v 15:16 | Christina
Stínohra uvnitř těla
uvnitř rakve všech hříchů
pokroucená ozvěna
plazí se v hrobovém tichu
žilnatá prsa bez stínu erotiky
linie vnitřního sebepoškozování
a potlačený dětský vzlyky
padá tvá hvězda,vyřkni své nejtajnější přání,něco si přej,přej si,kurva přej si něco!
Sněhové tanečnice se sebevraždí v rozpálených dlaních
Stínohra v semknutí za oponou zesnulých dětských těl
zamčená spolu s dětskými vzlyky a hrobovým tichem
A s nimi vyhaslá přání,vyhaslá v urnách na popel.
Vyhaslá v rakvi stínohraní.

Hnus

12. prosince 2013 v 21:45 | Christina
Zkřivená tvář v milostné křeči,
ohyzdné vrásky, povislé líce,
zdrásaná kolínka ,na nichž klečí,
sama uzřela jsem krví políbené rtíky odříkávající modlitbu
-a s každým 'andělíčku můj strážníčku..' odpornější ,chorobnější
-ničemnice.
-nešťastnice
Docela nevinná -jen tak v bělostné noční košili,
působila jako sněhová vločka ,zvrhlé bílé dítě,nezdařilá kreatura,
nemocná očka v nichž se třpytí diamantíky slz...kéž by ty žalné slzičky snily...
všecičky zaklela noční můra...
Drobnými pěstičkami buší do parket,
polyká vzlyky,dáví se zvratky,
nepřestává,třebaže ručky pálí,třísky se zabodávají krutě do dlaní,
-ponížení
touha vzplání,
po navěkém milování...

Svedení

12. prosince 2013 v 21:14 | Christina
Tou tichou alejí
na věky věků
tou tichou alejí
věčného vděku
tou tichou alejí
mlčící v šumu
tou tichou alejí,
jež tone v rumu
Dívčiny kadeře rozplétá vánek
od trnů šípků drobných ranek
v drobých dlaních
zaškrtí touhu po hříchu,
křehkými nožkami tanči potichu
po Tichu.
A kapradí naslouchá vstříc ňadrům z křišťálu
na křídlech trojspřeží lišajů v oparu
-dechu nymfy
pro piana alejí legend
jež balancují na špičce ušlechitlého rohu jednorožce
a všechna touha
a všechny hříchy
dívka se rouhá
v alejí tichý
plachá a svedena
vína si naleje
nahotou oděna
do opilé aleje

Óda na radost

3. prosince 2013 v 14:56 | Christina
Oddaná půlnoci
oddaná temnotě
zakletá nemocí
andělské perutě.
nebesa zjizveny,
zjizveny bez letu
prolité červánky
pro jitřní kometu.
Altány milenců.
Souhvězdí milenek
prchavost růměnců
v zakletí sněženek.
v zakletí sněžných paraplíček
v zakletí duše mrtvého těla
v zakletí ulity prázdných víček
-spíš vyprázdněných mohu-li dodat
-a probdění
a ohnilý trosky mrtvýho anděla.

Jinotají v jinotaji

20. listopadu 2013 v 20:45 | Christina
Perličky zmrzlých slz v agonii polibků prvních paprsků slunce lásky
jsou oceánem paláce rampouchů
jsou mořem hlubokým v pookřívající duši.
jsou sebevrahem arktické víly
jsou vílou v tajicím rouchu,
tajícím zakletí polárních harfenic,
jenž ledové harfy krou rozeznily.
A sněženky zaplétají do věnců.
Ledové prstýnky sňatku tenounkého ledu
a zatoulaného slunečního paprsku ,
a ohořelé smuteční závoje
v rakvi dvou nešťastných milenců.

Tklivá ukolébavka

13. listopadu 2013 v 12:09 | Christina
Letadlo plující na hladině zrcadla podzimního jezírka
v oparu tance dámy dýmu.
Mohyly lesa v dlaních samotné matky země,
Žilky listků v nichž tepe krev bujarého podzimu.
bez slitování popravila krutá lidská ruka její sémě.
Políbeníhodné rtíky, popraskané jako kůra stromů,
otisky rudé na zlatých lístcích pohřbení,
v tužbě brzského popravení
na místo královny podzimu,jejíž holou korunu měly opěvovat sýkorky
a bujaré divoženky nálevat si vína v omámení propletení copánku slunce
skrze křídla posledního motýla na strunách houslí opilé melodie .
A strach jenž vábí křídélka noční můry usednout na žilkatá ramínka.
poslední políbení na lícčka, zakletá dívenka již spinká.
ukolébaná navždy.

Zakleté duše : navždy...

7. listopadu 2013 v 12:24 | Christina
Slova vyřčená v zámku petrklíčů.
Koberec mechových panenek, škádlí bosé nožky.
Cit uchován v naručí orlích perutí,
a hněv pevně sevřen v bolesti raněných holubiček.
Svobodný výdech procitnutí
Dvě dušičky schoulené do klubíček
jako dvě loďky ,jenž navždy plují na oři hlubin snových oceánů.
Ze ztrýzněných žilek kanou potůčky rudých slz
a pošpiní oceán kříšťalového království
i palác hvězdného prachu polibků mlhovin.
Již nikdy nevrátíš se ze semknutých sněhobílých líček.
...
a přitom stačí jenom vložit správný klíček.

Vodopády mléčné dráhy

30. října 2013 v 18:15 | Christina
Nebeská dítka opájena mléčnou drahou z ňader noční oblohy ,
Rána padlé holubice prolita krví zesnulé vrány.
Nasedni mezi korunu paroží bílých jelínků blíž k pláčícím ňadrům nočních nebes,
blízká mléčného opojení,
Dětské dlaně v sevření perutí mříží před žilkou na šijích nebeské brány,
nebeské matičky vodopádů krůpějí slziček dětských utrpení
Plavba do nitra labyrintu karmínových cestiček kořenů slunce a paprsků hlíny,
vstříc s rozevřenými náručemi jako vějíři gejši lkaní běloušů pro poslední šlépěje zaschlé krve ebenových ořů.

Noční zakletí

26. října 2013 v 21:18 | Christina
Střípečky listů opomenutých ,
v závěji mlčky se snáší
na křehoučké tělíčko děvčátka,jenž lkaním srnky plaší
dopisní papír potřísněn, vlnkou z širých moří,
v zakletí písma princezny, jenž copánky do těch vln noří.
Opájena úsvitem luny, zardělá líčka v polibku půlnoci,
V dlaních svírá křidélka noční můry,chycená do pavučinky snů
schoulená v zakletí noční nemoci smířená ví,že se nedožije dnu.
Medový dech v hlubokém snění,
ukolébávána baletem střípečků listů opomenutých
smířená,že se nedožije rozednění .

Sebezakletá prázdným objetím omluv nevyřknutých

18. října 2013 v 15:40 | Christina
Vykasaná sukýnka z růženinových nitek,
vlásky smáčené v konvičce tajných přání esencí jahodových doušků .
bělostná šíje posetá hvězdičkami pih, cestičkami omluvy fialových žilek,
z nichž prýští jahodové aroma jako fontána zakletá kouzlem němých zahrad skvostných paláců.
Copánky smutku v sebezkletí, na hvězdné obloze se chvějí kvítky.
Nikdo neslyší sýkorčino lkaní v oceánu kadeří sebezajetí,
zamčená ústa omluv nevyřknutých , ve rtících prošité růženínové nitky.

Pomilovat.odhodit.

12. října 2013 v 15:09 | Christina
Na krajích širých moří
na kraji širých plání
Do klína líčka boří,
šeptaje ze snu lých přání.
Na kraji kadeří oceánu
na kraji dlaní pomníků světa
Na kraji perutí kormoránů.
Na kraji ticha, zvuky zakletá.
Na kraji ostrovů svobody,
úplněk splétá křídélka pro noční víly,
Po špičkách tančí do vody,
čekaje na noční příliv,příliv snů perutí holubic hlubin,
unášena peřinkou ukolebávek,
Prázdná schránka,
jako lastury zbaveny perel.
Jako panny zbaveny panenství.
Jako snílci zbaveni snů.

Stín elegance v polibcích madam Zimy

8. října 2013 v 21:29 | Christina
S elegancí dlouhých stínů štíhlých hřbetů koček,
Poslední slunce líbá na rozloučenou alabastrové líce zkřehlé jitřním mrazíkem
jež je též zulíbal a laskal.
Porcelánová erotika o půlnoci sněhových vloček,
Stínohry čajových lístků v zakletí touhy jarních červánků,
Prohnutý kočičí hřbet v peřince bílých oveček zimy,
Pod ňadry tančí karmínová stopa drápů zakletí jara,
pověz,mají vločky stíny?

Nenávistně

30. září 2013 v 18:02 | Christina
V hlubinách alejí tragických stínů,
milování je neúcta k nenávisti
Okvětní lístky spadají do netknutých klínů
A cítí se jak predátor bez kořisti.
Aleje dekadentních romancí,
jež ztrácí se v prchavém dýmu
A něžně tře se esencí
netknutých dívčích klínů.

Podzim na chodníku

28. září 2013 v 19:04 | Christina
Chlad něžně vniká pod porcelánovou kůži osvícenou podzimním sluncem.
Účtenka mlčky zírá z asfaltovýho chodníku a poddavá se polibkům večerního vánku.
Rohlíky a taky konzerva fazolí, noční piknik na mýtině žalu,
oddaná toku pramínků vlasů, matčina náruč koruna stromu,zvonkohry kříšťálů pod kopyty raněných srn.
Labyrint stínů v prázdných ulicích, podzimní tragikomedičtí milenci.
Účtenka mlčky civí z chladný země a touha být součástí asfaltových snů,
které se tříští v melodii esencí.

Noc

20. září 2013 v 20:08 | Christina
Postavy pohlcené tmou v záři pouličních lamp.
Opilí chlapíci a dívky otupělé nočním životem,
autobusy s prázdnými sedačkami,
oči bloudí v nových světech pod ochrannými křídly pravé lásky.
Pravé lásky,jež vyprchá a co zbyde?
Sinalý tváře a rozpíchaný žíly v ochranném světle pouličních lamp.
Noční princezna, jenž rozevírá klín jako vstup do jádra země,
zhýralé země,vstup na vlastní nebezpečí.

Svoboda

19. září 2013 v 8:55 | Christina
Prázdný vzdech stěn,
oči pevně uvězněné ve víčkách,
Vůně naděje z pavučin babího léta,
rozevřená kniha v lůně země,
do prchavých vět, nepoznaná čtenářů,
nepolíbená,nemilovaná,tiše čeká na oči
pevně uzavřené ve víčkách, klec pro lásku.
Prázdných vzdech stěn, klec uvadlé růže,
uvadlého těla,zemdleného v laskavých náručích matičky,
tiskne jej k ňadrům, mateřským ňadrům , tuze hřejivým
a tiše vdechne děj rozevřené knize
 
 

Reklama