Onehdy...

Máš mé srdce

17. září 2012 v 15:56 | christina machart
Docela by mě zajímalo, jak začíná běžná pohádka. Bylo nebylo? ach, ohrané klišé! Za devatero horami a devatero... to také ne. A žili šťastně až do smrti? Teď mne napadá, proč nemohli žít šťastně i po smrti? co jim tomu bránilo? Možná, že se po své smrti rozvedli nebo snad pohádali? Anděl ji svedl. Anděl, který na sebe vzal mužskou podobu? Vím jen to, že běžná pohádka takto nezačíná.

Olivie šla. Po ulici. Po zcela normální ulici s kočičími hlavami. Pokaždé, když na jednu šlápla, bolestí zamňoukala. Vysoké podpatky rozdrtily kočičím hlavám lebky. Alespoň tak si to Olivie představovala. Zničehonic ji jedna z kočičích hlav kousla do nohy. Ostrými zoubky se zakousla do podpatku a Olivie byla nucena spadnout. Všechny kočíčí hlavy na ni syčely a zaťaly své dlouhé drápky. ! "Tak honem, zavolejte pomoc !" Dav tlačících se zvědavých lidí natahoval krky a cpal se jeden přes druhého.

Olivie se probrala na zcela stejné ulici. Promnula si oči. Kočičí hlavy tam nebyly. Byl to jenom dlouhý skleněný plac. Industriální ulice bez jakékoliv zeleně. Jenom kov a sklo. Hrany. Zatřásla se zimou, ač bylo parné léto. Zvedla se na svých vysokých černých podpatcích, zavrávorala, ale udržela svou rovnováhu a konečně vykročila.

V téže hodině ležela žena na skleněném předmětu připomínající postel s roztaženýma nohama. Poslouchala hudbu a jakýsi kovový přistroj se dal to pohybu. Jekot. Jekot malého dítěte. Matka ani nevzhlédla ponořena do zvuku kytar. Přístroj jemně uchopil novorozeně. Na všechno dohlížel muž v bílém plášti. Doktor. "Vaše dcera bude v naprostém pořádku, o to se nebojte" vzhlédl k novopečené mamince. Usmála se na něj a dál mu již nevěnovala pozornost.
Vzal jej do rukou a položil ho na jakýsi přístroj. Zapojil ho. Malé tělíčko leželo bezvládně pod tíhou kovových nástrojů. Po necelé hodině jej izoloval v jakémsi skleněném boxu. Miminko leželo a těžce oddechovalo.

Olivie poklepala na rameno spěchajícimu muži.
" Promiňte...ale?" Muž kráčel dál bez jakkékoliv odpovědi.
Dohnala ho a znovu mu- trochu větší silou poklepala na rameno.
Prudce se zastavil a vzhlédl.
"Promiňte, mohu se vás zeptat-"
"Jak to mluvíte?"přerušil ji
"prosím?"
"starojazykem?"
Nevěnovala otázce žádnou pozornost a zopakovala- teď již celou svou otázku "Promiňte, ale mohu se vás zeptat, co udělaly s těmi krásnými alejemi stromů?"
"Stromů?" opakoval zděšeně.
Olivie zakroutila hlavou a odkráčela pryč, neboť si myslela, že mluví s někým, kdo to v hlavě nemá v pořádku.
Zopakovala svou otázku ještě dalším dvoum lidem, oba dva se na ní podívali tentýmž výrazem, jako spěchající muž.


"Můžeme transplantovat silikonové srdce postaršímu člověkovi?" Ozval se mladý muž a ještě mu v očích zářila chlapeckost
"Prodlouží to jeho život?"
"U tak starého organismu je možné prodloužení života pouze o pár let." Řekl vysoký muž.
"Avšak, teď je povinné kromě 40 injekcí i transpalntace silikonu, jak to uděláme s devadesátiletým člověkem?" tázal se opět mladík.
Vysoký muž neodpověděl.A v bílé chodbě se jeho plášť ztrácel.

"Promiňte, kde je tu knihovna?" Zeptala se mladičké dívky Olivie
Mladičká dívka ukázala jakým směrem má Olivie jít a tak se vydala podle jejích instrukcí.
Připadala si jako moucha ve sklenici. Strop byl vysoký. Imitace nebe působila až směšně.
Všechno bylo tak skleněné, tak dokonalé, že to pravou pointu dokonalosti zcela ztrácelo.
Zprzněné dílo lidské a výsměch přírodě. Olivie zabočila do špatné ulice. a ocitla se na jakémsi náměstí. Nad ní se tyčila obrovská industriální budova s miliony okýnek. "Tohle je knihovna?" Rozzářila se, neboť velice ráda čítala knihy. Vstoupila do dveří. Nad ní bylo tolik knoflíků, svádělo ji stisknout všechny najednou. Nakonec si vybrala sytě žlutý knoflík. Výtah byl prostorný, skleněný s obrovským zrcadlem a dvěma kovovými židlemi. Dveře se otevřely v zápětí co stiskla knoflík. Byla ohromena tou rychlostí a vábilo ji stisknout ještě jeden knoflík. Neučinila tak a vystoupila. Dveře se za ní okamžitě zavřely. To před čím stála, však nebyla knihovna. Stála mezi miliony králíků natěsnané v jedné obrovské skleněné místnosti.
"Jste připraven?" Zvolal muž na jiného muže, kterého Olivie nemohla najít.
"Ano" Odpověděl druhý muž- teď ho zahlédla, díval se přes skleněnou bariéru z dalšího patra.
"Můžete stisknout"
"teď"
Celá místnost i s Olivii se uzavřela. Vzduchem se linul jakýsi plyn. Olivie se těsnala pod tisíci králíky. Začala kašlat. Ten nesnesitelný pocit, že nemůže dýchat, byl možná horší, než plyn sám o sobě. Bušila do skla. Snažila se ho rozbít. Ale jakoby to sklo nebylo sklo. Nešlo jej rozbít.
" V nádrži je dívka!" zvolal překvapený muž, který slyšel její klepání
" Jak se tam dostala? Honem stiskněte nouzový knoflík"
Nádrž najednou povolila a roztáhla se jako předtím do velké prostorné místnosti. Několik králiků již bylo mrtvých. Nesnažily se ani utíkat. Jen seděly na stejném místě a tupě zíraly do skla.
Olivie omdlela.

Probrala se v nemocnici. Docela obyčejné nemocnici. Kapačka pípala. Podívala se z okna. Oddechla si. Žádné skleněné budovy. A pak znovu hluboce usnula.

Probrala se v nemocnici. Skleněné nemocnici bez oken. Na ruce měla cosi, co připomínalo hodinky. Z chodby zaslechla velice poděšený hlas.
"...Ano, jsem seznámen s tím, že nemá silikon!"
"Ovšem rozumím"
"Teď?"
"Dobře, ovšem"
Olivie chtěla okamžitě uprchnout a bylo ji jedno kam.
V tu chvíli však přišel muž v bílém plášti. Dal ji čehosi napít. Odmítala to pozřít, ale nakonec se mu podařilo ji to nasílím vložit do úst, než stihla všechnu tu látku vyplivnout jenom tiše polkla, když viděla stroj, který se k ní blížil

Otevřela oči. Ležela na chodníku s kočičími hlavami. Ruce plné šrámů od kočičích drápů. Zvedla se mátožně na svých podpatcích a silikonové srdce ji poskočilo.

Cesta ze snu do snu

22. června 2012 v 19:19 | christina machart
Katrin si hbitě oblékla noční košili. Končila ji nad koleny, takže by se ani nedalo říct, že je to noční košile, ale noční košile to byla. Vypadala jako louka s milionem drobných kvítků. Pokoj ozařovala jenom malá lampička, která věrně kopírovala starožitný styl, ač byla vytvořena v 21. století. Kýčovitě pozlacená zářila na všechny strany a prosvicovala tmavá místa v pokoji. Katrin zmáčkla vypínač a ulehla na polštář. Náhle všechno to světlo bylo pryč, jakoby chtělo z pokoje utéci. Katrin hledala správnou pozici, k tomu aby dokázala usnout. Převalovala se ze strany na stranu a nakonec se obrátila na břicho a klidně oddechovala.V malém pokoji byl slyšet jenom tikot hodin a hluboké dýchání Katriny.
Tik,tik,tik,tik,tik,tik,tik a to tikání bylo hlasitější a hlasitější.Křičelo, křičelo tak moc, že se Katrina zacpala uši.
Vlak právě přijížděl. Nastoupila do něj a sedla si vedle brýlatého muže v cylindru a fraku. Ticho, které ve vlaku vládlo ji nesmírně iritovalo. Až moc podezřelé ticho, na to, že jede vlakem. Až moc velký hluk, na to, že spí.
"Kam jedete?" snažila se navázat kontakt s brýlatým mužem ve fraku a cylindru. On ji však nevěnoval ani kapku pozornosti. Zíral vytřeštěně před sebe s otevřenými ústy. Poklepala mu na rameno. Nic se nestalo. Poklepala mu znova na rameno. Nic se nestalo. Na zoufalý třetí pokus se konečně otočil. Trhavě a pomalu otáčel krkem, takže chvíli trvalo, než se na ni podíval. "Kam jedete?" zopakovala nedůvěřivě otázku. "Sám nevím" Zapálil si fajfku "Ovšem, co tedy děláte ve vlaku?" zeptala se a přitom na něj upřeně zírala- neměl obě dvě oči! "Sám nevím" usmál se. "Takže nevíte kde vystupujete?" tázala se. "Ovšemže nevím, tenhle vlak jen tak nezastaví" zasmál se "Takže vy zde žijete?" "Sám nevím"
Katrin si všimla, že ve vlaku nikdo jiný není a dostala velice nepříjemný strach, trochu se bát je přece přijemné, ale tohle už překročilo všechny hranice strachu, pokud tedy nějaké hranice má- aby odvedla pozornost, nabrala odvahu a zeptala se "Proč máte brýle, když nevidíte?" "Brýle jsou potřeba za jakkýkoliv okolností ať vidíte nebo ne!" popotáhl z fajfky "Proč?" zmohla se jen a jen na tohle kouzelné slůvko "Potřebujeme snad oblečení?Vždyť naše tělo dokáže fungovat i bez něj a stejně já jako ty máme něco na sobě a tak je to stejné i s mými brýlemi" Tohle Katrinu zaujalo a tak nějakou dobu mlčela. "Podívejte!" Sundal si cylindr a vyndal z něj dvě oční bulvy, nasadil si je do prázdných důlků a usmál se. Katrina byla v šoku a možná proto se usmála taky. "Někdy je lepší nevidět!" řekl z důrazem. "Jsi neobyčejně krásná a proto ti řeknu kam jedu, nechtěl jsem ti to prozdradit, ale... ale že jsi to ty!" "kam?" její otázky se smrskly na pouhé slovo. "Nikam!" "Dobrý vtip" "To ovšem není vtip, to je prosím realita" "Ehm... a kde je nikam?" "nikde" "A kdy tam dojedete?" "nikdy."
Z okna vlaku byla vidět jen pustá krajina. Louky,lesy,louky,lesy a pak jenom tma. Muž v noci zcela ožil, tančil po střeše vagónu, běhal a dělal kotrmelce. Katrin napadlo, že ho ve dne asi vzbudila. Klížily se jí oči a už ani nevínamala drncání kol.
Dívala se na bílý strop. Ležela v bílé posteli a měla na sobě bílou noční košili, stěny byly kupodivu také bílé. Všechno bylo až moc bílé, až moc čisté. Na vedlejší posteli ležela mladá žena. Mládí na ní bylo poznat, ale stejně působila staře.Taktéž se koukala do stropu. Potom se pomalu posadila. Katrin se zeptala "já nejsem ve vlaku?" " O čem to mluvíš, muselo se ti něco zdát, včera tě přivezli" "Odkud?" " To já nevím, měla bys to vědět spíš ty" Na mladou dívku mluvila moc staře, na starou dámu, měla moc prostořeký slovník. Katrin si všimla, že místnost má hrozně malý strop, kdyby se postavila, udeřila by se do hlavy. Taky zpozorovala, že v pokoji nejsou žádná okna ani dveře. "Kde to jsem?" zopakovala naléhavě, až hystericky svou otázku "V nemocnici přece" Zasmála se svým hlubokým chraptivým hlasem žena, jež ležela na protější posteli. "Co tu dělám, co tu dělám?" ptala se stále dokola " "No můžeš tu být z různých důvodů, já jsemt u třeba kvůli... kvůli.. lásce" zašeptla "proč šeptáš?" "Ty asi opravdu nejseš zdejší. Copak nevíš, že je to jedno ze zakázaných slov?" "Láska je zakázaná, láska je trestný čin! Kdo prožil lásku musí navždy pryč ze světa!" To jakým způsobem to žena říkala nenahánělo strach, jako význam těch slov. Z pod postele se vynořil malý placatý muž. Ano! opravdu vypadal jako placka bez trojrozměrnosti, plazil se ke Katrin. "Hele kdo nám to vstal" ušklíbla se žena. Katrin Placatého pozorovala. "Jsi tu nová?" Zašeptal "Ano...jsem" řekla potichu, že to znělo skoro jako šepot. "Já jsem tu kvůli tajnému pravidlu, kdo ono pravidlo poruší, jeho život patří této místnosti" "A co je to tajné pravidlo?" zeptala se Katrin, kterou během chvíle nějak přešel strach a dokonce se i uvolnila "To nikdo neví" Katrin zakroutila hlavou, ale dál se nevyptávala. Pak se objevila malá holčička s bílýma očima. "Já jsem žila a to je zakázané" Řekla hlasem, při kterém si nevybavíte malou pětiletou holčičku, ale velkého muže s obrovskými bicepsy. "A co jsi udělala ty?" zeptal se Placatý. "Nic, vůbec nic." "Aha, myslel jsem si to." Katrin se na něj udiveně podívala "Ty nevíš, že nic je zakázané?" Na to Katrin už neodpověděla. Placatý si vlezl pod postel a malá holčička s bílýma očima splynula se zdí. Zůstala tam jenom žena, u které by nikdo nemohl určit přesný věk, i ona sama ho neznala. Katrin zírala do stropu. Bílá se do ní vpíjela a Katrin se vpíjela do ní.
Zřejmě jste zkolabovala, vstávejte sanita už jede. "Ale já přece žádnou sanitu nepotřebuji" řekla Katrina vstala a utíkala neznámo kam. Zastavila se u plotu, který nic neohraničoval, bylo tam výstražně napsáno velkým červeným písmem "Vstup přísně zakázán" Přesně veprostřed se tyčily dveře. Dveře od ničeho. Prázdné dveře, které nikam nevedly. Přelezla plot. Nic se nestalo. Otevřela dveře a ocitla se za nimi. Rozezněla se hudba a otevřela se opona. Na scéně byly loutky bez hlavy a bez rukou, dokonce i bez nohou. Vlastně na scéně stály jenom trupy. Na zemi ležely kusy dřevěného těla loutek. "Ó božínku, proč vás neopraví?" "Musíme odehrát scénu a za to dostame jednu část našeho těla, jenže jak můžeme hrát, když nemáme hlavu?A tak jsme tu nevždy uvězněny v povinnosti hrát nepovedená predstavení" "Mohu vám nějak pomoci?" "Ne, musíme odehrát svou roli" řekly loutky jednohlasně. Mezi nimi byl král, jehož hlava ležela pohozená obličejem do země, princezna, která se navždy usmívala, i když byla smutná, šašek, kterému odkráčely nohy do světa a princ, který neměl dokreslený obličej "V tom případě, jak se dostanu zpátky?" Zamrkala očima "Odkud jsi přišla?" zeptala se sopránkem princezna "no... vešla jsem dveřmi." "Ale tady žádné dveře nejsou!" řekly všechny loutky opět jednohlasně "A jak se tedy dostanu ven?" "Musíš za oponu!" Katrin se pomalu přibližovala k oponě, rozevřela ji a vstoupila do zákulisí. Najednou se ocitla na malém lodním vraku. Nebylo tam vůbec nic. Nikdo. Bylo to tam úplně prázdné. Děsivě prázdné.A pak kdosi povídá "Musíš se sakra ponořit do prázdna" Katrin ten hlas vylekal a skočila do vody. Připadalo ji, že těžkne a těžkne a přitom je lehčí a lehčí, čím víc se dostávala do bezvědomí, tím víc byla při vědomí.
Na malé mýtince se posadila na židli a vlastně ji ani nebylo divné, že tam ta židle je.Před židlí bylo veliké starodávné zrcadlo. V zrcadle se objevil nějaký člověk. "Ahoj" povídá. "Takový obyčejný pozdrav by zrcadlo říkat nemělo" pravila Katrin s vážnou tváří "Tak tedy Bonjour chers!" "To už je lepší" Katrin se samolibě usmála. Onen člověk v zrcadle, ani nepůsobil jako člověk, neměl totiž žádný obličej, ani tělo, vlastně v tom zrcadle nebyl vůbec nikdo, bylo prázdné, až moc ponořené do prázdnoty aby dokázalo vrhat odraz. "Co jsi vůbec zač, drahé zrcadlo?" povídá najednou Katrin. "Pocházím z jednoho starožitnictví, kde nemají pranic starožitného, vlastně ani já nejsem starožitné, jsem jenom replika mojí staré rozbité sestry.Náhrada. Pocházím z města, kde se chytají ryby, které neumí plavat a kde hodinky mají střeva,žaludek a srdce a lidi v sobě mají ozubená kolečka, chápeš? "Až moc dobře! Tak moc dobře, že mi uniká smysl tvých vět" "Jak si se sem dostalo?" "No já jsem spadlo, normálně jsem spadlo z nebe, jako déšť!" "A nerozbilo ses?" "Ale vždyť ve mě není žádné sklo" zasmálo se zrcadlo. " V tom případě tebou můžu projít" "Nemůžeš" "Proč?" "Nevíš jakou bych prožívalo bolest" "A kdybych to věděla?" "Tak bych tu bolest neprožívalo." "A mohla bych tebou projít?" "Ano"
"Děkuji za příjemné popovídání" pravila Katrin a vstala ze židle a lehla si do trávy. Nebe měnilo barvy a ona ho viděla pořád modré. Byla znavená a ani nevěděla z čeho, věděla jenom, že zkolabovala v ulici, kde nejezdí žadný auta.
Tereza se otevřela oči. Ještě chvíli věřila onomu snu a potom si pomalu uvědomovala, že ten sen byl sen. S otevřenýma očima si ještě lehla a přemítala o tom co se jí zdálo. "Jak se jen ta dívka jmenovala?" pátrala ve své mysli. "Ach ano! Katrin!" ani nevěděla proč má takovou radost, že si na to jméno vzpomněla. Vstala z matrace a šla si uvařit kávu.

Co když jsme jenom sen, který se zrodí v něčí v hlavě, co když se někomu zdáme?

Ďáblícius

12. února 2011 v 17:31 | Christina Vampire Machart
..


Škrábe kouše a celá zem se ho bojí
je hrdou kočkou, kočkou mojí!

Nikdy nespí, drápy má vždy připravené
když projde kytka co kvetla náhle zvadne

Je dokonalý, je krásný
očka svítí jak měsíc jasný

To je on, jediný na světě
kam se na něj hrabete!?

to je on Ďáblicius!




Propíchal si už pár direk do oušek, člověk by se bál aby se mu něco nestalo nebo tak, protože zubama si propichovat uši fakt není hygienické, ale co nadělám.

Srst má černou jako havran, jen občas mu na zádech prosvítají jizvy, na který je Ďáblícius pyšný,
samosebou je to velký rváč a je na světě jenom jeden- vzácný druh.
Na to že je tak vzácný a vážený, že se na něj z celého světa turisti a dokonce i prezident chodí dívat a fotit si ho, není vůbec "pokojový" polštářek a rozmazlený, vlastně naopak je šíleně drzý,krutě upřímný,cynický,ironický a zlomyslný a někdy trošku zlý-pravý opak mě.

Když jsem ho dostala nebyl vystrašený, právě naopak, pěkně mě poškrábal že mám na ruce docela ošklivý drápance.Protože přišel nový, prominula jsem mu, alespoň sem nevkročí MUCQačky a jestli jo, pěkně je vystraší.Nejdřív chtěl utéci, řekla jsem si že snad nebude tam kde se mu nelíbí a tak ať si klidně jde, ikdyž jsem byla docela smutná, že by se mu něco stalo´jsem se ale nebála spíš že udělá nějakou neplechu a pak to svedou na mě, navíc je to přece nejvzácnější kočka na světě-na to nesmíte zapomenout.
ale nekonec se mu u mne zalíbilo, sice mi trochu s designu olízal krev, ale i to jsem mu prominula.
Ďablicius nikdy nespí a vždy je ve střehu, což je na jednu stranu veliká výhoda a na druhou šílená nevýhoda, člověk totiž nikdy neví co tenhle kocour udělá a tak musí být i ve střehu on a to se pak vůbec nevyspí a narozdíl od kocoura je pak šíleně unavený.
Ďablicius chce ovládnout svět, proto ho držím tady u mě, protože věřím že by svět ovládnout mohl!

Moje brejle!!Na maděru!!NÉÉ

16. prosince 2010 v 18:19 | Christina Vampire Machart
Moje milovaný sekáčový brýle už vzali za svý, víte co jsem udělala? nevyhodila jsem je, jak se sluší a patří ani jsem je nedala svému imaginárnímu bratrovi, ani jsem je npoužila pro svůj úžasný neexistující vynález, ne já je prostě zalepila.Padaj mě z očí, lepenka je značně znatelná a brýle se kynklaj a přepadávaj, takže vypadám dost legračně, ale je mi to nějak  jedno, moje milovaný brýle jsou prostě moje milovaný brýle a těch se jentak nevzdám.Přemejšlela jsem že si koupím nějaký gumičky s růžovoučkejma květinkama a brýle jimi obvážu aby to nevypadalo tak "nápadně" stejně jsou úplně zničený.. Asi jim udělám z krabice hrobeček a napíšu na ně velikými písmeny "Brýle Reald zemřely 16.12.2010 přineseny ze špinavého sekáče a zachráněni před popelníci od Christiny Machartové, spěte v pokoji.Pak tu krabičku zahrabu někam hodně hluboko do země.Rozhodně žádnou věc která byla zakoupena v obchodě nezakopávejte někde v pustině, nebo v lese, tam by ji bylo tuze smutně, třeba by vás kvůli tomu strašila, protože by se sama bála a pořád by utíkala k vám, raději tu věc zakopejte někde u nákupního centra, nejlépe tam kde se věc narodila, nebo alespoň poblíž, říká se totiž že odcupitá do její porodnice a tam jí jakoby znovu vyrobí,  takže se znovuzrodí, lidi s timhle mám zkušenosti, to mě věřte, ano byla jsem to já co jsem pohřbívala svůj milovaný svetr a odmítala se ho vzdát, ano byla jsem to já co jsem přibyla na stěnu tričko které mi už bylo malé, ano byla jsem to já která jsem místo medvídka měla v posteli krásný penál, musela jsem ho mít totiž u sebe aby se mu nic nestalo.
Zajímavé je že nejvíc mi je líto věcí které jsem podědila nebo byly pekelně levné, ze sekáče..apod. Aspoň k těm mám já největší vztah.Ale no tak, život jde dál a věci se mění, mobily vyměnily telefony a počítač už skoro vystrkal televizi a co bude za pár let?To nikdo netuší..
já si ale všechny staré věci schovávám, protože si naivně myslím že až budu starší, zasměju se nad nimi a budu vzpomínat, brýle si tedy nechám a dočasně je budu nosit ať padaj nebo nepadaj, já se v nich sakra cejtim dobře!A pak budu donucena, protože lepenka dlouho nevydrží, koupit si nové, samozřejmě že to nebudou žádný brejle za třistovky.. to vůbec, zase pudu do mího oblíbenýho sekáče, tak doufám že tam něco seženu.. Stejně si myslím že budu pořád nosit svoje starý brejle, nemůžu je opustit, je to jako když mi umře přítel.. nebo je spíše před smrtí.. a teď proběhla operace, jenže vypadá tak hrozně, po té operaci že s ním už ani nemůžu chodit.. ale s pravým přítelem můžu chodit i když by vypadal jako zrůda a proto i svoje milovaný "hnusný" brejle budu nosit a budu jim věrná.
Toť vše... upřímnou soustrast

Advent plnej rozbitejch foťáků a vytrženejch zubů

1. prosince 2010 v 20:29 | Christina Vampire Machart
Včera jsem rozbila foťák, náhle mě spadl na velmi tvrdou studenou, dalo by se říci i ledovou zem.
Nechci říkat že foťák udělal zvučné KŘÁCH, protože to by mezi námi živými už nebyl a navždy by odešel do elektrohrobů.Objektiv, tedy jeho oči se začaly vytahovat a zatahovat bez mého svolení, nejdříve jsem si myslela že je foťák neposlušný a zlobí a chtěla jsem mu dát přes displej, ale koukám,  že je to tím jak jsem s ním neopatrně a nešetrně zacházela, že za to teď chudáček musí mžourat.Po pár minutách se vzpamatoval, jenomže šroubky v objektivu byly povolené a celý objektiv byl tak trošku nakřivo, chudák foťák byl včera odvezen na pohotovost.Hned ho přijali a už je v léčbě, vrátí se 14.prosince, snad to tam mezi těmi zlými doktory přežije.Doufám že bude s někým sympatickým na pokoji, že by si přivedl kamaráda?nebo třeba družku, myslím že by se k němu hodila nějaká pěkná "sexy" canoňácká zrcadlovka, na ty on si chlapec potrpí.
Člověk neví co by roupama dělat když je jeho "přítel" v nemocnici, tak jsem pekla cukroví.
Vykrajovala jsem takovéty malé rozkošné hvězdičky a pokládala jsem je na plech.Připomíná mi to mé dětství, to bylo tehdy když jsem ještě nedošáhla na kuchyňskou linku a musela jsem si brát takovou malou bílou židličku na které jsem stála, vždycky jsem pilně vybírala jakou formičku použiju. Vánoce mám s cukrovím silně spjaté.Potom jsem vymačkávala pracny, moje nejoblíbenější, taky mám na ně úžasný vzpomínky.. Docela jsem si tím vykrajováním odpočinula a připomněla jsem si blížící se vánoce, nákupy a chaos,ameriku a santu jsem odsunula pryč a začala myslet na to hezké na vánocích.Navíc kdo by nechctěl dostat alespoň jeden jediný dárek, který si člověk ničím nezasloužil a když dva dárky člověk má ještě větší radost,tři,čtyři ba i když jsem byla maličká našla jsem jich tam dvacet, to pak člověk na všechno to koukal s otevřenou pusou a rozhlížel se co použít dřív, jestli si hrát s novou blonďatou barbínkou nebo si raději kreslit svými novými úžasnými pastelkami.Vždycky jsem se na dárky několik dnů po vánocích jenom koukala a radovala se.Po vánocích pak ale nenávidím otázky typu "co si dostala k vánocům?" protože vánoce vážně jen o dárcích nejsou.Miluju tu pohodu, ikdyž ona někdy není.. někdy nejsou vánoce takové jaké si člověk představuje, takové jako z těch veselích filmů kde jedí kapra a usmívají se na sebe, zpívají koledy a rozbalují dárky, pláčou radostí (někdy až přehnaně, ale o tom filmy jsou ne?).Miluju na vánocích prázdniny a takovoutu nenahraditelnou příjemnou atmosféru která do našeho domu ještě nepřišla.. a musím se přiznat že ráda nakupuji dárky, až an to že člověka honí čas a taky nemá peníze, na vánoce mi je jedno jestli mám peníze nebo ne, utrácím a nakupuji, někdy až moc.Ráda vidím že člověk kterému jsem tu "věc" dala používá..
Co by to ale bylo za advent bez skandalů a divných dnů, jako třeba dneska zubní den, kdy mě vytrhli naprosto zdraví zub!Člověk nemůže ani žrát, výborně a kousat do něčeho tvrdého SUPER.To udělá moc velkou radost, zvlášť když nemám foťák, to udělá radost ještě dvojnásobnou.. vánoce nejsou a nikdy nebudou dokonalé.. HEH

4+4 dny v pohybu

27. října 2010 v 9:42 | Christina Vampire Machart
Christina už dlouho přemnýšlela jestli o tom napíše článek
a dneska má na to docela chuť a s chutí (to je přece jasné když má na psaní chuť) ho napíše
hodně štěstí Christinečko :-)

U nás ve škole jsou oborové dny, jestli znáte
projektový dny tak to je vlastně to samý, žáci
si vyberou téma a učitelé si nějaké vyberou
a nebo příjdou s novým, pak předstoupí před
divadelní sál a plkají, hlavně aby se tam někdo přihlásil,
všechny ale nemusej vybrat.Já jsem si vybrala
"Underground aneb co je pod povrchem" a vybrali mě,
altenrativní umění je pro mě :-) Minulé úterý jsme hned
vyrazili na akci v jednom skvotu "4+4 dny v pohybu"
je to vlastně jeden velkej fesťák a všelijakejma akcema
na každej den.Šli sme teda na výstavu, já kráva si nevzala
foťák a jak blbec jsem cvakala svým velmi, velmi "kvalitním"
mobilem :/ Stoupali sme po shodech, smrdělo to tam po cigárech
a kdoví počem, byl tam takovej malej špinavej bar, ale bylo to v něm
děsně útulný.V každým patře byl nějakej objekt nebo fotka..
dům byl plnej všelijakejch malejch pokojů a chodbiček, nebyla tam zima
ale ani teplo, takže tak akorát na moji špinavou větrovku..
Paní co nás tamtudy prováděla (jinak bysme se určo ztratili) nás varovala
že je tam špína ať si nesedáme na zem, kvůli fotce z blbího rozbitýho šuntu (mobilní telefonek)
bych udělala všechno a tak se válim po zemi hlava nehlava, kalhoty už vzali za svý,
když jsem přišla byli černý teď jsou bílý, super!:D
Byla tam taky velmi zajímavá videa, např. umírající včela, působivé video,
nejvíc mě iritovalo to její hnusný bzučení, který bylo slyšet i o patro vejš..
Další věc co mě velmi zaujala bylo video, kde bezdomovce učesali a dali jim obyčejné
oblečení na všední den, nevypadali kdovíjak nóbl.. ale nevypadali jako bezdomovci..
Pomalu se z ošklivých špinavých lidí, kterých se mnozí šítí dotknout, začali dělat
normální lidé co potkáváme na ulici..
Úžasnej byl taky obrovskej (jak se v této době říká MAXI) květák
z polystéru.. u toho se fotilo nejvíc.. polystér se z něho každou chvíli prášil a páč jsem kvůli
fotce seděla na zemi... dokonce i ležela kuličky z polystéru mě spadly na xicht, že jsem
se málem udusila :D Celej barák byl jedna obrovská iluze, na stěnách byly nakreslený dveře
vážně hodně hodně realisticky a to ve všech patrech...a občas se doopravdy stalo, že si
člověk myslel že jsou to opravdu dveře a narazil do stěny..

Nebylo to žádný rudolfínum ani národní galerie.. konečně výstava co stála zato :-)
..
Ano a tady se Christina směle fotí u kamen a to prosím není žádné umělecké dílo,
či objekt, samotný objekt je totiž Christina :-) Christina dokonce na těchto  velice (ne)obyčejných
kamnech stála a čuměla z vokna na projíždějící auta a fotila se jako modelka... bohužel ostatní už odešli a ona tam zůstala sama... takže všichni pak na 10 vteřin šíleli kde jsem... než jim došlo že jsem tam zůstala..:D
..
Pověstný květák co Christinu tolik uchvátil!
..
..
...
...
Taky tam bylo několik záchodů, ne to nebylo umělecké dílo...:D
ale povídám vám byly krásný.. bohužel se mi záchod nechtělo
a dosti toho lituji, na takovym náááádherným záchodě jsem nebyla
ani nepamatuju..

Oborák byl konečně něco zajímavého,(nejen že jsme neplatili, ikdyž jsme původně měli platit 30 kč, jakože každej ale ta milá paní nám to dala zadáčo) žadný nudný vaření nudlí,
ani žádný pěstování blbejch kytek ani nic podobnýho...
A příště bude téma jakože "grafiti" těším se a určitě si už vezmu foťák :)

Deskový hry

14. října 2010 v 18:33 | Christina Vampire Machart
Naše třída si vymyslela že půjdeme na nějaký deskový hry, pomyslila jsem si že to bude zábava a aspoň se nebudeme moc učit, navíc byla hned první hodinu fyzika a zrovn píšem test takhle bude test až příští tejden.Ráno byl děsná kosa a všichni se klepali, přišli do šatny, ale tam je hned začali vyhánět že prej se zachvíli de, čekali sme tam a klepali se zimou zatím co učitel byl krásně v teploučku v šatně.Jeli jsme tramvají, cestu si ani moc nepamatuju, vlastně vůbec, nějak sme prostě na ty deskový hry přijeli, bylo to u Petřína.. Bylo to spousta místností, v každý byla jiná teplota, v první místnosti sem se klepala zimou, protože byly otevřený dveře v druhý bylo zase vedro.Jedinou hru co jsem tam znala byla Scrable tak jsem ji zčala hrát, byli sme čtyři ale kámoška odmítala hrát po čtveřici, ve dvojici sem hrát nechtěla to je vždycky nuda tak jsem vodešla, lítala jsem vod jedný hře k druhý, sedla si a zase odešla znuděně si povídala a koukala kde co lítá.Nakonec nás učitel zastavil že prej něco hrát musíme, tak jsme si sedli k nejbližší hře..
byli sme dvě a jedna se k nám ještě připojila, přišel k nám takovej chlápek z bradkou a začal nám to vysvětlovat, čuměli jsme na něj jak vyvoraný myši tak to chudák zopakoval ještě jednou.. no ne že bych to nějak pochopila ale začala jsem hrát..ty pravidla byla nějak takhle:
Byly tři balíčky karet od různejch barev, každej si jednu vybral a z toho balíčku odpočítal deset, těch deset dal na hromádku, z toho balíčku se ještě odpočítaly tři karty a ty se obrátily tak aby byly vidět, zbytek balíčku jsme nechali ležet.Na těch kartách byli různý barvy čísla od jedný do deseti.Z toho balíčku se odpočítaly tři karty a ta třetí karta co byla na vršku se použila, ale pouze když to byla jednička, když ne, další tři karty, někdo mezítím dal jedničku a ty musíš rychle přiložit dvojku, ale stejné barvy.Když máš třeba jedničku v těch třech kartách co tam jsou na vršku, řilož ji a z toho balíčku kde je těch deset karet přilož jednu aby to byli zase tři, když tam zase něco máš co můžeš přiložit, zase vezmeš jednu kartu z těch tří a dáš ji tam a přiložíš z těch deseti, jeden hráč potom už nemá nic z těch deseti a končí se hra,ostatní si spočítají kolik jich mají z toho balíčku kde je těch deset karet a když má třeba někdo jenom dvě znásobí to dvěma tak má mínus čtyři,  potom se z těch přiložených karet vyberou podle barvy pro každého, aby se poznalo kolik jich kdo přiložil, každý hráč si je spočítá  odečte od těch karet co byly v tom balíčku od těch deseti a vyhrává ten kdo má nejvíc bodů... já nikdy nevyhrála, ta hra se nedá moc vysvětlit ale byl jediná co byla dost dobrá... pak jsem odešla a hrála scrable když jsem zjistila že to scrable co hraju je turné, nikdo se mnou nechtěl hrát, protože se nechtěl zúčastit tak jsem hrála s jednim klukem, jenže ten to naschvál kazil, tak ho vystřídala jedna holka a já vyhrála... no pak jsem hrála z nějakou holkou jakože v druhým kole, teď vedle nás seděla nějaká její spolužačka která mluvila úplně divně a špulila furt pusu, jsem na ní čuměla co jako dělá, takovej pisklavej hlas....HRŮZA... tak si řikam jk hraju s tou holkou mám to vyhraný a žejo u scrable se odečítaj písmenka co zbyla no a já měla úplně debilní písmena jako Ú a G a takový krávoviny a měla jsem odečíst dvacet bodů a ta holka jenom osm takže to vyhrála... koukám na to.. sem měla lepší slova, delší slova vyhrála jsem to a najednou si všechno přisvojí k sobě ...NASRAT :D Zajímavý je že jsem si myslela kdo ví co se nenaučim a vlastně jsem se žádnou hru ani pořádně nenaučila... celou dobu na nás dohlíželi abysme hráli a když sme nehráli tak nám řikali že dostanem poznámku....takže HRÁT,HRÁT,HRÁT...
pak jsme se šli naobědvat do Plamínkový páč nemáme jídelnu, já mám kousek domov ale voni nás nemohli pustit, šli sme ke škole a zase zpátky na pankrác... to mě taky úplně nasralo..
Nevim kdo deskový hry vymyslel ale po dnešku jich mám vážně dost a mozek už mám přeplněnej logikou a že ji tam bylo!!:D tak že bych zejtra nešla do školy?:D

ohledně vzhledu jsou samý ZÁKAZY,ZÁKAZY,ZÁKAZY,ZÁKAZY,ZÁKAZY,ZÁKAZY,ZÁKAZY,ZÁKAZY

7. října 2010 v 19:49
Kámoška si vytetovala inkoustem a kružítkem velké R, už tak se mi to zdálo hnusný ale nebudu jí do toho přece mluvit, její problém že bude mít otravu krve, kterou samozřejmě mít nebude, ale kdybych se byla tetovat já od ní určitě bych otravu krve dostala, takový je zákon :D chtěla taky vytetovat spolužákovi něco na rameno, respektive chtěl to on... bohužel do toho vkročila učitelka a dělala takovou tu "chytrou" ptala se jí z jaký je třídy a dívala se na ní jako na vraha.. kámoška řekla že je páťačka, ale učitelka naneštěstí pátou třídu učila... proč zrovna naneštěstí?stejně by se to zjistilo... takhle to bylo alespoň rychleji.. všechno jsme hned probrali na nejbližší třídnický hodině, učitel přísně řikal že mu výslovně vadí když si budeme márat po rukou, prej že z hygienickejch důvodů a taky že do školy takhle chodit nemůžeme... že prej nechápe holky co se zmalujou nebo si nalakujou nehty na svítivě fialovou a že prostě nemáme důvod k tomu po sobě nějak malovat, načež žáci chrlili otázky... jeden kluk se zeptal : " a můžeme mít tetování od kostíků?" bohužel učitel vůbec nevěděl o co běží (a to má velkou mezeru ve vzdělání :D) a tak se zeptal co to je a ten kluk začal opravdu velmi podrobně vyprávět "je to na papíře a tam je taková folie s obrázkem, tu folii sundáme a je tam takové jakoby lepidlo, namočíme to a přikrejeme mokrou houbou a ono se to nějak jakoby zaktivuje a je to nalepený na tý ruce" teď jsem vážně reprodukovala jeho slova :D říkal to velmi komicky a nejlepší nebo nejhorší na tom bylo že to myslel vážně... učitel se vyjádřil jasně a řekl že si to můžeme dělat jedině na dovolený, nebo nosit dlouhé rukávy... načež přišla otázka "je to snad náš problém jak chodíme?" a učitel odpověděl že není... já si teda myslim že z určité části je a z určité není, rozhodně je důležitější jak se chováme, tedy že nijak extrémě nezlobíme a taky se dobře učíme..a ne jak chodíme oblečení, příde mi rozhodně přehnaný si nesmět lakovat nehty nebo se nemalovat... příde mi hodně přehnaný, kvůli tetování z kostíku... nebo prostě tetováním z heny dělat takovej šílenej problém že si člověk v parným počasí musí vzít dlouhej rukáv a co se týče toho kreslení po rukou..
po sobě si kreslim furt, tak čekám nějakou poznámku....Fakt mě to docela naprdlo, jsme lidi ne?proč musíme chodit do školy jak podle škatulky?jasně že nemáme důvod proč si lakovat nehty, ale určitě tak chodily sami učitelé a najednou jim to vadí... s těma nalakovanejma nehtama to bylo vážně moc... je to skoro jak na vojně...nepřežila bych anglickou školu v uniformách nebo dokonce starou školu..
Proč si prvňáci můžou lakovat nehty a my ne?proč si děváťáci můžou lakovat nehty a my ne?jakej je mezi náma a nima rozdíl? doufám že to nebylo kvůli tomu tetování...:/ fakt mě to v úterý docela zkazilo náladu... MLÉÉÉ prdím na to :P

Vejkend jak Brno

12. září 2010 v 19:31 | Christina Vampire Machart
V pátek přijela verča... kam se šlo?člověk neví kam má jít brzo ráno na půl hoďky...kam se projít?tak jsme se prošli k arkádám...teda za arkády..no a musím říct že je tam úžasné "fotící místo" teda spíše "místa" člověk by neřekl že je toho za arkádama tolik zajímavýho, vypadá to zcela obyčejně... banka nebo čico... lavičky a taky trávník, no a vše okolo monstrózní budovy "ARKÁDY PANKRÁC" v arkádách už ráno je dost lidí asi jde každej do špáru, to je jasný támhleten zapomněl koupit mlíko a tamten de koupit víno...dovnitř jsme se ani nepodívaly, proč?nemám důvod koukat se na "nové trendy" věci....prostě ne..!!Odpoledne sme byly na Muchovi.... umění... mám radši kubismus... tohle mě moc neříká... koho to nadchlo byla moje máma... samozřejmě.Jo.. ale mělo to něco do sebe, každej obraz má něco do sebe, jen se člověk musí správně dívat.Nechápu jak se někdo nemůže zajímat o umění!Nebo alespoň chodit na výstavy... umění lidi spojuje, umění vyjadřuje pocity... pro mě je mé krvavé umění samo o sobě taky moc důležité... mé krvavé umění je ukryto v mím ledovým srdci..Ach bóže odbočuju!!Pak u nás přespala...a kvá kvá blá blá... prostě normální loučení a další kraviny co vááááážně nejsou podstatný, nebo jsou ale ne pro tenhle článek!! :D No a dneska ve dvě jsem měla sraz s Jane...ještě předtim jsem si myla vlasy jak šílenec, páč jsem je měla z tenisu propocený a to bylo vážně BLÉÉÉ...Vono na vzhledu nezáleží ale na první dojem tak trochu jo... když vidím barbínku řeknu si "to je pipka" a když ji poznám nedejbože dobře, zjistím že je to v pohodě milá holka...Tak jsem teda šla... vzala jsem si svý vobvyklý rukááávicéé a óóbojek a cééééčka a šla jsem.. před arkádama už čekala Jane...hned jsem ji poznala...nevím jak..jesli podle fotek ale stejně byla vidět a prostě jsem věděla že je to ona SUPER NENÍ TO ÚCHYL (zvrhlý stařík :D) !! staříci jsou zvrhlý a to nemusej bejt ouchylové.. prostě jsou zvrhlý... každej nebo skoro každej stařík je něčím posedlej... třeba letadýlkama... nebo jáá nevíím, obrázkama a tak...prostě to co měl rád když byl ještě mláád!:D Tak jsem s Jane nesmyslně obešla arkády... a pak jsme šly do metra na muzeum.. podívat se jestli maj votevřeno v punktuře...jsme normálně šly a najednou na nás spadne cedule "dny mariane" jak naschvál, výbuch smíchu a pak jako kec v tom smyslu "asi to na nás spadlo že se nelíbí naše oblečení :D" spíš že nenakupujeme na dnech mariane :D fuj.. nesnáším přeplněný obchody plný lidí co jdou něco kupovat... co by tam asi dělaly že?:DD teď co je ve slevě si každej kupuje...hmm... trochu nesmyslný lepší je si koupit něco v sekáči alespoň je menší pravděpodobnost že má někdo stejnou věc, což mě teda nehorázně vadí, hlavně když příde pět holek ve stejným triku, ale nejhorší je když se jedna po druhé opičí :D v punktuře votevřeno sáááámozřejmě neměly!jak jsem říkala... ale za pokus nic nedáš, jak se říká :D ikdyž....kdybych dělala dejme tomu nějakej chemickej pokus... ehmm...:D radši nic :D taky jsme byly v krakatau... heh zavřeno, jedinej vobchod kde měly votevřeno byl tééén...ehmm no "WHO KILLED BAMBI? " měli tam super náušky a taky čokla...mrtvýho čokla, někdy se těm čoklíkům ani nedivim nejradši bych si taky lehla na zem a spala... vypadal jak vycpanej... bylo mi ho líto... přemejšlela jsem že bych ho od těch "týrajících" lidí koupila... ale co bych z takým chciplým psem co jen leží dělala?:D chudák celou cestu jsem pak byla moc smutná..(NE)kecám :DD pak jsme jely na vltavskou páč nás to na václaváku omrzelo.. no... vylítly jsme ze dveří... páč jsme zapomněly že jsme už na vltavský... docela nervák :D málem se to zavřelo.. no chtěly jsme na holešovice, ale nakonec jsme se obrátily a jely na pankrác :D no pak jsme šly do parku a dívaly jsme se na různý akce... co tam jako budou.. no a já měla zapnutej foťák a nějaký chlapi před náma "chcete vyfotit?" my jako že ne a voni "že máte ten foťák připravenej" prej "my by sme vás klidně vyfotili když tak hezky punkově vypadáte" a pak "ne děkujem" :DD no... no pak si Jane taky zakouřila BRRR nic pro mě... jsem anti kuřák... nesnáším ten smrad z cigaret.... taky sme viděly lavičky a nanich reklama proti grafitům, kdybysme měli fix tak bysme to mile rády přeškrtly, ale bohužel sme ho neměly-příště... to chtěj jako lidi vobyč bílý zdi?taká nuda!!grafiti jsou prostě určitej styl umění a dodávají městu správnej styl, miluju focení grafiti...nebo focení u grafiti. Čtrnáctýho bych móóžná šla na jeden koncert... nějaký začínající punk kapely... či co, ale stejně se nejvíc těším na screamo...screamo je prostě můj žánr...a žádnej jinej!!♥♥ scream je pro mě vyjádření emocí a tak... přece se člověk musí občas pořádně "vyřvat" a když řve do mikrofonu zní to prostě bombasticky..!! pak jsme si s Jane sedly no a kecaly... celou dobu sme vlastně kecaly... nebylo takový ticho což se občas stává..prostě furt nějaký "bla bla bla bla" takový upovídaný den!:D no a pak tam přišly nějaký divný chlápci žeby alkohoolííííci...a měli divný kecy...naštěstí vodešly.. což jsme byly rády...páč kdyby nevodešly tak bysme vodešly my...a to by se nám nechtělo :D pak šla Jane k nám domů....no a tam sme zase kecaly.....všechno probíhalo prostě normálně... se divim že každej chce zažívat buuhvíjaký dobrodružství a nebezpečí, když to po něm zanechá psychický následky :D a taky nemusí přežít, nejideálnější den je prostě normální den jako dneska... ne žádný extra dobrodrúúúžo......to je jenom ve filmech..... nojono... ten vejkend se vydáááříl... těším se na další... tak se mějte :D a komentujte článek :DD

ŠKOLA VOLÁ

2. září 2010 v 20:18 | Christina Vampire Machart
vlastně celej život je jenom o učení, člověk chce něčeho dosáhnout a proto se musí učit, když se naučí konečně to co chtěl
je čas zemřít..

Natěšený prvňáci jdou poprvé do školy-doma je aplaus z první jedničky-dítě se chová vzorně a má rádo svou učitelku-baví ho škola a učení-za rok ho to trochu omrzí-chová se ale stále vzorně-o rok později přinese první 5-doma je peklo jaktože se neučil na to a to-začínaj průšvihy..

takhle to asi vypadá s kloučky "nadanými na matematiku" kteří o 6 roků později z matiky propadají, to bude asi jejich "překypující" talent nemyslíte?:-D

Začala škola a mě to ani nepříde, je to pořád stejnej kolovrat, nikdy se to nezastaví, nemůžu uvěřit že před několika tejdnama byli prázdniny, dnešek byl jeden obyčejnej den, na školu jsem si zvykla příliš rychle, ty dva měsíce byli prostě jenom dva měsíce.. co se změnilo? NIC.. lidi jsou furt stejný a já taky.. chtěla bych bejt prvňáček co se drží maminky za ručičku a nese s úsměvem kytici pro paní učitelku, má bílé krajkové šatičky a je úplně k nakousnutí.První třída nebyla nic těžkýho, nebála jsem se že neuvidím svoji milovanou maminku jak některé děcka buleli..

Každej rok je to úplně stejný, nemám pocit že by se lidi ve tříde změnili jsou furt stejný... nemám vůbec pocit že před pár lety byli slaďoučký dětičky.. čas letí, zejtra se učíme... no bóže mám pocit že zachvíli budou prázdniny, vždyť to uteče jako voda... jako každej nudnej rok..

Kolik je 5+5 Aničko? Dešet.. sprááááávně... bože můj pamatuju si kdy mě přišel příklad 9+9 strašně těžkej, musela jsem ho počítat na prstech... taky si pamatuju že když jsem byla malá a chodila jsem do školky, hrála jsem si na to že jsem školačka a jako mluvím do televize jak je to dobrý ve škole a tak... v první třídě mě strašně škola bavila, vlastně jsem vůbec nebyla zklamaná, naopak bylo to to co jsem očekávala!!jenže tohle je pryč a teď jsem v realitě, bude to čím dál tím víc těžší...fajn...taky by měli někteří učitelé respektovat jak se člověk oblíká a tak...přece jim může bejt sprominutim u prdele co mám na sobě hlavně když se chovám slušně.. ale s tím já problém nemám...rodiče jsou docela tolerantní...se těším na vánoce-jasně obchody,obchody,obchody,lidi,lidi,lidi... hrůza, ale já to beru z té druhé lepší stránky.. a navíc budu blízko jaru... když píšeme kupříkladu v únoru písemku a pak se na to dívám třeba v květná říkám si vždycky jaká to je už doba a jak jsem blízko prázdninám.. Každý pondělí se těším na úterý a každý úterý na středu a každou středu na PÁTEK!!!  a pátek mám nejradši páč vím že jdu do školy naposled a pak VEJKÉÉÉÉND, celej tejden jsem natěšená na vejkend...

BOŽE píšu tu úplný kraviny, ale už to tak nechám, tématika je...EHM...škola...a pár krapet nesmyslných témat jako například vánoce o kterých se nevím proč zmiňuji :D

JE MI JEDNO ŽE TO NEČTETE (chichi na dovolený)

29. července 2010 v 19:34 | Christina Vampire Machart

Jo celej srpen nebudu na blogu, je to zdrcující pravda!!

Těším se, jezdím tam už od mala, pamatuju si když jsem tam byla ve čtyřech letech a ráchala se ve vaničce, je to krásný místo.Tak to vypadá že žádný "Holiday in sun" nebudou, že by se vyplnil sen Blé?Pěkně jsem se nasrala...já si totiž ty vedra uživám, miluju vyhřívání se na slunci a minisukně a pupíkový trička a bázen a sluneční brejle!!Déšť taky není špatnej, občas mi počasí připomínaj moje nálady, v poho,v poho a pak najednou vybouchnou...jako počasí.. nikdy nevíš jak zejtra bude, u mě zas nikdo neví co zejtra budu mít za "den".Ve vedru miluju písničky typu "ten miles wide" páč mě dostanou na nohy, v bouřce nějaký uklidňující jako třeba "apology".Miluju křupky a všelijaký nezdravosti, ale ještě víc sušený rajčata, jo když jsem byla ve škole, celou dobu jsem myslela na to že až přídu domů vezmu si sušený rajče a byla jsem pěkně navztekaná když sušený rajčata došla.Jo, rozhodně "MUSÍM" vzít sušený rajčata a olivy.... ty snad seženu-ano olivy jsou další úchylka, ty bych jedla na kila!!Tik taky..taky nesmim zapomenout vždycky sním za jeden den celej balíček, vezmu si tři a nutí mě vzít si další tři...a další...furt mám takový nutkání, dokavaď nedojdou :-D.Mluvim tu zbytečně o žrádle a ztrácím tím čas.Pobavil mě koment "Dost šílený vkus na oblečení" jasně tady si můžu chodit jak chci, jsem tak trochu blázen..-tedy možná že zas tak ani ne.. prostě mě baví oblíkat se odlišně a to "hodně" odlišně, ať to každej vidí..ale na vesnici taková bejt nemůžu, mezi slepicema a krávama...fakt ne, takže jsem zbalila "nejnutnější" věci ale "frajeřinky" jsem nechala doma.Co se týče mího vkusu, nemám ráda když se potkaj dva lidi ve stejným oblečení, snažím se to nějakým způsobem odlišit... kafrám o oblíkání, to není moc zajímavý takže jedem dál.. Doufám že se babička o moje akvárka postará a hlavně aby se měl dobře Hajzl Fanouš (kdybyste nevěděli-můj kocour hajzĺovskej) a samozřejmě moje milované kaktusky:-) Na konci srpna budu kupovat tašku MCR v emoshopu k tomu si chci koupit placku alesana a alesana plakát, ještě pár plakátu na zaplnění stěny...a bude to :-) Zjistila jsem takovej "protipól" či jak to nazvat, nesnáším-nebo to o sobě alespoň prohlašuju- nesnáším konzum a  miluju václavák (po TOM se mi bude stejskat) jsem tvor společenský a mám rád lidi, tedy nenávidím, ale... baví mě pozorovat "hukot" kolem! Mám ráda nákupní centra no a taky sekáče, když už jsme u těch sekáčů musím se přiznat že jsem zjistila že hodně sekáčů vymizelo, což je škoda, mám ráda sekáče, mám moc ráda sekáče...(ehm kdo by taky neměl :D).Zjistila jsem že nemám nato vyrábět z fimo hmoty, prostě mi to nejde, ale nevzdávám to, třeba ta sponka se mi... no povedla se mi (ehm ehm tady něco smrdí!!!!)- no co člověk se má pochválit, třeba je to jeho poslední slovo v životě, doufám že ne!!!Jo, stahovalo se na ipod...stahovali se Ramones..a.. Alice Cooper,těším se na poslouchání v autobuse!!Baví mě poznávat novou hudbu, teda spíš starou, není to už jako bejvalo, hiphopeři vládnou světem a hned zanima Hannah Montana a "růžovoučké dilinky" tohle je..dá se říct hudební krize..zní to divně ale je to pravda, ještě že existuje Escape The Fate,Alesana a další!!Skládání básní, musím se přiznat že mi to v poslední době moc nejde, nejlepší moje básnička nebo jestli se to dá nazvat "básnička" (proto dávám do rubriky filosofické kecy,diskuze..apod) "lidi jsou svině" a možná ještě "mám chuť tě zabít" jenže ta byla...taková dost sprostá...a ostatní jsou hrozný..ach jo... ale musím říct že povídky mi celkem jdou, "Dům figurín" jsem vymyslela při jedné úmorné cestě na dovolené (FUJ) a vitpný návod na sebevraždu na jedné sebevražedné "vycházce" po hřebenech.. Všude takovýty kamínky, člověk o ně zakopával, celá cesta byla šíleně z kopce, asi se nedivíte že jsem vymyslela "návod na sebevraždu" na konci cesty se mi ulevilo, páč už to bylo po rovině tak jsem asi vymyslela ten konec :D. Kreslení se mi nedaří všechny moje výtvory jsou v háji, jsou strašný, dlouho jsem nenakreslila nic hezkýho, už několik let.. možná je to proto že nechodím na výstavy...MOŽNÁ.. ale focení je lepší, pár skvělým autoportrétu dovolím si říci :D málokdo by četl tenhle článek, na každýho je moc nudnej a dlouhej ale píšu si pro sebe..

Odjíždím

9. července 2010 v 10:16 | Christina Vampire Machart
Všude po pooji se valéjí velikánské tašky, vládne tu napjatá atmosféra, poklidně sleduji akvárium s rybičkami a usmívám se..přitom si v duchu opakuji jestli jsem si vzala všechno co jsem si měla vzít a jestli jsem nevzala něco co jsem zas neměla vzít.Většinou to dopadne tak že zjistím že mám spoustu věcí které jsem si vzít neměla a skoro žádný věci který jsem si vzít měla.Nejvíce se snad těším na jízdu v autobuse, bude tam ta skvělá klimatizace a úžasný fialový záclonky, budu tam sedět a v uších bílý sluchátka z kterejch se bude ozývat uječená hudba.Budu se dívat do přihlouplého bravíčka jak si Myley Cyrus rozvedla a Paris Hilton vožrala.. Těším se na parádní sedadla v autobuse potažené příjemnou látkou, těším se na lidi kolem, který taky někam pojedou.. zpáteční cesta bude podobná, možná budu zarmoucená že už jedu domů, protože bych tsm ráda zůstala, chodila do nějaký maličký školy a měla samý pětky..budu mít kamarády co se mi budou posmívat a šikanovat mě, protože jsem jiná, takže to ani kamarádi vlastně nebudou, to bych chtěla zůstat tam a jezdit každý měsíc domů, pozdravit se s bývalíma kamarádama a rodičema a vyprávět jaká je to prdel světa a jaký mám depky z toho že mě šikanujou a že chci domů.Kdybych tam zůstala byla bych určitě šťastná, ale problém je že já tam nechci zůstat,  chci se zase vrátit do zasraný Prahy, procházet se po svym milovaným václaváku, dívat se na lidi jak mě pozorujou a asi si myslej že jsem blázen, scházelo by mě to...scházel by mě náš šílenej byt, kterej ani náš neni a předevšim by mě scházel můj milovaný, ten zlej kocour co mě škrábe že mám stehna celý od krve, ten by mě scházel nejvíce.. já bych tam nedokázala zůstat, ale přece se tam těším, ikdyž se mi bude stýskat po tom všem co jsem vyjmenovala.. Je to hrozně divný, že budu spát v jiný posteli a budu v jinym bytě, v jinym prostředí... je to takový nemožný..naposledy jsem tam byla před pěti nebo šesti lety... Ach můj bože nad postelí nebudou moje milovaný plakáty...  z toho se mi chce brečet, teď vypadám jak blázen žejo?myslíte si to...žejo? ale ty plakáty pro mě dost znamenaj, nejradši bych si je vodlepila ze svý bílý studený zdi a vzala ssebou, nejradši bych si vzala ssebou pytel plyšáku, jak já miluju plyšáky...se všema bych spala!!Nejradši bych vzala ssebou akvárko a kocourka... avšak vím že to nejde, na svoji kámošku se těším, vzdala jsem se svejch věcí a jedu tam.. přemýšlím jak to tam bude vypadat... ve čtyři odjíždíme.. jedu do Třebíče ani vám nemůžu říct jak se tam těším, těším se na ty jejich úžasný cukrárny s lahodnýma zmrzlinama na plavání, ikdyž tam se asi utopim, těším se na okolí, vlastně na všechno, vše co tam bude budu milovat a až zase budu odjíždět bude se mi po všech těch věcech stýskat, nechápu proč to tak je.. a proč vlastně lidi jezdí na dovolenou.. sama ale vím jak to je!Těším se na fotky, foťák bude zase se mnou, taky jsem si sbalila fixy na textil, doufám že jsou tam nějaký sekáče, zajdeme tam a nakoupíme spousta jednobarevnech triček za dvacku a pak budeme jenom dělat, třeba si nějaký i obatikujeme a pak to bude všechno na blogu a já budu vyprávět jak to bylo skvělý!Ráda bych si vzala svůj blog s obrázkama kde bych si i něco napsala, ale myslím že nebude čas, nebudu tam ani týden takže se na blogu zase shledáme, na zpáteční cestu se vůbec netěším, ale bohužel všechno jednou začíná a končí i ten život.Těším se i na fotky který sem pak dám a vy je budete komentovat, doufám že kladně.Podle mího tenhle článek ani nečtete protože je moc dlouhej a vaše oči by to nevydržely, byly by jste z toho znuděný protože tohle psaní je omě a mejc problémech a ne o vašech prostě se vám to ani číst chtít nebude, ale já to píšu jen tak abych se vypsala takže si to klidně nečtěte, je sranda že to sem píšu když to stejně nečtete :DD tak pa vaše
Krvelačná
Christina

fotosoutěž-příroda

5. července 2010 v 20:33 | Christina Vampire Machart
Chci se přihlásit do jedné fotosoutěže
kategorie jsou:
rostliny
zvířata
makro
krajina a panorama
fotoseriál
můžu dát do každé rubriky alespoň pět fotek ale já vážně nevím jakých, přemýšlela jsem o nějakých rostlinách, samozřejmě že pravděpodobnost že vyhraju je malá, ale přecejen bych to ráda zkusila a nerada bych poslala fotku která by se nelíbila, chtěla bych vás požádat abyste mi pomohli jaké fotky mám vybrat.Děkuju moc jestli mi pomůžete něco najít :)
Prohlídněte si prosím všechny mé fotky, ale tyhle bych vybrala asi já..ale nevím
..
..
:)ú
..
..
no nevím no, ty kapky se mi líbily...

mám ráda věci jako hračky

29. června 2010 v 21:09 | Christina Vampire Machart
Dlouhé řasy, nádherné modré korálkové oči,
a bílou křehounkou pleť z porcelánu má,
šatečky nadýchané a na hlavě roztomilý klobouček
z porcelánu panenka je má..

Nikdy jsem si nehrála s panenkami tolik jako s barbínama...milovala jsem je, samozřejmě že jsem musela mít pravé od mattela, nejvíc jsem milovala černošskou barbínu, měla dlouhé kudrnaté vlasy, opálenou pleť a na sobě cosi co připomínalo plavečky, jediný problém byl že měla hrozně obrovský nohy :D do těch nohou se malý střevíček nevešel, musela nosit boty pro keny, které sotva nandala..:DD Vůbec jsem měla ráda barbíny "černošky" jednu jsem dostala k vánocům, měla na sobě úžasný pistáciově zelený obelček s puntíkama, na sobě úžasný elegantní boty a zelenou čepičku a u sebe měla ještě úžasnýho dalmatince, měla fakt hrozně černou pleť, byla to asi nejhezčí barbína co jsem v těch letech měla, byla hrozně originální, místo růžový usmívající se pusy, měla fialovou..fakt skvělá, jsem si s ní jednou hrála, ona nějak nešikovně zaklonila hlavu a zlomila si krk, chudinka, tak jsem ji hlavu nandaala zpátky na krk, ale už nemohla hejbat hlavou (chudinka) a ještě měla šíleně krátkej krk...:(

Olezlý plyš, který žerou moli,
zašedlá barva co vždycky svítila,
ouško natržené má,
plyšáček se nazývá

Miluju plyšáky, jsou hrozně roztomilý, miluju svojí Potvůrku, svojí nádhernou volezlou krysu... miluju svého medvídka Pú, který již je dávno v koši, byl tak olezlý a ošklivý že se musel vyhodit, miluju svého pejska Bonbónka, jeho plyš taky není to co býval, miluju svojí krásnou kosatku, miluju svojí Pipi Punčochatou krásnou hadrovou panenku co jsem ve čtyřech letech dostala k vánocům...miluju starého mědvěda, s korálkovýma očima, plyšem oškubaným a natrhlými oušky...
Plyšáci jsou moje láska, oni zdobí můj krásný pokoj, zdobí ho společně s velkým plakáte Sida Viciouse, zdobí ho s plakátem od Alesany, zdobí pokoj s mími "povedenými" obrazy..:D...plyšáci pro mě jsou důležití..

Plyšáci mi připomínají filmík Kuky se vrací, byl opravdu skvělý a dojemnej...až jsem skoro slzela, Kuky byl úžasnej a obyvatelé lesa byli tak hnusný, lezli po nich mravenci a vůbec vypadali jak ze smeťáku, ale o to přece šlo byli neskutečně komičtí a roztomilý a vlastně krásný..strašně doporčuji film shlídnout, rozhodně to nemělo klasickej happyend.. a vůbec to nenapodobovalo americké trháky se spousty efekty a vymožeností..


Hmm pod pojmem "hračka" mě asi první napadne nějakej plyšáček nebo panenka (viz.výše) prostě něco na hraní, jakmile ale řeknu to "něco na hraní" vybaví se mi spousta věcí..když by nebyly prachy děti by se dokázaly zabavit hraním si s odpadkama, všechno co najdou-mají totiž velkou fantazii, postupem času ji ztrácí což je škoda, existují však infantilní jedinci co zůstavají pořád dětmi :D mno abych neodbíhala od tématu, myslím že i v lese si děti mohou hrát, třeba s klacky, pamatuju si jak jsem s kámoškama když jsem byla malá vždycky sebrala nějakej klacek a šermovaly jsme se, nebo jsme soutěžily kdo bude mít klacek největší a tak, hrát si člověk může s čímkoli.Jedna velká hračka je i počítač, všechno je vlastně taková "hračka" mám doma rybičky, proč je chovám?proč mám akvárka... je to vlastně taková hračka, hračka o kterou se člověk musí starat..Hrát si znamená i kreslit nebo fotografovat, pod pojmem hračka si vlastně můžete představit všechno co "není" potřebné k životu... (potřebné k životu je jíst a pít a spát, samozřejmě v uvozovkách :D) hračka jsou vlastně i peníze...teď mě třeba napadly automaty...(kvůli takovýmhle hračkám ztrácí hodně lidí životů)..
I....pistole je taková malý hračka...stiskneš jednou a....BUM...


Zkrátka pod pojmem hračka si dokážu představit hodně věcí a co vy?

Letní desing

12. června 2010 v 17:57 | Christina Vampire Machart
Změnila jsem desing, mě osobně nepříjde špatný, ale potřebovala bych něco víc, nejvíce bych chtěla menu nahoře, to vypadá vždycky líp, takže kdyby se mi někdo nabídnul že by mi dess udělal, tak klidně ;) Tento desing, jsem změnila hlavně proto, protože ten předtím se mi nelíbil, teda líbil, ale zabral hrozně moc plochy a obrázky byly ještě neostré, tohle se mi zdá lepší..
..
Já mám tedy desing trošku useknutější, ale ono to nevadí a potom..mám novou ikonku ;)
na tý fotce jsem to prostě já "šibalská,divná,srandovní,roztomilá" pokud jste spřátelení, prosím abyste ji okopírovaly ;) tak jak se vám nový, snad zdařenější desing líbí?
..

Fimo hmota

5. května 2010 v 20:18 | Christina Vampire Machart
Dnes jsem si zakoupila fimo hmotu, je tedy až moc předražená, ale prostě jsem ji chtěla.. no přemýšlela jsem jakou barvu koupit a přehrabovala jsem se... nejdřív sem v ruce držela černou, pak jsem ji zas vrátila, vybírala jsem... no líbila se mi docela svítící... z toho by šlo ale věcí xD a originálních, ale začala bych něčím základním, nevím jak mě to napadlo ale šahla jsem po svítivě zelené a "lesklé" červené.Takže, chci z toho udělat naušnice jako třešínky...NE třešínky NE!!!...jahůdky..xD to by bylo originální ne?A pak třeba něco na sponku... zatím ještě nevím ale už se mi v hlavě rýsuje představa, doufám že se mi bude dobře modelovat, ale trochu lituju toho že jsem nevzala bílou a černou takové zásadní barvy- stalo se?STALO...nic nemohu dělat...:) Chytla mě tak trochu tvořivá, ale nakonec nic nedělám, jsem lenoch línej..xD no..výrobky z fimo sem jistě dám...pokud tedy budou povedené, kdybyste měli nějaký nápad nebo odkaz, napište ho sem, ráda ho vysliším x) hlavně s těmi co už fimo hmotu znají..vůbec zatím nevím co s tím ikdyž nápady mám..no...uvidím :)

vánoce, vánoce přicházejí

29. března 2010 v 15:34 | Christina Vampire Machart
Téma je vánoce, sice se to chýlí k velikonocům, ale než napočítáte do tří vánoce už tady budou, ráda bych napsala krátký článek o vánocích.

"Mamíí koupíš mi to k vánocům?"

Když už dítě přestane věřit na ježiška, ptá se takto
matky,babičky či otce, vánoce jsou nejvíce pro děti malé
ale také "bohužel" pro větší.Malé chtějí drahé barbíny
nebo hračky, zkrátka to co bylo právě v reklamě,
rodič neodolá prosebnému výrazu dítěte a koupí
mu hračku kterou chce, třeba tapříklad littlespetshop
malá zvířátka z plastu, dříve prodávána za 59 kč
to bylo docela dost, ale ne příliš, teď jsem koukala
a stojí už 89 kč!!Zkrátka móda těchto zvířátek
s kývací hlavičkou se rozjela, všichni to chtěli,
někré děti mají dokonce obrovské sbírky
těchto roztomilých zvířat, proto je zdražily,
děti však po nich stále touží "cena necena" a rodiče
jim to většinou koupí 89 kč přece zas není tolik...
za malý plastový zvíře zas ale jo.... dokonce
jsem viděla v obchodě littlespetshop hru za 2000 kč
myslím s šesti zvířátky, no HRŮZA, děti které
jsou rozmazlované takové věci dostanou a pak se s tím
drze chlubí ve škole.Větší děti zase chtějí předražené
mobilní telefony, ty nejnovější a spousta z nich ob rok
mění mobily!!Hlavně ať mají co nejlepší mobil, člověk by rozuměl
tomu že chtějí drahý foťák,videokameru, nebo něco co má smysl
ale "mobil" je přece od toho aby se volalo, popřípadně psalo SMS
na hry jsou herní konzole a počítač, na poslouchání Ipod na focení
foťák a ne všechno mít v jedné věci, navíc nekvalitní (foťák v mobilu)
Navíc je to každoroční vyhození peněz.Každý rok na vánoce lidé co prodávají
pořádně zbohatnou, dříve byla věc za 20 kč docela drahá, trď je 20 kč nic......
věci jsou abnormálně předražené... a vlastně když člověk dostane tolik dárků
udělá mu to nakonec radost?


"Miluju nakupování, co ty?"

Dívky jsou z toho nadšené, přeplněné obchoďáky, ale
dospělím (některým) se to úplně nelíbí, dusno, vedro
nacpáno, "co koupit?" zkrátksa velký chaos, lidé také často
nakupují věci, úplně zbytečné např. "Vezmu ji tohle k vánocům, hele tohle je dobrý to si sama koupim!"
Na to se spoléhají prodavačí, pak člověk nakoupí co nejvíc, "levné?" ne nakonec je to drahé xD
když si to člověk spočítá...  A co poradit, kde kupovat? Tam kde to mají levné,
znáte to tam a je to kvalitní.Vždycky si pamatuju jak kupuju dárky hrozně brzo před vánocema,
člověk je nervózní, znám lidi co balí den před vánocema, nebo dokonce koupí dárek přímo na vánoce.. teď jsou lidi strašně moc upnutí na dárky, dříve to tak nebylo, pouštěly se koledy
a měl být klid, klasickou tradicí bylo také koledy zpívat, teď si u stromečku nikdo nezazpívá
a vánoce jsou snad jen o dárcích a to platí u dospělích i dětí.

Večeře..stromeček...na co jsme to zapomněli?

Klasická večeře je štedrovečerní kapr, to se ještě jakš takš dodržuje
u večeře nikdo nesmí vstát od stolu jinak zemře!Já sama tuto tradici
dodržuji.A také zdobení stromečku je další tradicí,
Zdobit stromeček je přece zábava a pak že jsou velikonoce jen dárky!!
Hezká věc je vystavit si betlémy, třeba po dědečkovi,
které sám vyřezával a nebo si můžeme sami betlém vytvořit :)
zkrátka a dobře buďte kreativní.Pečení cukroví je další hezká věc
souvislá s vánocemi, vánoce jsou spojené s klidem a je to taková doba
hodování.V dobu adventu by jste si měli pouštět koledy
a zpívat si je, jsou veselé a hezké, člověk  vždycky dostane dobrou
náladu :) Scházejte se s přáteli, zvěte je k sobě a i ty které zrovna
nemusíte pozvěte a buďte k nim vstřícný.A co dodat nakonec?
Ať slavíte vánoce jakkoliv, hlavně to neberte z ohledu dárků,
dárky jsou až to poslední ale když nějaký ten dáreček dostanete,
rozhodně z něho mějte radost a pokud jste zklamaní že jste nedostali to co jste
chtěli, buďte vděční za to co máte :) těším se na příští vánoce

pěkný krvavý den
Christina Vampire Machart

vajgly a všelijaký humusy co znečišťujou prostředí

2. března 2010 v 16:12 | Christina Vampire Machart
Kam jdu tam cigáro na zemi, kam jdu tam papírky vod bonbónů,kam jdu tak tam lahve vod alkoholu, votvíráky a spousta věcí který se lidi neuráčej vyhodit.. jo tak v týhle špíně žijeme!!
Vajgl sem
a vajgl tam
vajgly kam se podívám.
To je úplná pohroma, nedávno jsem se dívala na zprávy a říkali tam že teď v zimě jsou ulice obvzlášť znečištěny a to už docela hodně, prej si lidi myslí že když napadá sníh tak všechny humusy jím budou zakrytý.Bohužel spousta lidí nemění názor a prostě jde a vyhodí papírek od sušenky na zem vždyť "jeden" papírek neznečistí celou Prahu, HA HA HA xDD takhle si to říká hodně lidí a pak to dopadá takhle, jak to dopadá!Docela mě to naštvalo a proto už o znečišťování píšu druhý článek (viz.článek znečištěno-projekt+fotky).
Zapalovač, docela obyčejný zapalovač....dokáže znečistit svět...ne jenom jeden stovky...takových zapalovačů se válejí smutně na mokré zemi, zasypanou kamínky.
imise - spad na zemský povrch (vliv na neživé a živé složky ekosystémů)

díky že jste si to četli asi vás nebaví ty moje kecy :) ale já to někde napsat musím xD

hezký krvavý den
Christina Vampire Machart

hlavní důvod proč dlouhou dobu nepíšu

27. ledna 2010 v 13:58 | Christina Vampire Machart
Člověk někdy nemá náladu psát povídky
Člověk někdy nemá náladu psát básně
Člověk někdy nemá náladu vkládat fotky
Člověk někdy nemá náladu komentovat

Člověk někdy nemá čas
Člověk někdy nemá náladu
Člověk někdy nechce
Člověk někdy chce

Bude víkend...
napíšu?
copak já vím?
.........

snad jste to pochopili...proto teď také vůbec nepíšu k spřáteleným webům..
Nebojte já zase napíšu jen potřebuji čas...
čas je zdroj...
čas...
tak mi ho dopřejte a já......však víte..

Roztrhání

19. ledna 2010 v 13:58 | Christina Vampire Machart
V rubrice Fashion je moje vlastní výroba mašle!!"Taková divná mašle....Na co ji asi budu potřebovat....Bude jen pro smích.....Fúj na to se nebudu ani koukat...." takhle jsem přemýšlela a jak se mi ta mašle "Hnusila" tím víc jsem ji chtěla roztrhat roztříhat, zkrátka z níí udělat drobounké kostkované kousíčky látky."Ale na co nůžky když je to tak nekvalitně přišité?" zasmála jsem se a jedním pohybem jsem nit která držela na čelence přetrhla."Teď ta mašle vypadá daleko lépe" pomyslila jsem si a koukala jsem se na ní jak trůní jako královna mezi slupkou od banánu a vyhozenou žvýkačkou.To samé se chystám udělat s malou mašliičkou a bude to :-) Je to příjemný pocit :-)) jo jo tento dá se to nazvat "Proces" dělám i s obrázkama nebo s básněma xD doufám že nejsem sama :-))

vaše vzteklá

Christina Vampire Machart

unuděná až k smrti

7. ledna 2010 v 18:23 | Christina Vampire Machart
je to velmi zvláštní
někdy bych chtěla
trochu úkolů z matiky
než abych se nudila.

Nuda mě přepadne
a vážně mě nic nebaví
jen hloupě
tupě
a unaveně
čumím do svého počítače

co bych dala za to se projít po
přírodě
co bych dala za to jít jen a pouze nakoupit
co bych dala za to nenudit se

Vážně někdy mám pocit
že bych raději byla mrtvá
než se nudit!!

Jen tupě zírám
do téhle obrazovky
jen tupě zírám na virtuální svět
jen tupě zírám a z nudy píšu

někdy se ze mě nuda vyžěne..
ale stává se že někdy ne...
někdy je ve mě usídlená..

Dlouho.. dokuď nejdu spát
a proto píšu tento nudný
článek-z Nudy

Vím že to nikdo nečte
ale já to píšu pro sebe
popisuju tu strašnou
krutou a zlou nudu
která je ve mě zahlodaná

Vím že každý má někdy takový pocit
Někdo více..
někdo méně..

Nudu nenávidím
chci ji ze sebe vymlátit
a proto boj s nudou nevzdám
a budu bojovat!

Nevím zda-li je to správný přístup
ale vím že nějaký přístup k nudě musím mít
a já si vybrala tenhle..
a co vy?

Náběr krve

4. ledna 2010 v 8:48 | Christina Vampire Machart
Tak dnes jdu na náběr krve a to se na krvavé umění hodí že?:) Alespoň zameškám vyučování.Bohužel mám špatnou zprávu!!Jakmile jsem ve škole moc toho sem nepřidám to mě pořád honí nějaké ty úkoly a tak..doufám že mi na krvávko ale zbyte čásek:) aneb krev mi dnes poteče z žil!Škoda že se na to nemohu koukat, kdybych se koukala na mou krev jak pomalinku vytýká s modrých žilek a padá do zkumavky tak bych omdlela :) no co se dá dělat.....za to "JÁ" nemohu xD

Silvestr

31. prosince 2009 v 10:05 | Christina Vampire Machart
Přeju silvestr plný radosti ze životta a krve!!Přeji ať je nový rok krvavější než ten předchozí!!Přeji co nejdekadentnější silvestr jaký jste kdy zažili!!!Šťastný krvavý nový rok!!:-)

Veselé krvavé vánoce!!

22. prosince 2009 v 13:29 | Christina Vampire Machart
Žádné kýčovité obrázky ptáčků, stromečků,srdíček a dárečků, žádný přeněžnělý text na téma "Veselé vánoce!" Nic takového!Já vám prostě přeju hodně krvavé a dekadentní vánoce jaké mohou být!!Taky přeju aby jste si pořádně vampírsky užili nový rok!! Doufám že rok 2010 bude krvavější než kdy jindy!Vaše

Christina Vampire Machart

Vítám vás

17. prosince 2009 v 20:03 | Ahoj
Ahoj, právě jsi vstoupil do nového blogu!!Vítám tě, právě teď v 20:02 píšu svůj první článek.Snad se ti bude na mém blogu líbit a jestli ne, tak upaluj na jinou stránku.
Christina vampire Machart :)
 
 

Reklama