a.

23. února 2015 v 17:20 | Christina |  Reanimace veršem
Dlouhé špagetové ulice se třepí
-krok co krok
maličké ostrůvky a ze zdí izolepy
spojují každou
-blok co blok.
Má matka město
mě spolkla smířeně.
Jako když polkneš medicínu
a jediný protest je němý škleb.
Co hrdlo ráčí?
Ochablé boxovací pytle
pěstmi prosí je hrdlorváči
o jediný tón.
Pamětníci zvuku,
bicepsy barytonů
a v duši soprány.
Ochabli tichem.
To hrdlo ráčí.
Po vlhké napuchlé tepající stěně,
šplhají ve frontách sebevrazi,
převažují dobrodruzi, kteří touží znát to i ono,
zbabělí chudáci dožadující se uznání a slávy,
kajícníci, jež se obětují svým bohům,
protože možná touží znát to i ono,
třeba uznání a slávu.
Tak z nhrdla kráčí
Lidé staví obrovské pevnosti.
Zazdívají džungly.
To hrdlo ráčí?
Snad proto ve všech kamenech tepou cizokrajné rostliny a zkroucené exotické houby s tajemstvím za klobouky,
bublají tam bažiny a šelmy se probouzí v noci ,skřeky pralesních démonů ožívají s nimi a bludné kořeny se plazí i skrze ty zdi, protože kámen se sotva ubrání takové čiré síle.
Tam uvnitř je vyhnanství, úkryt štvanců před davem,
lákadlo kurážných dětí, co se vzájemně trumfují,
ale už se nevrátí.
Džungle je poustevnou a chrámem bájných hrdinů a kočovníků
Vrátí se!. Posvátné legendy , to džugle pláče
a oni netuší. Chudáci. Možná dobře jim.
Jen ve starých židlích budou navždy vrzat skvostné zahrady paláců divošství a ve zvlhlém dřevě třískat třísku do prstů na památku,
Aby si krev rovzpomněla na předka,
A budou se i ježit v krysích srstech po tisíciletí docela nevysloveny.
Potom je najde nějaký ubohý myslitel, uzlíčky neštěstí na podlaze, v domnění, že jsou jeho,
že si je tam zapomněl.
Chichotalky, potiše se smějí lidkosti, protože ony sami chtěly být zase připomenuty a vysloveny.
Vždyť snad jen opilci a děti cítí tep džungle uvnitř sebe samých.
A taky šašci, šašci soužící se ve svých báječných blýskavých trikotech
Neony totiž vymřely a manéže jsou pouště.
A už se nevrátí.
To hrdlo ráčí.
Už se nevrátím.
na konci světa
skrz brány krkavice města
za pustinou
prvních a posledních
slétají se jako supi za mršinou
vrátím se, až se stanu jednou z nich.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama