Prosinec 2014

Věnovaná kšandám, kostem a fešáckým čapkám

26. prosince 2014 v 11:25 | Christina |  Reanimace veršem
Pro flašky prázdné sirotčince,
vrácené kovboji bez financí
a v kabince se svádí bince
v aleji pisoárů našli jsme romanci.
Romanci stolů
zvrzaných stařešinou,
oplzlých šerifů
a ztřískaných karbaníků
se čmajznutou nocí
srdce piky kříže káry
káry káry
romanci mozaiky pokoutníků
romanci zákoutí trubek
romanci nocohltanů
a romanci mrouskajících se kočkovin
- a na stole rozcapené ráno bez financí
tak pozbyla jsem asi romanci


Na Kampě

8. prosince 2014 v 21:57 | Christina |  Reanimace veršem
Na Kampě
mořských koníků trojspřeží
když je vyhasínající světlo
v pouliční lampě střeží.
mořští? Kdepak, jen seškrábnu omítku
a zeď už kreslí podkůvku každému z malty kopýtku
náleží pobudům, loupežníkům zdí, mistrům žebrákům
a pupkatým vetešníkům bez hlavy,
kteří si zapomněly tlusté, kulaté brýle
náleží také bratříčkům a sousedům antikvářům,
širokým jako bichle,s vlasy prořídlými jako knihovny,
které vzaly za své.
Některým z nich se kroutí do prstýnků veršů,
působí jako barokní andělíci s nateklými frňáky,
nikterak směšně, spíš velkolepě jako opony divadelních sálů,
prázdných stejně jako flašky na jejich nočních stolcích,
jiní nosí dlouhé satirické přehazovačky
v hlavách jim prokvétají kouty neprobádaných ostrovů z dobrodružných knih,
poznala jsem jednoho, který se dočista změnil v encyklopedii
a místo kabátu věšel si na věšák latinské, odborné názvy a definice jež mu náhodou vypadly z hlavy
jsou tu i tací, kteří mají v pěšinkách lomené oblouky gotických katedrál
se zpuchřelými rty a zvadlými,oteklými tvářemi jsou jako tisíckrát slepované,potrhané vazby knih,
tváře ohmatané jako stránky, a zašedlé fousy věrně imitují vrstvy prachu
Zoufají si ve svých kabinetech, marná práce,
'Nikdo si je nekoupí'
vzlykají, první, druhý třetí,
a jak slaví se štamprličkou - nedej bože - když je někdo vyloupí.
Váleční veterání bezočkové na vozíku si nechávají předčítat,
nejraději mají dětské veršovánky a pořekadla.
Lampa zhasla a světlo nestřeží
koníci prchají z omítky otěží.
První skáče na barové židli,
druhý kříží,
třetí kráží.
První se nese na chůdách chodníku,
druhý překračuje mrtvoly,
třetí je překusuje.
První chodí po vodě,
druhý se utopil,
třetí si zapomněl boty ve skříni.
První se motá,
druhý se kolébá,
třetí balancuje na sekretáři.
První si hraje na honěnou s vteřinovou ručičkou,
druhý by si s ní zahrál raději na schovku
třetí by to zkusil nejraději s hodinovou.
První snídá,
druhý nejí,
třetí zvrací.
První upadl,
druhý se zvedl,
třetí má bouli na hlavě.
První se tváří jako náhrobní kámen,
druhý ho zkusí napodobit,
třetí umře, aby se neřeklo.
A ono se skutečně neřekne.
Jednou se o tom budou psát básně,
ne příliš významné, avšak nikterak bezvýznamné.
A ty koníci?
tenkrát na Kampě.
když přeskákaly přes překážky všech ulicí
zmýlili se v lampě.

plavba

3. prosince 2014 v 16:43 | Christina |  Reanimace veršem
Dívka s berlemi a protézou
Pluje
Dívka s lodičkou na dřevěném kotníku.
pluje městem, malinko připitá, pádluje berličkami a je půvabná
Dívka s berlemi a protézou,
Kulhavé rande-vous v přístavu Kasino
Dívka s berlemi -kde je ji konec?
Beznohá ovíjí se kolem tyče
jako vlasovec na Aeskulapově holi.