Říjen 2014

uličník

21. října 2014 v 21:24 | Christina |  Reanimace veršem
Dnes mi ty ulice z rána nějak plynou.
Kroutí se, když po betonu cupitá babička
a za ní táhne se stín s dřinou.
Dnes mi ty ulice nedovolí
Ne, už ne, dál ani krok.
A proč smí ta babička klopýtat s holí?
-Ignorace
-Směšný monolog
Je to pěkná posměvačka- ta hůl
Dřevěně si to kráčí a přestože trouchnivý,
je vznešená a ulice ji mají tuze rády.
A poslední sbohem mi dal i stín,
Bezprizorně si to šine po ulicích,
-Prý se mu protivím,
zvlášť na chodnících.
Plaším totiž asfaltové skřítky
- No teda,
snad ne moji vinou,
že mi ty ulice noci tak plynou

žebra žebrají na žvanec lásky

15. října 2014 v 21:37 | Christina |  Reanimace veršem
Jsi chmurná veteš,
molové na pastvě,
děravý kabátek záplatuje sníh,
ucapkaná nožka, do holinek teče
a stěny krku hojí lih.
Jsi pouťový zlato,
májová popleta po omítkách,
ucouraná samomluvka pokousaná od kočičích hlav
Jsi kaplička v horách,
poustevnice na špacíru,
poštípaná od komárů,
bosonožka a věrná pozorovatelka bouřlivých nocí,
komediantka sbírající lebky a lesní jahody.
Jsi hrob a plamen svíčky o dušičkách,
samotářka s mrtvými brouky v hlavě,
milenka Petřína a manželka západů slunce,
somrácká popelka podzimních hřbitovů.
Jsi chmurná veteš,
opelichaný kabát hladí sníh.
Vypasení molové - ti darebáci
líto mi je jich

Cesta domů

12. října 2014 v 22:28 | Christina |  Reanimace veršem
Složím se na zem, čekáme na vlak
koleje prostřený pro sebevrahy.
Nade mnou, pode mnou skrčenej Václavák,
koňskej trh v depresích uvnitř mý podPrahy
Složím se do vlaku
čekám na stanici
v temnotě voken šklebí se bubáci
a kurva mám zimnici,
brány se rozvíraj - a jsem na Pavláku
Lidi se mačkaj
-taková láska,
že by je lapilo Náměstí Míru?
Dechy těch cizinců chroptí mi do tváří
'je ti zima děvenko?'
Modlitby a víra v mašinfíru
Vystupujte vpravo ve směru...
Kde domov můj?
Stůj
Povstaň na Pražským Povstání!
Učiň pokání!
Splášený stroj, jsme jeho poddaní.
Zahojila jsem dráty,
pohnojila koleje nešťastníky
PUNKrác

Raději vystoupím až příští.

Koco-vina

2. října 2014 v 22:17 | Christina |  Reanimace veršem
Zapadlý vinný sklípky
zapadlý sklepní viny
vlhkost z očí
slzy vaginy
-když se pomočí
dcery vykladačů zboží
se přidávají k pouličním kostelním zvonům vrakoviště
V noblesní společnosti zbytků jídla, v kočičím sboru zpráskanýho městskýho hafana
s neurotismem, jež zavyje kázání do jeviště
A s potleskem igelitových sáčků ve větvích se ukloní tak, že najednou není obyčejný pes, tulák po sídlišti,
ale vlk s plnou náručí svobody - takový to je herec
Támhle se zpovídá slupka od banánu, co se nechtěně připletla do dodávky zboží a měla i svou vlastní cenu - panečku!
V klubíčku u oltáře se modlí balený cigáro dělníka, kterej umí vážně dobře balit cigarety.
Jenom cigarety.
Ta nedbalka z montérek se mračí na svobodu.
Nemyslí to tak, jenom má strach z výšek
a lešení se do ní asi zamilovalo
Ospalá matrace v monumentu sídliště.
'Odpočívej v mém pokoji'
Zapadlý vinný sklípky, zapadlý sklepní viny,zapadlý sklípkani v nich,
a studený suchý těsto-viny