agoraofobie

3. července 2014 v 19:41 | christina |  Reanimace veršem
Vrozené samorosty v křivolakých dlaních
i veverky jsou plný exprese!
Máš oči jako vraní oka!
Zachytit vlnku odpolední múzy
do křivolaké dlaně, jež třese se...
je nanejvýš těžké, když je tak hluboká!
Nejdříve to působí jako nevinná cirkusově laciná koketerie
Vytvořím ji i výběh, ale co tam sama zmůže?
Je mi ji téměř líto.
A co budu dělat až mi umře?
Aťs třeba mlčí, moc dobře ví to!
Vyčítám ji to z křivolakých dlaní.
Oči zatoulaný v borůvčí,
v borůvčí jako dvě oka vraní.
Nojo, i výtahy jsou příliš otevřený
na klaustrofobii.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 malé srdce malé srdce | Web | 3. července 2014 v 21:04 | Reagovat

Tak nejdříve jsem si vyhledal co to vlastně ta agorafobie znamená. A teď si pročítám báseň a musím říct děvče, že je to opět hustý. Kde se to všechno v tobě bere? To neuvěřitelné bohatství slov, všechny ty metafory - jsi pro mne velikým básnickým talentem. Nekonečněkrát více než si dovedeš představit, miluji Tvé myšlenky - přitahují mne a já se jim nedokážu nijak ubránit a tak se stávám součástí Tvé poezie. Mám moc rád Tvou kreativitu, cit pro poezii i Tvou jedinečnou duši.

2 bludickka bludickka | E-mail | Web | 5. července 2014 v 21:34 | Reagovat

Největší klaustrofobie je sám mezi všemi. I mezi těmi nejbližšími.

3 ANA ANA | Web | 9. srpna 2014 v 11:09 | Reagovat

Přestože je pro mě báseň místy chaotická a těžko pochopitelná, máš nádherné slovní obraty a fantazii.
Vraní oka beru, i zatoulané v borůvčí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama