Obutí a nazí

19. června 2014 v 23:10 | christina |  Reanimace veršem
Vypověděly mi potní žlázy,
stojíme obutí, stojíme nazí.
A každá mrtvá kapka potu
zapomíná na nahotu.
Stojíme obutí, stojíme v extázi.
Stojíme na sklonku,
stojíme bez květů,
stojíme bez stonků.
Na lučinách sídliští uvnitř semaforu.
Pozor na červenou samotu.
Bezbranná lešení jsou brzdou obzoru.
Každý má svou hvězdu na vodítku.
Chladná jsou zábrádlí,
chládné jsou garáže,
chladné jsou kamery,
prázdné jsou manéže,
smutné jsou panely,
mrtví jsou sloni,
jež bývali v cirkusu -
aplaus a vážení.
Svlečeni v ubrusu.
V ubrusu ve školkách,
kam všichni chodili,
dívenky ve sponkách,
hnidy si nosily.
Zapadlé večerky,
svítily navždycky.
Nazí a obutí,
působí komicky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Natas Natas | Web | 20. června 2014 v 7:56 | Reagovat

Občas si připadám nahá a všímám si, že nahota nevadí v ulicích, dá se totiž přejít, ale tváří v tvář je něčím, co vyvolává prudérní svatoř nad hlavou těch nejvíc odhalých.

2 Hubert Hubert | E-mail | Web | 28. června 2014 v 14:01 | Reagovat

Fuuu to zas bylo perfektní!

3 Eliška Eliška | E-mail | Web | 3. července 2014 v 14:54 | Reagovat

Je to tak zvláštně psané - jako že občas romantiky a na druhou stranu dramatiky :-D.
Fakt se ti to povedlo - umíš dobře veršovat a psát ;).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama