Červen 2014

Obutí a nazí

19. června 2014 v 23:10 | christina |  Reanimace veršem
Vypověděly mi potní žlázy,
stojíme obutí, stojíme nazí.
A každá mrtvá kapka potu
zapomíná na nahotu.
Stojíme obutí, stojíme v extázi.
Stojíme na sklonku,
stojíme bez květů,
stojíme bez stonků.
Na lučinách sídliští uvnitř semaforu.
Pozor na červenou samotu.
Bezbranná lešení jsou brzdou obzoru.
Každý má svou hvězdu na vodítku.
Chladná jsou zábrádlí,
chládné jsou garáže,
chladné jsou kamery,
prázdné jsou manéže,
smutné jsou panely,
mrtví jsou sloni,
jež bývali v cirkusu -
aplaus a vážení.
Svlečeni v ubrusu.
V ubrusu ve školkách,
kam všichni chodili,
dívenky ve sponkách,
hnidy si nosily.
Zapadlé večerky,
svítily navždycky.
Nazí a obutí,
působí komicky.

Závisle proměnný feťáci

10. června 2014 v 21:31 | Christina |  Reanimace veršem
Podporuju feťáky na ulici
házím jim pod nohy búra a dvacku
-jen to lítá
A lidi kroutěj hlavou,
že je to na palici
a že by si zasloužili spíš facku, ne-li smrt.
Jakobych sama měla na rozdávání.
- Pár lesklejch korun na herák nikdy nikoho nezabilo
- Smějí se - Nezabilo? Vážně ? Fakt?
- A dvacka není v týhle době moc, akorát si můžu koupit energetickou tyčku.
A stejně se po ní přibírá.
A tak jdu a hodím tulákovi s kytarou dalšího búra, další dvacku
a připadá mi, že jsem konečně volná a svobodná,
naslouchám brnkání rozladěnejch strun, který hrajou díky
A ta melodie rozhoupe člun pro zoufalý trosečníky.