Duben 2014

Milostný vztah

22. dubna 2014 v 20:21 | christina |  Reanimace veršem
Zašepotala jsem 'Miluji tě'
V tom okamžiku jsem ucítila hedvábný jazyk ve svých ústech,
nebyl hedvábný,
byl sametový,
svíjel se v hrdle
a s obratností akrobata balancoval ostrou špičkou na stěnách mého hltanu.
Byl to jazyk hada,
cítila jsem, jak do mě s něžností predátora vstřikuje jed,
ale necukala jsem sebou,
v deliriu , naslouchala jsem našemu podivnému vztahu.
Nebyl to jazyk hada.
Byl to jazyk poezie, která mi uvízla mezi zuby
a nešla odstranit ani zubní nití, ani kartáčkem na zuby a zubní pastou značky Colgate.
Hnila a hnila a někdy skrze napuchlou,krví prosáklou dáseň zašepotala
'Miluji tě'

Schody do nebe

16. dubna 2014 v 20:11 | christina |  Reanimace veršem
Lopotím se do jazzových schodů
na vrchol úpadku
nahoru a bez konce
v dalekém horizontu střech domovů prostého lidu
a slunce je mým majákem,
jak se odráží v té ozvěně okenic.
Bývala bych tam nebyla,
rozutekla se po směru paprsku
chytla jej za ruku a přitáhla se.
houpala bych se ,celá rozpustilá, po tom hořícím laně
a pode mnou by se rozprostíraly dávné pohřbené civilizace.
Svět je tak malý,panečku
směšné atrapy přírody,
holubí trus,
kolébka a současně hrob Prahy.
zasmušilý Václavák.
zasmušilý svatý Václav.
Bronzový,svatý a nešťastný.
kontejnery,
a pod nimi zjihlé cigarety
na památku seance klidné noci.
Je to náhrobek, na němž je napsáno, celkem slavnostně:
Plasty
PET lahve prosím rozšlápněte - šetříte místo v kontejneru
Pode mnou závrať,
jsem příliš dole a dvůr má závratě.
Schránka je prázdná. Jako vždycky.
Ostatně jako žaludek.
A občas vyblije pár reklamních letáku s kuřetem ve slevě.
Lopotím se do jazzových schodů
každý krok je klávesa rozdováděného klavíru.
Jsem prst opilého muzikanta.
A pode mnou našlapuje úplně prázdná halucinace.

Jateční funus

12. dubna 2014 v 11:55 | Christina |  Reanimace veršem
Špatný vrh v přešlechtěném plemenu
Mokvající nádor v sociálním vemenu
Hudebno-opera(ční) sál genetické mutace
v dobrovolné symfonii psychosomatické klouzačky
A duševní kastrace bez injekční stříkačky
Se silným sedativem ve stavu věčnosti
a zvětralým pivem
a dezinfikovaným svědomím

Samomluvný automat na jedno použití

7. dubna 2014 v 21:53 | christina |  Reanimace veršem
Každej máme jinej práh bolestivosti
Nebo jsem snad bolest a ty má věrně nastavená tvář?
Nebo jsem zakletí a ty má princezna?
Nebo jsem žiletka a ty ztuhlé prosebné zápěstí v orgasmu ,
krví oplodňující žíly?
Nebo jsem tesák vlčí smečky a ty nebohý zatoulanec rozsápán láskou?
Nebo jsem opilej fousatej mužík a ty má jediná krabice vína?
Nebo jsem sračka v hluboký míse ,studni společného majetku a hodnot,
a ty můj hebkej naparfémovanej toaletní papír?
Nebo jsem Christina a ty moje zrcadlo bez identity?
Honím si ego i když žádný nemám.
Spolkla jsem ho.
Má nastavená tvář,má princezno, mé zápěstí,můj tuláku,mé krabicové víno,můj toaletní papíre,mé zrcadlo,
pověz kdo je tady nejkrásnější?

atomová paranoia na prahu štěstí

6. dubna 2014 v 13:39 | Christina |  Reanimace veršem
Srdce kamenný
Zápěstí zlomený
Doteky kůže pro povadlý kopretiny,
co z mrtvejch vlasů spadaly na modřiny
Kolena odřený
Strupy jsou stržený
Záděry naivní
Jazyk posedlý
Rty vlhký
A oči zavřený
Daleko.
Raději.
Co se to stalo?
Je snad ta dávná rozšklebená jizva zamilovaná?
Stačilo málo.
Krev je rozpitá
Na holých zádech
částečně rozbitá
částečně netečná
částečně nechtěná
částečně mrcha
Hnisavá
Bolavá
Prchá si prchá.
Nevhodně opilá šelma
obnažená , líbá stěny
bílá ,shnilá, bisexuální
Těleso plaché a plurální
porouchané a pohřbené
plesnivé a propadlé
plastické a paranoidní
Postel jako vždycky neustlaná
Korále roztrhaný
a punčochy taky
a srdce kamenný
zdrogovaný
a zamilovaný
ztratilo jednu komoru

zvukomalba v koupelně

4. dubna 2014 v 22:47 | Christina |  Reanimace veršem
Klečí u vany
nohy pořezaný
Klečí u vany
Proč jsou slzy slaný?
Zrezivělý vany , slzy do ní kapou
Mlčky se tam noří
V koupelnovým moři
Frekvence se mihne
jako stín po nahým smutným těle
dotek ultrazvuku
každej zvuk ji ničí
dotek ultrazvuku
Jak vniká ji do píči.
Slepá bolest
Hluchá bolest
Slepá bolest
Hluchá bolest
a bolest , co chutná...
Jako dva malý anglický sendviče.
Je na hranici kýče
Nohy na kachličkách
Je na hranici dětství
Nohy pořezaný
Do ruda barví vlažný obsah zrezivělý vany

kruhoústé životy

3. dubna 2014 v 20:33 | Christina |  Reanimace veršem
Dnešní podvečer
jsem zasvětila francouzskému polibku obálky.
Dnešní podvečer jsem hledala.
Hledala lahev piva
a přála si roztříštit ji o leckterou hlavu
už to tak bývá,
že roztříštím si ji o svou vlastní.
Jako vždycky
je nedopitá a pomíjivá
Hledala jsem zatracenou cigaretu
a držela mrtvé tělíčko vajglu.
A smog mi zpíval operetu.
Balkony sídliště
maloměstských kabaretů.
Dnešní podvečer jsem našla.
Slzy.
A dvě jeptišky v nákupním centru.