Březen 2014

hluché střevo

24. března 2014 v 23:02
Umučený xichty
Vracej se do šichty
Dělnická třída ,
která převaluje dech v hubě
jako americký žvejkačky
z hoven .
každej si je roven,
na křivolaké cestě,
každej je zkřivenej
v tomhle městě.
Bratříme se sestrami
na důkaz míru.
Jenomže pacifismus je v agonii.
A další verš mi prchá do vesmíru

Nikdo mě nemá rád

22. března 2014 v 10:23 | christina |  Reanimace veršem
Jako zaprášený panenky se zapomenutou hlavou a ropným trupem, v blátě s ucpaným močovým otvorem a prasklýma skleněnýma očima. Trochu opelichaný a svým způsobem blažený a krásný a taky nezávislý. Nikdo je nemá rád.
Ani popelnice a jejich nenasytné huby, toužící po doteku popeláře, rozevřený chřtány v nichž skrývají shnilé bohatství , bývají trochu marnivé a hysterky.Nikdo je nemá rád.
Ani popeláři, ubožáci,trochu blbci bez citovýho vztahu ke svýmu zaměstnání, bez závazků,porouchaný a svobodný, věrný jen svejm popelnicím. Viděla jsem je - ještě včera stáli zkroušeně,záda nahrbený,ramena svěšený,klátivé postavy patronů ulice ,při ranním úsvitu před úřadem práce, ještě zítra tu byli, ještě včera tam budou teskně stát s ranní cigaretkou v dlouhých kostnatých ,zničených,něžných prstech.Nikdo je nemá rád.
Ani cigarety opuštěné,utopené v záchodové míse spolu se zvlhlým,použitým tamponem co vysvlíká svůj karmínový kabátek .Rakovinotvorné i milované, erotické a na jedno použití.Jsou tak trochu děvky.Nikdo je nemá rád.
Ani toalety páchnoucí zaschlou močí ,která pošpiňuje prkýnka na něž si vždycky dám ten nejlevnější toaleťák -pokud tam ovšem je- a někdy se ten darebák protrhne, asi mě nemá rád.Sračky,co nikdy nejde spláchnout a milostný vzkazy lihovou fixou ve svlíknutý zpovědní místnosti.Nikdo je nemá rád.
Ani světová válka onanující nad atomovou bombou.Atomovým pornem.
Nikdo ji nemá rád!!!
Ani továrny na byznys. Na lidi. Továrenský povaleči.
Stroje
na popelnice.
-Popeláři brečí.
A ženy močí
ve stoje.
Proč?
Nikdo je nemá rád.

dítě štěstěny

16. března 2014 v 22:30 | Christina |  Reanimace veršem
Nechci být střízlivá,
doba je žíznivá
Na podpatcích se lepí smůla,
smůla ze stromů.
Věty jsou jenom molekula,
molekula bez atomů.
Na podpatcích se potácí.
Opilé dunění chodníku
a smůlu z nich neztrácí,
zakopnouc na jednom z patníků
Žíznivá i přeplněná
Střízlivá i opojena
-takřka dítě štěstěny

nemohu spát

11. března 2014 v 0:05 | Christina |  Reanimace veršem
Někdy si zapomenu oholit podpaží
Bez kufru na vlakovým nádraží
Kde jinde.
Přejetá,přecpaná přeplněna a prasknutí
A je mi jedno ze mi nikdo nedonutí
K dopnutí
Duševního pupku.
A do říti.Zase jsem přibrala vo jedno kilo
Pijeme horkou čokoládu
A je mi jedno, že furt mlčím,nudí mě to totiž
V tom je ta potíž
Jsem moc ve stavu sebedestrukce
A nepomohla mi ani liposukce
-duše
-odmlčím se
Za hranice soudnosti
Hluboko do kostí
Prášky na peníze
Konečná zastávka
-Provize
Vystupte si.
Mavam cizincům z autobusu
Kéž bych jim mohla dát jednu pražskou pusu
A vložit do ní trochu toho maloměstskýho hnusu
A holubího trusu
Panečku!
Nic proti vkusu milé dámy
Leč žijete-li stále sami ... Hmm?
A jste-li lesby
Všechny jste. Ne že ne.
Pivní pupky přetékají
Jako pivní pěna
Onanují a oznamují
Že čtvrtina semena
Je jediná odměna
Součást věna, že prý nic jiného nemají
-šprýmaři
Přilepím žvýkačku
na injekční stříkačku
Feťáci
Jsme
Vsíchni
Žaludek se obrací
Z rubu na líc
Ne,ne,ne, to není z toho rumu
A doprdele..
Použila jsem tu gumu?
Nevím zas vůbec nic.
Přemítá v hysterii
Myšlenkového kolapsu
Je mi 15 ,mám 50 kilo
A nejsem slepá
Neboť trpím abstinencí (methylalkoholu)
Kýčovite krajiny
A...
A...
A na nich oběšenci (jatka a pár podřezanejch volů)

Předměty s duší

9. března 2014 v 12:20 | christina |  Reanimace veršem
Chu't nedělní čokolády volá z hrníčku vulgarismy na oslavu předělu jarní slasti,
trochu připitá,trochu šťastná,trochu hořká,trochu slaná,trochu vzdorovitá,trochu čtvrteční,trochu děvka,trochu panna,trochu nečokoládová, spíš rumový vetřelec ve čtvrtek,který se stydí být čtvrtečním rumem a býváraději nedělní čokoládou.
"Nemáš se zač stydět' Praví praví tko
Trochu kulaté a trochu nihilistické,trochu bez linie, trochu rozhádané s přímkami narýsovanými propiskou.
Jaký to hřích! Jakáto neřest!
Slunečník v deštivém odpoledni,které je vlastně slunečnou nocí.
Stěny pokyvují v úšklebcích na znamení naprosté porážky.
Vysmívají se skrze praskliny hloubi omítky, zjizvené pokožky.
Plná otisků prstů a pohlavních orgánů,rumových rtů čokolády.
Lampy rebelizují tmou.
Sebespiknutí praktické teorie v jistém mezidobí kolejí tramvaje.
Noční doprava a libozvučné zastávky.
Hlas,který hypnotizuje tím svým 'prosíme vystupte'
Každodenní umění,filosofie pop elářů popové kultury.
'Neškleb se tak,mami' napomínám svou dceru.
Všechno je tak krásné.
Policisté ve sprchových koutech,docela směšní bez těch svých uniforem,
měří si pohledy svá přirození, pohlíží na ně s potměšilým zalíbením jako na nějaké vyvrhely - asi ze zvyku - jako na děti opojené čokoládou.
Jsou androgyní
Jsou bezpohlavní
Jsou zrůdy
Jsou policisti
Jak opěvuji květnatý jazyk český,jež vlastní tolik synonym ukrytých v jednom jediném významu!
Nahé cigarety zpívají svůj dým,
topení pláče teplo
při každém spláchnutí naslouchám štěbetání záchodových prkýnek, na nichž sedělo tolik prdelí.
Televize smrdí .
Plna sraček,přejala je z milostného vztahu s toaletou ve vlaku
splachuje duše a vytváří myšlenkovou iluzi, že ve vědomí musím mít bazén .
A kachničku.A taky záchranný kruh.
Který nezachraňuje.
Námořníci se zubí z lodí ,odplouvají za hranice prostoru.
Sedím na židli,
skřípající mučivé tóny.
Dřevo trpí v nezasloužené místnosti.
Rozlitá čokoláda.
Nechce být pouhým obsahem červeného hrníčku.
Jak krásný je tento svět!
A tyto slova nejsou napsaná slovy.

zoufalec

8. března 2014 v 23:46 | Christina
Mlčím, raději,
V naději
Vypreparování mé introverze
Mlčím
V naději,
že ticho nelze
A nedokážu si ani vyčistit zuby,
triko si voblíknu vždycky naruby
sedím ráda v rohu tanečního klubu
a občas mám pocit ,že jsem obětí voodoo
A občas jdu mlčet do kavárny
a snažim se nemyslet na prasárny
A občas v tom tvrdým pornu
vidím zasraně tvrdou normu
A občas si koupím bonbony,
který prej obsahujou hormony.
Inu, jak říkám je to v sluchu,
občas škvora pohladím v uchu
občas se krovky rozpliznou na malíčku
Mlčím a přemýšlím o zesnulém mazlíčku.
A nemám o tom ani tucha
-že další vlezl do mého ucha.