Listopad 2013

Jinotají v jinotaji

20. listopadu 2013 v 20:45 | Christina |  Reanimace veršem
Perličky zmrzlých slz v agonii polibků prvních paprsků slunce lásky
jsou oceánem paláce rampouchů
jsou mořem hlubokým v pookřívající duši.
jsou sebevrahem arktické víly
jsou vílou v tajicím rouchu,
tajícím zakletí polárních harfenic,
jenž ledové harfy krou rozeznily.
A sněženky zaplétají do věnců.
Ledové prstýnky sňatku tenounkého ledu
a zatoulaného slunečního paprsku ,
a ohořelé smuteční závoje
v rakvi dvou nešťastných milenců.

Tklivá ukolébavka

13. listopadu 2013 v 12:09 | Christina |  Reanimace veršem
Letadlo plující na hladině zrcadla podzimního jezírka
v oparu tance dámy dýmu.
Mohyly lesa v dlaních samotné matky země,
Žilky listků v nichž tepe krev bujarého podzimu.
bez slitování popravila krutá lidská ruka její sémě.
Políbeníhodné rtíky, popraskané jako kůra stromů,
otisky rudé na zlatých lístcích pohřbení,
v tužbě brzského popravení
na místo královny podzimu,jejíž holou korunu měly opěvovat sýkorky
a bujaré divoženky nálevat si vína v omámení propletení copánku slunce
skrze křídla posledního motýla na strunách houslí opilé melodie .
A strach jenž vábí křídélka noční můry usednout na žilkatá ramínka.
poslední políbení na lícčka, zakletá dívenka již spinká.
ukolébaná navždy.


Zakleté duše : navždy...

7. listopadu 2013 v 12:24 | Christina |  Reanimace veršem
Slova vyřčená v zámku petrklíčů.
Koberec mechových panenek, škádlí bosé nožky.
Cit uchován v naručí orlích perutí,
a hněv pevně sevřen v bolesti raněných holubiček.
Svobodný výdech procitnutí
Dvě dušičky schoulené do klubíček
jako dvě loďky ,jenž navždy plují na oři hlubin snových oceánů.
Ze ztrýzněných žilek kanou potůčky rudých slz
a pošpiní oceán kříšťalového království
i palác hvězdného prachu polibků mlhovin.
Již nikdy nevrátíš se ze semknutých sněhobílých líček.
...
a přitom stačí jenom vložit správný klíček.