Říjen 2013

Vodopády mléčné dráhy

30. října 2013 v 18:15 | Christina |  Reanimace veršem
Nebeská dítka opájena mléčnou drahou z ňader noční oblohy ,
Rána padlé holubice prolita krví zesnulé vrány.
Nasedni mezi korunu paroží bílých jelínků blíž k pláčícím ňadrům nočních nebes,
blízká mléčného opojení,
Dětské dlaně v sevření perutí mříží před žilkou na šijích nebeské brány,
nebeské matičky vodopádů krůpějí slziček dětských utrpení
Plavba do nitra labyrintu karmínových cestiček kořenů slunce a paprsků hlíny,
vstříc s rozevřenými náručemi jako vějíři gejši lkaní běloušů pro poslední šlépěje zaschlé krve ebenových ořů.

Noční zakletí

26. října 2013 v 21:18 | Christina |  Reanimace veršem
Střípečky listů opomenutých ,
v závěji mlčky se snáší
na křehoučké tělíčko děvčátka,jenž lkaním srnky plaší
dopisní papír potřísněn, vlnkou z širých moří,
v zakletí písma princezny, jenž copánky do těch vln noří.
Opájena úsvitem luny, zardělá líčka v polibku půlnoci,
V dlaních svírá křidélka noční můry,chycená do pavučinky snů
schoulená v zakletí noční nemoci smířená ví,že se nedožije dnu.
Medový dech v hlubokém snění,
ukolébávána baletem střípečků listů opomenutých
smířená,že se nedožije rozednění .

Sebezakletá prázdným objetím omluv nevyřknutých

18. října 2013 v 15:40 | Christina |  Reanimace veršem
Vykasaná sukýnka z růženinových nitek,
vlásky smáčené v konvičce tajných přání esencí jahodových doušků .
bělostná šíje posetá hvězdičkami pih, cestičkami omluvy fialových žilek,
z nichž prýští jahodové aroma jako fontána zakletá kouzlem němých zahrad skvostných paláců.
Copánky smutku v sebezkletí, na hvězdné obloze se chvějí kvítky.
Nikdo neslyší sýkorčino lkaní v oceánu kadeří sebezajetí,
zamčená ústa omluv nevyřknutých , ve rtících prošité růženínové nitky.

Slunečník

17. října 2013 v 20:13 | Christina |  Kolotoč života
Na protějším balkóně se vlní složený slunečník , nač jej používat, když poslední paprsky slunce třímalo babí léto?
Pohozený v pravém rohu ve smutečním závoji prachu jako zvadlá květina. Jako kdyby spadané listí mělo klávesy ,šumí pod lehkostí bosých nožek- překrásných muzikantek podzimu- a každý lístek šumí docela jinak svou tichou smuteční píseň, jak se naň snáší další vrstva nových tónů,nových listů neznalých země a uctivě pod sebou pohřbívají melodie ,jež navždy, naplněny hrdostí pod něžnými nožkami spanilé madam podzimu, dozněly. Skoro osm hodin a města ovládly pouliční lampy, lampy,kterých si ve dne ani nevšimnete a v madam noci je jejich žár až skoro děsivý, jak z tváří vystupují lícní kosti a postavy pohltí stín,jež jim sebere totožnost.Z nočních ulic vystupují černočerné neforemné skvrny,podivná ploužící se monstra jako obrovské černé žvýkačky rozplizlé na chodníku,rozšláplé ve svojí černé duši, rozteklé v temnotě,zanechávají na chladnoucí, ještě létem vyhřáté zemi, černočerné stopy slizu.Cucky černé krve,zvratky,zvratky kousíčků černé duše, věrně lemují celou ulici jako krajky na šatech .Žvýkačky.Natahovací černé žvýkačky.
Lze s nimi nafukovat bubliny?A potáhnout si s nimi jazyk jako černým lepkavým kobercem?
Noc je vysvobození,totožnost se ztratí v paprscích říjnového slunce, holubi na červánkové obloze ji roznesou jako chorobu všude po nebesích.A každý je nakažený,nemocný,prožraný,rozkládající se vlastní totožností. Noc pohltí všechnu tu nemoc,jako injekce,zázrak,medicína.
Je stín kapalného nebo plynného skupenství? Stín je bez totožnosti.Anonym. Inkognito. Nač vyhledáváme světlo?Cožpak se bojíme,že ztratíme svou totožnost?Možná jsme ztrátě blíže,než-li si myslíme.Světlo je jenom obrácená tma vzhůru nohama. A tak se koukám na protější balkón a vidím duši zesnulého,zvadlého slunečníku v pravém rohu, jejíž totožnost nepohltila ani blbá smrt.Ani blbá mademoiselle noc.


Pomilovat.odhodit.

12. října 2013 v 15:09 | Christina |  Reanimace veršem
Na krajích širých moří
na kraji širých plání
Do klína líčka boří,
šeptaje ze snu lých přání.
Na kraji kadeří oceánu
na kraji dlaní pomníků světa
Na kraji perutí kormoránů.
Na kraji ticha, zvuky zakletá.
Na kraji ostrovů svobody,
úplněk splétá křídélka pro noční víly,
Po špičkách tančí do vody,
čekaje na noční příliv,příliv snů perutí holubic hlubin,
unášena peřinkou ukolebávek,
Prázdná schránka,
jako lastury zbaveny perel.
Jako panny zbaveny panenství.
Jako snílci zbaveni snů.


Stín elegance v polibcích madam Zimy

8. října 2013 v 21:29 | Christina |  Reanimace veršem
S elegancí dlouhých stínů štíhlých hřbetů koček,
Poslední slunce líbá na rozloučenou alabastrové líce zkřehlé jitřním mrazíkem
jež je též zulíbal a laskal.
Porcelánová erotika o půlnoci sněhových vloček,
Stínohry čajových lístků v zakletí touhy jarních červánků,
Prohnutý kočičí hřbet v peřince bílých oveček zimy,
Pod ňadry tančí karmínová stopa drápů zakletí jara,
pověz,mají vločky stíny?