Září 2013

Nenávistně

30. září 2013 v 18:02 | Christina |  Reanimace veršem
V hlubinách alejí tragických stínů,
milování je neúcta k nenávisti
Okvětní lístky spadají do netknutých klínů
A cítí se jak predátor bez kořisti.
Aleje dekadentních romancí,
jež ztrácí se v prchavém dýmu
A něžně tře se esencí
netknutých dívčích klínů.

Podzim na chodníku

28. září 2013 v 19:04 | Christina |  Reanimace veršem
Chlad něžně vniká pod porcelánovou kůži osvícenou podzimním sluncem.
Účtenka mlčky zírá z asfaltovýho chodníku a poddavá se polibkům večerního vánku.
Rohlíky a taky konzerva fazolí, noční piknik na mýtině žalu,
oddaná toku pramínků vlasů, matčina náruč koruna stromu,zvonkohry kříšťálů pod kopyty raněných srn.
Labyrint stínů v prázdných ulicích, podzimní tragikomedičtí milenci.
Účtenka mlčky civí z chladný země a touha být součástí asfaltových snů,
které se tříští v melodii esencí.

Noc

20. září 2013 v 20:08 | Christina |  Reanimace veršem
Postavy pohlcené tmou v záři pouličních lamp.
Opilí chlapíci a dívky otupělé nočním životem,
autobusy s prázdnými sedačkami,
oči bloudí v nových světech pod ochrannými křídly pravé lásky.
Pravé lásky,jež vyprchá a co zbyde?
Sinalý tváře a rozpíchaný žíly v ochranném světle pouličních lamp.
Noční princezna, jenž rozevírá klín jako vstup do jádra země,
zhýralé země,vstup na vlastní nebezpečí.

Svoboda

19. září 2013 v 8:55 | Christina |  Reanimace veršem
Prázdný vzdech stěn,
oči pevně uvězněné ve víčkách,
Vůně naděje z pavučin babího léta,
rozevřená kniha v lůně země,
do prchavých vět, nepoznaná čtenářů,
nepolíbená,nemilovaná,tiše čeká na oči
pevně uzavřené ve víčkách, klec pro lásku.
Prázdných vzdech stěn, klec uvadlé růže,
uvadlého těla,zemdleného v laskavých náručích matičky,
tiskne jej k ňadrům, mateřským ňadrům , tuze hřejivým
a tiše vdechne děj rozevřené knize

Okvětní lístky z útržků letních vzpomínek

13. září 2013 v 21:36 | Christina |  Reanimace veršem
Čekáš na metro, květiny v hlavě, květiny z léta,
mučivě sevřené rty a uši navyklé jen na šum stromů a větví na nichž zpěvaví ptáčci prozrazují tajemství svých melodii,
běžíš,utíkáš prázdným nástupištěm do těch zatoulaných melodii horského kvítí a zurčení potůčku, jenž se dotýká hebkých oblázků a skýtá mateřské lůno pulcům, bezdechu, touláš se v zahradách hedvábných růží, jenž vábí svou vůní zvadlé duše
Nasedáš.Posadíš se a zachumláš se do vlněný šály, díváš se z okna a tma pohlcuje dychtivý oči.
Dítě ve tmě, bez bážně, mlčky oddechuje,šťastné v úkrytu tmy, uprostřed kolébky hvězdných náručí , pasáček noci spásá ovečky a přešťastné noční víly, nepolíbené světlem,nemilované sluncem, tančí mezi rozvinutými koberci hebkého mechu.
Čekáš na metro,květiny v hlavě,květiny z léta.

Bezcit

7. září 2013 v 17:00 | Christina |  Reanimace veršem
Smutné sady zmrzlých vášní, v perutích zesnulých holubic.
Zamrzlá jezírka vyčkávají na duše ztrápené citem.
Sinalé tváře ošlehané mrazem a ztrýžněné nožky, vnikají neslyšeně do ulic.
Zamknutá v sobě, bezpohnutí, přišitá k tobě silnými nitemi lásky,
Necitelná chladného jehly probodnutí. Zjizvená, tiše čelí bolesti.
Úprk raněné srnky, v propasti umlčených snů a bílé ruce do pěstí,
v nichž svírá touhu, udušenou touhu.

POZOR křehké

7. září 2013 v 11:11 | Christina |  Reanimace veršem
Váza s květinami z léta, pod žárovkou, mlčky odkvetly.
Perlový náhrdelník na útlém krku a perly tančí na úprku.
Melodie roztříštěná na střípky tónů v rozbité hrací skříňce,
jež mísí se s střepy vinné sklenky na kuchyňské lince.
Parfém, v němž ulpívají dívčí slzy, ovoněné čistým dětským žalem.
Žalem- krutým trýznitelem, jež nemilosrdně ničí, něžná vlákna dětství,
pod nimiž se tiše snubí prázdno s bezcitností, otupělé plno, ošálený cit.


Sen ve snu pod vědomím

5. září 2013 v 22:01 | Christina |  Reanimace veršem
Noční čaj z křídel noční můry a esencí tajných snů,
s dechem luny, s příslibem hvězd, na hladině vědomí se zrcadlí němá noc.
Chlad vniká pod pokrývku a objímá silně bezmocné tělo,
bezmoci snít, bezmoci bdít, bezmoci milovat. Laskavá vůně dívčích kadeří
po slunečních paprscích a kopretinách.
Čaj noci.
Tisknouc jej k ňadrům a mlčky usrknout jahodovými rty.
Pod hladinou vědomí vzrůstá tajný noční slib, noční květ v ctnostných dlaních,
jakoby třímaly celý svět.

Oddaná chladu

2. září 2013 v 21:44 | Christina |  Reanimace veršem
Chlad neslyšně vniká pod hedvábnou kůži protkanou zlatými nitkami mezi cestičkami žilek.
Chvěješ se, jako něžný květ pohlcen nelístostnou meluzínou.
Schoulená v láskyplné křeči zapomnění.
V prázdných rukou svíráš klíč k nevyřknutým slovům.
Mráz vniká hloub do duše.Znecitlivuje.Líbá.
Líbá rány, z nichž tryskají čerstvé slzy uvězněné na samém dně prázdna.
Na sedřených kolínkách tiše odříkáváš modlitby.
Jenž vnikají do perutí andělů na zatažené obloze.

Podzimní labyrint snů

1. září 2013 v 11:07 | Christina |  Reanimace veršem
Aleje stromů, do kterých skrze větve pronikají paprsky zapadajícího slunce,
Poetická melodie šumění podzimního listí, v němž se skrývá plaché oddechování.
Zraněna mezi prázdným snem, tiskne se do matčiny náruče, teplé měkké,konejšena medovým hlasem.
Ukolebávána podzimní poesii, něžně se snášející ze stromů,dolů na tváře, na něž dopadají poslední paprsky.
Mámena vůni skořice a bílého čaje, jehož snové aroma v páře stoupá z konvičky do červánkových obláčků .
Na štíhlém hřbetě zatoulané srny, zakletá v překrásné harmonii podzimních snů.
Vnik do rozkošných melodii hracích skříňek na plavbě do klíčové dirky, do níž nepatří žádný klíč.
Okouzlena tancem medúz- laní moře, baletek noci, políbena nešťastnými rty mořských panen.
Pod hladinou snů se oddává touze vniknout do alejí stromů, skrz něž proniká světlo daleké luny.