Srpen 2013

Tisíce vůní

31. srpna 2013 v 18:20 | Christina |  Reanimace veršem
Tváře pod pokrývkou sněhu,
Zastavené kapky zmrzlých slz,
slz zapomenutého času, jenž zmrzl s nimi,
chlad znecitliví každou ránu.
v sněhobílých ústech bez krve,
se tiše dere zmrzlé léto, zapomenuté léto,
ptáčci, co nedozpívali své bujaré písně
poupatům, jež nerozkvetly motýlům
a motýli, co se nechytli do žádné pavučiny,
na stěnách starých smutných domů,
jež vrhají dlouhé temné stíny.
domy, které pamatují životy i smrti,
domy, jež voní po vlhkých zdech a čerstvě upečených koláčích,
mléčně mateřskostí a věrně ztrouchnivělým dřevem,
něžně po kvetoucích růžích, citlivě po dětských slzách, léčivě po meduňkových lístcích ,
sladce po lahodných třešních a těžce po kůrách stromů,
dalece po hvězdách a luně i směle po slunečních paprscích
domy, jež voní klíživě jitrem i svůdně nocí, hřejivě zvukem i pomíjivě pohybem, vesele ptačím zpěvem a plaše tancem víl.
domy, jež voní čerstvě lesem a čistě mlékem,slaně žalem a prchavě strachem - tak líbezně



Oděna ve vodě

28. srpna 2013 v 11:50 | Christina |  Reanimace veršem
Nahá a přece oděna ve věrném šatu vody,
jenž stéká skvostně na zem jako večerní róba.
Pomíjivá róba z medových slz a líbezných ód.
Ód stejně prchavých jako déšť, jež
stéká po ňadrech do klína, jakoby andělé plakaly
v náručí mateřských rukou.
V objetí vody ve skrytech slz,
slz jenž sňaly břímě hrdosti.
Břímě, jež tížilo ctnostné nitro,
nitro opájené mateřským mlékem,
v němž utonuly všechny ctnosti,
v němž panuje černé jitro,
bez slunce-opilost je lékem.

Splín mládí

25. srpna 2013 v 18:10 | Christina |  Reanimace veršem
Lehký prach pudřenek,
viřící v salonech,
kde dámy rozpráví o počasí se svým odpoledním šálkem čaje
a věrným vějířem ovívají své křehké přísné tváře,
jenž okusily milencovy polibky.
Těžká vůně parfému na dekoltech,
jež dovedly svádět,poddajné touze.
Kostky cukru se něžně třpytí v čaji,
utopené na dně šálku, plně odevzdané rozkoším v dýmu piruet.
Karamelky v zajetí nevinných mléčných rtů .
rdící se jahodová líčka, políbeníhodna.
ctnostné paže ovoněny pomíjivým parfémem ostýchavého mládí.
Tak čistě, mléčně a přece žensky.
Marnivost třpytu diamantů na dně korálového moře.
Melodie hrdosti kolébá břehy rozbouřených útesů.
Něžná lžička se kolébá s ní skrze porcelán.
'Cinkylink,cinkylink,cinkylink'

Noční motýli

21. srpna 2013 v 21:17 | Christina |  Reanimace veršem
Tiše odplouvat na křídlech nočních motýlů-
nočních andělů-
patronů hvězd, v nichž jsou vetkány nitky osamělých růží
a láska vyjmuta ze srdcí stromů
Růže spleteny z nevinných perutí snů a žalostných slz zamilovaných děvčat.
Stromy spředeny ze spanilých duší nymf,
niterní harfy pod kůrami,
struny z pavoučích vláken líbezně hrají tajné melodie noci.
Struny, jež bijí v srdích utrpení,
utrpení nočních motýlů,
pod krásou nebeských slz, jenž si berou nitky osamělých růží,
na nichž zamilované dívky zesnuly ze snu. Navždy.
a lásku stromů, jimž nymfy vdechly život a upadly v zapomnění
mezi křídly nočních motýlů...


Noční melodie květin

19. srpna 2013 v 13:30 | Christina |  Reanimace veršem
Panny, jenž prolévají krev skrze nebesa,
krev prolitou na květenství porcelánových růží,
růží chladnějších, než-li bezútěšná zimní jitra,
jitra tak známá ovečkám noci.
Ovečkám ,jenž se spásají na tajemství hvězd,
hvězd jiskřících na každého z nás,
z nás co se oddá hluboko, skrze chladná ňadra noci.
Noci, jenž skrývá nebeských krás.

Kolo(běh¨)

18. srpna 2013 v 18:00 | Christina |  Reanimace veršem
Oči skrze perleťové krůpěje slz,
slzy skrze dívčí kadeře,
kadeře skrze paprsky slunce,
paprsky srkrze střípky levandulových květů,
květy skrze plachou prchající vůni,
vůně skrze moudrou matku Zemi,
Země skrze spletité kořeny lásky,
kořeny skrz všechen život,
život skrze krásnou smrt,
smrt skrze každé oči,
oči skrze perleťové krůpěje slz.

Sny jsou děvky na jednu noc

18. srpna 2013 v 15:38 | Christina |  Reanimace veršem
Sny jsou děvky na jednu noc
sebelítost hluboká jizva, z níž krvácí tužba po milování,
po orchestru cvrčků,lunárních září beze světla, po tichém vílím naříkání,
líbezných melodii hracích skříněk, tónů zapletených do sebe jako copy zamilovaných děvčat.
Po romanci noční můry s křídly rozpjatými,
jenž požítkářsky vniká do sněhobílých klínů
Koketní kabaret ztroskotaných duší, na útesech podvědomí,
tělo plno rozkoše,beze stínu,bezduše.
Bezduše zkřivené chladné tváře,
krvácí ztrýzněné svatožáře.
Tak připijme si z číší... - na nemoc
Sny jsou děvky na jednu noc!