Únor 2013

Rampouch

24. února 2013 v 10:28 | christina machart |  Reanimace veršem
V očích roztává sníh
a na srdci rampouchy hřejí
Zakrýváš kapradí holou kůží a schováváš se za ostych,
širé moře zpívá v beznaději
plané naděje na útěk,
kdy unášíš vodu, svým tělem
A nevíš nechce-li ona unášet Tebe.
napnutá žebra praskají
a ústa ještě nebyla nakrmena slovy.
Oči nepoznaly nebe.
V srdci tě rampouch trýzní a zebe.
Zpěv neutiší uši,
láska neukojí city.
zesnulé tělo, pohřebno v moři
Ladně tančí se svou vlastní duší.
A v srdci je rampouch tiše skrytý


Noblesa

19. února 2013 v 18:53 | christina machart |  Reanimace veršem
K obzoru hledět
bez cílů, zpříma
vstříc slunečním paprskům
a zprudka ta záře oči jímá
lahodí sladce bílým rtům.
Avšak slunečníku netřeba
s otevřenou náručí, vítat mrtvé ptáky,
jež padají na ranní rosu a se vším štěstím
ji odívají do skvostné rudé róby
kulka hluboko pod přepychovým peřím,
jako démant, jako ten nejkrásnější šperk
se leskne v těle a mrtvá láska padá do klínu.
Bílého klínu.
A zdobí jej jako nejkrásnější klenot.
Pohlcena do bílého stínu.
Deštníku netřeba...
před bílou tmou.
před černými lijákem ...
a ňadra se dmou
v mateřském sevření
se zesnulým ptákem.
S mrtvou láskou
Ve vší noblese.
Tváře peřím zalité
a slzy skryté.
na plese.
S mrtvou láskou.
Ve vší noblese.


Zimní čajový dýchánek

15. února 2013 v 11:50 | christina machart |  Lidmi okolo nás

Zimní čajový dýchánek a zapomenutý sníh.



Svoboda

15. února 2013 v 9:39 | christina machart |  Reanimace veršem
Městem kolovalo ticho,
pouze dusot kopyt
jej podupal
a kola nóbl kočáru, v němž
upovídané dámy rozprávějí
asi o počasí
v manželství.
S čajem v klíně sedí pod hvězdami.
a v rybníku dívky smáčejí si vlasy
na znamení svého vítězství.
A každý tiše závidí jim,
pro oddanost svobodě
dámy procházejí kolem s opovržením a hlavou vztyčenou.
Jako stín.
Ve své nóbl róbě.
pod níž před světem ukrývají
kůži starou, svraštělou.


Jaro

11. února 2013 v 9:24 | christina machart |  Reanimace veršem
V patách stíny domů
s temnou minulostí
v kloboucích schovávají svatby hmyzí
a v puklinách stromů,
pukají zlostí
v závojích zmízí.
do paraplat, jež vzlétnout chtějí
a jako ptáci štěbetají.
Dívky v rukou za nožky nad hlavou drží skřivany.
a v tom skvostném zmatku usedají,
na své staré prosedělé divany.

Muší revoluce

4. února 2013 v 15:39 | christina machart |  Reanimace veršem
Moucha založená v knize
slisována, nohy jako akrobatka
podrobena analýze,
zabita pro muší jatka.
Křídla jako tanečnice
odebrány pro zdravotní účely
leží tam a tiše sníce,
bdělost její ale popřeli.
Přesto však hltá každou větu
každé slovo
každé písmeno,
aby jednou ukázala světu,
že její tělo musí býti řádně pohřbeno.

Kojenec

2. února 2013 v 10:44 | christina machart |  Reanimace veršem


Pěna ti stejká po bradě
a bílý nohy si máčíš v louži mlíka
navzdory svý šťastné náladě
ti tvář neštěstím vzlyká
Šťastný člověk je jen ten zfetovaný.
Piješ mlíko a zažíváš ty šťastný stavy
Jsi kojenec týhle malý země
napojena na dlouhou pupeční šňůru,
která začíná i končí ve mně
a probudí mou ranní noční můru.
A ta noční můra, probuzena ze snu zlýho,
o mně asi
její strach je můj strach, ze strachu posledního
Krabicový mlíko, v němž si smáčím své vlasy