Leden 2013

Kdy bylo Kdy?

27. ledna 2013 v 17:17 | christina machart |  Reanimace veršem
Nikdy jsem neslavila svůj vlastní svátek,
kdy láska předla jako kolovrátek,
kdy střik vinný,
přiznal své viny.
Kdy přečetla jsem poselství ze své vlastní sliny
a znala jsem tak dobře nevlastní stíny,
jako vlastní.
Kdy citrony chutnaly celkem kysele.
A rty byly ještě zcela nesmělé.
Kdy v klínu schovalo se kotě
a hudebník nerozuměl žádné notě.
a nota nerozuměla žádnému hudebníkovi...
Kdy zítra bylo asi vloni,
kdy jsme my nebyli oni
Kdy rámy se obrazovaly do obrazů,
kdy obálky balily se do vzkazů.
kdy, Kdy nebylo kdy.

Chcete znát svou budoucnost?

27. ledna 2013 v 9:36 | christina machart |  Lidmi okolo nás

...


ČASO stroj

21. ledna 2013 v 21:19 | christina machart |  Reanimace veršem

halilo je do krásných barev listí,
odíval je sníh.
nyní jsou však nahé,
bez ostychu rovni sami sobě.
takové, jaké jsou, krásy nepoznané
Jak tomu bývá v každé době.


zrcadlo

18. ledna 2013 v 21:23 | christina machart |  Reanimace veršem

Na rty si přimáčkneš sytě rudou rtěnku,
vždyť už jsi přece dospělá
zíráš na sebe.
To jsi ty?
To jsi vážně ty?
Tak krásná!

jsi jedna takovejch těch, jež
nosí v podprsence prachy a
neznají lásku, ale dokážou milovat?

Toužení toužit

16. ledna 2013 v 17:08 | christina machart |  Reanimace veršem
Zkrocená touha
umlčená bolest
věčnost je pouhá.
touha
po bolesti a
bolest po touze
zkrocené slasti,
o něž je nouze.
Zavířáš oči a tma tě svádí
proletí ústy modří kormoráni.
a pár kapek oceánu.
toužíš se ponořit do vlastního chřtánu.
toužíš toužit.

Svazek

12. ledna 2013 v 20:19 | christina machart |  Reanimace veršem
Až bude tě nadnášet voda tvých probrečených nocí,
kdy polštář byl tvou lodí,
s kruhem, tak jak tomu bylo tenkrát,
vždyť přece ještě nedokážeš plavat.
Oddaná slzám, snubní prstýnek svíráš ve spocených rukou
Chtě nechtě ponoříš se do závoje slz, do kapaliny z tvých myšlenek.
A pohltí tě ve vší kráse.
vždyť přece slzy jsou tvůj lék.

nemocný sny

10. ledna 2013 v 20:12 | christina machart |  Morbidní móda
Vůně vlny
a suché půdy
touhy stromů
ožívají.
Nemocné sny
léčí.
dešťové kapky dychtivě padají z louží
do mraků a mraky padají z mraků do mraků.
Prachu. Prach padá do prachu mraků na mraky prachu.
Nemocný sny na scéně před rudou sametovou oponou
Scéna trpí nemocnými sny a opona nemocnou scénou,
diváci nakaženi v mžiku.
tleskají opět naviděnou
kaleidoskop v zornicích na znamení díků


Mrtvé oči

4. ledna 2013 v 16:50 | christina machart |  Reanimace veršem

Jsi něco víc než zvíře.
a zíráš jinýma očima.
cítíš bolest
ve víře,
že jsi jediná?

Z hlubin

4. ledna 2013 v 14:39 | christina machart |  Reanimace veršem
Ponořené do hlubin něhy
moře kolem bílých nohou
vznášejí se nad krásnými břehy,
mořské obláčky.
Vlnky moře a vlnky vlasů,
v přátelském sevření
tančí a proplétají se oceány.
na jedné vlně v něze oděni.
Melodické hlásky.
mořkých panen.
a pijavice na bílých nohou.
na bílá líčka dopadl kámen
a znetvořil je.
Z lásky.

vilky

1. ledna 2013 v 14:56 | christina machart |  Reanimace veršem

Tam, kde krása dotýká se špiček
A slunce proniká do paraplíček.
Bílé vilky, v nichž voní čaj a růže,
tak oslnivě, že žádný parfém rovnat se jim nemůže.
A krása míjí kroky a bílé vilky, již trochu zašedlé,
s popraskanou omítkou.
Zapomenutý čajový dýchánek a seschlé růže v trávě,
altánek v němž milenci zapomněli na čas,
tváře v kávě.
Každý z nás...