Prosinec 2012

vítr

23. prosince 2012 v 11:29 | christina machart |  Reanimace veršem

Vánek si hraje s látkou,
jež podřídí se jeho ladným pohybům
a vytvoří tak přesvědčivou tanečnici
a věrně svolí polibkům,
jen kus hadru o lásce snící.
Svobodně se vlní
ve vzdušných poutech.
Šaty, šaty nejsou třeba.
Koketuje.
Ach ty svůdníku!

O nekadeřnictví bez konce

22. prosince 2012 v 10:22 | christina machart |  Slova
Romány a povídky by měly začínat tak, aniž by čtenář poznal, že se jedná o román či povídku. Nikdy proto nezačínejte své dílo slovy "tento román..." nebo "tato povídka...". Čtenáři románů, by byli pohoršení, že čtou povídku a čtenáři povídek by byli šokováni, neboť si přečetli román. Staré klišé "byl jednou jeden..." většinou končí slovy "žili nešťastně až do smrti" a ačkoliv se čtenář nemůže konce dočkat, je nepřirozené, aby jej znal hned na počátku knihy. Častokrát se některým spisovatelům děje nepříjemná věc, která absolutně mění děj příběhu. Kreativní čtenář má ovšem velkolepou možnost- vymyslet obsah!

Byl jednou jeden...





A žili nešťastně až do smrti

Představím vám nejprve hlavního hrdinu, tento člověk není muž ani žena, není hezký ani ošklivý a už vůbec to není člověk. Tento hlavní hrdina v tomto příběhu nehraje vůbec žádnou roli, ale stojí za zmínku.

Tento příběh má mnoho stránek, želbohu- neviditelných.

"Nechám si narůst dlouhé vlasy" Povídá maličký chlapec s hlavou hladkou jako vajíčko
"Nač?" odpoví jednoslovně jeho druhé Já
"Abych si je mohl ostříhat!" Vykřikne procítěně slovo "ostříhat"

Chlapec utíká ve víru mlhy a z nebe naň padají ustřihlé vlasy, blonďaté, ryšavé i černé jako uhel. Prodírá se záplavou kadeří nůžkami, jež si vzal na cestu. Z nebe se řítí statisíce ostrých nůžek a svým umem stříhají bezmocné kadeře.
Na kraji mlhy, za ukřižovanou Láskou, stojí malá útulná budova.
"Nekadeřnictví!" Zaraduje se chlapec. Zaťuká na dveře.
"TADY SE NEKLEPE!" zaslechne pronikavý hlas
"VYSTUP BLÍŽ!" praví o trochu přívětivěji.
Chlapec s odhodláním vystoupí blíže a usadí se na kadeřnické křeslo.
"Nestříhejte mě!" poručí směle
"Milé rád vás Nestřihám!" usměje se
Nekadeřník se pustí do práce a nestříhá jak je v jeho silách.
"To jste mě krásně nestříhal" radostně povídá chlapec, zcela nově nestříhán.
"Myslíte, že bych se mohl státi taktéž nekadeřníkem?" Zardí se.
"Ovšem že ne, státi se nekadeřníkem vyžaduje určitý um, jež želbohu postrádáte" Učeně zvedne hlavu.
A tak se chlapec spokojí s novým nestřihem a vstoupí dál.V onu samou chvíli kdosi zamordoval a unesl krásnou dívku, rozhodně to stojí za zmínku! Ráda bych tento příběh dokončila, nicméně nemohu!Neboť konec utekl, aniž bych jej dohonila.

Rtěnka

18. prosince 2012 v 18:09 | christina machart |  Reanimace veršem
Vůně laku na nehty
v krůpějích prvních slz,
jež nejsou z cibule.
A žena co nechce být ženou.
žiletku pevně svírajíc.
Tekoucí voda po těle je krásný oblek věru.
Na ulici jazyk hraje z deštěm drama
oči za stěnou.
mysl zazděnou.
A v uších rozezní se dotěrně
melodie známá.

čistota a nevinnost

13. prosince 2012 v 17:43 | christina machart |  Reanimace veršem
Napolo dívka,napolo žena
nic než jen láskou opomněná
drahá jest krása nevinnosti
drahá jest čistota bez cudnosti
Prodala za draho svou nevinnost ryzí,
vyjmula za draho čistotu z těla,
tělo vlastní je ji cizí
a další čistá duše zrezivěla.


pupeční šňůra mezi tělem a duší

11. prosince 2012 v 18:22 | christina machart |  Reanimace veršem
Jsem vzduch
průhledné oči
a žádný zrak
a žádný sluch.
Poslepu, po špičkách vánku
povznáším se
nad tělem,
déšť koketuje s loknami,
bláto se stává dívkou a dívka blátem.
duše... ta dávno ji v těle zemřela.
A náhle ji nedrží žádný mateřský pouto...
mezi životem a smrtí.
mezi tělem a duší.
volnost je na dosah...
vzduchu.
věčnosti...

Rampouch na mozku

8. prosince 2012 v 20:33 | christina machart |  Reanimace veršem
Nemohu plakat,
slzy mi mrznou
na bílé líci
Vždyť i srdce je led
v chladné tanečnici.
Sešněrovaná Svoboda,
nehodna svobody,
hrdostí upjatá,
skočila do vody,
jež zmrzla náhle v páře múzy,
nevinně zmrzlá,
zrak jímají hrůzy
zmrzlá jest tvář
zmrzlá jest mysl.
čirá zůstane.
navždy?
- než rozmrzne
Než zjihne tvoje tanečnice,
Ta dáma v tobě neprobuzená,
vybarvuje tvé chladné líce...


SMYSL ◄ tohoto článku

4. prosince 2012 v 17:00 | christina machart |  Reanimace veršem
Zaměřte se všemi svými (ne)smysly na tento smyslný článek, který ztratil smysl. Smyslné je, že je tato věta nesmysl, neboť smyslně líčí nesmyslnou situaci, jež ještě nenastala a tím pádem tato věta postrádá smyslu, smyslu, který nemá smysl a nesmyslu, který není nesmyslný, nesmyslu, který vyhlíží smyslně či smyslu, který unikl a z něhoz se rázem stává nesmysl, nesmysl který našel smysl, ale je to stále nesmysl- smyslný. Smysl tohoto článku je velice nesmyslný a nesmyslně si myslíte, že má nějaký smysl a že zde napíšu nějakou smysluplnou větu, tento článek je nesmysluplný a postrádá všechen humor a vtip, neboť vtipy smysl mají.


jiný

4. prosince 2012 v 14:14 | christina machart |  Reanimace veršem
V krvi štěstí kolující
chce pryč do světa
a jsi jiné tělo,
v duši snící
hlava sňatá.
A lidé jiní,
musí být stejní.
v naději, že jsou stejně jiní
a jiní, že jsou jinak stejní
Z porcelánu,
mrtvá těla.
štěstí proudí.
tělo bělá.

Zemská přitažlivost podzemních andělů

2. prosince 2012 v 11:52 | christina machart |  Reanimace veršem
Čisté tělo.
šaty krvácí.
Bláto v obličeji
zkamenělo.
a druhá příležitost se již nevrací.
zavřené oči v prázdnu bdějí.
Stisk rukou.
Třas těla
Šaty hoří.
šaty vzplály.
tělo čisté
rozplakaly.
Tělo čisté.
pošpinily.
Křídel šum je opozdilý.