Listopad 2012

křídla v hlubinách mléka

26. listopadu 2012 v 18:11 | christina machart |  Reanimace veršem
ach ta křídla, ta mne souží
potrhaná a spálená
pálí v žebrech
A srdceryvně touží
vzlétnout do prostoru jako ozvěna
a mléko vře v ňadrech
prasklá mozaika času
jako sopka vybuchuje.
a vtéká do rusých vlasů
i mléko z úst vydechuje.
Plna mléka.
Plna čistoty.
Plave... a je ho řeka
zapomenuté klavíry
tam na dně tvého svědomí
s mlékem se vzdá i vlastní víry,
a všechny vlny křídla zlomí.

Křehká se vlní v proudech bíla...
ta jež nebesa nespatřila.


Hrdost v čaji a hořkost uvnitř želé

22. listopadu 2012 v 22:12 | christina machart |  Reanimace veršem

první verze


Moc hrdá na lásku
moc hrdá na omluvy
němá tvář na zdi, na obrázku
němá tvář, jež tiše mluví,
našeptává sladká slova
hledám všech jejích sedm cností.
A přeji si je slyšet znova
naleznuta jen v hořkosti
uvnitř želé.
jež hříšně proudí v těle,
Moc hrdá na to aby vyňala z úst té pachuti
a s úsměvem si čaj s ní dochutí

druhá verze

Moc hrdá na lásku
moc hrdá na omluvy
němá tvář na zdi, na obrázku
němá tvář, jež tiše mluví,
našeptává sladká slova
hledám všech jejích sedm cností.
A přeji si je slyšet znova
naleznuta jen v hořkosti
uvnitř pralinky,
Moc hrdá na to aby vyňala z úst té pachuti
Obraz dámy se mění v zastavené hodinky
tikotu slabého dechu
a vychutnává si té nové příchuti
A na smrt není spěchu.
Ona počká.

pláž

19. listopadu 2012 v 16:45 | christina machart |  Reanimace veršem

Uprostřed ticha
vyňata z týdeníku.
zabila pýcha
jinou pýchu.
nepoznamenána světem
nepoznamenána krásou.
netknutá světlem.
na dosah svobodu prostovlasou*
netknutá něhy
netknutá žalem
a šaty náhle osaměly.
Voda však nechce nadnášet tělo
i to najednou osamělo
vlny nechtěji unášet duši,
nesměle rozpíná se do ovzduší.
Letní vánek ji odmítá
dopadá na zem,
na níž dusají kopyta.
A kočí šlehne směle bičem
šaty na pláži leží v ničem.










*(nikoliv prostoduchou)

Srny a hadi

18. listopadu 2012 v 15:55 | christina machart |  Reanimace veršem
prudké žáry
plachý pohled
srny v očích.
ven se draly.
zem se vzpouzí.
hadi v ústech.
duši rdousí.
svoboda jež okována
poslušně leží
po boku svého pána.
Po boku svého krotitele.
nechá se hladit pokorně a vřele.
Kde jsou ty srny?
kde jsou ti hadi?


A kde jsem já?


Nutscarousel

15. listopadu 2012 v 20:43 | christina machart |  Reanimace veršem
Velký svět a malé oči,
tak velká duše,
tak malé tělo
šílenství na kolotoči
vystřelilo seschlý růže.
do očí ti přiletělo.
Bez optání.
pálí v očích.
A nutí tě k milování
se na kolotočích.


Pomíjivá...

11. listopadu 2012 v 11:04 | christina machart |  Reanimace veršem
Oči laskají se...
krása tančí
na zatíší s pomeranči,
co chřadnou jako lidská kůže
na stole položena čichu lahodící růže.
V onom okamžiku šrámy z trnů pálí
seschlé květy opadaly.
A trýzní mě pohled na ovoce prohnilé.

trny již dávno netýrají kůži
pod stolem puget seschlých růží.
A jak sedím ve stínu krásy.
jež opouští i mé vlasy
A jak sedím ve světle žalu
cítím v srdci mnoho kalu.
A jak sedím ve stínu radosti
cítím jak chvěji se slabostí
jakoby tělo mi sžírala tasemnice.
Kde jsou ty hladké křehké líce?

kde jsou ty krásné zralé pomeranče?


vášeň a něha

10. listopadu 2012 v 20:55 | christina machart |  Reanimace veršem
Mrzne mi v duši.
tváře jsou v oparu
mlhy.
nočních motýlů křídla
a mléko z mléčné dráhy,
kape na na zmrzlá víčka.
kape na ztuhlé čelo
kape na zmrlá líčka
kape na ztuhlé tělo.
Umění rudé a bílé
umění dvou tanečníků
Umění vášně a něhy
iniciály vyšité
na zmrzlém kapesníku...

Rozhovor s Tělem a Duší

10. listopadu 2012 v 18:29 | christina machart |  Reanimace veršem
Tam
za zazděnými dvěřmi,
tam ležím a chci sebe zpět
tam dostanu tě odtud, věř mi
tam neuvidím tě naposled.
tam unikej a přijď ke mně, do mé věznice
tam kde netíží tě síla země, mým domovem je márnice!
tam tančím s mnoha gentlemany,
tváře bělostné jako stěny.
Já umírám.
já dávno již.
budu tam.
přísahám
na zlomený kříž.

trn

6. listopadu 2012 v 13:40 | christina machart |  Reanimace veršem
Běžím nahá mezi trny
a tělo bílé bez poskrvrny
běžím tiše s rychlostí srny
obličej taktéž bez poskrvny
Běžím oděná v šatech prostých
a tiše skrývám vlastní ostych
běžím a prázdno kolem látky
já se chci z trnů prodírat zpátky.
běžím a krev pulsuje v žilách
běžím a běžím co je v mých silách.
látka je krví poskvrněna
(nebo krev látkou.?)
běžím a nechci být zastavena.


nevinný krvácení

3. listopadu 2012 v 20:54 | christina machart |  Reanimace veršem

Prasklina, jež krvácí
nevinností
na ladnou šíji
zesínalou
kapky krve.
Křehké tělo,
prasklé tělo.
Držíš jej a zacházíš s ním jako s porcelánem.
držíš jej v náručích prázdných a kamenných
pevný je stisk rukou raněných
pevný je stisk mdlých tváří
na nichž nejsou zřetelné šlépěje stáří
zaboříš ruce do prázdné rány...

víno se vylilo
do koberce se s vášní vsáklo
Nevinné sklo se bláhově rozbilo

Uvězněná ve stínu

1. listopadu 2012 v 21:12 | christina machart |  Reanimace veršem
Kradu se po špickách
a se mnou jen stín
A ani už ten.
Měním se v jeden velkej prach
A slyším jen svůj kapot slin
A ani už ten.
Smrti vějíře
štěstí splnilo svůj účel
A zhmotnil se mi vlastní stín
já se stávám svým vlastním stínem.
Jakožto stín se zbavím vin?
Jsem člověk ve stínu jiném?
Jaké je to se státi stínem?
Jež nemá svůj stín?