Na smrtelném loži

10. října 2012 v 17:17 | christina machart |  Reanimace veršem
Jaké by měla mít hrdinka jméno? nějaká superhrdinka, která zachrání děti v hořícím domě a zamiluje se do nějakého fešáka? Asi takové, jaké ji dali rodiče. Stále se rozmýšlím, zda-li ji pojmenovali Laura či Lenka, ale přecejenom Laura zní o trochu lépe. Tak tedy Laura měla pocit, že se na světě nudí, že všechno co měla vědět ví a všechno co měla udělat - udělala, dokonce vyjímečně uklidila svůj pokoj! Všechny chyby napravila, všem se omluvila, všechno již přečetla a všemu se naučila. nic ji nepoutalo k tomu být na tomto světě. Často seděla, zírala z okna a všechny ty budovy ji připadaly stejné a monotóní. Takto trávila svůj čas, protože všechno viděla i slyšela a jakou slastí pro ni bylo zamhouřit oči a vidět jen tmu, nemohla se té černé husté mlhy nabažit. Pokoušela se nudou zemřít- to se ji však nedařilo a tak si povídá, že to nevydrží a jednou provždy skoncuje se svým životem, avšak měla jeden problém, všechno oblečení na sobě již měla! a nechtěla jít na smrtelné lože ve starých onošených šatech.

V obchodě bylo tolik rozmanitého šatstva, všelijakých barev i střihů, avšak Lauře žádný z nich neslušel, žádný z nich k ní nepasoval a žádný z nich nechtěla. Marně procházela plné regály, marně hledala své vyvolené šaty...
V každém obchodě bylo to samé, ty stejně barevné kusy hadrů, Laura si pomyslila, že by mohla zemřít zhnusením, avšak nevěděla zda-li by se jednalo o vraždu či sebevraždu a tak toho raději nechala. Chodila sem a tam ba i v popelnicích hledala. Týden zuřivě bez jídla a vody hledaje ošacení na smrtelné lože, jakoby byla v poušti a hledala vody. Nechtěla zemřít bez svých vyvolených šatů, ale byla silně dehydratovaná a světla nákupních center ji ubírala energie, jakoby se na ni sběhlo tisíce hyen, jakoby čekaly na svou oběť!

A tak Laura zemřela, nikoliv nešťastně na svůj věk, jak mnozí tvrdili. Nešťastně na její obyčejné onošené šatstvo.
Na smrtelné loži se probudila s hrůzou v očích, vstávaje rozespale odkráčela ze svého vlastního pohřbu. Vyčítala si to, jelikož to by dáma nikdy neudělala, avšak nebylo času nazbyt. Ten div se zapsal do několika knih, někdo považoval ji za Ježíše,jiný za Mohameda, někdo dokonce za Ďábla.
S klidem přišla do rakve své o týden či dva později v rukou jehlu a nit, na sobě šaty, ó jak skvostné! Přehodila se na bok a zavřela oči. Na chvíli je ale zase otevřela- zjistila totiž s hrůzou, že zemřela na zcela nesprávném místě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama