Máš mé srdce

17. září 2012 v 15:56 | christina machart |  Onehdy...
Docela by mě zajímalo, jak začíná běžná pohádka. Bylo nebylo? ach, ohrané klišé! Za devatero horami a devatero... to také ne. A žili šťastně až do smrti? Teď mne napadá, proč nemohli žít šťastně i po smrti? co jim tomu bránilo? Možná, že se po své smrti rozvedli nebo snad pohádali? Anděl ji svedl. Anděl, který na sebe vzal mužskou podobu? Vím jen to, že běžná pohádka takto nezačíná.

Olivie šla. Po ulici. Po zcela normální ulici s kočičími hlavami. Pokaždé, když na jednu šlápla, bolestí zamňoukala. Vysoké podpatky rozdrtily kočičím hlavám lebky. Alespoň tak si to Olivie představovala. Zničehonic ji jedna z kočičích hlav kousla do nohy. Ostrými zoubky se zakousla do podpatku a Olivie byla nucena spadnout. Všechny kočíčí hlavy na ni syčely a zaťaly své dlouhé drápky. ! "Tak honem, zavolejte pomoc !" Dav tlačících se zvědavých lidí natahoval krky a cpal se jeden přes druhého.

Olivie se probrala na zcela stejné ulici. Promnula si oči. Kočičí hlavy tam nebyly. Byl to jenom dlouhý skleněný plac. Industriální ulice bez jakékoliv zeleně. Jenom kov a sklo. Hrany. Zatřásla se zimou, ač bylo parné léto. Zvedla se na svých vysokých černých podpatcích, zavrávorala, ale udržela svou rovnováhu a konečně vykročila.

V téže hodině ležela žena na skleněném předmětu připomínající postel s roztaženýma nohama. Poslouchala hudbu a jakýsi kovový přistroj se dal to pohybu. Jekot. Jekot malého dítěte. Matka ani nevzhlédla ponořena do zvuku kytar. Přístroj jemně uchopil novorozeně. Na všechno dohlížel muž v bílém plášti. Doktor. "Vaše dcera bude v naprostém pořádku, o to se nebojte" vzhlédl k novopečené mamince. Usmála se na něj a dál mu již nevěnovala pozornost.
Vzal jej do rukou a položil ho na jakýsi přístroj. Zapojil ho. Malé tělíčko leželo bezvládně pod tíhou kovových nástrojů. Po necelé hodině jej izoloval v jakémsi skleněném boxu. Miminko leželo a těžce oddechovalo.

Olivie poklepala na rameno spěchajícimu muži.
" Promiňte...ale?" Muž kráčel dál bez jakkékoliv odpovědi.
Dohnala ho a znovu mu- trochu větší silou poklepala na rameno.
Prudce se zastavil a vzhlédl.
"Promiňte, mohu se vás zeptat-"
"Jak to mluvíte?"přerušil ji
"prosím?"
"starojazykem?"
Nevěnovala otázce žádnou pozornost a zopakovala- teď již celou svou otázku "Promiňte, ale mohu se vás zeptat, co udělaly s těmi krásnými alejemi stromů?"
"Stromů?" opakoval zděšeně.
Olivie zakroutila hlavou a odkráčela pryč, neboť si myslela, že mluví s někým, kdo to v hlavě nemá v pořádku.
Zopakovala svou otázku ještě dalším dvoum lidem, oba dva se na ní podívali tentýmž výrazem, jako spěchající muž.


"Můžeme transplantovat silikonové srdce postaršímu člověkovi?" Ozval se mladý muž a ještě mu v očích zářila chlapeckost
"Prodlouží to jeho život?"
"U tak starého organismu je možné prodloužení života pouze o pár let." Řekl vysoký muž.
"Avšak, teď je povinné kromě 40 injekcí i transpalntace silikonu, jak to uděláme s devadesátiletým člověkem?" tázal se opět mladík.
Vysoký muž neodpověděl.A v bílé chodbě se jeho plášť ztrácel.

"Promiňte, kde je tu knihovna?" Zeptala se mladičké dívky Olivie
Mladičká dívka ukázala jakým směrem má Olivie jít a tak se vydala podle jejích instrukcí.
Připadala si jako moucha ve sklenici. Strop byl vysoký. Imitace nebe působila až směšně.
Všechno bylo tak skleněné, tak dokonalé, že to pravou pointu dokonalosti zcela ztrácelo.
Zprzněné dílo lidské a výsměch přírodě. Olivie zabočila do špatné ulice. a ocitla se na jakémsi náměstí. Nad ní se tyčila obrovská industriální budova s miliony okýnek. "Tohle je knihovna?" Rozzářila se, neboť velice ráda čítala knihy. Vstoupila do dveří. Nad ní bylo tolik knoflíků, svádělo ji stisknout všechny najednou. Nakonec si vybrala sytě žlutý knoflík. Výtah byl prostorný, skleněný s obrovským zrcadlem a dvěma kovovými židlemi. Dveře se otevřely v zápětí co stiskla knoflík. Byla ohromena tou rychlostí a vábilo ji stisknout ještě jeden knoflík. Neučinila tak a vystoupila. Dveře se za ní okamžitě zavřely. To před čím stála, však nebyla knihovna. Stála mezi miliony králíků natěsnané v jedné obrovské skleněné místnosti.
"Jste připraven?" Zvolal muž na jiného muže, kterého Olivie nemohla najít.
"Ano" Odpověděl druhý muž- teď ho zahlédla, díval se přes skleněnou bariéru z dalšího patra.
"Můžete stisknout"
"teď"
Celá místnost i s Olivii se uzavřela. Vzduchem se linul jakýsi plyn. Olivie se těsnala pod tisíci králíky. Začala kašlat. Ten nesnesitelný pocit, že nemůže dýchat, byl možná horší, než plyn sám o sobě. Bušila do skla. Snažila se ho rozbít. Ale jakoby to sklo nebylo sklo. Nešlo jej rozbít.
" V nádrži je dívka!" zvolal překvapený muž, který slyšel její klepání
" Jak se tam dostala? Honem stiskněte nouzový knoflík"
Nádrž najednou povolila a roztáhla se jako předtím do velké prostorné místnosti. Několik králiků již bylo mrtvých. Nesnažily se ani utíkat. Jen seděly na stejném místě a tupě zíraly do skla.
Olivie omdlela.

Probrala se v nemocnici. Docela obyčejné nemocnici. Kapačka pípala. Podívala se z okna. Oddechla si. Žádné skleněné budovy. A pak znovu hluboce usnula.

Probrala se v nemocnici. Skleněné nemocnici bez oken. Na ruce měla cosi, co připomínalo hodinky. Z chodby zaslechla velice poděšený hlas.
"...Ano, jsem seznámen s tím, že nemá silikon!"
"Ovšem rozumím"
"Teď?"
"Dobře, ovšem"
Olivie chtěla okamžitě uprchnout a bylo ji jedno kam.
V tu chvíli však přišel muž v bílém plášti. Dal ji čehosi napít. Odmítala to pozřít, ale nakonec se mu podařilo ji to nasílím vložit do úst, než stihla všechnu tu látku vyplivnout jenom tiše polkla, když viděla stroj, který se k ní blížil

Otevřela oči. Ležela na chodníku s kočičími hlavami. Ruce plné šrámů od kočičích drápů. Zvedla se mátožně na svých podpatcích a silikonové srdce ji poskočilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lexí Lexí | Web | 17. září 2012 v 16:59 | Reagovat

Ahoj. Nechtěla by jsi si u mě na blogu objednat design?

2 Mary Mary | Web | 24. září 2012 v 16:16 | Reagovat

panejo.....vážně jsem se do toho začetla že mě mrzí že to tak rychle skončilo. JE o čem přemýšlet !xo)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama