Srpen 2012

mráz

31. srpna 2012 v 18:08 | christina machart |  Reanimace veršem
jsem za tebou.
mrazím tě?
chladné objetí
dlouhé bílé prsty
zmrzlý slzy dojetí.
zmrzlá krev.
v mrazáku.
zmrzlý manie
chorobný.
a všechny stihne vášnivá epidemie.
vášeň je vir.
žíravina.
v Rudé- rozplývající se.
s očima chorobnýma.
v horku ji zmrzly plíce.

Kyberpunkové šílenství

29. srpna 2012 v 18:39 | christina machart |  Morbidní móda
Ze steampunku do kyberpunku!

Když jsem byla s Taychi a s Otmilkou fotit, Otmiluš našla rozpadlé rádio a říkala, že z toho bude něco vytvářet, vzala si ho domů a co z toho vytvoří třeba uvidíme na jejím blogu... Ten nápad se mi zamlouval- avšak- nechtělo se mi to zbytečně tahat a tak jsem nic nevzala.
Jsem sama doma. Čtu knížku a mám nesmírnou chuť něco vytvářet. Poslouchám hudbu, snad abych ten pocit přehlušila, jenže on ve mě ještě víc ječí, hudba není slyšet. Třeba ho utlumí facebook...
právě naopak.
Tak si řeknu, co kdybych se šla podívat, jestli je tam ještě kus toho radia?
Doběžím tam, všude plno ploštic, ale já se vrhnu po svém úlovku, ploštice - neploštice, fobie - nefobie. Z kusu elektroodpadu vyskočí pavouk. Hodím kus rádia na zem. Sfouknu sadisticky pavouka (tornádo) . Prohlížím si svůj úlovek a jště chvíli hledám, jestli na něm nejsou nějací mrchožrouti (to jest ploštice, pavouci), vypadá že ne a tak svou kořist hodím do igelitky a utíkám ruku v ruce s ječícím kreativním pocitem. Doma všechno rozhodím na zem a začínám vytvářet. Nakonec jsem vytvořila "jen" dvě naušnice.Ale pocit je pryč, utišen a šťasten. Absťák je pryč. Kreativita je droga.

a jeto, jsem docela spokojená, chce to ještě prsten a náhrdelník!
zítra (nebo ještě dnes?) budu pokračovat, pocit (alias absťák) se blíží!
pojďme si dát denní dávku kyberpanku.

čajové pokušení

28. srpna 2012 v 21:00 | christina machart |  Reanimace veršem
Miluješ zcela marnou snahou
v čajových lístcích spatřil dívku nahou.
vlasy splývajíc s tekutinou
náléváš z konvice.
vteřinu za vteřinou.
hodinu za hodinou.
láska z vlasce a z udice
jen aby nezmizela.
a čajové lístky tančí na známou melodii
vystupujíc ze stínu a šera
dlaní pohládi si šíji
naděje poslední, v posledním šálku
vypitý,utopený,zamilovaný...
láskou k čaji zhypnotizovaný
prohrál se svým čajem válku.


Láska

28. srpna 2012 v 19:40 | christina machart |  Reanimace veršem
energie lesknoucí se v peprmintu
z kokainu tváře.
ledový ticho.
v mládí vyhlížejí staře.
a ze všech těch sraček bolí je břicho.
motýlci v břiše
lítají tiše.
kdy vyletí ?
možná až minulým století.
vyblitý motýlci
rozpletaní
svlékněte odpor milost paní!
peprmintu vůně ve vesmíru
Amor v černé díře hraje na svou lyru.

Profesionální návod na "UTOPENCE"

28. srpna 2012 v 17:11 | christina machart |  Reanimace veršem

Štěstí naložené v lihu
srdce v hrudi
studí.
uneseš tu tíhu?

utopím se ve vlastním mlíku?
v tom nejkrásnějším okamžiku?

Jdu dál.
jdeme dálm
jdeš dál...

dítě pláče na dně flašky
na rybníku v lásce modré vážky.
oslepená svým vlastním zrakem.
vyhraje souboj s tříhlavým drakem?

plazím se dál.
plazíme se dál.
plazíš se dál

stojím dál.
stojíme dál.
stojíš dál.

do polívky skáče
zachráný člun písmeno M.!!!
topí se a pláče.
sem!

-na okraj talíře.
a utopena- je to k nevíře.
stáhlo ji ke dnu
srdce její.
a v tomto čarokraji polévka se nejí.

topím se dál.
topíme se dál.
topíš se dál.


na dně talíře černý kal

.

steampunková terapie (aneb mám o kolečko více)

26. srpna 2012 v 16:46 | christina machart |  Morbidní móda

úspěšně jsem udělala jednu steampunkovou naušnici. Hodiny my rozebrala Otmilka za to moc děkuji. Alespoň už vím jaké šperky si vezmu na viktoriánský piknik :)

brož :-)

rudý mlíko

25. srpna 2012 v 11:13 | christina machart |  Reanimace veršem
rudý mlíko
tekouc po bradě
otvírák na bradavky
pálí tě v hrdle
mimino ve stádě.
Rudý mlíko
hořský a zkyslý
rudý a krásný
prsa jsou posvislý
maminko zhasni
rudý mlíko do poslední kapky
opilý mlíkem svý vlastní matky.

sen

24. srpna 2012 v 20:40 | christina machart |  Reanimace veršem

vyfoť mi můj sen
ať vím, že jsem neskutěčná,
že se jenom zdám
zdám se snům.
Snům spícího věčna.
Mrtvých snů
či snů mrtvých.
Vyfoť můj sen
ať vím, že dýchám
a ať se probudím
věčně slýchám.
Nechci být snem.

Bůh snad zaspal?
Zaspal svůj sen?
a všichni v jeho mozku žijí mrtvým životem.


Odrazů odrazy se odrážíce

24. srpna 2012 v 17:35 | christina machart |  Reanimace veršem

Zastavena na kus řeči
rozprávěje se zrcadlem
a škleb mění se v krásné křeči
v oparu mlhy chladném a mdlém
V zrcadle další zrcadlo
a nevěrná je sama sobě
hlavou prorazila sklo
odraz je pohřben na hřbitově.
odrazů výsměch
není nic více
jen věčně pomíjivý odraz těch
odrazů odrazy se odrážíce.
zastavena na kus řeči
hlavu má v zrcadle, tělo má v křeči.

láska na elektřinu

23. srpna 2012 v 23:05 | christina machart |  Reanimace veršem

Bez světla
bez kyslíku.
zapoj mý tělo
do elektřiny
a na zdi blikají žlutý stíny.
v lásce to bleskově zadunělo.
láska na elektřinu.
láska z plynu.
na dně ginu.
nemůžu se zbavit těch blikajících stínů.
nemůžu se zbavit dechu.
plynovou masku na útěchu.
bez světla.
láska na elektřinu.
nasávám vůně toxickejch plynů.

(Monika Otmilie a Taychi modelkami)

Anatomie duše

22. srpna 2012 v 23:09 | christina machart |  Reanimace veršem
Anatomie duše
kostra holé duše
konstrukce ohlodaná
jako ohryzek jablka
tělo je kurva duše je panna
ani jadérka nezůstala.
odletí a naposledy zavrká.


(foto andělská (skoro nevinná) Taychi

toxická panna

21. srpna 2012 v 16:49 | christina machart |  Reanimace veršem

toxické lásky v nevinné panně
slabounkým hlasem zpívá na ně
a tvář kreslí vrásky
nevinně.
jediným douškem vypitá krása
a možná, že všech zrcadel spása
nevinnost brečí
panna klečí
a toxické lásky vychází z úst
holčičko vrasčitá nesmíš nikdy vyrůst...
tak v rakvi tvář je zcela zcvrklá
a naposled jedním okem mrkla
poslední chvíle
poslední hřešení
tváře nevinné červy prohnilé
vždyť jsi už holka na ženění... (vdavky)



láska v popelnicích

20. srpna 2012 v 9:41 | christina machart |  Reanimace veršem
pláčem zastavený pláč
a dívky v tašce
láskou praštil pohrabáč.
šum krysích ocasů
v dáli zpivájí u svého popelničního trůnu
chtějí se vrátit do časů
kdy svět byl hlavou vzhůru.
osedlejte si netopýra
jsem k vaším službám dámo krysí
světlo do duše si sbírá
a ve světle oběšená láska visí.
ve tmě alespoň není vidět...
a ze sexy krysích podvazků
jeden pár zamotaných ocásků
láska nevymřela?
možná snad lidé dali lásce "kopačky"
sbalila si svý kozačky
a šla tam kam vždycky chtěla...

proč vymřeli jednorožci?

14. srpna 2012 v 21:50 | christina machart |  Reanimace veršem

Jednožčí kůže stáhlé
dámy korzety z nich šijíce
-a z jednorozčích rohů kostice
vymření jednorožců náhlé.
Kdo za to může?
doba růžová?
nuže?
na důkaz za zrcadlem visí jednorožčí podkova.




krása

14. srpna 2012 v 20:00 | christina machart |  Reanimace veršem
Očkuj se proti kráse,
jež se stává smrtelnou chorobou
v zrcadle člověk před zrcadlem prase
doba jde s tebou nebo jdeš s dobou?
sérum koluje ti v žíle
a tváře krásou zohyzdilé...


nechutnej kýč

14. srpna 2012 v 19:02 | christina machart |  Reanimace veršem


Jsi jenom kýč
a zůstaneš kýčem
moc sladký na to
zůstat v ničem.
moc křehký na to
být něčím.

zničím jen něco
co bylo zničeno
řeknu jen něco
co bylo sděleno

Jsi jenom kýč
a zůstaneš kýčem
stačí jen otevřít
mozek
tím správným klíčem.
stačí jen utopit
něco v ničem
nechat se zavraždit
svým vlastním chtíčem.
stačí jen uvěřit,
že nejsi ten nechutnej kýč.
a pokud jsi,
že v růžovým dýmu
zmizíš pryč.