Červenec 2012

Láska

31. července 2012 v 20:54 | christina machart |  Reanimace veršem
Špinavá princezna
láskou opilá
vypitá do dna
do srdce se rozlila

Špinavá princezna
nedokáže přijmout lásku
vrací jí zpátky do kyblíku
prohrála se smrtí sázku
A přispěla ke láskovzniku.

utopená ve vlastní lásce
opilá prohrála v sázce
spí se ti má drahá, spí se ti sladce?

časopráva

31. července 2012 v 10:12 | christina machart |  Reanimace veršem
Cos to holka, cos to snědla?
v záchodě leží kila pedra
namočený do hnusoby
sežraná časem týhle doby.
co to holka, co to piješ?
že v těle času takhle hniješ?
uvězněná popoháníš hodiny
otrok času nejsi jediný.
ručička kmitá.
srdce buší.
duše lítá.
do ovzduší
Čas tě spolyká
ručička nekmitá.
cos to holka, cos to udělala?
žes kolečka od hodin ze strachu spolykala?
z tvého hrdla koleček záplava
porušila jsi časozákon!
porušila jsi časopráva.
(a to se někdy časostává.)


BEZcenné!!!

30. července 2012 v 17:19 | christina machart |  Reanimace veršem
hoď na mě další bezcenné cenosti
hoď na mě další zvrácené radosti
hoď na mě další žito v praseti
žijeme neživý v mrtvým století.
zašněruj mysl, zašněruj tělo
oživ mě prosím krajkové dělo!
hoď na mě další války křídla
postav si svatyni ze zkaženýho jídla
hoď na mě zcela bezcenný štěstí
v igelitu leží na rozcestí.
Správná cesta.
jedna cesta.
ze sta.
nahé oblečení.
Ticho v plastu.
Nemáš zuby.
Nemáš zubní pastu.


mrtvý dítě

28. července 2012 v 15:08 | christina machart |  Reanimace veršem
mrtvý dítě
ticho v bytě
bezvrásčitý tváře
vypadají staře.
mladý,mrtvý
živý,starý
porcelánový sny se ti zdály?
rozbitej hrníček.
-z porcelánu
vášeň zabalená do celofánu
v igelitu ti srdce buší.
ticho ti proudí vodopády z uší.
mrtvý dítě
stále dýchá.
živý dítě.
stále zticha.
mrtvý dítě ve vězení štěstí.
neváhejte a zabijte své ratolesti!


holubi letí s přítomností

14. července 2012 v 20:23 | christina machart |  Divou zvěří

Dnes budoucnost znamená přítomnost
a přítomonost znamená minulost
minulost znamená budoucnost
a já toho mám kurva dost.

Realita a Fantazie

13. července 2012 v 20:11 | christina machart |  Reanimace veršem

ruku v ruce s fantazii
realita
optimismus v hektolitrch pijí
a pak se v horečnatém milování
jedna druhé posměšně klaní.
opilé optimismem
spojí se v jedno.
realita se stane fantazii
fantazie se stane realitou.
nejde uniknout z fantazie
nelze uniknout z reality
a optimismus dávno na zemi vyblitý...

umřela smrt

11. července 2012 v 9:12 | christina machart |  Reanimace veršem
nemocný zdraví,
jež se nikdy nezotaví
zemřít pro štěstí-
na neštěstí.
cítíš ty stíny?
cítíš, že v tvým těle explodovaly výbušniny?
cítíš to prázdno?
smrt umírá
víra nevěří
na naději.
zrak se nedívá.
cítíš svoji duši?
cítíš zemi?
cítíš můj hlas němí?
cítíš ty viry v myšlenkách?
cítíš jak zabíjí tvou hlavu?
jako počítač pomalu vymazáváš svou paměť.
a dáš si prášky na únavu
umřela smrt
zdraví je nemocný
naděje zemřela první.
zrak oslepl.
minulost a budoucnost jsou si tak blízké.
vždyť přece slova nikdy neumřou
a věta větu (s)tiskne.


elektrosen

9. července 2012 v 11:32 | christina machart |  Reanimace veršem
další planeta
mýho podvědomí
další vesmír
mýho těla
další raketa mi srdce zlomí
další raketa mou duší proletěla
jsem tady !
je tu mír!
na naší radioaktivní planetě!
to asi proto, že neexistuje tu žádnej vir
rozkošný neživot na tomhle nesvětě!
slyším kov
a elektrickej sen
elektrickej šok
organismus odpojen.
s láskou hledím
na svoje dílo.
tanči se mnou
robotická vílo!

boj života a smrti

6. července 2012 v 19:07 | christina machart |  Reanimace veršem
smrt
srdce
eso
život
svršek
zelený!
tvor běží raněný
svršek
červený.
tvor krvácí a těžce zraněný
srdce
král
srdce funguj dál
srdce
eso,
nepřebíjí se!
eso.
spodek.
žaludy.
všechno je všude krásně rudý
žaludy.
sedmička!
proudí krev do srdíčka?
sedmička!
srdce.
dobilo.

špinavá krása

5. července 2012 v 12:10 | christina machart |  Reanimace veršem

Špinavá krása
pošpiněná
nevinná.
moc nevinná na to aby byla krásná
moc hříšná na to aby byla krásná.
krása je rovna smrti?
písmeno přebíjí písmeno
slovo slovo drtí.
je Smrt Krása?
je Krása Smrt?
je jenom jedna?
vliv co vliv
mysl odumírá.
pod vlivem sedativ.
špinavá krása tě rozežírá


zrcadlo

5. července 2012 v 8:54 | christina machart |  Reanimace veršem

Neviditelné zrcadlo.
vyrobeno z nejčistšího vzduchu.
skrze něj prochází den co den,
den co den bez povšimnutí.
takový smyslů ochabnutí.
Viditelnej být neviděn.
duhový krve vodopád
tancuje před zrcadlem.
já zmraženě zůstávám stát.
a tancuju s vlastním snem
tancuju s vlastní duší
tancuju s vlastní smrtí
před zrcadlem.
Tancujeme.
vstupujeme.
do stínů zrcadla
vstupujeme do svých vlastních odrazů
a pohltí nás jeho zakroucená chapadla,
co se vlní v neslyšitelnu.
Tancuju dál.
Tak tohle má být moje smrt?
tak negalantní.
Smrt by měla mít vychování.
zkurvená smrt.
beze smyslu pro tancování,
dupe mi stále na nohu.
je pryč.
před zrcadlem za zrcadlem
nikdo nesmí stát,
nebo nebudu hrát!
už jdu!!!
Chci ještě chvilku tancovat.


PVC písek

4. července 2012 v 20:45 | christina machart |  Reanimace veršem
PVC písek.
pijavice
co saje
umělou krev.
z umělejch střev.
rentegunuju barbíny
a pitvám na střeše domu, který nemá střechu
otroci popoháněj hodiny.
A po mě ani vidu ani slechu.


nelegální sny

1. července 2012 v 23:59 | christina machart |  Reanimace veršem
Spím v tvejch snech
nelegálních snech
zaplacenejch životem.
z bezcennýho těla
duši ždímají


na amputaci mozku
davy naprogramovaných iluzí čekají.

nelegální myšlenky.
nelegální smysly
spím ve snech těch druhých
a nikdo mě nikdy nevymyslí

nikdy jsem neumřela
a nikdy nežiju.

jsem jsem tvoje iluze
a nezemřela jsem,
za nelegální sen.
a tak putuju po stech.
snech.

Jak vyhyne lidstvo?

1. července 2012 v 11:13 | christina machart |  Slova
Jeden muž zabil jiného muže v afektu v hádce, dalo by se tedy říct že jiný muž by mohl zabít jednoho muže, takže za to vlastně nikdo nemohl a byla to shoda okolností. Když spadne letadlo a pilot si pobrukuje a klimbá, je to taky nešťastná náhoda a shoda okolností? Kdyby tam byl kdokoliv jiný, také by to letadlo spadlo? Inu, k tématu byla jedna žena a ta velice nenáviděla jednoho muže, protože zabil jejího manžela- v hádce a v afektu. Chovala k němu obrovskou nenávist a dávala mu celou nešťastnou situaci za vinu. Chtěla mermomocí, jejího manžela pomstít, tak vzala kuchynňský nůž, kterým se nedal krájet ani banán a bodla ho do zad, když šel ke svému autu v garáži. Ovšemže byla ve vězení, ale chtěla přece jenom pomstít svého muže a zabít vraha, jenomže v tu chvíli se ona sama stávala chladnokrevným vrahem. Když ale tolik svého manžela milovala, nemohla být přece chladnokrevná. Jeden muž, který zabil jiného muže, manžela ženy, která zabila právě tohodle jednoho muže, měl syna. Syn se stal sirotkem v dětském domově, protože neměl maminku a ani jiné příbuzné, o kterých by se vědělo. Syn viděl v ženě vraha, který mu sebral jediného příbuzného, milovaného otce a chtěl jej pomstít. Když byla žena puštěna z vězení a syn byl už dost starý na to, aby se o sebe postaral, zabil ji když spala. Bydlela totiž v přízemí, bylo horko a měla otevřené okno. Ze syna byl rázem vrah, vrah ženy, která zabila jeho otce, protože milovala svého muže, který byl zabit otcem onoho syna, který zabil tuto ženu. A tak se všichni- kromě manžela té ženy, stali vrahové. Ale vždyť to byla hádka, ošklivá hádka, co by se stalo, kdyby jeden muž, nezabil toho druhého? Když našli ženu udušenou v posteli, všichni brečeli, aniž by si uvědomovali, že ona sama byla vražedkyně a že si smrt vlastně zasloužila. Pozůstalým došlo, že vraždil syn muže, který zabil manžela mrtvé ženy, která zabila muže, který zabil jejího manžela. Tak si na něj počkali, když šel z práce a zkopali ho do bezvědomí, bezvědomí, které trvá navždy. Cítili se hrdí, že pomstili svou krev.
Pak se najednou přihlásili jakýsi vzdálení příbuzní, kteří chtěli dědictví syna, který zabil ženu, protože zabila jeho otce, protože zabil jejího manžela. Jenomže bohužel, syn nic neměl a tak vzdálení příbuzní zase zmizeli. Příbuzní té ženy jednou šli pomalým krokem přes přechod. Nikde žádné auto, přecházejí přes červenou. Tu se vyřítila tramvaj a přibuzní- jelikož to byli již staří lidé a měli pěkné hole či berle, nestačili běžet a tramvaj je prostě přejela. Do toho se vmotala ještě žlutá škodovka, která narazila zezadu na tramvaj a zabila čtyři lidi. Dalo by se tedy říct, že za všechno mohli ti příbuzní, té ženy, která pomstila svého manžela, který byl zabit mužem, který měl syna a zabil onu ženu. Jenomže zezadu se přihnala ta škodovka. Byl to jakýsi člověk, který ukradl auto- bůhví kvůli čemu a nestačil brzdit, protože ani nechtěl, chtěl být co nejdál od místa, kde ukradl to poškrábané auto. Takže měl na svědomí vlastně vraždu, za kterou ale mohli příbuzní té ženy a z tramvajáka se vlastně taky stává vrah. Jenže ony šly přes červenou. A koho to zajímá? zabil je je a ten kdo zabíjí se jmenuje vrah. Muž v žluté škodovce je mrtvý, asi kvůli příbuzným té ženy, které zabili syna, který zabil tu ženu, která zabila otce toho syna, který zabil manžela té ženy v hádce a v afektu. Ale kdyby se tam ta tramvaj nepřiřítila, tak by se vlastně nic nestalo, kdyby přibuzní té ženy nešli přes červenou, taktéž by se nic nestalo, otázkou je, jestli by poškrabaná ukradená škodovka narazila do tramvaje tak či tak....