Květen 2012

krev

31. května 2012 v 19:01 | christina machart |  Reanimace veršem
poraženej vítěz
z úst proudí krev pryč
krví křtí dítě kněz
rudejch záplav je všude víc a víc
bílý tváře.
až moc bílý.
krvavě rudý svatozáře
a kde kdo z té rudé šílí.

ze zoufalství tu krev pijí.
už neteče voda, ale krev.
lidi se v ní myjí.
teče všude v proudech.
proudech lásky.
proudech vášne
všechna ta rudá vypadá strašně.
nádherně.
kreslí lidi, z kterých vytekla
do hlubin snů pryč tělu utekla.
někdo si píchá do žil olovo.
v domnění, že začne život na novo.
rtuť mi koluje v žilách.
ulicemi se tiše plazí, tekutý rudý špinavý strach
sirény hučí. na poplach?

krysí čajový dýchánek

28. května 2012 v 21:12 | christina machart |  Reanimace veršem
každý ráno
šálek čaje
harfa při tom skvostně hraje
každý ráno do hlubokýho lesa
zírat v květinách na nebesa.
krysa v šálku
krysa v cukřence
viju z masožravek věnce
krysa s cylindrem
krysa čaji
budoucnost v něm neutají
krysa tančí
krysa tleská
hudba!
osvětlení!
hromy!
blesky!
dneska.
taneček s krysokomtesou z kanálu
tančí všichni na tom velkolepém bálu!
na scénu krysobaron z dalekého smetiště
musí pospíchat na letiště!
vyjde slunce.
vylitej čaj.
ještě jeden tanec! hudbo hraj.
ticho.
mám křídla a letím v davu
bez ohledu na únavu.
letím pryč na jinej bál.
kde nikdo by nejásal.
jenom já
krysy.
já.
ocásky lysý.
se kroutí do rytmu harf.


(Magda foceno na kinofilm- pentax)

hranice bez hranic

27. května 2012 v 22:55 | christina machart |  Reanimace veršem

naděje zs hranicemi
a naděje bez hranic
křičet můžu i bez plic.
zvadlý kytky rostou v hlavě.
příspívají na únavě.
v davu smíchu tmavý stín.
dav pohltí čermý plyn.
za hranice osudu.
nikdy už tam nebudu
chcíplé kuře.
bude hůře.
spěchej a chytni zajíce.
utíkej klidně až za hranice.

mořská panna

27. května 2012 v 21:00 | christina machart |  Reanimace veršem
žárovka bliká.
světo není.
tma je krásná.
z balkónu vyhazuju všechny trika
a jsem v tom paneláku jako ve vězení
pohltí ho ta tma slastná.
koupu se v ní.
stará zrezivělá vana.
v níž léta žije jedna stará mořská panna.
vrásky má na šupinatým ocasu.
a šedý vlasy do pasu.
žárovka se rozsvítila.
tma je ve mě.
a mořská pana se utopila.
voda teče pryč ze ze mě

protoč kolotoč

27. května 2012 v 19:27 | christina machart |  Reanimace veršem
z očí mizí oči
oči utopený v moči.
láska se točí na kolotoči.
kolotoč se zřítil.
z očí.
do očí.
tma se nikdy neotočí.
hodinový ručičky nezmizí ti z očí.
kopni si do člověka.
klidně přímo pod obočí.
právě tam kde on má oči.
hlava se mu točí,
tam kde láska zemřela na kolotoči.


tanec na půdě

23. května 2012 v 20:36 | christina machart |  Reanimace veršem
hladová žízeň
osminohej pláč
děkuju ti za otrávený koláče
rádo se stalo, není zač.
hlavou dolů
padáš do ráje
je tam horko a oheň plaje.
povznášející tanec
krásnýho tanečního páru
a já si krev vařím v kávovaru.
nožku má chycenou v pasti na myši
a její jekot stejně nikdo neslyší
partner ji opouští a tančí dál.
snad protančí celý ztrouchnivělý sál.
hudba hraje dál.
ples začíná.
blíží se půlnoční hodina.
a popelka neztratila ještě střevíček.
možná tak střeva.
a barva vytrácí se z jejích líček.
tančí celý sál ze shnilýho dřeva.

peníze

21. května 2012 v 20:14 | christina machart |  Reanimace veršem
hodně naděje
pak jenom beznaděj
s láskou bez lásky vždycky počítej.
není ani čas opovrhovat časem
a s láskou psát dopis před sebevraždou
neprojdeš společností s širokým pasem.
klidně se udus korunou každou.

kolečka

20. května 2012 v 20:19 | christina machart |  Reanimace veršem
Točej se kolečka
točej se hodinky
na pouti jsem dostala chomáč cukrový vaty
a z pistole místo papírový růže
vystřelila kulka.
točej se hodinky, hodinky zlatý
tikaj a čas z nich vyskočit nemůže.
a z tý poutě zbyla jen na zemi od nití špulka.
a hodinek půlka...
kolečka utíkaj.
čas utíká.
hledají úniku sami ze sebe.
krvavý hleny v ústech polyká.
polyká zírá na nebe
kolečka v ústech zapadaj do sebe.
plive ty kolečka ze svýho chřtánu.
po chladným prokolečkovaným ránu.
čas v sobě a čas bez sebe.
prst v krku, tělo jí zebe.
třese se po celým prokolečkovaným těle
kolečka utíkaj.
hodinky netikaj.
a čas šel do prdele.


Pohled

20. května 2012 v 19:08 | christina machart |  Divou zvěří

Člověk je zvíře.
zvíře není člověk

strach

17. května 2012 v 19:38 | christina machart |  Reanimace veršem
babička uplete nádhernej strach
tak pojď jen se oblékni!
a na její rakev padá prach
na hřbitov v noci i v hodině polední
děvče!tobě to tak sluší!
kytky zvadlý přinesu do růžový vázy
a s láskou je pohřbena noha muší.
umřeme v obleku v rakvi jsme nazí!
a tak jdu krok co krok po špinavým chodníku
odhazuju ten starej strach
v jednu chvíli se točím na nultým poledníku
neměj strach, upletu nový.
v lásce dnes cejtím střelnej prach.


DIY tílko-HEART ATTACK

15. května 2012 v 20:29 | christina machart |  Morbidní móda

Heart attack se sukni taktéž DIY tvorby (maminčiny)
Triko má znázorňovat jistou parodii na trička I ♥ NY
a ostatní trička, kde je ♥.

koukám na svět

13. května 2012 v 22:40 | christina machart |  Reanimace veršem

PŠŠŠT.

Já (a orchestr) ve vaně

13. května 2012 v 16:35 | christina machart |  Reanimace veršem

napuštěná vana
napouští problémy
kape voda
maso padá.
přetejká vana
a já bych ráda
hodinky z vodotryskem.
plavat s růžovým ptakopyskem.
topit krásný tanečnice.
a čekat až se jim ucpou plíce.
v tý napuštěný vaně.
modlím se za ně.
bubny se rozezní
housličky hrajou.
lehký sukně.
vlasy vlajou.
padají na nás růžový růže.
"au!"
krev muže v cylindru.
krev toho muže.
se roztejká.
vana přetejká
hudba veselá.
hraje dál.
a lidí je plnej sál.
já jsem ji přece napouštět neměla!
tancuju smějíc se.

kafe

12. května 2012 v 10:19 | christina machart |  Reanimace veršem
horký kafe
a opařenej jazyk
jedu jak kolovrátek
svůj život jedním směrem
vlčák do mě vztekle rafe
rafej si, já už jsem neprokousatelná.
bez kapky krve.
si vymejvám mozek.
v umyvadle.
a do ručníku utírám si bělma.

Něco

11. května 2012 v 20:22 | christina machart |  Lidmi okolo nás

ztráta ničeho,
je horší než zráta něčeho

Fantazie

10. května 2012 v 21:34 | christina machart |  Reanimace veršem
Všechno co jsem o sobě kdy řekla,
jsem si vymyslela,
ale nelhala jsem.
mnozí si o mne mysleli, že jsem zešílela,
optimismus je beze změn
pořád stále beznadějný
pořád stále odporně stejný,
vracející se noční sen.
Vymyslela jsem si Christinu,
vymyslela jsem si sebe.
Christina je pomíjivá
jako já.
začátek života neprožila
konec usřihla
a v polovině nepobývá.
zmizí kdy zachce
do jiné dimenze,
kde tancuje
s klauny
a nikdy nepůjde do penze.
tleská úžasným akrobatkám
a chodí na čajový dýchánek
s krásnými dámami.
usrkává čaj.
je horký.
zapomíná na spánek.
vždyť den a noc se dá převrátit.
možná sníst.
lze se do včerejšku vrátit.
a být jen jen jedna na milionech míst
nelžu když říkám, že Christina jezdí s draky
a někdy se s ní svezu taky
nelžu když říkám, že Christina kousla do vesmíru
a udělala v něm jen malou díru.
nelžu když říkám, že Christina zemřela
vždyť teď je v polovině života a narodit se nikdy vlastně neměla,
Nelžu když říkám, že vše co jsem zde napsala jsem si vymysela,
ale nelhala jsem.

Krvavý balet aneb nádherná smrt

8. května 2012 v 11:42 | christina machart |  Reanimace veršem
Vytržený vlasy z kořínků
jako úryvek textu vytrženej z kontextu
z hlavy stejká červeno
a na hlavě mám pár červenejch pupínků.
ještě pár vlásku nevytrženejch.
slzy se milují s krví.
stékají po tváři
a tančí.
Piruetka.
holubička.
diváci tleskají.
stále víc.
víc.
není tam hlediště.
není tam nic.
smích v pláči
a pláč ve smíchu.
nerozezní se v tleskajícím tichu.
padají vlasy,padají slzy.
příjdu na scénu, již brzy
příjdu tam.
hlediště ztichne.
tančím s krásnými dívkami.
to nejsou dívky.
tančím s ustřiženými loknami.
tančím s krásnými muži.
jeden do úst dal černou růži.
ty trny bodají jako nože.
pomož mi prosím, prosím Bože!
to nejsou muži.
tančím jen s krví a slzami.
piškoty leží na zemi.
rozedřené nohy.
a z nich přicházejí na scénu
další úžasní tanečníci.
a další nádherné tanečnice.
tančí a tančí tak nádherně.
a mě blednou líce.
stále více a stále více.
tancují ty krásné tanečnice.
A já ten balet nedokážu zastavit.
oslní mě!
"velkolepé!" tleskám a směji se.



žárovky na Petříně

7. května 2012 v 18:29 | christina machart |  Reanimace veršem
žárovky blikaj
paráda.
oči blikaj.
a je v prdeli nálada.
tělo bliká
jako sirény
šaty si svlíká
prsa jsou spálený
od sluníčka rudě blikají
a na malých nitkách krásně plandají.
žárovky blikaj.
kachlíky jsou špinavý.
jako tělo.
bulvám z únavy
vylézt se z ďůlků chtělo.
život jde hnusně,pomalu a líně.
a já umírám pod rozkvetlou třešní na Petříně.

Vylezli jsme z rakví!

5. května 2012 v 20:30 | christina machart |  Reportážemi








v hnusu se rodí láska

3. května 2012 v 15:15 | christina machart |  Pokusem

spojené srdce
rozdělil svět