Duben 2012

zdravý koktejl mléčný

29. dubna 2012 v 18:43 | christina machart |  Reanimace veršem
Dej si bio koktejl mléčný
ať cítíš krásný mládí věčný
bio koktejl s kapkou peroxidu
a pošli pusy z televize lidu
pak tam přidejte kapku jedu na krysy
a pro chuť kyanid draselný
napij se už nebudeš zvracet do záchodový mísy.
napij se a nikdy mi už nebudeš nevěrný
napij se koktejlu mléčnýho
a ponoř se do mládí věčnýho!

bez práce nejsou koláče

29. dubna 2012 v 11:15 | christina machart |  Reanimace veršem

bez práce nejsou koláče
a s prácí už vůbec ne.
bohatokrevným není do pláče
těm chudokrevným začíná bejt zle.
není čas na hodiny
uši mají vidiny.
a pak někdo upeče koláč
v němž je přidán jed
tak pojď vem si a už neplač
kousek koláče jsi sněd
vem si další, drahý
cítíš se jak nahý
a ztrácíš polovinu váhy
tak vem si, je dobrý, ochutnej
a při kousnutí do něj si něco přej
pššt nikomu to neříkej.
zavřeš oči a kousneš
"srdíčko proč mi nebiješ?"
máš ještě hlad
"dej mi další a budu tě milovat"
na talířku s drobými kvítky
z pusy se řinou naň krvavé blitky
to nic, podleh jsi migréně
a čelo máš jak spálené.
koláč tě vzpruží na to vem jed
a tvoje kůže začíná být led.
i bez práce můžou být koláče.
a už mi není vůbec do pláče.

První láska,jaro,louka

28. dubna 2012 v 18:48 | christina machart |  Reanimace veršem

Vyfotit lze to nelze.

CHCÍPLÁ naděje

27. dubna 2012 v 20:55 | christina machart
možná ti chcípla
poslední naděje
a ty jenom děláš
že se nic neděje
"vzdej to" ti říká
baryton
ten divný hluboký tón
bez vpíjení do tvý mysli
se ti zažere během chvíle
a jedno co si myslí
a jestli jsou tvé tváře bílé.
pamatuj si, že když chcípá naděje
musíš chcípnout i ty
a nic se neděje
ani smrt ti nepřekazí sny

hnus nelze přešít v krásu

26. dubna 2012 v 20:08 Reanimace veršem

šiju šaty,
ne pro tebe
bez jehly a niti
šiju šaty
kůže zebe
šít
bez veškerýho šití.
šiju šaty
ze svýho těla
šiju ze sebe uniformu
a nic jsem vlastně nevěděla
každý šaty maj svou normu.
každý šaty maj svý pravidla.
a nesmí na ně spadnout povidla.
šiju šaty.
ze sama sebe.
přešívám se
ne pro tebe!


fialová hysterie

25. dubna 2012 v 21:59 | christina machart |  Reanimace veršem
fialová hysterie
úžasná hysterie dněšní noci
srdce děsně rychle bije
už nemůže víc snad moci.
fialová panika.
tak nádherná.
srdce se vrací láska ho polyká
nikdy mu nebyla nevěrná
paronoia-tak velkolepá
skvostná a spanilá
utíkám v prázdnu -všude zrcadla.
vidím a stejně jsem slepá.
projít zrcadlem jsem si zvolila.
překrásná hysterie.
jsem jenom odraz.
a srdce mi už dávno nebije.
jsem živý obraz.
jsem přelud tvojí příšerné mysli
a nikdo mě nikdy nevymyslí
směju se. bezbrané hysterii.
ruku položím na vaši šíji.
ohlídnete se.
nic.

nevinná hysterie dnešní noci
a všechno to trvá do půlnoci...
než všichni nevinně zahynou.
a stanou se pouhou představou
zrovna vaší! ano vaší! mysli.
a otupý všechny vaše smysly.

Pravidla

25. dubna 2012 v 16:27 | christina machart |  Reanimace veršem
všechno co "vidí" to si koupí
v módě je obezita!
tak nabírejte kila!
žerte ikdyž jsou vaše břicha sytá.
bože proč jsou lidi tak hloupý?
v módě je pouštět si krev z žíly
a smát se těm, který to nepřežili
v módě je nosit hákový kříže
a stále jste ke kráse blíže.
všechno co "vidí" to si koupí
bože proč jsou lidi tak děsně hloupý?

romantika bez poetičnosti není romanitka

24. dubna 2012 v 18:00 | christina machart |  Reanimace veršem


Děti pojďme si hráti!

na umělé trávě!


hnusný divadlo

23. dubna 2012 v 17:36 | christina machart |  Reanimace veršem
je moc obyčejný psát sem jak mi je
je moc obyčejný brečet
je moc obyčejný, že v létě sněží
je moc obyčejný skočit z věži.
myslíte že sebevrazi utíkají před životem
nebo spíš život utíká před nimi?
je moc obyčejný se brát takhle vážně
když všichni to jenom hrajou
ve skutečnosti nejsou zlý.
ve skutečnosti jsou jenom herci.
klauni z cirkusu.
A chtějí vypadat strašně velcí
tak sakra pozor na pusu.
hlediště prázdný
opona ztrhnutá
hrajou dál není to snadný
za lásku se platí pokuta.
máš hrát a ne tahat osobní vztahy do práce
tady je kráska lacině obutá
tak pojď na to je to legrace
a hlediště je prázdný.
tohle divadlo už všechny přestalo bavit.
nebo se nemohli už dívat?
a raději se přidali, tiše s herci splývat.
a hrát si tu hru.
vždyť o nic nejde.
je moc obyčejný podlehnout hloupýmu snu
a stejně na tom nesejde.
všichni hrajou
a nemají čas to číst
nemají čas
jenom hrají.
plamen zhas
a herci to nedohrají.
hrají znova. zas a zas.
ukloní se.
pukrlata.
krása, děti a cukrová vata.
ukloní se a jdou hrát.
ikdyž už odehráli své poslední představení.
jdou hrát, že jdou spát.
a úniku z toho spánku není.
a přesto hrají.
den co noc.
divadlo stále nad nimi má moc.
hrají
hrají bez přestání.
muži,děti mladé paní.
hrají,hrají do vyčerpání
ikdyž plamen světa zhas.

Christina a já

22. dubna 2012 v 19:09 | christina machart |  Reanimace veršem
Já hnusná bejt nechtěla!
to Christina!
já bejt ta zlá neměla!
já měla bejt ta nevinná.
labilní dítě
co si hraje s jedem na krysy
a honí se s radioaktivními slony
dítě co zírá na dopisy
a věčně rozbíjí telefony.
labilní dítě
co ničí hračky
jediný nechycený do tý hloupý sítě,
kde do ucha řvou vám jednolitě
sračky

nahoře

21. dubna 2012 v 19:40 | christina machart |  Staveními

je to nahoře lepší než dole?
nezajímej se ty vole!

smrti vášnivej francouzák

21. dubna 2012 v 19:08 | christina machart |  Reanimace veršem

život rychle utíká
všichni se ho snaží bředběhnout
mě se to ale netýká
se mnou nemůže ani hnout.
smrti vášnivý francouzák
a božské ticho, ticho pak
Tu aimes moi?veux-tu m'épouser?

Černý havran

18. dubna 2012 v 8:27 | christina machart |  Reanimace veršem
černý havran
žije v tobě
černý havran
v černé róbě
v tvé hrudi je jako v kleci
a sní o louce s konikleci
sní v tobě
a ty sníš s ním
sní o hřbitově
ničíš ho a on tebe.
To bezpečně já vím.
Černý havran žije v tobě
a snad je dobře že tam žije
myslíš že by uspěl v téhle době?
a žije s tebou dokud tvoje srdce bije.


neštěstí ve štěstí

17. dubna 2012 v 20:40 | christina machart |  Reanimace veršem
jsem děsně šťastná
doktorská péče
peněz dost
každá ta prohlídka
je kurva mastná
zvlášť když
jedu na pohotovost.
jsem děsně šťastná
mám rodinu
mám co jíst
každou hodinu.
jsem děsně šťastná
mám vlastní pokoj
i s postelí
spím tam každej den
i v pondělí.
jsem děsně šťastná
mám všeho dosti
a jaké to bude sakra v dospělosti?
jsem děsně šťastná
žádná válka
pro hippies asi silná várka
čaje.
A neříkejte že zlo zase nevyhraje

další várka TOILET poesie

17. dubna 2012 v 20:26 | christina machart |  Reanimace veršem



seshora dolů
seshora dolů
navštívit školu.
plnou volů.
lepší býti na WC.
než-li na PC!
vést intelektuální debaty s pavouky.
na dívčích záchodcích věčně pochcaných
ach jak poetické!
zapleteni sami do sebe.
zapletení do pavučin svých.
nejsou pavouci.
ale my.
špinavá voda tekoucí.
a divčí záchody posraný

JSEM KRÁSNÁ

15. dubna 2012 v 20:45 | christina machart |  Reanimace veršem
Vlasy v záchodě
nůžky
věčná krása
narodila jsem se
ve vodě
záchodový dítě
na pospas náhodě.
vlasy
padají
a padají
a já se cítím krásnější a krásnější
ustřižený lokny
na bílým triku plandají
máma mě konejší a konejší
hladí mě po holý hlavě
"je čas být nová právě"
právě teď.
krev v záchodě.
žiletka.
pustila jsem si žilou
spanilejší krev
odplavím ten hnus
lokny v záchodě
v rudým záchodě.
plavou ve vodě.
na pospas náhodě.
Jsem nevinná
jenom tátova a mámina.
blitky v záchodě.
prst v krku.
tak nádherně prázdná.
tak nádherně krásná.
tak nádherná volná.
všechny ty hnusy, jimiž mě krmili
všechny ty hnusy, jenž mě tížily
jsou konečně tam.
v rudým záchodě.
s loknami,
na pospas náhodě
úplně sami.
Jsem nová jsem krásná.
a teď mě omluvte.
odcházím.


Boží,Bože,Boha

14. dubna 2012 v 19:20 | christina machart |  Reanimace veršem

V Obchodě jsem si koupila děcko
a vono by mi snad snědlo všecko
tak jsem ho reklamovala.
Modlila jsem se za boha.
"ať si ho vezmou prosím Bože"
ta zkurvená pořezaná noha
ty zkurvený kuchyňský nože
prej je to poničený (z)boží


.

savo

14. dubna 2012 v 18:33 | christina machart |  Reanimace veršem
svalnatý trup
svalnatá pokožka
svalnatá škára
svalnaté podkoží
svalnaté orgány
svalnatá žebra
svalnatá kostní dřeň
svalnaté krvinky
svalnaté krevní barvivo...
hezká hlava
tupej mozek
vyluxovaný myšlenky
v mozku snad má hektolitry sava
ještě před rokem aspoň myslela na panenky.

kosatce voní

14. dubna 2012 v 9:36 | christina machart |  Reanimace veršem
Kosatce voní
matka porodila Zlo
konečně přijíždí princ na bílé kosti
a nic se kopytům nevyhlo
rozdusaná,
ale ne mrtvá
vedle tý matky co porodila Zlo
popadá dechu,popadá sotva
snad se synáčkovi nic nestalo
Bleskurychle Zlo na černým zubu
plive svý matce do očí
popadá dechu, otevřenou hubu
srdce z tý hrudi směle vyskočí

"Konečně jsem na svobodě"

neokysličená láska

12. dubna 2012 v 15:27 | christina machart |  Reanimace veršem
lidi proplují
neokysličeným časem
dámy si před cestou hlasivky kupují
aby mohli mluvit vyšším hlasem.
páni si kupují prášky na dlouhé kníry
ten kdo nemá peníze
nechť se drží víry!