Únor 2012

umělý strach

29. února 2012 v 21:05 | christina machart |  Reanimace veršem
černej duch
se valí na mě jako benzín z auta
umrtvuje jako narkóza
že necjtím žádný pouta
a necítím v hlavě jak propuká psychóza
umělej stach
že po mě lezou pavouci
nechodit ven, děti roznášejí tolik nemocí
a jsou vušde. ta havěť.připomínají mi mouchy...
zabij tu mouchu. rozplácni její tělo na sklo.
a všechny ty mikroskopický orgány se rozprsknou.
utop tu mouchu, třeba ve skleničce s vodou
a blaženě se dívej jak je bezmocná.
a druhý den se napiješ z tý sklenky.
a ejhle najednou seš nemocná.
všechny ty pavouky,nemoce,hnusobu do záchodu splách
jsem v narkóze ve věrné omamné látce
a nazývá se strach
a nepřipadá mi divné že krvácím na levé noze
a že krev chutná tak moc sladce
věrná ti budu dokud na můj hrob nedopadne prach.


úsměvné

28. února 2012 v 19:50 | christina machart |  Reanimace veršem
mísa s jídlem.
a mísa spenězmi.
jsi chudý.
a hladový.
šáhneš po jídle.
zmizí.
někdo jiný se jím už láduje
šaháš po penězích
a zvracíš.
zvracíš žaludeční šťávy.
protože žaludek je prázdný.
umíráš.
a tak tam stojíš a ostatní se tebou baví.
doprdele všechno je tak zrádný.
ale to ty přece tak dobře znáš.

o jedné holce

28. února 2012 v 17:14 | christina machart |  Reanimace veršem
leží.
na její tělo sněží.
nezvedne se.
možná stěží.
možná.
se ještě poprvé
podívá na oblohu.
a možná je patrné
že zamrzá chodník
k jejímu tělu a ona
nemůže změnit polohu.
je jedna duše.
chodník a ona.
jedno tělo.
a druhej den najdou ji.
mrtvou.
a diví se.
" to se stát nemělo"
a z huby jim teče vomastek.
žrádlo.
a já mám kurva docela vztek.
že další mladý poupě zvadlo.
uvadá všechno.
všechno tu plesniví.
i růže co kdysi voněly.
kdyby jen bylo počasí příznivý
"umřela by jindy" a ti co ji viděli
jistě na ní dávno zapomněli
"umřela by jindy"
"třeba zejtra..." pomyslím si

nebe v nebi

26. února 2012 v 16:52 | christina machart |  Reanimace veršem

nebe v nebi.
ruka v ruce.
je to tady!
evoluce.
deformace jedný duše.
s pánem bohem, jednoduše
probíhá tu operace.
operace jedný mysli.
všívaj nám do hlavy
jen samý nesmysli.
a pak vidíme nebe v nebi
ruku v ruce.
musí začít revoluce.

přežít smrt

25. února 2012 v 5:00 | christina machart |  Reanimace veršem
ve škole nás naučili žít
ale né přežít
ve škole nás naučili počítat,
ale nikdo nám neřekl že není už co počítat.
ve škole nás naučili psát.
ale né že něco napsat je riskantnější než říct
ve škole nás učili ohleduplnosti
a nakonec je nám k ničemu.
říkali nám ať k nikomu nejsme sprostí.
ať teď se na to všechno vyseru?
propadla jsem.
začínám chodit do první třídy.


touhy

24. února 2012 v 19:11 | christina machart |  Reanimace veršem

nevyslyšený touhy
vycucaný z prstu
třista kilometrů dlouhý
bez významu.
všem gumovejm medvídkům
želatinový srdce zlámu.

jízda autobusem

24. února 2012 v 18:51 | christina machart |  Reanimace veršem
když jsem ráno jela autobusem...
jako by opomíjená vším tím hnusem
a lidi se proklínají v milování
o svých vášních nemají ani zdání.

úředníci,právníci,sekretářky,prodavačky,
policajti,kadeřnice,manažeři,bankéři,pošťáci,
překladatelé,prostitutky,barmani,i ti bez práce,
i ti co zemřeli
všichni jste divný! hlásám do světa!
a snažíte se žít "normální" život.
a to byste právě zrovna neměli.
jste dezorientování
hledáte v mapě světa, kterej neexistuje
vytvořenej váma.
na vaše přání.
a čím víc jste normální.
tím víc jste šílení.
úniku z tohodle šííílenýho světa není.
není?
ale to se mě netýká.
vystupuju.

fantazie

21. února 2012 v 19:13 | christina machart |  Reanimace veršem

život ze života
mluvící němota
skákaní ve stoje
střílet na kovboje
nemít pistoli
schovávám se do soli
jako pštros hlavu do písku
jestli je nablízku
nějaký bezpečí
v soli se nebrečí
slzy jsou sladký
a vrata jsou vratký
to jsem já a moje fantázie
co obtáčí se kolem mě jak zmije
bez svobody.
svobodný národy.
pláč přechází v smích.
a v parným létě padá sníh.
kurva!
to je ale parno!

Každý léto
chodily děti na hřbitov
a očůrávaly hroby.
a všechno tam bylo dětskou močí polito.
a mě vám bylo těch dětí hrozně líto.
chuděrky nemají na záchod.


signál

19. února 2012 v 18:50 | christina machart |  Reanimace veršem
láska na elektrickej proud
vražda přes mobilní telefon
nenávist pro televizi
kvůli rozumu velkej soud
a v dálce zní co netišeji mikrofon
štěstí za sebou nechává slzy.
Jsme spojený jednou sítí
jednou pavučinou
jednou imaginární nití
snad jsem svázaná jenom polovinou.
Nenávist přes bluetooth
pošta řízená na dálkový ovládání
a o záchodu s kamerou nemáš ani zdání.
sledujou tě.
pozorujou tě.
a nemají oči.
a čím víc se nesmyslně točíš na tomhle kolotoči.
tím víc jsi obmotanej nití.
a metro se najednou jentak zřítí.
chcete signál.
závisláci.
co se to stalo s populací?

ženské zbraně jsou nebezpečnější

hračka

19. února 2012 v 17:08 | christina machart |  Reanimace veršem

pojďme si hrát děti
pojďme si hrát
pojďme si hrát na vrahy
že vraždíme kvůli barvě pleti
a na práci jako budem srát.
budem velký, budem krásný
tak pojďme si děti hrát!


umělejch kytek libá vůně

18. února 2012 v 19:31 | christina machart |  Reanimace veršem
cítím libou vůni umělejch kytek
a zakousnu se do plastovýho pomeranče
vkládám do úst maso- z 1% dobytek
ze syntetickýho ranče.
už se peče jídlo z gumy
jak půvábná vůně se z trouby line
v obchodním centru den je slunný
a déšť za okny nás mine
Tak pojďme, pojďme na umělou pláž!



automat na smrt

18. února 2012 v 17:46 | christina machart |  Reanimace veršem
Automat na smrt
vlož peníze
a pak může začít smrt
tvejch snů.
ptám se proč je zastřelení dražši
než podžíznutí nožem?
není to absurdní?
při řezný ráně je tolik krve.
a to umejvání podlahy!
jak se smrt sklání nad mým ložem
hodina poslední
odbíjí.
tak co třeba udušení popcornem,
taky není špatné.
zasměju se.
já chci bejt ale probodnutá rohem jednorožce!
to ale v nabídce není!
katastrofa na pouti taky není špatná
kurva 5000 kč? takový laciný chcípnutí?
a na co je vůbec platná?
vždyť přece žít mě nikdo nenutí.
automatickej pocit mě
říká kup si tu nejdražší
je to poslední co si koupíš
svou krásnou poslední chvíli
tak vlož peníze
do automatu na smrt
tak ať si dopřeješ luxus, co smrt luxusní vynáší.

svázaná

18. února 2012 v 13:48 | christina machart |  Reanimace veršem





jako had svírá tvoje hrdlo
a obtáčí si tě kolem sebe
a z vazů se tiše vytrhlo
kapičky krve padaj z nebe
přes ty hloupý filtry to vypadá tak nádherně
jako duhovej déšť plnej štěstí
a když strhnete si ty debilní brejle
jakobyste v tu chvíli dostali pěstí
promnete si oči.
jen tak.jestli je to možný
na každým patníku ožralové močí
a děti opejkaj na rožni.
jsi oběť,
oběť města.
jsi jeho věrná nevěsta.
a rozvod není možný.


nemoc

16. února 2012 v 18:59 | christina machart |  Reanimace veršem

Nejsi moje krevní skupina
přisaješ se.
nepustíš se.
a děláš že si jako nevinná.
vysáváš krev a ze mě duši.
vysáváš všechno jak vysavač.
a všechny moje pocity to zruší
jsem jako hra a ty její závislý hráč.
Proč nemůžu se oddělit
co mě k tobě pojí?
sama sobě ani nesdělit
čeho se mý tělo bojí?
já chci pryč.
ale jsem přilepená.
vteřinovým lepidlem.
a moje hlava unavená
zůstala jenom nehybným snem.
nevydržím to.
chci jenom sebe.
sebe
sebe!

zrcadlení

16. února 2012 v 18:50 | christina machart |  Reanimace veršem


Splachuju štřípky ze zrcadla
vídím realitu nebo sny?
chci se vidět! ječím a polykám je.
a zbytky střípků zvracím do umyvadla
tak příště nezahrávej si se zrcadly!

Dermacol ti nepomůže
ječí má plesnivá kůže.
bože. jsem zvíře.
jsem prvok.
jsem primitivní.
a klesám klesám doprdele níže!
tak na mě klidně, klidně plivni!
a budu mít k buňkám ještě blíže




roztavený svět

14. února 2012 v 21:39 | christina machart |  Reanimace veršem

teče a teče
teče a teče
roztavující se pocit.
moje tělo teče.
teče a teče.
teče a teče.
to bude asi globálním oteplováním.
sluníčko svítí a já sedím v kleče.
na mraku.
a tělo moje teče a teče.
zjišťuji že nemám mozek.
a já se bála- ať mi nevyteče
a tak pláču a tělo moje
teče a teče
teče a teče
zjišťuji že nemám smysly
a já dávala svému zraku tolik péče!
kurva!
celej svět teče.
že by šla zeměkoule na liposukci?
sedím tiše v kleče
a pozoruji zahanbená že jsem si představovala
lepší vzrušení při konci světa.
všechno teče teče a teče!


pochcanej sníh

14. února 2012 v 16:47 | christina machart |  Reanimace veršem
nejdřív seš bílej
a nevinnej
tak nevinnej
až seš bílej.
a pak žloutneš.
doutnáš.
čpíš.
hniješ.
plesnivíš.
kazíš se.
hnisáš.
mokváš.
a den vode dne
je to stále horší
den vo de dne
se na tebe podepisuje
život
kterej nežiju.
jsem oběť života.
nebo je život moje oběť?
jak pochcanej sníh.
napadne je bílej
sněhobílej.
nádhernej.
a pak se
na něj nějakej Alík
vychčije.
a bílej sníh je žlutej.
hnusně žlutej.
skrz na skrz prochcanej.

druzí

13. února 2012 v 21:08 | christina machart |  Reanimace veršem
broukám si pro neštěstí druhých
broukám si a za sebou ohnivý stopy
a na druhý straně ledem tolik lidí tuhých
usmívám se a nikdo to nepochopí.

Kreslím na zeď -ZOMBIE pony

12. února 2012 v 16:54 | christina machart |  Rukodělně
nudný bílý zdi.
ticho a deprese.
tak sterilní.
tak sterilní.
zdi maj voči?
vod kdy?
bílá tvář.
vysavač.
a v pětadvaceti jsi senilní.


Tady máte video aneb průběh mé práce




DIY triko DEAD LIFE

12. února 2012 v 12:26 | christina machart |  Morbidní móda

vražedné triko!!

mrtvej život¨