Cigarety

11. prosince 2011 v 18:35 | christina machart |  Slova
Na dveře úplně cizího baráku zaklepe muž v černém kabátu, docela pěkně obléknutý,
možná krapet zastarale. Buřinku má posazenou pevně na hlavě a kouří nervózně cigaretu.
Když si ho blíže prohlédnete, zjistíte že se mu klepou samou panikou ruce a něco si mumlá pro sebe.
Nikdo neotvírá.
Muž klepe znovu- pokud by se dalo jednat o klepaní nebo spíše bušení.
Když stále nikdo neotvírá, vší silou kopne do dveří.
Ve dveřích stojí v pyžamu oblečený muž zavalité postavy s unavenýma očima a s hrnkem kávy v ruce.
Koukají jeden na druhého.
Ten s kávou docela překvapeně.
Ten s cigaretou značně nervózně.
"Dobrý den" představuje se muž a zahazuje nedokouřenou cigaretu
"Myslím že nemusím říkat jméno, jelikož ho nepotřebujete vědět" pokračuje a muž s kávou se zdá být ještě více překvapený než před chvílí.
"Přišel jsem vás o něco poprosit" odkašle si a zapaluje si další cigaretu
"Totiž..."
muž s kávou zírá ještě o něco překvapeněji
"Je mi to hrozně blbé, ale musím vám říct že jsem vás přišel zabít" vychrlí ze sebe muž zapalujíce si další cigaretu
"Pojďte dál, sedneme si a já si dám další kafe" povídá muž, co stojí ve dveřích s pusou otevřenou dokořán a s hrnkem vystydlé kávy.
"Víte, jsem dost ve špatné finanční situaci a potřebuji peníze!"
"Nebojte vás to nic stát nebude, ale kdosi mě poslal vás zabít a já ty peníze opravdu potřebuji" říká muž, típá cigaretu a zapaluje si další.
"Chcete kávu?" povídá muž a usrkne ze šálku
"Ne, děkuji" zapaluje si další cigaretu
"Sice se mi nechce být mrtvý, ale pro vás to klidně udělám, tak honem- tak mě zabijte!-" nalévá si do šálku mléko
"To není jen tak, tady by byly vidět stopy a pak by mě chytli! To musí být někde daleko od vašeho domova" típá cigaretu do modrého popelníku
"Víte co? Já znám jedno krásné místo- s mojí ženou jsem tam chodíval, lehli jsme si do trávy plné kvítí a nadechovali jsme vůni té úžasné přírody, včelky kolem nás bzučely a motýlci poletovali..." zasněně usrkává další šálek kávy
"No to je ono!! Tam vás zabiju!" zapaluje si cigaretu
" A jak mě hodláte zabít?- mimochodem chcete sušenky?" povídá muž s šálkem kávy a s úsměvem
"Helejte, já jsem slušnej člověk, já vás rychle zastřelím, ať to máte za sebou"chce si vzít další cigaretu, když zjistí že už bálíček došel
"ptal jsem se vás jestli chcete sušenky" usměje se
"Ne, potřeboval bych spíše cigaretu" povídá muž a automaticky si dává prsty k ústům
"Nezlobte se pane, já se bojím pistolí, jestli by mě někdo měl zabít, tak ne zastřelit, já se při tom výstřelu leknu... ne, nezlobte se, radši mě zabodněte kuchyňským nožem" vychrstne jedním naloknutím celý šálek kávy
"Promiňte, ale já nejsem sadista, já do vás ten nůž nevrazím, mám panickou hrůzu z krve... to nejde" vyfukuje imaginární kouř
"Tak mi dejte nějakej jed do jídla, nebo smrtící injekci, mě je to jedno, ale prosimvás nestřílejte na mě" rozčíleně říká muž a podepře si hlavu loktem
"Já vás musím zasřelit, berte ohledy na mou rodinu!" povídá a típá imaginární cigaretu
"Já vás na kolenou prosím!Radši mě něčím praštěte" říká muž a dojídá poslední Bebe sušenku
"A čím?"
"Mojí milovanou kamennou sochou, kterou jsem já vytvořil" chlubí se
"Tak to jste teda fakt dobrej" pochvaluje kamenné kýčovité monstrum uprostřed pokoje
"Jedeme na tu louku!" Radostně vykřikuje muž (ten neodnaučitelný kuřák) a nasadí si buřinku


"Tak tady to je" říká a popíjí kávu v termosce
"Jo teď jen vyndat to vaše dílo" zapaluje si první cigaretu z nového balíčkou, kterou si koupil v trafice
Muž i s termoskou si lehne do trávy, usmívá se a mumlá si sám pro sebe:
"nevěděl jsem, že někdy budu zabitý svým dílem... tak svkvělý pocit"
"Tak pozor, pouštím to na vás!" povídá muž - cigáro v koutku úst
socha dívky s kvítky ve vlasech padá na muže, co dopíjí svojí poslední kávu
ticho.
"Jo! tak jsem svou práci splnil, to je skvělé"
Vytáhne z kapsy lísteček s adresou muže- chce si ho odškrtnout, když s hrůzou zjišťuje, že měl jít o blok dál...
Odhodí nedokouřenou cigaretu a zapaluje si další...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Daysy Daysy | E-mail | Web | 11. prosince 2011 v 19:02 | Reagovat

Musím říct - wow. Moc dobré! Překvapilo to. Tvůj blog je u mě v oblibě čím dál víc. :) Skvěle píšeš.

2 Lizzie Lizzie | Web | 11. prosince 2011 v 19:05 | Reagovat

Nerealisticky dobrá myšlenka :)

3 Jane Jane | Web | 11. prosince 2011 v 19:19 | Reagovat

Pěkný. Má to pointu, což se na blozích moc nevidí. Hezký. (Ale bejt to zarovnaný doleva a psaný "konvenčním" stylem odstavců, atd., čte se to líp...)

4 Domi Domi | Web | 11. prosince 2011 v 19:57 | Reagovat

Tyjo...jsem velice mile překvapena tímto článkem...je to vážně povedený příběh...má všechno co by měl takový příběh obsahovat a ten konec mě dostal úplně =) Prostě skvělý <3

5 Lucyje Lucyje | Web | 17. prosince 2011 v 0:02 | Reagovat

Moc dobrý čtení, fakt :)

6 teri-vlk teri-vlk | Web | 20. srpna 2012 v 19:21 | Reagovat

Moc pěkné a pointa super :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama