Prosinec 2011

halucinátor

30. prosince 2011 v 11:20 | christina machart |  Pokusem


oči vidí
to co chtějí
hlava neposlouchá lidi

Restaurace

30. prosince 2011 v 10:05 | christina machart |  Reanimace veršem


Snědli jste pomije
drahá restaurace s "wifinou"
čeká a vykrmuje lidi

a zelenina dávno se už nemyje.
ani tebe hladové oči neminou
a sežerou to co vidí

servírka krásná obsluhuje
jen nechte mě nahlídnout do kuchyně!

jak ladně s tácem trusu se pohybuje
ruka lidská na kuchyňském lině.


(a kuchaři krájí líně...)

Věnováno záchodové míse

29. prosince 2011 v 19:47 | christina machart |  Reanimace veršem
smršť lízátek
meč z bonbónů
a cukru víc než by být mělo
hektolitry těch sladkých cukrátek
letí teď do záchodu
předávkované je tělo.
Ta sladká příchuť se mění v žaludeční šťávy
a všechny ty sladké hnusy jsou na vrcholu slávy.
smějí se že mě zdolaly svým mečem z bonbónů.


zrcadlo,zrcadlo

29. prosince 2011 v 17:34 | christina machart |  Pokusem

kteté boty jsou nejkrásnější?
zrcadlo,zrcadlo řekni mi

Na památku

29. prosince 2011 v 17:14 | christina machart |  Pokusem

Na památku že zhynula Česká Republika
na památku lijeme do Vltavy hektolitry mlíka,
Na připomění toho že nemarníme penězi
rozhazujem vzudechem -peněžky letí a do úst cpeme hovězí.

Vánoce pro tebe

24. prosince 2011 v 13:02 | christina machart |  Reanimace veršem

Vánoce přicházejí
láska je tady
mrznoucí překvapení
zmírají hlady
jen jednu korunu
ať opít se mohu
a zmrzlá duše tiše letí k bohu k ďáblovi

choromyslnost

24. prosince 2011 v 10:00 | christina machart |  Reanimace veršem
Všichni jste choromyslní
že při používání kolgejt budete mít bílé zuby
chcete slyšet "jé ty máš krásné bílé zuby, to ses takhle narodil?"
"vyčisti si zuby, máš za nima zbytky jídla, byl jsi KFC?"
ústa se plní
chcete vidět jen to hezké
čerstvý salát,čerstvá rajčata na jazyku studí
a já vám natočím hlavu, kde zabíjejí prasata a zavírají je do klece.
a "čerstvá" zelenina upravená na PC.
Myslíte si že žaludek to naplní?
všichni jste vážně choromyslní
všichni jsme vážně choromyslní.

napůl virtuální

23. prosince 2011 v 16:11 | christina machart |  Reanimace veršem

Zapal si svíci,
doma.
bez počítače.
žádný statusy R.I.P.
který se uložej pouze do počítače
jak se ti dejchá jednou plící?
a jedním okem jak se pláče?

zlá krysa

21. prosince 2011 v 20:57 | christina machart |  Divou zvěří

kousnu tě!

zdraví jako rybička

19. prosince 2011 v 20:00 | christina machart |  Reanimace veršem
Jak rybky z akvária mizí
tak i takhle mizí lidi ze světa
a dalším geneneracím jsou již cizí
dušička rybky do nebeských vod odlétá.
Každá schránka se zrecykluje.
hrobníci šneci odklízí tělo
a duše s tělem naposled se pomiluje
na rybičku se dávno zapomnělo.
Kapr v kádi a vyhozený kosti.
člověk v hrobě a nějaký zbytky kůže
nažerte se klidně do sytosti!
nažerte se- žerte co kdo může!

Láska k televizi

19. prosince 2011 v 16:42 | christina machart |  Klapka

racci

18. prosince 2011 v 15:34 | christina machart |  Divou zvěří

rozumím víc rackům
než-li lidem
k těm rozmazlenejm frackům
poleť ladně s klidem.

klovej,
klovej,
klovej.


lze zabít čas?

18. prosince 2011 v 14:46 | christina machart |  Pokusem

Učila jsem se první krůčky.
po čtyřech- zamazané ručky.
Lze přeřídit hodinky?
Po boku s kocourem dělím se o granulky
a den co den na hřišti nechávají zvláštní lidé pilulky
lze změnit čas?
na odpověď dostávám otázku.
cítím se bez svobody jak pejsek na provázku.
lze zabít čas?
nájemný vrah
nenápadně krev všude stříká
nenápadně brutálně do času zarývá nůž
a ve vzduchu kapka ze sklenice mlíka
nad zemí skoro vylitá je tuš
.

štěstí (ne)koupíš

17. prosince 2011 v 19:17 | christina machart |  Reanimace veršem
Dnes i ty můžeš mít štěstí
a lásku za pár kaček
dražší jsou teď na předměstí
boty drahejch značek

PEACE

17. prosince 2011 v 11:27 | christina machart |  Klapka
Láska
Mír
a
válka!

bíloČERNO

15. prosince 2011 v 20:11 | christina machart |  Pokusem

černá,bílá,černá,bílá,černá,bílá,černá,černá,černá,černá...

dva dvojníci - trojníci

14. prosince 2011 v 20:35 | christina machart |  Pokusem

tisíc očí a na všechny jsou slepá.

svině vs krysy

13. prosince 2011 v 20:10 | christina machart |  Reanimace veršem
Skoč do záchodový mísy
krásnou šipku mezi krysy
spláchnuta, potrubím putuju
vůbec toho nelituju.
Lepší než skočit z Nuselkýho mostu
když bude štěstí spadnu do porostu.
chladná zem a lidi se sbíhají
že moje tělo komusi prodají
jó peníze dělaj z lidí svině
seděj a počítaj na prdeli líně
tak radši skoč do záchodový mísy
místo těch sviní budou tam krysy.

romantika

12. prosince 2011 v 19:09 | christina machart |  Staveními

západ slunce - romantika
nezapomeňte si svlíknout trika
ono se to snadno říká,
tahle městská romantika.

Cigarety

11. prosince 2011 v 18:35 | christina machart |  Slova
Na dveře úplně cizího baráku zaklepe muž v černém kabátu, docela pěkně obléknutý,
možná krapet zastarale. Buřinku má posazenou pevně na hlavě a kouří nervózně cigaretu.
Když si ho blíže prohlédnete, zjistíte že se mu klepou samou panikou ruce a něco si mumlá pro sebe.
Nikdo neotvírá.
Muž klepe znovu- pokud by se dalo jednat o klepaní nebo spíše bušení.
Když stále nikdo neotvírá, vší silou kopne do dveří.
Ve dveřích stojí v pyžamu oblečený muž zavalité postavy s unavenýma očima a s hrnkem kávy v ruce.
Koukají jeden na druhého.
Ten s kávou docela překvapeně.
Ten s cigaretou značně nervózně.
"Dobrý den" představuje se muž a zahazuje nedokouřenou cigaretu
"Myslím že nemusím říkat jméno, jelikož ho nepotřebujete vědět" pokračuje a muž s kávou se zdá být ještě více překvapený než před chvílí.
"Přišel jsem vás o něco poprosit" odkašle si a zapaluje si další cigaretu
"Totiž..."
muž s kávou zírá ještě o něco překvapeněji
"Je mi to hrozně blbé, ale musím vám říct že jsem vás přišel zabít" vychrlí ze sebe muž zapalujíce si další cigaretu
"Pojďte dál, sedneme si a já si dám další kafe" povídá muž, co stojí ve dveřích s pusou otevřenou dokořán a s hrnkem vystydlé kávy.
"Víte, jsem dost ve špatné finanční situaci a potřebuji peníze!"
"Nebojte vás to nic stát nebude, ale kdosi mě poslal vás zabít a já ty peníze opravdu potřebuji" říká muž, típá cigaretu a zapaluje si další.
"Chcete kávu?" povídá muž a usrkne ze šálku
"Ne, děkuji" zapaluje si další cigaretu
"Sice se mi nechce být mrtvý, ale pro vás to klidně udělám, tak honem- tak mě zabijte!-" nalévá si do šálku mléko
"To není jen tak, tady by byly vidět stopy a pak by mě chytli! To musí být někde daleko od vašeho domova" típá cigaretu do modrého popelníku
"Víte co? Já znám jedno krásné místo- s mojí ženou jsem tam chodíval, lehli jsme si do trávy plné kvítí a nadechovali jsme vůni té úžasné přírody, včelky kolem nás bzučely a motýlci poletovali..." zasněně usrkává další šálek kávy
"No to je ono!! Tam vás zabiju!" zapaluje si cigaretu
" A jak mě hodláte zabít?- mimochodem chcete sušenky?" povídá muž s šálkem kávy a s úsměvem
"Helejte, já jsem slušnej člověk, já vás rychle zastřelím, ať to máte za sebou"chce si vzít další cigaretu, když zjistí že už bálíček došel
"ptal jsem se vás jestli chcete sušenky" usměje se
"Ne, potřeboval bych spíše cigaretu" povídá muž a automaticky si dává prsty k ústům
"Nezlobte se pane, já se bojím pistolí, jestli by mě někdo měl zabít, tak ne zastřelit, já se při tom výstřelu leknu... ne, nezlobte se, radši mě zabodněte kuchyňským nožem" vychrstne jedním naloknutím celý šálek kávy
"Promiňte, ale já nejsem sadista, já do vás ten nůž nevrazím, mám panickou hrůzu z krve... to nejde" vyfukuje imaginární kouř
"Tak mi dejte nějakej jed do jídla, nebo smrtící injekci, mě je to jedno, ale prosimvás nestřílejte na mě" rozčíleně říká muž a podepře si hlavu loktem
"Já vás musím zasřelit, berte ohledy na mou rodinu!" povídá a típá imaginární cigaretu
"Já vás na kolenou prosím!Radši mě něčím praštěte" říká muž a dojídá poslední Bebe sušenku
"A čím?"
"Mojí milovanou kamennou sochou, kterou jsem já vytvořil" chlubí se
"Tak to jste teda fakt dobrej" pochvaluje kamenné kýčovité monstrum uprostřed pokoje
"Jedeme na tu louku!" Radostně vykřikuje muž (ten neodnaučitelný kuřák) a nasadí si buřinku


"Tak tady to je" říká a popíjí kávu v termosce
"Jo teď jen vyndat to vaše dílo" zapaluje si první cigaretu z nového balíčkou, kterou si koupil v trafice
Muž i s termoskou si lehne do trávy, usmívá se a mumlá si sám pro sebe:
"nevěděl jsem, že někdy budu zabitý svým dílem... tak svkvělý pocit"
"Tak pozor, pouštím to na vás!" povídá muž - cigáro v koutku úst
socha dívky s kvítky ve vlasech padá na muže, co dopíjí svojí poslední kávu
ticho.
"Jo! tak jsem svou práci splnil, to je skvělé"
Vytáhne z kapsy lísteček s adresou muže- chce si ho odškrtnout, když s hrůzou zjišťuje, že měl jít o blok dál...
Odhodí nedokouřenou cigaretu a zapaluje si další...