Říjen 2011

stáří

31. října 2011 v 20:33 | christina machart |  Lidmi okolo nás

na hřbitově na smrt volá
"tetka, tetka, přijďte blíže- hola hola!"

konverzace v konzervě

30. října 2011 v 19:24 | christina machart |  Reanimace veršem
konverzovala jsem s konzervou
konzervována jako rybička ve voleji.
konverzace vázla, konzervace více.
konzerva kontroverzně ukazuje:
"konzervační konverzační látky brzy odejdou"


normální den

30. října 2011 v 10:45 | christina machart |  Reanimace veršem
Zítra bude včera
a včera bude zítra
za měsíc bude před měsícem
zvratky polykám do sebe
a pojídám skrz talíř, jídlo co jsem měla.

kafe

29. října 2011 v 9:28 | christina machart |  Reanimace veršem

velcí ptáci pospíchaj.
slítnou se na jedno místo.
a odlítaj...
hejno co letí a neví kam
když vypadneš z toho hejna
budeš zcela sám.
"Chcípneš!"
straší tě...
to je lež!
hystericky vřískáš.
Jako kdyby být sám bylo něco špatného...
Vždyť to přece znáš:
"hejno je silné
hejno je jedno
hejno se rozhodne
ať je to pravdivé nebo milné."

Nechápeš to.
Tak radši spadneš,
do hrníčku od kávy.
"FUJ TAJBL CO TO TAM JE?"
a zkazíš někomu snídani.

28. října 2011 v 19:32 | christina machart |  Pokusem

ze setiny já
ze třetiny ty
z většiny všichni

vidím náhle všechno

27. října 2011 v 22:00 | christina machart |  Reanimace veršem
Mám pevnou hlavu
a neztratím ji v davu
ani když bude rozšlapaná
nenávistnými nohami
a potom přiletí černá vrána
vyklovne modrý oči mý.

vidím
náhle
všechno!

listy

27. října 2011 v 19:33 | christina machart |  Reanimace veršem

Chodívám.
S listy házím nějakou tu řeč.
hlavu do země a před sebe se nedívám
vypráví o tom že listy nemají žádné celebrity a ani porno hvězdy a já v tu chvíli zapomenu na jedinou věc.

že nejsem list...
a patřím k nim.
k těm ke kterým se nehlásím.
A tak krok co krok,
list co list.
hlavu do země.
Házím s listy nějakou tu řeč.

nic

25. října 2011 v 19:49 | christina machart |  Reanimace veršem
nic mě nenapadá.
nic nechce vyplnit tyhle nudný řádky
slovo do slova nezapadá
a život je přehnaně sladký

hipíci

24. října 2011 v 19:39 | christina machart |  Reanimace veršem
hipíci...
ty nad kterejma lítaj osminohý krávy
naivně snící
pod vlivem trávy.
Růžový nebe...

místo těch krav jsou tady auta
místo tý krásy je tady šedo
a za nic si nasaď pouta.
ve světě je mlha a bledo

když už ten svět vyblete úplně?
a zbaví se svý odporný náplně?

zima

23. října 2011 v 19:48 | christina machart |  Reanimace veršem

Na povrchu těla.
každýmu póru.
je zima.
necítím prsty.
Uvnitř.
v duši.
se škvaří
s palí.
vajíčko co k snídani jsem měla.

poetičnost v plechovce

21. října 2011 v 19:35 | christina machart |  Reanimace veršem

příroda.
krásná příroda.
matka příroda.
v moři plechovek
od coca coly.
není to
ostuda
našeho národa?

tupá tužka

20. října 2011 v 23:00 | christina machart |  Reanimace veršem
asi jsem přestala existovat
asi jsem přestala cítít
nebo mi otupěly smysly
nad sebou vidím svou duši poletovat
a tělo se přestalo sytit
ticho, prázdno v mojí mysli

můj mozek je otupělý
jako moje tupá tužka

brýle

20. října 2011 v 18:20 | christina machart |  Reanimace veršem
nikdy neuvidím s brejlema
ať jsou sedmidioptrický
nebo sluneční
ať jsou to oční bulvy
nebo jenom jamky.
vždycky vidím to co nikdo nemá.

kámo

20. října 2011 v 16:21 | christina machart |  Reanimace veršem
stačí jenom dvě blbý slova
a člověk může začít život znova.
slovní zásoba mi je k ničemu.
když mám díru na temenu.

změna je život kámo...

a nic v životě není dáno...

Země ze mě

18. října 2011 v 20:53 | christina machart |  Reanimace veršem
Země je krásně široká
seru tam na vás z vysoka!

krev stéká z pototka
do potoka.
Kdo se jí v utápění naloká?

TŘETÍ svět

17. října 2011 v 18:02 | christina machart |  Reanimace veršem

Svět slovy

Ono je jedno jestli čteš takhle
pozpátku nebo
písmena jsou jenom písmena, necítíš je
kat ďojp žílb k umot dřep uokžárop uktásarp
ímuen tsíč ina tásp a otseřp ítíc.
oN, kat on kat ínen it z ohot k ítilb?


Svět zakázaného ovoce
svět tam
a svět tady
tam kde je vstup zakázán.
oči tebe vnadí.


Svět světa

je to tak děsně divný
jít do pravdivýho světa
kde se mekdonáld neskrýva za maskou klauna
kde není nic slibný.
obchoďáky nezářej
Reklamy co se snažily
zaujmout oko tvoje
teď ležej melancholicky na zemi
jako ty oči moje.

-nemůžu.

Třetí svět

Jsou dva světy.
Jsou dvě věty.
"Kde je?"
"Kde je sakra tem třetí svět?"

Optimista v pesimistické době

17. října 2011 v 8:01 | christina machart |  Reanimace veršem
zabila jsi mě.
svým smíchem.
proč se směješ?
V tý odporný zimě?
Neříkáš nic, jen otřásáš svým břichem


-a v hrobě stále zajíkáš se smíchem


Nesmysl

16. října 2011 v 21:37 | christina machart |  Reanimace veršem
lítáš za míčkem
jak pejsek bez provázku
chceš projít sklem
a vyhrát nesmyslnou sázku
neumíš říct ne
a koukáš ikdyž nemáš oči
maminka už dávno nedává ti kapesné
a věštíš budoucnost ve svojí moči

konzum

15. října 2011 v 20:19 | christina machart |  Reanimace veršem
Šetřím penězi,
šetřím přírodu

Vzala jsem hubu
a pomazala ji mejbilin rtěnkou
vybotřebovala jsem ji celou tubu
mazlím se s drahou podprsenkou.
Heden šoudrs na krásný vlasy
a pervól blekmedžik není už tak černej jako bejvával
šauma zmizela z televize asi
kamna v mekdonáldu topěj v létě dál.

a teď jsem z penězi krajně na mezi
šetřím přírodu a hazím pod okna pet lahve
-našemu národu


cigáro

15. října 2011 v 18:34 | christina machart |  Reanimace veršem
Típl cigáro,
přesně doprostřed popelníku
típl cigáro,
přesně doprostřed země.
típnutý cigáro
hoří ve mě.
Škvaří se srdce,
škvaří se cévy
ledověj ruce
hoří, hoří a nikdo to neví