Září 2011

Radioaktivní krysa

30. září 2011 v 19:56 | christina machart |  Reanimace veršem

Nepodařený stvoření
odpadní koš
je vězení
pro mě.
Vyhozenou
radioaktivní
krysu...
žížalu bez
svého konce
a začátku...
vemte si červů plnou mísu
a sedněte si prosím k zrcátku.
Co vidíte?
Nepodařené stvoření
svět se zbláznil...
takže se vlastně nic nemění...

Globus

30. září 2011 v 7:25 | christina machart |  Reanimace veršem

Zeměkoule je na elektřinu,
odpoj ten globus.
Stačí ho vytáhnout ze zásuvky,
odpojit od vesmíru.
A globus stojí na kuchyňském linu.
odpoj ho a přitom ztrať svou víru.

Střeva jdou na vandr

28. září 2011 v 18:12 | christina machart |  Reanimace veršem
Střeva chtěj ven,
střeva chtěj z těla
chtěj poznat svět
a rány z děla.
Chtěj taky svobodu
chtěj taky lásku
vysvětlovat nebudu
že po lásce není tu ani vlásku.
Střeva chtěj z břicha ven,
derou se na povrch
chtěj poznat celej svět
a těch pár krásnejch mrch
derou se z těla,
derou se pryč
vždyť já je tak ráda měla...
do břicha narvu si místo nich míč.
prý že se vrátí
chtěj poznat svět
a mě se krátí
těch života pár let...


Hranice soudnosti

26. září 2011 v 19:48 | christina machart |  Reanimace veršem
Jdi za hranice soudnosti
co neexistujou a ztrácej se v dáli
buď uprostřed brány nutnosti
přejít tu hranici ať oči všem pálí!
Pokoušíš mě, jít dál, dál za ty hranice
a poznat sama sebe za meze soudnosti
kolem mne pobíhaj duhový slepice
tak odhoď kousek svojí cudnosti.


Západ slunce (staré dobré klišé)

25. září 2011 v 16:06 | christina machart |  Pokusem

Západní západ zapadající západu slunce

Ohraničené místo

25. září 2011 v 11:33 | christina machart |  Reanimace veršem

Všechno co nejde,
jde!
rozbít imaginární bariéru
a vzduch plápolá a žhne!
nemusím mít dobrou kariéru
nemusím mít prachy,
abych rozbila imaginární bariéru.
nemusím si dělat žádné strachy
všechno co nejde,
jde!

Ty vidíš jenom rámeček
a v něm obrázek, kočička pejsek, a domeček
Co vidíš dál?
nic.
Nic co bys znal.
Podívej se za rámeček, před rámeček, pod rámeček
neohraničené místa jsou taky místa
za plotem je taky život
a zeměkoule není jediná planeta...
Ty stále vidíš jenom rámeček
a v něm obrázek, kočička, pejsek a domeček

Rostlina

23. září 2011 v 20:01 | christina machart |  Reanimace veršem
zakrnělá rostlina
za oknem se vyjímá
neroste a vadne
květy nemá žádné
flusnu na ní trochu hnisu
vyleju tam celou mísu (hnisu)
květina vzkvétá, krása krása!
a žluklé srdce mi radostí jásá!

Vracím

22. září 2011 v 18:06 | christina machart |  Reanimace veršem

vrátím čas zpátky
nesnažím se zapomínat
v hlavě je místa dosti.
pláč se
sleje do jedný řeky
přeteče na ulice...
a bude brát domy i nevinný lidi,
vrátím čas zpátky
jako z žaludku zvratky

Zabíjím ticho...

20. září 2011 v 21:00 | christina machart |  Reanimace veršem
poslouchej ticho...
vpíjí se do tebe,
cítíš ho
slyšíš ho,
chutnáš ho,
zradíš ho...
JEKOT!
KŘIK!
vpíjí se do tebe.
vpíjí do nebe,
přímo tam do nervů,
přímo tam do mozku,
vpíjí se do tebe
pod tvojí pokožku.
Křik,jekot,chrčení
zabití ticha.
ticha co pomalu
všude.... vysychá.

sekunda ticha...
minuta ticha...
hodina ticha...
den ticha...
týden ticha...
měsíc ticha...
rok ticha....
život ticha...
nikam nepospíchá.



Dokonalost

20. září 2011 v 17:38 | christina machart |  Reanimace veršem
Narodila jsem se.
Myslela jsem.
Věděla jsem.
Všechno.
postupem času.
se dovídám.
že nevím nic.
A vím Hovno.
chci vědět víc!
dvě hovna...
ještě víc, řvu z plných plic
tři hovna jsou si rovna.



Až jich budu znát 100,
budu o krůček k dokonalosti...



Topíš se ve vlastním HOVNU

18. září 2011 v 18:13 | christina machart |  Reanimace veršem
Lejno.
A na něm muší
hejno.
Tak šíleně puší.
Lejno.
Topíš se, koupeš se
polykáš, dusíš se,
dávíš se, zajíkáš se,
bliješ, vykuckáváš,
kašleš,chrchláš,
soplíš, smrkáš, chraptíš
frkáš, hekáš,
sípeš, skřehotáš
a nemůžeš se dostat
z tý hromady sraček
nahoře nad tebou
zpívá roztomilý ptáček.
Ptáček, zpěváček...
a jeho zobáček
uklove ti obličej.

Pilulky

18. září 2011 v 12:30 | christina machart |  Reanimace veršem
Včera k snídani,
snědla ibalgin
a k svačině
prášek na méně slin.
K obědu,
trochu spacího léku
aby spala jak šípková růženka na věky věků.
k večeři velký talíř pilulek
"na krásu,zdraví,inteligenci i mladší věk"
Pak vyblije ty všechny pilulky
hezky z úst klouzají ty šikulky.
Je hnus, s vráskama a oteklou tváří
její tělo se v horečce vaří.
Bublá, škvaří se a páchne, to chrup vypadává huby
vždyť jsem měla lék na bílé a zdravé zuby!
příště víc kapslí na mladší věk
A zítra další, dávku... pilulek!

Marně.

18. září 2011 v 9:37 | christina machart |  Reanimace veršem
Kopnu do stolu
a tím podpořím všechny lidi
Kopnu do dveří
ať to všichni, všichni vidí
kopnu do světa
a nikdo tomu nevěří.
Že včera jsem měla jenom muší nohu,
ba spíše půlku té miniatury k večeři.

Vstup!

16. září 2011 v 20:06 | christina machart |  Lidmi okolo nás

Nová
slova
n-e-d-o-k-á-ž-u
v-y-s-l-o-v-i-t

kolo v romantice

15. září 2011 v 21:25 | christina machart |  Pokusem

Kdo ho tam asi dal?

Ptáček

15. září 2011 v 17:58 | christina machart |  Reanimace veršem
postávám na kraji propasti
postávám a kosti mi krastí
postávám a bojím se smíchu
postávám na odiv věčnýmu tichu
do hlubin hnusu, slz i pláče
uvízlo tam maličký ptáče
umírá... pomalu a jistě
leží tam na javorovým listě
žije však stále,
mouchy pijou mu krev
on řval by jako lev.
ale nemůže
kdo mu pomůže?
vyserou se na něj všichni ptáci!
dávno již odletěli, on doufá že se vrací...
Popeláři pohoděj ho na smetí
ptáčka, co už dávno neletí
leží tam na kusech sraček
leží a tam miliony vyhozenejch hraček.
Je uprostřed skládky
jako král
a vedle něj salámu plátky,
co někdo z rozmařilosti vyhodil.
Ptáček tam leží
a čas smutně běží.
zaživa ohlodán.
vedle něj je, konzvera fazolí
ptáčka už, už nic nebolí
odletěl kamsi pryč
aby tě mohl uklovat
tak zkus ho přivolat...
už letí...


Plastická operace

15. září 2011 v 7:22 | christina machart |  Reanimace veršem
Jdeš na plastickou operaci
aby si měla kůži prací.
Vyžehlí ti tvoje vrásky
líbáš jim za to ruce-ach to je lásky
Máš xicht z ropy
umělý copy
umělý sliny,
ve kterých se jazyk topí.
Korálkový oči
umělý hovna
se v záchodě točí...

Jseš krásná!

Zkaženej

13. září 2011 v 16:08 | christina machart |  Reanimace veršem

Zkaženej chleba
zkaženej den
zkaženej sýr
zkaženej sen
o zkaženým životě,
bejt ticho a sedět
v naprostý němotě!

Přitom umíš mluvit,
nebo jsi to už zapomněla?
zkažená krev proudí z těla,


zeměkoule je bublina

11. září 2011 v 20:00 | christina machart |  Detailem

jedna bublina z tisíce
doletí na měsíc do měsíce

rozpůlená

11. září 2011 v 18:30 | christina machart |  Lidmi okolo nás

Povzdychnu si
a flusnu zemi do úst!
Ten flusanec letí přímo do chřtánu země,
a tak hoří země, ve mě!