Srpen 2011

Hommo Sapiens Sapiens

29. srpna 2011 v 21:02 | christina machart |  Reanimace veršem
Sežer pár hamburgrů a k tomu hranolky
Dívej se na fejsbuk a taky na holky
a abys dělal že něco děláš, přesídli se k televizi.
čipsy co na klíně máš, z pytlíku rychle mizí
sotva popadáš svůj dech
na postel sis radši leh.
nechutně tlustý břicho se naplňuje
pizza co sis objednal -á hele pošťák tu je
než skočíš ke dveřím,
skoro tomu nevěřím
lehneš k zemi, rosol se klepe
Tak co, dýchá se ti lépe?

Až nebude...

28. srpna 2011 v 16:00 | christina machart |  Pokusem
Až nebude týct voda
tak chcípneme tu oba
až nebude týct voda
řekneme si "on nám ji někdo dodá"
až nebude týct voda...
ani ze supermarketu soda
bude to sakra blbý!
Snad nám ji z nebe kdosi podá...

Oční kontakt

28. srpna 2011 v 14:28 | christina machart |  Reanimace veršem


Zadívej se mi do očí
utápíš se v moři,
vlny tě daleko odnáší
tvoje tělo se do vln položí.
Nevíš kam uhnout
tak se na mě díváš
a čteš mi moje myšlenky.
Nevíš kam plout.
plaveš a unaveně zíváš
a v moři plavou malý smutný panenky.
Nemáš strach,
jen nevíš co dělat
jestli jsem vrah
jestli chci řvát
nebo se smát.
A já?
ani já tebe neznám,
naše oči se potkaly v supermarketu.


Sen

27. srpna 2011 v 19:12 | christina machart |  Reanimace veršem
Hoď z okna pár tisíců,
a směj se na sluníčko
jak nádherně svítí,
voňavoučké růžičky co mají trny
roztomilý králíček,
tě rafl a ty máš vzteklinu.
Kolik je ve vesmíru měsíců?


Dno

27. srpna 2011 v 10:08 | christina machart |  Reanimace veršem
řvát moje jméno do prázdna
ozvěna kolem mne
jsem sama v sobě
duše v duši
dupu a křičím
sápám se nahoru,
vžycky spadnu
do džbánu dna
řvát moje jméno do prázdna.


Uletěla

26. srpna 2011 v 14:51 | christina machart |  Reanimace veršem

Uletěla mi budoucnost,
tam kamsi, někam do světa
nezbyla po ní ani kost
kde teď má budoucnost asi létá?

Fontána

24. srpna 2011 v 21:07 | christina machart |  Pokusem

Fontána co se nikdy nezastaví
fontána dnešního večera.
fontána co smutky vyplaví
a pít ty jedy, to bych neměla.
Jedy z ulice a jedovatý řeči
smutky a touhy ostatních
je ta fontána, je vůbec něčí?
zůstane vždy ve vzpomínkách mých.
Dneska už není fontána,
dnes je bez vody a opuštěná
byla jediná z toho mála
co v uších mi ještě zněla.
Sračky a flusance jedy a zvratky
uprostřed leží děťátko malé, v náručí své matky.

Mozek

24. srpna 2011 v 15:14 | christina machart |  Reanimace veršem
Běžím
nemám
na boty
okradu
blbce
jako ty
ležím
a nemám
na peřinu
tu seberu ti za vteřinu
myslím a nemám na mozek
sežeru ti ho, máš na to věk.

Lupa

22. srpna 2011 v 21:16 | christina machart |  Reanimace veršem

Koukám se přes lupu
a vidím každej detail
tohodle mizernýho světa
a ty lupy co se jim porouchalo sklíčko
a vidím rozmazaně
kytičky, zvířátka a milý lidi
hazím na kupu.

(hodně štěstí při dalším nákupu)

Topím se ve vlastním trusu dám mu velkou SLADKOU pusu

21. srpna 2011 v 18:25 | christina machart |  Reanimace veršem
co po mě zbyde?
nic.
něco?
nic.
něco víc?
nic.
hajzl papír stačí říct.



Čeká na to co nastane
Hajzl papír leží v záchodě
čeká na spláchnutí
nikdo ho nenutí
bejt v hajzlu
snad chce bejt spláchnutej
záchodem spolknutej
jako špatná myšlenka
jako podřadnost.
Vždyť jediný zůstane.
Čeká na to co nastane.

Spláchnuto..!!

Jednoho dne
bude
Země záchod
a lidi hajzl papír.
A nebudou žádný WC čističe...
ale, vždyť už to tak je!


Topím se ve vlastním trusu!
dám mu velkou SLADKOU pusu!


Čmeláci

20. srpna 2011 v 20:34 | christina machart |  Divou zvěří
krev tu cáká
na čmeláka!

Otrava zelení

20. srpna 2011 v 17:50 | christina machart |  Pokusem

Zelený jed.
sežer ho hned.
zelenou pěnu
na zeleným senu.
co z huby ti kape
všechno teď klape.
tak krásně zeleně.
sedím tam na seně.
a snažím se otrávit.
a zelenej jed vydávit...

jak krásný zelený pocit...

Oběšenec

19. srpna 2011 v 16:21 | christina machart |  Reanimace veršem
seděla ve tmě pohozená
a zírala do temnoty
očka strnule otevřená
a ústa zavřená do němoty.
a tak tam visela oběšená
Kdo je na řadě, já či ty?

Zbytek

19. srpna 2011 v 13:00 | christina machart |  Reanimace veršem

Přiletěl ke mě stín
a povídá mi
"máš mezi zuby kmín"
"na co čekáš? tak ho vyplivni"
"Na moji tvář, jestli se nebojíš"
"vyprskni na mě, ten zbytek jídla"
tak šla jsem blíž
a na svůj stín jsem vyflusla zrno kmína

Čas

19. srpna 2011 v 11:55 | christina machart |  Reanimace veršem

Není čas
mít čas
čas nemá čas
sledovat nás.
A nikdo si nenajde
čas na čas...
Ach jak smutné,
nemít čas.