Červenec 2011

Otuplost

31. července 2011 v 18:00 | christina machart |  Reanimace veršem

necítím.
bodání.
ostrým.
nožem.
jde.
hloub.
k.
srdci.
až.
do.
morku.
kostí.
cítím.
jen.
hlodání.
myší.
v.
prohnilém.
mozku.
mají.
místa.
dosti.

Filosofická debata

31. července 2011 v 15:00 | christina machart |  Reanimace veršem
žiješ?
ne.
Jsem v komatu.
piješ?
ne.
jsem v komatu.
hniješ?
ano.
tak ukončíme tuhle debatu!

Nebezpečí číhá. N-A-T-E-B-E!

31. července 2011 v 10:44 | christina machart |  Reanimace veršem
Pustili ji k vodě,
aby si nožky namočila.
nasedla do lodě
"Dívka se v rybníce utopila!"
volají.
Pustili k lesu,
ať si nasbírá trochu lesního ovoce
přes keře vřesu
"košíček borůvek rozsypaný, našli dívku na louce!"
volají.
Pustili ji na ulici.
Aby nakoupila trochu zeleniny, na polévku
zapomněla ale že peníze nemá říci.
"Na zemi na kočičích hlavách, leží a nemá jednu ruku!"
volají.
A dívku neznají.
jen hloupě volají.
Aby se uspokojili že nejsou sami co mají problémy.
Volají, volají a volají!

Lidé

30. července 2011 v 9:29 | christina machart |  Reanimace veršem
Miliony blech v jednom kožichu,
všechny mi sajou krev, a říkají mě potichu
"dej víc krve,dej víc krve" a v uších třeští mi
když vlezly mi do ucha ty krvežíznivý!
Miliony blech v tramvaji
miliony blech na ulici
miliony blech v mojí hlavě
miliony blech soucit neznají!


Rozpad (Panenka)

29. července 2011 v 10:02 | christina machart |  Reanimace veršem
vypadaly panence vlásky,
hřebenem prošesávám hlavičku z porcelánu.
modré oči na zem dopadly
kouká se na mě, tím svým milým pohledem.
rtíky zmizely,
když usmála se na mě sladkým úsměvem.
nosík z porcelánu praskl
v jemném světle lampičky vypadala krásně.
Ručičky rozdrolené,
chytnu ji za ruku aby se nebála.
nožičky polámané,
tak hezky jde vedle mne!
Tělíčko popraskané.
ach, jak krásná je.
A to všechno jenom z lásky,
když panence vypadaly vlásky

Hrad z písku a tříska v srdci.

28. července 2011 v 23:00 | christina machart |  Reanimace veršem
Postavila jsem hrad z písku.
A on se zbořil.
Kurva!
naplnila jsem vodou misku
upustila jsem ji a vylila,

Když bůh mě tvořil,
neměl už dost hlíny.

Kurva!
Všechno se zhroutilo.
a mě to změnilo.
A znova stavět hrad z písku.
zarazit si třísku, přímo do srdce!

A zlej výrostek, mi ho schválně rozšlapal.
a tříska v srdci nebolí, kdo všechno mi lhal?


Léto

28. července 2011 v 16:03 | christina machart |  Detailem

Kreslím obrázky sluncem.
paprsky se jemně dotýkají země.
a v mých očích, všude, žhne to ve mě.
Jak kreslím svoje dílo.
dokud slunce na obloze bylo.

potom kreslím obrázky měsícem
který mě lehce napomíná
"jdi dál..."
a po levé ruce moje víla
po pravé ruce vánek vál.

A já kreslím, kreslím dál!

Záchod

28. července 2011 v 15:06 | christina machart |  Reanimace veršem
deset milionů leželo v záchodě
deset milionů leželo v hajzlu!
tak spláchni ty prachy!
spláchni ty prachy!
auto,
noutbůk,
barák
a zahrada.
Ruce se klepou,
voda už šplíchá,
ale mý ruce
mozek neposlouchá.
Tak spláchni prachy!
spláchni ty prachy!
spláchni ty prachy!
auto,
noutbůk,
barák,
a zahrada,
luxusní nábytek,
hotely,
budu jeden z těch nóbl debilů
a budou mi šít šaty na míru.
Tak spláchni ty prachy
spláchni ty prachy!
Spláchnu ty prachy!
a je mi líp...

Stražný andělíček

16. července 2011 v 15:12 | christina machart |  Reanimace veršem
Jsem strážný anděl dnešního večera,
jsem strážný anděl co zírá a nic nedělá.
Jsem strážný anděl tohodle světa,
jsem strážný anděl už nějaká léta.
Jsem strážný anděl co nelétá.
Jsem strážný anděl, anděl ropy
jsem strážný anděl co v oblacích se topí
jsem strážný anděl dnešního večera.
Jsem strážný anděl, melodie aut tiše zazněla.





Hladovění

15. července 2011 v 20:37 | christina machart |  Reanimace veršem
Máš hlad?
ne.
Máš žízeň?
ne.
Cítíš teplo?
ne.
A cítíš chlad?
ne.
Máš hlad?
jo, na lidský maso, to já rád!
Doplazila jsem se až sem.
po kolenou,
bez jídla a vody.
Od krve tvář.
A teď z toho vrcholu
padám na studenou zem!

Je to spravedlivý?
je.



Trochu té červeně!

15. července 2011 v 18:30 | christina machart |  Lidmi okolo nás


Trochu té červeně do života
trochu té krve,
trochu toho ohně,
Uprostřed prázdné místnosti leží červená bota.
Tak trochu té červeně do života!


Trny kaktusu+ báseň

14. července 2011 v 21:21 | christina machart |  Divou zvěří


osten kaktusu,
zapích se mi do dlaně.
když právě byla jsem ve vaně.
jak se tam dostal ten nezbeda?
osten z mé dlaně se nezvedá.
zavrtá se ještě hloub!
že bolí mě celý kloub.
Zavtrává se ještě více!
s tímhle musím už do nemocnice!
utíkám z vany, jenom tak v ručníku.
přeskočím dítě co sedí na nočníku.
klepu na doktorku,
klepu na sestry,
tu jednu magorku
co život má pestrý.
Kříčím a vzmítám se "au,au toto bolí"
až doktorka praští mě dřevěnou holí.
tím mě omráčí
probudím se a vidím jak natáčí,
metr dlouhý trn kaktusu!
"ježiš to bylo pokusů!" jak ho vyndat a konečně!
a tak jdu domů spokojeně spát
snad se mi o trnu nebude zdát!



Střeva

14. července 2011 v 15:18 | christina machart |  Rukodělně


Olala! představuji vám nefalšované fimo střeva jako náhrdelník!!

Volavka

13. července 2011 v 8:17 | christina machart |  Reanimace veršem
volám sny,
volám blázny,
volám sladkost v hořkosti,
volám imaginární dny
volám moje noční můry, ve kterých hledám své hořké sny!
volám!

Sirény na duši

11. července 2011 v 11:25 | christina machart |  Reanimace veršem
Sirény sanitky
sirény policie
nikdo nemá námitky,
že venku neúprosně lije.
Chčije.
Sirény sanitky,
probouzí mě ze spánku.
sirény sanitky,
slyším je v uších, v sobě i pozpátku.
Sirény policie,
když uhodil blesk.
A pes za oknem vyje,
jako by měl ten samý stesk.
Jako mám já,
tuhle noc.
Jako když sirény ovládly mou duši a mají na de mnou svou moc.
Moc...
Sirén.
Moc v hlavě.
mám pocit že mi se mi mozek rozthrne právě.
v hlavě.


Žlutá

9. července 2011 v 17:00 | christina machart |  Pokusem



Žlutý slunce,
co praží na hlavu,
žlutej dav,
stádo ovcí,
hnáno psem.
a tak se snažím jako agent,
tajně zapadnout do davu.


Večeře

9. července 2011 v 11:20 | christina machart |  Reanimace veršem
v mrazáku leží ryba rozpláclá.
co se ji asi honilo v hlavě?
když vyletěla z mrazáku
a zakousla se do mě dravě.
Já ječela jak blázen,
že ryba obživla
a už byl se mnou amen,
jak na mě skočila.
Jako když ježíš z mrtvých vstal
tak i ta ryba vstala,
nebo snad měla kouzelný dar?
já za ploutev ji vzala.
smutně se na mě koukala,
pustím ji ohodlaně,
tu zakousne se piraně
přímo mi do dlaně!
v mrazáku ležím jak ryba rozpláclá
a místo rybě k večeří
si raba dává mě,
nikdo, nikdo mi nevěří
že mi je děsně zle!


smrt

8. července 2011 v 18:26 | christina machart |  Reanimace veršem

Ať jsi chudej nebo bohatej
černej nebo bílej,
zlej nebo hodnej,
stejně chcípneš
a budeš v ráji
a nebo možná v pěkným háji!

Milion tváří

6. července 2011 v 18:15 | christina machart |  Pokusem
Mám milion tváří?
která je ta druhá?
Ta co jenom září!
Tamhleten blázen jenom září
kolik že vlastně vlastní tváří?
Jednou je policajt
podruhé vrah
Narození dnes má ve lvu
zítra bude ve znamení vah.
Mám dvě tváře!
do žaláře!
jedna s druhou si teď háže!

Předsudky

6. července 2011 v 15:34 | christina machart |  Reanimace veršem
Proč říkáme,
pyšný jako páv
a věrný jako pes?
nádávají " ty krávo!"
A na venkově pase se pár krav.
Pokousaný dítě od psa bylo dnes.