Červen 2011

můj surrealistický svět

30. června 2011 v 20:31 | christina machart |  Pokusem
Přeskočím práh
Přeskočím hranice
mýho světa
a vašeho.
jednou nohou tady
a jednou nohou tam
na jedné půlce ráj
na druhé půlce vrah.





Tekutina

30. června 2011 v 17:52 | christina machart |  Pokusem


Napij se
jazyk svádí
napij se
pomalu tekutinu hladí
pij!
pij!
do krku vtéká a chladí
tak kurva pij!
v tom okamžiku mě zradí
to hrozně zdrádné zdraví!








NE!(otravíš mě! (?))
otrávím, tobě to vadí?

"ne, jen tak jsem se mezi řečí zeptala"
otrávěně praví


Na myši jsme krátký!

29. června 2011 v 20:40 | christina machart |  Divou zvěří


Co takhle, zápékané ocásky?
místo nezdravé klobásky?

Izolovaná

28. června 2011 v 19:07 | christina machart |  Reanimace veršem


Mami, jaké je to za oknem?
kdy už konečně půjdu ven?
je tam to co jsi říkala?
krásy, co já jsem neznala?
"Za oknem zlo je"
"ty jsi lhala?"
"zlatíčko moje"
dcerka za okno se hnala
a v očích výraz strnulý.
BANG
"to je ta kytička jak si říkala?"
pistole vystřelí
" to jsou ti ptáčci co cvrlikají?"
v očích ta slova zabolí...

"To je naše země"


Sloní vějíř

26. června 2011 v 20:00 | christina machart |  Pokusem


"Já sbírám vějíře!"
to je ale k nevíře
mám jich ke stu milionů
s nimi ovívám tucet slonů!

Dívejte se na tuto fotku 10.minut .....- mám dobrou zprávu odumírá vám mozek

26. června 2011 v 16:50 | christina machart |  Reanimace veršem






Dnes není dovoleno zírat
a zítra si všichni musí zacpat uši,
pozítří večer budeme bolestí zmírat,
a ráno k snídani si dáváme nožky muší!
dnes celej svět zmírá
Místo přírody umělé stromy
z televize oči bolí...
a mozek odumírá.

Přetvářka

25. června 2011 v 16:00 | christina machart |  Pokusem


A mysleli si že nebudu už mlít...
mlít pravdu.
do jejich prohnilejch mozků
ať se vryje!
už nemaj smysl žít!
hahaha!



Hřeben

25. června 2011 v 11:24 | christina machart |  Reanimace veršem


Hřeben co nikdy neučeše
nespoutaný duše
Hřeben co nikdy neuhladí
to jejich nespoutaný mládí.
Hřeben co snaží zabíjet
lidi co mají svobodný svět
hřeben co nikdy neučeše
kadeře moje
a nespoutaný duše!


Hrob za pár let

24. června 2011 v 16:40 | christina machart |  Reanimace veršem
Za pár let

Za pár let!
se bude smět!
zvednout ret!
A trošku klet!
říct pár vět!
zničit svět!
šťastný let!
stovky let!

Hrob

Kup mi hrob!
nebuď snob!
Chci mít pomník
zdobné písmo
nejkrásnější ze všech dob!
A černý rób!
Tak kup mi hrob!



Opice

24. června 2011 v 14:03 | christina machart |  Pokusem




kdo si umí přiznat,
že tyhle nohy
patří opicím?

Můj pokoj

22. června 2011 v 19:37 | christina machart |  Pokusem


Narodila jsem se v prázdnu
žiju v prázdnu
ale v prázdnu nechcípnu!

Sklo

20. června 2011 v 20:00 | christina machart |  Reanimace veršem


Přes sklo autobusového okýnka,
zírám jak svět se míhá.
Na zemi děstská holinka.
ta ztrácí se ve světě, jako na obličeji piha.

Zírám, čumim na svět přes sklo
nekochám se, čím bych měla?
Když ve světě panuje krutý zlo
"Konečná zastávka, prosíme vystupte" nahrávka zazněla.

A já mám stejně to sklo před svejma očima.
PRÁSK,BUM. to sklo jsem rozbila.


Magický hlen a prohnilá duše

20. června 2011 v 12:36 | christina machart |  Reanimace veršem
I obyčejné věci můžou být magické, co byste třeba řekli prachobyčejnému hlenu, kterej vyflusne každej "frajééér"?


Svíčky už dávno dohořely
ústa už dávno oněměly.
Sedím na hromadě sirek, se zapalovačem
v čem je ta magie,
že podpálit se není na čem?



Magický hlen

Svíčky pan Svíčka zapálil
a tak na chvíli si odskočil.

Svčky tak magicky hořely,
ty by ho rušit neměly.

Dáchne si trochu v posteli,
tak jako každou neděli.

Pan Svíčka, svíčky hořet nechal,
po odpočinku hrozně spěchal.

A svíčky magicky hoří dál.
Z okna jemný vánek vál.

Plameny svíček se roztančí.
A tanec stále nekončí.

Tančí u dřevěného stolu,
tančí,tančí až na podlahu.

Tančí a tančí až do noci,
pan Svíčka potřebuje pomoci

A plameny chtějí z okna ven,
kluk plivne na dům velký hlen

A díky němu dotančily,
plameny co skotačily.

Ale pan svíčka nebyl rád,
Na kluka co si odplivnul pořád musel řvát

Přitom ten magický hlen,
zachránil život Svíčky a ne to jen!




Prohnilá,shnilá,smrdutá DUŠE








PUNK is unicorn

19. června 2011 v 11:30 | christina machart |  Pokusem

Indián na svém bujném oři?
NE!
Olala! představuje se vám Punkáč!
A jeho (NE)věrný... kůň Jednorožec!



Ves Mír

18. června 2011 v 8:47 | christina machart |  Reanimace veršem
Hledám ves kde je mír
hledám ves Mír...
kde je vesmír?
Černá díra
co mě zžírá!

Posmívám se vesmíru!
zírám na černou díru.
A směju se a směju se.

až do ní spadnu, vtáhne mě k sobě.
a já bych byla, raději v hrobě
snad tam jsem radši,než v týhle době.
Který se z vesmíru posmívám!



Všude dobře na zemi nejlépe

Ušili mi z vesmíru
krásný šaty na míru.
Hlavně že nejsou pro Míru!

Lejzry,světélka,vesmírné skvosty
"Sundejte to ze mě!" ječela jsem na pohotovsti,
ale místo toho zlámali mi kosti,
to přispělo k mé, obrovské zlosti.

A tak si říkám, ty jsou pro Míru!
ty hnusné šaty,
co ušili ve vesmíru

Ufoni.

Ležím a zírám na oblohu,
neměním nikdy polohu.

Přemýšlím kdy jsem naposled vstala,
začala jsem vůbec chodit?když jsem byla malá?

A tak tam ležím, zírám a nespím
a doufám že jednou unesou mě ufoni.




Až zničím vesmír, bude jen země?
A budete strach mít všichni ze mě?
Naseru vesmír.
Mléčnou dráhu.
neberte tohle na lehkou váhu.





Prázdno

17. června 2011 v 20:20 | christina machart |  Reanimace veršem


Prázdno
s bílým jádrem.
nic.
Prázdno,
prázdná lahev,
kdy bude znovu naplněna?
až bude všechno v pořádku.

a v tom prázdnu,
roztočí se autobusové kolo,
které se dostane všude,
i pod povrch mý duše.
Prázdno.



Panenka

16. června 2011 v 11:12 | christina machart |  Pokusem




Panenka, očka sotva držela.
Pozorovala ona mě?
a nebo já ji?


Stáří ďábelské!

15. června 2011 v 22:55 | christina machart |  Pokusem
Včera ke mě přišel ďábel,
směje se a rozpráví,
"hezkejch holek, těch jsem sváděl"
rohy mám už bolavý!
Stárnu.


Proč?

15. června 2011 v 18:46 | christina machart |  Reanimace veršem
Proč vyhazuješ věci,
když na světě budou stále?

Proč zbavuješ se věcí
když je vždycky najdeš?

Proč necháváš vodu ze svých očí téci,
když jí plýtváš?

proč pláčeš nad tím že jsi něco ztratila?
A nepláčeš nad tím že jsi se sebe zbavila?

Proč se zbavuješ věcí,
když je stejně vždycky najdeš!

a jestli ne, stejně budou navždy v tvojí mysli.


Bezduchá duše

14. června 2011 v 15:06 | christina machart |  Reanimace veršem
Bezduchá duše.
jako svlečka.
Odhodila jsem ji do kouta.
Hrát si na Babu,
mě už nebaví.
bezduchá duše
v koutě,
nikdo si s ní nehraje.