Duben 2011

Až do noci

30. dubna 2011 v 21:26 | christina machart |  Reanimace veršem
Bylo to včera...

chci letět jak střela...

a tančit,
tančit až do večera.

Bez starostí,
bez zlosti
a v tváří výraz radosti

Hodit tě za hlavu,
přes celou Moravu
a třeba ještě dál.

chci letět jak střela
a tančit, tančit
až do večera!!

Ne až do večera...
až do noci...



Deptání

29. dubna 2011 v 20:00 | christina machart |  Reanimace veršem
Nevolej do mne prázdno
už ve mne je

Neříkej mi zlý věty
slyším je denně.

Nesměj se mému srdci.
tvoje je zkažený.

a nekřič na mě kvůli sobě
do klína mi nebreč když sežehnou moje plameny.


Sny

27. dubna 2011 v 12:50 | christina machart |  Reanimace veršem
Ulice prázdná,
snad jenom auta projíždějí,
"nevnímám je."
Bezostyšně a rychlým krokem
bez kvapu a pospíchání.
"Dnes je mi skvěle,"
ty lži z úst pěje!!

"ptám se tě proč?"

"ulice ještě nikdy nebyla tak krásně prázdná..." odvětím zasněně.

Krev z vesmíru

26. dubna 2011 v 19:19 | christina machart |  Reanimace veršem
Zloba.


Co máš v krvi?

-v žilách mi koluje zloba

ty a zloba?
ten co se tady mlčky hrbí?

-možná že jednou ta zloba vystříkne...
a pak budeme rudí od té zloby oba

¨
První pocit života
Když poprvý mi tekla krev,
byla mi asi minuta,
byl to tak nezapomenutelnej pocit
že jsem ho zapomněla...
Jak chutná krev z vesmíru?
je ze silikonu a papíru?
Hnusoba
V bilých rukavičkách
se dívám do vody,
možná jsem to já
a možná je to jen odraz
na nějž dopadla kapka krve z mého nitra

Dobrá rada

25. dubna 2011 v 9:16 | christina machart |  Hraji si






Den co den jsem s životem zdravila,
byl cynický.

Den co den jsem smrt potkávala.
říkala že jí nikdo neruzumí že každý člověk je tak lidský...


prý se zmýlila v jednom člověku...

Travidlo

24. dubna 2011 v 22:00 | christina machart |  Hraji si
transfúze.
tělo tvý tepe.

túze
tváříš se tristně

trávil tě trpkým travidlem
tím tropickým tavidlem!

Hodní lidé

24. dubna 2011 v 20:00 | christina machart |  Reanimace veršem
Roztrhla jsem se,
jako pytel,
pytel neštěstí

Ležím tam v šeru,
a kříčím o pomoc,
snad se mi najít ji poštěstí.

Ještě existujou hodný lidi,
co každý ráno poctivě vstávaj do práce
a přispívaj na malý černoušky

Asi ke mě přišla, ta pomoc, ta záchrana
a botou adidas mě ještě více roztrhnou
Ležím tam v šeru u lečivé mateřídoušky

Kopou a smějou se mýmu pytli neštěstí
dušou na mě a baví se,
kéž by byli ještě hodní lidé,
ti co přispívají na malý černoušky.

Oči

24. dubna 2011 v 18:13 | christina machart |  Pokusem


Každé oko vidí svět jinak
každému nosu voní svět jinak
každé ucho slyší svět jinak
každá ruka ho uchopila jinak

tak jak se máme potom shodnout?

Lízátko života chutná hořce.

23. dubna 2011 v 21:09 | christina machart |  Detailem


Chci být sladká
jako lízátko
aby mě slízali
z lásky,
ani ne tak pro chuť.

A vzpomenout si na svůj minulý lidský život,
jenom tak- nakrátko!

Básně na téma "Šílenství"

22. dubna 2011 v 13:00 | christina machart |  Reanimace veršem
Kočičí láska

šílenství mám vrozený
když vzteky házím kočičími osasy.

A pak se směju na pohled kočky blažený
co se dívá na špatný počasí


a když chce zakmitat ocasem který již dávno nevlastní.

Doba je krutá i pro šílence.

Opelichaný šílenec,
bloudí temnotou

Zaúpil.

a bylo po něm.

"Štítím se společnosti."

Viděla jsem plastovýho člověka,

srdce z plastu
a střeva silikonový.
a jakej by to byl žaludek
bez žaludečních šťáv?

A pohled,
jako mrtvola
"Neboj malý zvykneš si a teď směj a bav"

Moc mu to nešlo
nešťastník.


Nevěděla jsem že takhle budu vypadat i já.

"Tenhle svět je hnusnej duší vrah"

zařvu do prázdna plastovými rty.


Rudožlutý klam

Rudožlutej svět
se na mě smál,

a já jsem něco tušila
smích přešel všechny z nás

...byl to klam

Píšeme společnou báseň na měsíc květen ZAPOJTE SE (5)

21. dubna 2011 v 19:00 | christina machart |  Reanimace veršem

Já napíšu nějaké verše a vy se dál přidáte, musí to navazovat k příběhu, prosím nekomentujte sem nic jiného, než bás (dotazy ve zpráva autorovi) jinak bude váš komentář vyhodnocen jak spam, dík.


Rekordman Rek,
(byl to Řek) jednou řek,

že nebude se 100 let mýt.

I tak začal bylo mu sotva 20 let
a náročného úkolu chopil se chlapec hned.

Splachovač duší

21. dubna 2011 v 8:54 | christina machart |  Reanimace veršem
Do záchoda spláchnout
všechny zlý blázny

Do záchoda spláchnout
všechny duše prázdný

Do záchoda spláchnout
všechen výsměch pravý kráse

Do záchoda spláchnout
chci svou duši, zdá se!


"Kdo by tu tedy žil?"
"nikdo"


Samolibě si prohlížel sklenku s žlutohnědou tekutinou

-záchodovou vodu pil-

Stíny

20. dubna 2011 v 20:36 | christina machart |  Pokusem

Stínohru na mě hrajete
a myslíte si že váš neprozřu,

že nevidím tu směšnou stínovou hru,
že nevidím jak se mě skrz ty divý stíny
smějeti do očí,

že kurva nevidím tenhle blbej klam
že, srdce mi strachem poskočí
tahle hra se nevyrovná těm ostatním hrám

stínohra života




Šus

20. dubna 2011 v 17:50 | christina machart |  Hraji si
šustí,
šlape,
šine

šmahem
šídlo šmihne (švuňk)!


7 druhů Nic

18. dubna 2011 v 20:01 | christina machart |  Reanimace veršem
Hanebný Nic.

-chrchlám
chrčím
dusím se,
dávím se
škrtím se,
kašlu,
kuckám,
plivu
flušu
bliju
vztekem čím dál víc.

Kvůli tobě ty hnusný něco,
a hanebný nic!



Upovídané Nic
(které o ničem nemluví)


Povídali jsme si,
jenom já a Nic.

Povídali jsme si jakjinak o ničem,
přesto řeč byla zábavná.

Tak mi dal Nic do ruky nic a zmizel,
neviděla jsem Nic
již nikdy víc.

(možná proto že to bylo právě nic)


Láskyplné nic.

Asi jsem se zamilovala,
do ničeho,

asi mi zaslepilo oči,
to lýskyplné Nic,

směje se,
že kam se kouknu (ne)vidím Nic
to láskyplné Nic.
a Nic víc.

Kamarádské Nic.

Setkalo se Nic,
Nic s Něčím.
Nic neříkalo nic
a Něco pořád blábolilo něco.

Tu najednou Nic povídá
"álé.. NÍC!"

Pomstychtivé Nic.
Bojím se,
mám strach,
třesu se,
víří se prach.
"Nemusíš se ničeho bát."
Já se ale bojím!
Bojím se ničeho!
-je nevyzpytatelné
Zklamané Nic.
Měla jsem se ráda,
s níčím,
dávala jsem mu život,
protože jsem si ho nějak představovala.
Vybralo si špatně,
jsem realista.
Zapomenuté Nic.
Jednou jsem šla
a zakopla jsem o nic
"a doprdele roztrhly se mi kalhoty"
"co jsi dělala?"
"zakopla jsem o nic"
-pomstilo se mi
Moje Nic.
Nic mě doprovází moji cestou,
tuhle mě řekli v obchodě,
když jsem byla u pokladny,
ať zaplatím
řekla jsem že nezaplatím ničím.
Že (NE)mám nic...
A nic mí zase nedali,
tedy vlastně mi dali -Nic
a od tý doby se přátelíme!

Básně na téma "Vidím i bez očí, nevidím s očima"

18. dubna 2011 v 17:10 | christina machart |  Reanimace veršem
Nevidomí

Slepý,
možná vidí dál.
dál než ty,
ty,
co se ti lepí
smůla na paty...



Zpytovač svědomí.

Nejsem nemocná jenom vzlykám.
Nejsem smutná jenom mi tečou slzy
A nejsem blázen když ti říkám
bojím se, příjde to brzy

Svět za oknem.

Vidím jak za oknem,
teče krev..

-to si jenom děti hrají

šlyším jak z okna
rozlíhá se řev.

-To se jenom smějí.

Cítím jak z něj čoudí dým.

-To si pečou buřty

Tak co je sakra za tím vším?
můžu, ale

-nechci se dívat...




Voda

17. dubna 2011 v 18:58 | christina machart |  Detailem


Bez vody se nedá žít,

ale...

dá se s ní zemřít.

Autoportréty étranges Miss Christina

16. dubna 2011 v 14:12 | étranges Miss Christina |  Pokusem


Zastavím čas,
vrátím tě zpět
dunivý tóny bas
budu ti pět.



Udávila jsem se nadějí

16. dubna 2011 v 12:00 | christina machart |  Reanimace veršem
Dávím se,škrtím se, zakuckávám se
vlastní nadějí,
a zlý věci se už dávno nedějí?

zradila mě, popadám dech,
zaskočila mi jako když mi tenkrát zaskočil chléb...



Píšeme společnou báseň náš výtvor (4)

16. dubna 2011 v 9:04 | christina machart |  Reanimace veršem
Olaláá rádi pěstujete květiny?
nikdy si prosím nekupujte masožravku
aneb naše společná masožravá
báseň, pobavte se!
Masožravá květina.
Žrala malá neviňátka,
byla nejdřív hrozně krátká
rostla rostla byla větší,
neviňátka ji nestačí.
Sežrala už celý dům,
váží už několik tun!
Majitelé přemýšleli,
co by s ní tak udělali.
Dieta jim přišla vhod,
už nekrmí jí páry bot.
Na tábor si pojede,
ale ne jen ledajaký.
On ten tábor totiž,
bude odučňovací.
Ona se však děsně brání,
svá kila si hrdě chrání.
Plive po všech, kouše ráda,
snědla Maxe kamaráda.
Dále ji tam nutí jet,
prý za měsíc bude zpět.
Bude zdravá, bude fit,
aspoň bude chvíli klid.
zjistila, že tábornice
chutnají, mňam, převelice
zachtnali tábornice
zachutnali táborníci
teď je ovšem nezbednice
s břichabolem v nemocnic
To je tím, že s tábornicí
spolkla taky jednu lžíci.
Kdyby jenom jednu lžíci
spolka celej příborník
zavřel tábor na petlici
z hygieny odborník.
Nemocnice temná,
všichni tady pobíhají,
masožravka skuhrá.
"Kéž bych předtím nebyla tak blbá!"
masožravka žalostně jen hekne.
Doktor,sestry,sanitáři celá nemocnice-šíleně se lekne!
Prý projímadlo pomáhá,
probíhá doktorská porada!
Projímadlo pomohlo
však to kvetoucí nemehlo
na záchod to nestihlo .
Dali kytce trochu vody,
ať se hodí do pohody,
na lehátku sluní se,
doktor na ní culí se.
Už to zase vypadá že mísa bude ucpaná,
kytka letí na záchod,
to by jí tak bylo vhod!
Rum něnec jí hřeje tváře
cestou schramstla sanitáře.
A tak kytka bez zábran,
vtrhla do domovních bran.
Matka vtrhla do dveří,
v rukou talíř s večeří.
Kytka místo večeře snědla matku
(bez páteře)
jak i matku,
tak i šroub,
ať poklesslost
klesá hloub!
V tu ránu však na dveře,
někdo zlostně zabouchal.
O téhleté megeře, už kdekdo,
velké příběhy poslouchal.
Kytka, do hned koutka skočila,
tam jen do klubíčka bojácně se skočila,
a čekala, a čekala.
..až se strachy posrala.
za dveřmi známý kytkobijec,
zavolal ho primář Sklivec,
ten už si s kdejakým plevelem poradil
přece by ho ani teď jeho slavný biceps nezradil?
I tak zabil květinu,
rozporcoval ji na pětinu!
A tak končí příběh její
ať její majitelé štěstí mějí!!