Píšeme společnou báseň-náš společný výtvor 2

13. února 2011 v 8:12 | Christina Vampire Machart |  Reanimace veršem
 každý měsíc píšeme společnou báseň a já ji pak vždy uveřejním v článku,
pokud tuto moji akci neznáte (rok básniček) můžete se zapojit v básničce
na měsíc Březen.A teď už náš výtvor!

Pokud se vám líbí první verše, klikněte na celá článek a máte celou báseň ;)





Smích.
Jeden muž jistý Jan Smích,
Nikdy nebrečel až jednoho dne si KÝCH!

A od té doby jenom brečel
usedavě smutně ječel..
prosebně na kolenou klečel
a když byl večer
Jako v hrobě
smutno je teď na Smíchově.
jako v našem starým domě.


prdnul si a smutek byl pryč
prd zapusobil na osatní jak bič
uvolněný břich
zpátky přines smích.

voda šplouchaje ŠPLÍCH ŠPLÍCH
honza smích je totiž mnich!

Smích sluhovi ihned říká:
"Dones víno do kalicha!"

ale radši becherovku,
ta je tvrdší,
víš, bratr mi přebral holku,
pod ním kočka vrčí

a v koutě se satan krčí,
    Smích jen tak směšně mrnčí.
    Modlí se v poslední minutu,
    svého  života, mokrej od potu.
    Strach se jistě stupňuje,
    Satan se již k němu přibližuje.

už se ho chystá zabít,
honza smích ale se však namích
a satana vylekal...
satan utíká co mu nohy stačí,
měsíc na nebi se škareďě mračí

Honza však nestíhá,
nohy mu satan chytá

Myšlenka mu mozkem lítá
závan mrtvol ze hřitova
už je blízko, ta potvora.
Avšak nohy vzduchem letí ...
co se stane dále, milé děti?

stane se něco hrozného!
a že se stalo!
havarovalo!
polské letadlo!

a dál to pak zná jenom on,
ten co si na začátku jenom kýchnul.

Jen on! A nikdo jiný...
kdo by nesl břímě viny.
Na bedrech mu spočinulo
štíhlé tělo tíží.
Usměv mu však nepovadl
štěstím přímo hýří!

A lkdyž byl večer..
Byla tma jako v Hrobě, jako v Praze na Smíchově, prostě zavládla tma..
Přiletěla ze zhora, sežrat nás.. Jedna velká potvora jsme jí na pospas..
Co s námi bude ?

A smál se dál a dál,
jako led smíchem tál.
Spadlo z něj břímě,
on však řekl "TO" přímě.

pak kdosi za ním stál
byl to zahalený pán
a řekl:
poslouchej svoji matku,
spratku!

"HOVNO"
řekl vesele
"naser si do postele"
a smál se dál
až se za břicho popadal

od té doby se zas jen směje
s mě ho líto, líto mě je!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karel Karel | E-mail | Web | 14. února 2011 v 20:44 | Reagovat

Něco tak dokonalého může vzniknout jen kolektivní prací! :-D
Ta myšlenka je skvělá a těším se na další výtvory! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama