Pomsta bratra Karla aneb vražda zubní pastou

27. prosince 2010 v 15:27 | Christina Vampire Machart |  Slova
Karel vstal ze staré dřevěné židle a namířil si to do svého malého, leč útuluného pokoje.
Bylo vidět že se snaží vypadat nóbl, ikdyž jeho oblečení nebylo zrovna nejnovější.
Včera mu přišel dopis od bohatého bratra, první pozvánka kterou za ty léta dostal na bratrovy narozeniny.Karel tam nejdříve nechtěl jít, bratr ho nikdy nikam nepozval ač měl peníze a když byl Karel opravdu ve velké nouzi a bratra prosil o peníze,   bratr ho ignoroval.Karel najednou pocítil takovou zášť, že to musí bratrovi také oplatit.Totiž, člověk si nejvíce pamatuje z dětství a ty léta co si s bratrem prožil se mu opravdu vryly do paměti.To jednou ho bratr a jeho velcí kamarádi nutili jíst zubní pastu a pokud celou tubu nesnědl zmlátili ho, rodiče Karlovi akorát tak vynadali kde se pral a ať se podívá na vzorného brášku který je vymydlený a čistý, to se vždycky bratr na Karla lišácky podíval a z jeho očí byl cítit jedovatý výsměch.Takhle Karel žil celá svá dětská léta a k bratrovi opravdu choval nenávist, když rodiče zemřely všechno své bohatství odkázaly druhorozenému synovi Janovi.
Karel si tedy řekl že na oslavu půjde a že ještě něco zlomyslného vymyslí.


"Ach Jane neviděl jsem tě celou věčnost, jak se ti daří?" zeptal se Karel a objal svého bratra
"Dobře,dobře!Víš že naši měly taky pozemky?" optal se s úsměvem Jan
"Opravdu?" Zeptal se Karel s pokusem o údiv v hlase
"Ano, patří mě"  zasmál se Jan
"A jak si k nim proboha přišel?" snažil se Karel o zájem v tónu

Bratr už neodpověděl protože vítal další hosty, krásné paninky v úžasných robách
a důstojné muže s knírkem.Ne že by se Karel nějak lišil, až nato že používal levnou
kolínskou kterou si nanejvýš vychvaloval a ty nóbl pánové měli akorát přepychovou na kterou si stěžovali a stále s ní nebyli spokojeni.
Pokoj Jana byl opravdu úžasný, ve vytrýnách se lesklo zlaté nádobí a všelijaké sošky a na stěně visela puška.Karel se ničeho nedotýkal jen pomalu přecházel z místnosti do místnosti a s otevřenými ústy na ty přepychové krásy hleděl.Zastavil se v knihovně, velikánské knihovně o které se mu mohlo jen zdát, všechny knihy byly srovnané podle písmena a velikosti opravdu dokonale.Na stěně se leskl kříšťálový lustr, je pravda že byl velmi kýčovitý a s Karlovým vkusem se neschodoval, ale v knihovně opravdu úžasně vynikl.Dostal se až do obrovské koupelny kde stála majestátně veliká vana s výřivkou.I zubní pasta byla jedna z nejdražších, taková ta co všude inzerují a píší že po ní budete mít dobrý chrup.Karlovi se před očima objevily ty hrozné scény z dětství..

"Sežer to, ty hajzle, dělej!!!"
"néé..néé já to nebudu"
"dělej, chceš mít přece zdraví chrup.."
"Mami, pomooc!!"

Karel si okamžitě strčil zubní pastu do kapsy, popadl ho takový vztek..
řekl si že mu to oplatí, zabije ho, udusí ho!
Karel nebyl vrah a ani ne špatný člověk, ale lidská nenávist je lidská nenávist a on ji cítil ke svému bratrovi. Tolik let měl chuť se mu pomstít, konečně,
jakokdyby ho to zahřálo u srdce, ano samozřejmě že v tom hrála roli také závist,
ta vlastnost která ničí vztahy a přátelství, ukřivděnost a spravedlnost, které Karel chtěl dosáhnout zabitím Jana.

"Ach tady je můj bráška" jedovatě vyhrkl Jan
"koukám že ses prošel po mém domě, líbí se ti?"ještě jedovatěji se zeptal
"A jak!nádhera, zvlášť knihovna" okouzlen řekl popravdě Karel
"To jsem potěšen, tak pojď už na tebe čekáme" pravil bratr Jan

Karlovi bylo divné jak se najednou po tolika letech Jan ozval a také mu bylo divné že se chová tak přátelsky.Všichni se bavili a dávali Janovi dárky, kromě Karla-žadný neměl, jen kytici.
Jan ironicky řekl "já mám na květiny alergii!" a vyhodil ji z okna, objal bratra a zasmál se, jeho smích ale nebyl upřímný spíš posměšný, jakokdyby Karlem pohrdal.
Karel si všiml, když se Jan usmál že má dva zlaté zuby a ostatní byly.. no, rozhodně ne jako perličky!Karel řekl Janovi že si s ním potřebuje promluvit, Jan neochotně přikývnul a vedl ho do svého pokoje.
"Tak co chceš?" zeptal se Jan otráveně
"copak jsem ti už nedal dost, doprdele?copak jsem tě k sobě nepozval?máš být věčný a ne zas něco chtít, jak tě tak znám" úsmal se úlisně bratr
"od dětství si byl svině!nikdy si mě nepomohl!!" vyhrkl najednou Karel se slzami v očích

bylo ticho, hrozivé ticho, které nevěstilo nic dobrého

"otevři pusu" řekl cynicky Karel a povalil Jana na zem
Vytáhl zubní pastu a narval ji bratrovi do tváře, celou tubu
"To máš za ty všechno co si mě udělal" smál se Karel zatím co mu lepkavou mentolovou hmotu dával násilím do úst.Bratr Jan se dusil a Karel se na něho jen s potěšením díval..
"Tak báj báj, bratříčku už se nikdy neuvidíme" zasmál se Karel a hrdě odešel.
 nikdo ho potom již nikdy nespatřil..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 magda magda | E-mail | Web | 6. ledna 2011 v 18:38 | Reagovat

suprové ^^

2 Týna Týna | Web | 18. května 2011 v 20:03 | Reagovat

Máš velkej talent :-) něco takového bych v životě nevymyslela...

3 Hučka Hučka | Web | 19. května 2011 v 9:44 | Reagovat

myšlenka pěkná...ale ty chyby!!..:D promiň..ale na to jsem kritik..:/

4 Veverka Veverka | Web | 19. května 2011 v 12:48 | Reagovat

Pěkná myšlenka.:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama