Ustrašený výraz

21. dubna 2010 v 17:15 | Christina Vampire Machart |  Slova
píííííp zakvičela nepříjemně smska, Sára okamžitě sáhla do proděravělé kapsy a vytáhla starý mobil, byl všude oprýskaný, paměť byla plná a tolik nálepek z děství, Sára by ho však nikdy nedala pryč, trvala na tom že si ho ponechá dokud se ji nerozbije.Smska byla od její dobré kamarádky, chtěla aby ji Sára pomohla s úkolem a jestli bude mít potom čas mohou jít do nejbližší cukrárny na koktejl a zmrzlinu, trochu si zahřešit.Sáře se ten nápad velmi líbil, vzala velkou starou učebnici matematiky, dala ji do sytě růžové tašky a šla.Kamarádka bydlela jen o pár domů dál, bylo zbytečné jezdit autobusem a tak šla Sára po svých.Zastavila se u domu a chtěla zazvonit, právě šla ale nakoupit paní Kejlová s tou svou obrovskou hnědou taškou, Sáru už znala, usmála se na ni pozdravila ji svým chraplavým hlasem a otevřela ji dveře.Kamarádka bydlela až v posledním patře, komu by se chtělo běhat po schodech a tak si Sára přivolala výtah, už dlouho ho nikdo neopravil- byl rozbitý, Sára vztekle kopla do zdi, šla tedy pěšky.Měla pocit jako kdyby za ní někdo šel, otočila se ale nikdo tam nebyl, usoudila že to je buď halucinace nebo se stará paní Novotná vrací z pošty, každý den psala totiž svým dětem, protože neměla mobilní telefon, děti tedy vlastně už dospělí chlapci se o svou matku vůbec nezajímali a vlastně ji nikdy neodepsali, paní Novotná je ale vytrvalá, kadžý den chodí na poštu a tím že ji její "drahoušci" neodepisují si neláme hlavu.Sára šla dál, uslyšela tiché oddechování, kolem ní se mihla ruka, to ji vyděsilo a úplně ji stuhla krev v žilách, se zatajeným dechem čekala co bude dál a nebyla schopna se pohnout, po schodech šel právě pan Starý, dlouhovlasý zarostlý muž v motorkářském oblečení, Sára ke kamarádce chodila poměrně často i on ji znal, přátelsky ji hlubokým hlasem pozdravil "Dobrý den slečno, omlouvám se pokud jsem vás vylekal" Sára si oddychla, ale stejně ji něco nehrálo, byla velmi citlivý člověk a to oddechování které slyšela, nebylo pana Starého, to jistě ne, ale nechala to být a byla ráda že to (snad) byl jen  pan Starý řekla nervózně "To je v pořádku,to je v pořádku,to je v pořádku..to je.." Rozloučila se a šla dál, cesta do posledního patra byla podezřele dlouhá, jakoby Sára už nemohla jít, nachvíli oddechovala v mezipatře a pak se pustila dál, kroky byly slyšet všude, pomalé a kruté... Sára nachvíli jako otupená nevěděla co dělat, kam se vydat, ale bylo ji jasné že ji někdo sleduje...bála se a to doopravdy, instinktivně vytušila že ji hrozí nebezpečí (jak jsem říkala byla citlivý člověk).Zamotala se jí hlava, ztratila orientaci, utíkala po schodech a zase se poblázněně vracela dolů, kroky se blížily, pomalé kroky lstivého člověka, očividně měl  radost ze strachu a chaosu který nastal v Sářině hlavě.Každý krok vyjadřoval nějaké slovo, krutá a zlá slova.... Sára se trochu vzpamatovala, nadechla se a běžela dál, její plavé vlasy byly úplně mokré, viděla lidi, spousta lidí, zlých a krutých, blížili se k ní, měli na sobě všelijaké veselé kostýmy a paruky, a na obličejích masky s úšklebkem.Všichni se smáli, smích krutý, to Sáru vykolejilo ale nebyla schopna řict jediné slovo.Kroky se blížily, zlé a kruté...jako smrt sama, Sára běžela po schodech, veselí šašek ji zkřížil cestu, žongloval z míčky a smál se, chtěla pryč-ven, krásná žena s maskou kočky k ní přistoupila a začala se smát, hlásek měla jak zvoneček, začala tančit a dál se smála.Kroky se blížily, byly stále blíž.Sáru popadl klaun a začal ji házet do vzduchu a smál se ještě víc poblízněně, Sára slyšela všechno, deprimující veselou hudbu i přišerné kroky, nemohla to vydržet, nevěděla jak se zachovat, padla k zemi....nikde nikdo....jen ona s ustrašeným obličejem ve tváři a s ledovými rty.První kdo Sáru našel byla paní Novotná, když ji uviděla začala ječet, ječela dokud se k ní nesbíhali lidé kteří zavolali policii, paní stará pani Novotná už nikdy nebyla normální, ležela na lůžku a nemluvila, nikdo vlastně neví co ji tolik polekalo tolik aby přestala být normální.Jednoho dne kdy ji ošetřovatelka pouštěla televizi, zrovna dávali dětský pořad kde byli klauni, děti se právě měli učit, klau v televizi říkal pisklavým hláskem "a tohle je žlutá děti, a tohle je modrá děti" Paní Novotná si začala zakrývat oči a křičet.Když Sáru uviděla policie, zjistila že žádné zranění nemá, a že to vypadalo že měla slabší srdce, nikdo si však nedokázal vysvětlit ten ustrašený výraz který měla na tváři..
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 23. dubna 2010 v 12:24 | Reagovat

Ono, obsah není zas tak úděsný, co je hrozné, je typografie. Pomohlo by, kdybys v tom udělala odstavce, přímo řeč umístila na samostatné řádky apod. Co se týče extra-mega-dlouhých vět - zkus napsat povídku sestávající se pouze z vět jednoduchých, příp. si zační počítat, kolik vět hlavních a vedlejších v souvětí máš a jakmile to překročí 3-4, udělej tečku a začni s novou větou. Obecně platí - čím kratší věty, tím čtivější text (samozřejmě toto se také nesmí přehánět).

2 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 23. dubna 2010 v 12:26 | Reagovat

Dodatek: Hodnocení 25% ze 100% a pro blog.cz dvě hvězdy.

3 Lilith Necro Lilith Necro | Web | 23. dubna 2010 v 15:49 | Reagovat

dobrý :P

4 Wampy Wampy | Web | 24. dubna 2010 v 17:15 | Reagovat

Zajímavá povídka. Taková až trochu náročná na psychiku. Ale je to hezký.

5 Šikulka Šikulka | Web | 24. dubna 2010 v 19:24 | Reagovat

Docela souhlasím s prvním komentářem-ty věty...mohly by být kratší, nedávat je tolik do souvětí.
Jinak. Děj bezva, na začátku jsem jen "četla",ale časem jsem se do toho zažrala  a živě si vše představovala. Super.:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama