3 nešťastné lásky (z deníku Elis Blackové)

7. března 2010 v 21:06 | Christina Vampire Machart |  Slova

Čau jmenuju se Elis Blacková a je mi 20 let, už od první třídy píšu jakési povídky "bez konce" a
také všelijaké rady kterýma se řídit, později (to jsem chodila asi tak do šestky) jsem začala psát dlouhé diskuze o tom co by se stalo "kdyby" a podobně.Jasně, vždycky jsem přemýšlela nad nemožnýma věcma a lítala hlavou v oblacích, byla jsem zaměřená sama sebou dokavaď mi neumřel přítel.Bylo to docela náhlé, pohádala jsem se s ním on se šel nachvilku projít a vydejchat se, což dělal pořád, nenapadlo mě že.... spáchal sebevraždu, vyčítala jsem si to, věděla jsem že se s tím musím popasovat ale jak?Byla jsem s ním už docela dlouho a dokonce jsme plánovali i děti, ale teď ten "sen" byl pryč....proměnil se v noční můru, ale mám si zkazit život tím že budu bědovat pro svého přítele...byl pro mě nejvíc ale už tu není a kdyby tohle viděl jistě by se mu to nelíbilo.Hlavně mě fascinovalo že spáchal sebevraždu a kvůli mě...ale co když ne?Věřila jsem ale že ano..proč by to jinak dělal?Stále to nevím ale už jsem se s tím trochu popasovala, nežiju kdovíjak skvěle, vážně to rajskej život neni ale furt lepší než bejt "troska".No jasně že na něj každý den myslívám ale snažím se myslet na něco jiného, protože mi vzpomínky na něj nahání hrůzu...a stále nevím proč.Od té doby co se stala ta...ehm...jak to mám říct....."nehoda" jsem nepsala nic hezkého, všechno bylo tak pesimistické... jednou jsem se rozhodla napsat příběh o jedné dívce která žila osamocená v lese, rodiče neměla, zemřeli totiž a tak si vystačila sama, občas chodívala do města ale ruch lidí neměla ráda, jednou se srazila s "nějakým cizincem", hodil po ní šibalský pohled, ona po něm také a tak vždy když chodila na tržiště ho tam vídávala, až jednou ji oslovil "ahoj" ona se na něj usmála a odpověděla to samé pak si začali povídat, nakonec ho pozvala domů a člověk čeká nějaký happyend když tu se ta krása přetrhne, já nevím jak mě to mohlo popadnout ale happyend to nemohlo mít, nakonec to skončilo tak, že mu otec nedovolil se s ní oženit, tak spáchal sebevraždu a ta dívka byla zas osamocená..znova a znova jsem si svou povídku četla a vždy mi u ní stékaly slzy po tváři, myslela jsem na "něho"...jsou lidé co jsou na tom hůř než já..řekla jsem si....ale stále jsem tomu nemohla uvěřit...zase jsem spadla do hlubokýho příkopu ze kterýho jsem nemohla ven, až jednou když jsem si znova svou povídku četla přepadl mě vztek a já ty bezmocné papíry vší silou roztrhala, jasně že se mi ulevilo a jak.Ne já budu mít život krásnej nenechám si ho zkazit někým kdo je dávno tuhej a od té doby jsem utrácela...a utrácela.... zaplatila jsem si drahé studia a zkrátka jsem naplno žila.Několikrát jsem do seznamky psala že hledám muže a ne jako nějaký "kozy" so si naivně myslej že jsou sexy, pojala jsem to vtipně a hned mi přišlo několik mailů od nápadníků, koukala jsem na jejich fotky..žádnej se mi nelíbil....nikdo nebyl jako "on".... ale "on" už přece neexistuje tak co řešit?zasmála jsem se ale v hloubi duše jsem věděla že si hrozně moc vyčítám jeho tragickou smrt.Projížděla jsem na seznamce všechny muže a vlastně všichni byli stejní...až na jednoho... ty jeho oči....měl krásné zelené oči...černé rovné vlasy mu povlávaly volně až na ramena a ten jeho obličej...byl docela bílý...měl pravidelný rovný nos a rty...tak akorát, na nic si nehrál..podle vyplňování všelijakých údajů byl vtipný.Okamžitě jsem se mu ozvaĺa a představte si...vybral si mě..ááá ježiš já byla tak moooc bláhově šťastná..když jsme se setkali byl...ještě krásnější než ve skutečnosti na krku mu visel nádherný stříbrný kříž, usmála jsem se na něj a on na mě, pozval mě do zajímavé čajovny, povídali jsme si a náramně jsem si s ním rozuměla.Pak jsem byla u něj doma a byl to hotový ráj, zapomněla jsem na svého bývalého partnera a užívala si jen jeho...byl krásný a ty jeho oči...doslova zářily, na první pohled byla tohle láska.. jednoho dne ho cosi popadlo, jo chodil na nějaký srazy nebo jak tomu říkal ale to mi nepřišlo divné...ani jsem nepřemýšlela jaké "srazy (nebo co)"....když krájel zeleninu, popadl kuchyňský nůž a držel mi ho u krku, vyděšeně jsem řvala "co to děláš?" ale on nic neříkal...řizl mě a po krku mě začala stékat teplá červená krev."co to mělo znamenat?" ječela jsem, byla jsem úplně v šoku, on ale neodpovídal a dál mě takto postupně "řezal" měla jsem krk plný ošklivých škrábanců, dělal to každý den, bála jsem se ho, nemluvil... a odmítal mě pustit ven, hrozně moc jsem se ho bála...ty jeho zelené oči byly tak nebezpečné, můj krk byl dočista zohyzděný ale on to dělal dál... dokonce mě udělal i pár šrámu na obličeji, celý den jsem byla zavřená v ložnici a třásla jsem se strachy, jednou to došlo až moc daleko, nůž se mi zaryl hluboko až jsem zaječela, vysmekla jsem se a utíkala....neznámo kam, zavolala jsem na policii a....chytli toho "psychopata".Byla jsem úplně v šoku..."proboha koho jsem si to vybrala.." pomyslila jsem na svého starého partnera a povzdychla si...tento rok byla pro mě muka, jen jsem ležela v posteli a nic nedělala..až na to že jsem psala...psala jsem o týraných ženách...o satanistických rituálech a čím dál tím víc jsem tyhle věci studovala, jako kdyby mě zajímaly.Napsala jsem příběh...byla jedna dívka....ona..hledala muže...snů a našla ho jenže to byla jen hloupá fantazie, zavřel ji do sklepa a nikdy nikdy ji odtamtud nevytáhl, k jídlu dostávala jen suchý chléb, pozoroval ji kamerou, psychopat jeden až se s toho jednoho dne zhroutila a zemřela..byl to hrozný příběh, tolik stránek o "bolesti" tu dobu jsem se z toho nedokázala vyhrabat až jednou když jsem šla nakoupit, usmíval se na mě příjemný pokladní, nevěřila jsem že je to ten pravý ale taky jsem se chabě pokusila o úsměv, dal mi dokonce slevu, to bylo skvělý každý den jsem tam chodila a občas jsem si s ním povídala až jednou mě pozval na kávu, jako kdyby mě zase znovu celou sešíval, potřebovala jsem bejt v klidu a tak jsem řekla "ano".Sedli jsme si spolu a povídali si, byl stejný jako já, stejné názory a tak usměvavý a já..jsem se do něj beznadějně zamilovala, on do mě také a byla to vážně láska.Žili jsme bez hádek a já byla konečně šťastná, nemyslela jsem na minulost, žila jsem součastností.To musí klapnout říkávala jsem si ale tušila jsem že se něco stane, kéž by ne přála jsem si.Byl to rok...dva...a byli jsme stále spolu bez toho že by jsme se hádali, byl na mě hodný a mě se to líbilo, byla jsem jak křehká porcelánová panenka, tolik stop na mě zanechala minulost, začala jsem psát románky s happyendem a to nikdy nebyla moje parketa, psala jsem dlouhé diskuze zase o těch donrých věcech a o těch zlých jsem už zas nepřemýšlela.Čím víc žijete šťastně tím víc když se něco stane vás to bolí...bohužel já žila hrozně šťastně, zlé věci už byly pryč a já byla vážně šťastná.Až jednou..(v tu dobu byl v práci) mi zavolala záchranka, šel přes červenou a....jedno auto jelo moc rychle a skončil....pod koly.... "pod...." nemohla jsem to slovo vyslovit ale nakonec se to podařilo "pod...koly?" a když jsem se chtěla zeptat jestli žije... řekli mi ještě dřív než jsem se zeptala že zemřel."NÉÉÉ" křičela jsem.... nepředstavitelná bolest projela mým tělem...psala jsem dál o tom jak je zlej život....ale stala se ze mě troska... teď to tu píšu v slzách který dopadaj na tenhle papír... jasně že nejsem šťastná, nic si od života neslibuju a kdyby jste se zeptali proč byli by jste vážně hlupáci.Ten den co se to stalo jsem vůbec nejedla a brečela jsem...bolest byla stále silnější....bylo to tak nečekané...a o to víc bolestivější.Snila jsem o dětech a o skvělém manželovi co se s radostnou tváři bude vracet z práce... a ten sen se mi nemůže splnit (alespoň já v to nevěřím) ale stále o tom sním.Jsem zmučená... copak je život spravedlivý?Jak se můžem radovat z věcí které nám budou později sebrány?odpověď stále neznám...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dark-Angel Dark-Angel | Web | 9. března 2010 v 13:16 | Reagovat

Chudák holka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama