Noční můra

28. února 2010 v 12:07 | Christina Vampire Machart |  Slova
Noc byla černá a nic nebylo vidět, pouze byl slyšet běh, ne to není možné, co se to stalo?"Ach.. bolest, nechte mě,proboha chci domů!!!!" "Néé!"Muž, celý potřísněný krví se usmíval, ten úsměv byl zcela upřímný, měl radost, vedle něho stála žena, rozpuštěné dlouhé rusé vlasy a na tváři měla doširoka otevřený úsměv, měla dlouhé nehty, které ani jako nehty nevypadaly, byly to spíše takové drápky."ne, ne néééé!!!prosííím"

Z Jejího pokoje byl slyšet pronikavý křik, ve kterém byla směsice pocitů, strachu,bolesti a ještě něčeho, sama nevěděla jak by ten pocit popsala, ale bylo to příšerné.K její posteli přišla vystrašená matka, její výraz ve tváři byl utrápený a oči plné smutku."Copak?Zase ten zlý sen?" zeptala se matka co nejvlídněji. "Ano mami, zase ten co se mi zdá už týden, jenže tentokrát tam nebyl jen muž, ale také žena" pravila a aby situaci trochu odlehčila, pousmála se a řekla něco v tom smyslu že noční můry odletí.Matka mlčela, ale vypadala čím dál tím víc ustaraněji, její suché ruce si hrály s malým stříbrným přívěskem ktewrý měla zavěšený na krku.Dlouho bylo nepříjemné a stísňující ticho, nakonec se matka přemohla a řekla s hlasem který se ji třásl "Víš, myslím....že bys... měla bys... navštvit lékaře, tyhle sny...no..myslím..že to není...zcela normální.." chvíli bylo zase skličující ticho potom promluvila, taktéž chvějícím se hlasem "Jasně mami, po někom se podívám" matka se chabě pokusila o úsměv, pohladila ji po plavých vlasech a odešla z pokoje.Chvíli přemýšlela, ale potom si řekla že jí určitě udělá dobře čerstvý vzduch a tak se oblékla, nasadila si modrou otrhanou čepici a černé kozačky a vyšla z domu.Mířila si to přímo do nákupního centra, kde se koukala na úžasné drahé věci které si nemohla dovolit, byla v bižuterii a dívala se na krásné naušnice pro mladé lidi, nakonec neodpolala a podívala se také do zlatnictví kde obdivovala nádherné přívěsky, srdíček,znamení nebo ornamentů, nakonec si udělala radost zašla do "nóbl" kavárny a koupila zmrzlinový pohár, byl vážně drahý, na tak malý zmrzlinový pohár byl předražený, ale znáte to, člověk si chce udělat radost a jakmile k tomu dojde, utratí všechny své prachy jenom proto aby si udělala radost, přitom ví že pokud je smutný nebo naštavný, tak mu to radost vlastně ani neudělá a jen ztratí, peníze a peníze jsou pro dnešní dobu zkrátka vše.Jedla pomalu, olizovala lžičku na které zůstalo ještě trochu krému, když ten skvělý smtenový pohár dojedla, opustila nákupní centrum a jen tak se toulala ulicemi plné davů lidí, někteří se hnali nakupovat, jiní na narozeninovou oslavu a někteří se jen tak toulali.Ráda poznávala nová místa a protože viděla ulici kterou ještě neznala a to tudy prošla už bůhvíkolikrát, vydala se tím směrem, dívala se na panelové domy, na grafiti co tam nakreslili sprejeři až narazila na dům, kde bylo velkým neohrabaným písmem napsáno "PSYCHIATRIE" na dveřích bylo úplně stejným rukopisem naapsáno nebo by se dalo říci naškrábáno "ordinační hodiny po-pá od 8:00 do 18:30" Chvíli přemýšlela co je za den, byl pátek a tak si řekla že tam půjde, nejdříve ale napsala matce že se zpozdí..apod. zaťukala, neboť tam nebyl žádný zvonek, ale když nikdo neotevřel, popostrčila dveře vpřed a oni se s hlasitým vrzáním otevřely.Bylo tam mnoho chodeb, každá vypadala nečistě jako kdyby tam už sto let nikdo nebyl, dveře nebyly normální jak to v nemocnicích bývá, byly kovové a už pěkně rezavé.Nikde nebylo napsáno kde má doktor nebo doktorka ordinaci a tak pomalu otvírala všechny dveře co tam byly, ale všechny byly zamčené, uviděla malilinkou chodbičku, s jedněmi dveřmi "ááá to bude ono" zasmála se a tiše zaklepala, když se nic neozvalo, do dveří pořádně zabušila, uslyšla pomalinké šoupání se, nakonec se dveře nečekaně rozevřely a vnich stál podivný muž, že z něj šel až strach.Měl šedé řídké vlasy, veliké modré oči a na ústech měl cosi co připomínalo zastaralé rovnátka, bylo to kovové a trčelo mu to z pusy, když se usmál, bylo vidět že ty podivné železné tyčky, mu drží, podivná rovnátka, na krku měl cosi kovového a stříbrného a vypadalo to že nemůže vůbec hýbat krkem, na rukách měl totéž a na nohách také, byl tlustý a ošklivý, seděl na podivném kovovém vozíčku, vše u něj v ordinaci bylo kovové a divné.Usmál se na ni, ona na něho také, ale nebyl to zrovna veselí úsměv, spíše takový ustrašený."Posaďte se" řekl chrplavým hlasem, sedla si na kovové podivné lehátko."Chcete čaj,kávu?" zeptal se docela přátelsky, "ne děkuji, jste moc hodný" řekla a pokusila se o úsměv, "ale ano, udělám vám čaj, počkejte" řekl a odstrkoval kovová kolečka vozíčku aby se dostal vpřed, nachvíli zmizel do nějaké malé místnůstky.Na stole měl všelijaké divné "kovové" nastroje, něco vypadalo jako nůžky,něco jako kleště, jeden ten z nejpodivnějších nástrojů jako vrtačka, ve stole měl mnoho šuplíků, ráda by se podívala, ale neodvážila se.Muž, zachvíli přijel na vozíčku s kovovým táckem a dvěma kovovými hrnečky, jeden ji podal, podívala se dovnitř a začal se ji zvedat žaludek, plavaly tam kousky čehosi nechutného a roslovitého, čaj měl červenou barvu a smrděl, usrkla si doušek a málem se vyzvracela, položila ho na tácek a škytla.Káva muže byla podivně bílá a plavaly tam bílé kousíčky něčeho velmi divného a nechutného."Chcete do toho cukr" zeptal se a usrkl kávu (pokud to byla káva)."nee..děkuji" řekla trochu ustašeně."Tak dobře, mohu se zeptat co vás trápí?" usmál se že byly vidět jeho křivé zuby i přes ty velká rovnátka."Víte, mám už dlouho noční můry zjevuje se tam-" ani nedořekla větu a muž ji skočil do řeči "Tak noční můry povídáte?Dobře,dobře, tento lék vám zaručeně pomůže" podával ji jakousi zkumavku, ve které byla velmi divná šťáva a v ní plavalo něco jako maso, alespoň to tak vypadalo, lék měl nažloutlou barvu a moc "vábně" nevypadal."Vypijte to" řekl muž, uposlechla a napila se, udělalo se jí špatně a celá zezelenala zmohla se jen na "asi budu zvracet" "ale nebudete!!Nachvilinku si lehněte a pak dopijte ještě ten malý doušek" řekl jako kdyby se nic nestalo.Lehla si a litovala toho že sem kdy vkročila, bylo to tu hrozné, podívala se na hodinky a zjistila že je tam už přes dvě hodiny, zhrozila se ale pak se jakýmsi kouzlem zase uklidnila.Přemohla se vypila další doušek toho podivného léku, chutnal hnusně že si to ani neumíte představit, nejnechutnější na tom byly ty kousky masa, nebo co to bylo, měly kyselou chuť a chutnaly...jako kdyby byly zkažené.Když vše vypila, doktor ji s vážnou tváří řekl "Agáta vás zavede do pokoje kde si odpočinete, kdyby vám začalo být špatně, prosím zakřičte na mě, v tu chvíli se zbavíte všech nočních můr.Pak zavolal "Agáááto!!!" přišla dívka okolo osmnácti let, možná starší to nebylo poznat, měla rusé dlouhé vlasy a roušku přes pusu, bílá čepička z červeným křížkem ji moc slušela a bílé šaty ji končily v půlce stehen.Sestřička Agáta (nebo kdo to byl) nemluvila, jen šla a tak šla naše pacientka za ní, zavedla jí do malého bílého pokoje kd ebyl jeden jediný kus nábytku, velká bílá kovová postel, ukázala na postel a pacientka si do ní lehla pak Agáta zavřela bílé dveře.Pacientka přemýšlela... kde vlastně je... to nebyla žádná psychiatrie.. jak si myslela... sám "psychiatr" byl úplný cvok.. a šel z něho strach...cítila to z něj.. pohrávala si s knoflíky červené blůzky.Dlouho se nedělo nic, až ji začalo trochu kručet v břichu, myslela že je to tím že nic nejedla ale bolest se zhoršovala až to vyvrcholilo to křečí, svíjela se na posteli v bolestech, nebolelo jí jen břicho ale také ji cukalo v kolenu a měla křeče v zápěstí.Vzpoměla si nato že má křičet a tak křičela, křičela, přímo řvala a nebyl to křik k přivolání toho "muže" byl to křik plný bolesti, takovou bolest si neumíte představit, uslyšela že se hýbalo něco v zámku, proboha, zamkli ji tu, "ten parchant" zakřičela plná vzteku.Pomalu vstala ale nohy ji nedovolili jít a tak se plazila až se doplazila ke dveřím a bušila do nich, přitom úpěnlivě vzlykala, kdybyjste to poslouchali, každý z vás kdo to čtete, bylo by vám jí líto, byl to tak pronikavý křik že by jste ji chtěli pomoci ale ten "parchant" jak ho chudák nazvala ten je neoblomný je to "zrůda!" kdoví jestli je to člověk.Už nebušila, jen se svíjela a uslyšela doktora jak jí říká "Vidíš...zbavila ses všech nočních můr ne?" a začal se zle smát, jí se v tom okamžiku zastavilo srdce a už nikdy, nikdy neměla noční můru, poslední myšlenka co jí proběhla hlavou byla "proklínám tě ty lidská zrůdo!!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Essi Essi | Web | 28. února 2010 v 18:15 | Reagovat

Takžéééé, zaprvé ti chci strašně moc poděkovat za komentáře... taky bloguješ takže určitě víš, jak potěší.
Za druhé se omlouvám, protože blogy nespřáteluju. To ale neznamená, že když se mi nějáký blog líbí tak že na něj nemůžu pravidelně chodit a psát komentáře! A já chodit budu, protože mě to tady baví.
Za třetí, tvoř holka! Si vážně kreativní duše n.n.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama