Únor 2010

triko-dark.kitten

28. února 2010 v 19:05 | Christina Vampire Machart |  Morbidní móda
Udělala jsem to stejně jako předchozí triko anarchy.Tomuhle teprve říkám hello kitty nebo spíš dark kitty :) snad se vám líbí, ikdyž je trochu kýčovité, ale přecejenom je dark a až vyroste bude z něj nebezpečná černá kočka "VRR" :D líbí?:)
To už myslím že není tak špatné :-) teď to chce koupit další obyč. trika a všechny pokreslim HAHA xD

Noční můra

28. února 2010 v 12:07 | Christina Vampire Machart |  Slova
Noc byla černá a nic nebylo vidět, pouze byl slyšet běh, ne to není možné, co se to stalo?"Ach.. bolest, nechte mě,proboha chci domů!!!!" "Néé!"Muž, celý potřísněný krví se usmíval, ten úsměv byl zcela upřímný, měl radost, vedle něho stála žena, rozpuštěné dlouhé rusé vlasy a na tváři měla doširoka otevřený úsměv, měla dlouhé nehty, které ani jako nehty nevypadaly, byly to spíše takové drápky."ne, ne néééé!!!prosííím"

Z Jejího pokoje byl slyšet pronikavý křik, ve kterém byla směsice pocitů, strachu,bolesti a ještě něčeho, sama nevěděla jak by ten pocit popsala, ale bylo to příšerné.K její posteli přišla vystrašená matka, její výraz ve tváři byl utrápený a oči plné smutku."Copak?Zase ten zlý sen?" zeptala se matka co nejvlídněji. "Ano mami, zase ten co se mi zdá už týden, jenže tentokrát tam nebyl jen muž, ale také žena" pravila a aby situaci trochu odlehčila, pousmála se a řekla něco v tom smyslu že noční můry odletí.Matka mlčela, ale vypadala čím dál tím víc ustaraněji, její suché ruce si hrály s malým stříbrným přívěskem ktewrý měla zavěšený na krku.Dlouho bylo nepříjemné a stísňující ticho, nakonec se matka přemohla a řekla s hlasem který se ji třásl "Víš, myslím....že bys... měla bys... navštvit lékaře, tyhle sny...no..myslím..že to není...zcela normální.." chvíli bylo zase skličující ticho potom promluvila, taktéž chvějícím se hlasem "Jasně mami, po někom se podívám" matka se chabě pokusila o úsměv, pohladila ji po plavých vlasech a odešla z pokoje.Chvíli přemýšlela, ale potom si řekla že jí určitě udělá dobře čerstvý vzduch a tak se oblékla, nasadila si modrou otrhanou čepici a černé kozačky a vyšla z domu.Mířila si to přímo do nákupního centra, kde se koukala na úžasné drahé věci které si nemohla dovolit, byla v bižuterii a dívala se na krásné naušnice pro mladé lidi, nakonec neodpolala a podívala se také do zlatnictví kde obdivovala nádherné přívěsky, srdíček,znamení nebo ornamentů, nakonec si udělala radost zašla do "nóbl" kavárny a koupila zmrzlinový pohár, byl vážně drahý, na tak malý zmrzlinový pohár byl předražený, ale znáte to, člověk si chce udělat radost a jakmile k tomu dojde, utratí všechny své prachy jenom proto aby si udělala radost, přitom ví že pokud je smutný nebo naštavný, tak mu to radost vlastně ani neudělá a jen ztratí, peníze a peníze jsou pro dnešní dobu zkrátka vše.Jedla pomalu, olizovala lžičku na které zůstalo ještě trochu krému, když ten skvělý smtenový pohár dojedla, opustila nákupní centrum a jen tak se toulala ulicemi plné davů lidí, někteří se hnali nakupovat, jiní na narozeninovou oslavu a někteří se jen tak toulali.Ráda poznávala nová místa a protože viděla ulici kterou ještě neznala a to tudy prošla už bůhvíkolikrát, vydala se tím směrem, dívala se na panelové domy, na grafiti co tam nakreslili sprejeři až narazila na dům, kde bylo velkým neohrabaným písmem napsáno "PSYCHIATRIE" na dveřích bylo úplně stejným rukopisem naapsáno nebo by se dalo říci naškrábáno "ordinační hodiny po-pá od 8:00 do 18:30" Chvíli přemýšlela co je za den, byl pátek a tak si řekla že tam půjde, nejdříve ale napsala matce že se zpozdí..apod. zaťukala, neboť tam nebyl žádný zvonek, ale když nikdo neotevřel, popostrčila dveře vpřed a oni se s hlasitým vrzáním otevřely.Bylo tam mnoho chodeb, každá vypadala nečistě jako kdyby tam už sto let nikdo nebyl, dveře nebyly normální jak to v nemocnicích bývá, byly kovové a už pěkně rezavé.Nikde nebylo napsáno kde má doktor nebo doktorka ordinaci a tak pomalu otvírala všechny dveře co tam byly, ale všechny byly zamčené, uviděla malilinkou chodbičku, s jedněmi dveřmi "ááá to bude ono" zasmála se a tiše zaklepala, když se nic neozvalo, do dveří pořádně zabušila, uslyšla pomalinké šoupání se, nakonec se dveře nečekaně rozevřely a vnich stál podivný muž, že z něj šel až strach.Měl šedé řídké vlasy, veliké modré oči a na ústech měl cosi co připomínalo zastaralé rovnátka, bylo to kovové a trčelo mu to z pusy, když se usmál, bylo vidět že ty podivné železné tyčky, mu drží, podivná rovnátka, na krku měl cosi kovového a stříbrného a vypadalo to že nemůže vůbec hýbat krkem, na rukách měl totéž a na nohách také, byl tlustý a ošklivý, seděl na podivném kovovém vozíčku, vše u něj v ordinaci bylo kovové a divné.Usmál se na ni, ona na něho také, ale nebyl to zrovna veselí úsměv, spíše takový ustrašený."Posaďte se" řekl chrplavým hlasem, sedla si na kovové podivné lehátko."Chcete čaj,kávu?" zeptal se docela přátelsky, "ne děkuji, jste moc hodný" řekla a pokusila se o úsměv, "ale ano, udělám vám čaj, počkejte" řekl a odstrkoval kovová kolečka vozíčku aby se dostal vpřed, nachvíli zmizel do nějaké malé místnůstky.Na stole měl všelijaké divné "kovové" nastroje, něco vypadalo jako nůžky,něco jako kleště, jeden ten z nejpodivnějších nástrojů jako vrtačka, ve stole měl mnoho šuplíků, ráda by se podívala, ale neodvážila se.Muž, zachvíli přijel na vozíčku s kovovým táckem a dvěma kovovými hrnečky, jeden ji podal, podívala se dovnitř a začal se ji zvedat žaludek, plavaly tam kousky čehosi nechutného a roslovitého, čaj měl červenou barvu a smrděl, usrkla si doušek a málem se vyzvracela, položila ho na tácek a škytla.Káva muže byla podivně bílá a plavaly tam bílé kousíčky něčeho velmi divného a nechutného."Chcete do toho cukr" zeptal se a usrkl kávu (pokud to byla káva)."nee..děkuji" řekla trochu ustašeně."Tak dobře, mohu se zeptat co vás trápí?" usmál se že byly vidět jeho křivé zuby i přes ty velká rovnátka."Víte, mám už dlouho noční můry zjevuje se tam-" ani nedořekla větu a muž ji skočil do řeči "Tak noční můry povídáte?Dobře,dobře, tento lék vám zaručeně pomůže" podával ji jakousi zkumavku, ve které byla velmi divná šťáva a v ní plavalo něco jako maso, alespoň to tak vypadalo, lék měl nažloutlou barvu a moc "vábně" nevypadal."Vypijte to" řekl muž, uposlechla a napila se, udělalo se jí špatně a celá zezelenala zmohla se jen na "asi budu zvracet" "ale nebudete!!Nachvilinku si lehněte a pak dopijte ještě ten malý doušek" řekl jako kdyby se nic nestalo.Lehla si a litovala toho že sem kdy vkročila, bylo to tu hrozné, podívala se na hodinky a zjistila že je tam už přes dvě hodiny, zhrozila se ale pak se jakýmsi kouzlem zase uklidnila.Přemohla se vypila další doušek toho podivného léku, chutnal hnusně že si to ani neumíte představit, nejnechutnější na tom byly ty kousky masa, nebo co to bylo, měly kyselou chuť a chutnaly...jako kdyby byly zkažené.Když vše vypila, doktor ji s vážnou tváří řekl "Agáta vás zavede do pokoje kde si odpočinete, kdyby vám začalo být špatně, prosím zakřičte na mě, v tu chvíli se zbavíte všech nočních můr.Pak zavolal "Agáááto!!!" přišla dívka okolo osmnácti let, možná starší to nebylo poznat, měla rusé dlouhé vlasy a roušku přes pusu, bílá čepička z červeným křížkem ji moc slušela a bílé šaty ji končily v půlce stehen.Sestřička Agáta (nebo kdo to byl) nemluvila, jen šla a tak šla naše pacientka za ní, zavedla jí do malého bílého pokoje kd ebyl jeden jediný kus nábytku, velká bílá kovová postel, ukázala na postel a pacientka si do ní lehla pak Agáta zavřela bílé dveře.Pacientka přemýšlela... kde vlastně je... to nebyla žádná psychiatrie.. jak si myslela... sám "psychiatr" byl úplný cvok.. a šel z něho strach...cítila to z něj.. pohrávala si s knoflíky červené blůzky.Dlouho se nedělo nic, až ji začalo trochu kručet v břichu, myslela že je to tím že nic nejedla ale bolest se zhoršovala až to vyvrcholilo to křečí, svíjela se na posteli v bolestech, nebolelo jí jen břicho ale také ji cukalo v kolenu a měla křeče v zápěstí.Vzpoměla si nato že má křičet a tak křičela, křičela, přímo řvala a nebyl to křik k přivolání toho "muže" byl to křik plný bolesti, takovou bolest si neumíte představit, uslyšela že se hýbalo něco v zámku, proboha, zamkli ji tu, "ten parchant" zakřičela plná vzteku.Pomalu vstala ale nohy ji nedovolili jít a tak se plazila až se doplazila ke dveřím a bušila do nich, přitom úpěnlivě vzlykala, kdybyjste to poslouchali, každý z vás kdo to čtete, bylo by vám jí líto, byl to tak pronikavý křik že by jste ji chtěli pomoci ale ten "parchant" jak ho chudák nazvala ten je neoblomný je to "zrůda!" kdoví jestli je to člověk.Už nebušila, jen se svíjela a uslyšela doktora jak jí říká "Vidíš...zbavila ses všech nočních můr ne?" a začal se zle smát, jí se v tom okamžiku zastavilo srdce a už nikdy, nikdy neměla noční můru, poslední myšlenka co jí proběhla hlavou byla "proklínám tě ty lidská zrůdo!!"

kouzelný byt

28. února 2010 v 9:33 | Christina Vampire Machart |  Reanimace veršem
Projdu kolem kuchyně,
kde už dávno se nic nevaří
a smutně hledím na špinavé hrnce
ve dřezu které tam už nějakou
dobu leží, čas běží ale zde,
zde jsou hodiny zastavené
a čekají na to až je někdo spraví
a oni zas vesele začnou tikat.
Obývací pokoj, noviny pár let staré
hrníčky na stole malé a v nich nedopitý čaj.
Knihy v poličkách leží a prach na ně spadá,
na pohovce leží časopisy "jak vypadat mladá".
Cupitám pryč z toho divného pokoje a vkročím
do ještě divnějšího tam postel je,
a ta uchvátí mě, je dřevěná a krásná, peřiny ustalené
a noční stolky přesně k posteli se hodí,
obrazy starých krásných lodí, co po moři plují.
A okna, jsou tam docela zamlžené, závěsy staré,
pořád krásné a mají na sobě vzorky nejrůznějších kytiček.
Na nočním stolku leží fotka lidiček jak dívají se na krásné modré moře,
které se vlní ve větru.
A smutně z toho skvostého bytu odcházím,
domovní dveře otvírám a přitom přemýšlím,
kdo v tomto krásném bytě žil
proč odešel a jaký byl,
když dveře zavřu a na chodbě se octnu,
jako by ten úžasný byt byl jen pouhý sen
otevřu dveře a vkročím ven.

černé kočky

27. února 2010 v 20:31 | Christina Vampire Machart |  Lidmi okolo nás
Tahle fotka vás asi pobaví "černé kočky" nebo spíš kočka a kocour :)

triko-anarchy

27. února 2010 v 18:42 | Christina Vampire Machart |  Morbidní móda
Toto triko jsem udělala barvami na textil, zkrátka stačí:
1) staré tričko
2)barvy na textil, seženete ve výtvarných potřebách (kolem 20 kč)
a to je úplně všechno, můžete udělat jakýkoli vzorek, vřele doporučuji!!
Tak to je ono, líbí nebo ne?Jedno z mích prvních, na to berte ohledy :)

Znečištěno!!

27. února 2010 v 12:58 | Christina Vampire Machart |  Reportážemi
Připravila jsem takový malý projekt, se jménem znečištěno, k tomu samozřejmě celý soubor fotek, co teď uvidíte se vám myslím líbit nebude, ale je to tomu bohužel
tak, tohleto je vážně strašný!!Ach bože, jen se podívejte na tu spoušť!Kelímek Kfc... lidem je bohužel jedno že to hodí jen tak na ulici a vůbec si neuvědomují že tím znečišťují prostředí!
FUUJ to je nechutný... :-PP x(
A ať to máme komplet xD k cígu zapalovač a je to xD
"Dyť je to jedno, jeden džus neznečistí celou Prahu" to si řekne každej a pak se budou divit..
dáte si malbora?


kukuřice

26. února 2010 v 14:04 | Christina Vampire Machart |  Detailem
Detail kukuřice, zajímavé ne? jsem sama překvapená jak je to zvláštní... co vy na to?

Ztracené klíče

24. února 2010 v 19:02 | Christina Vampire Machart |  Slova
Pod kabátem měla schovanou mp3 zapla ji a poslouchala hudbu, do rytmu se přidaly motory aut a znělo to nádherně.Čekala na zastávce a třásla se zimou, teplou pletenou čepici co jí upletla babička měla zahrabanou hluboko v tašce.Rukavice s drobnými kytičkami, měla v kapsách kabátu, bylo jí jedno že prochladne, ty směšné hadry co jí dávala matka byly nesnesitelně dětské.Jela právě tramvaj-dlouhé, červené, špinavé monstrum.Vstoupila do tramvaje, ale nejela rovnou domů, vystoupila o dvě zastávky dál a loudala se zpátky.Dlouhé tmavé vlasy jí padaly do očí, vítr si s jejími pramínky pohrával že to dokonce vypadalo jako kdyby tančily.Zamířila k velkému panelovému domu, pokreslenému všelijakými gragiti.prošla kolem velkých nápisů které se překrývaly "si cool" a "ty krávo", zelená barva se krásně mísila s tmavě fialovou.Sundala tašku a dlouho se v ní hrabala, cosi nemohla najít.. vyndávala postupně učení na chodník a hrabala hluboko v kapsách tašky, ale to co hledala nenašla, ano byly to klíče "třeba jsem si je zapoměla" pomyslela si a tak zmáčkla omšelý zvonek.Avšak, nikdo neotevřel, čekala, čekala a pořád nic.. prsty už měla celé rudé zimou, byla jí tak nesnesitelná zima že šla do samoobluhy a tam se chvíli vyhřívala na krásných teploučkých kamnech které jí hřály prokřehlé ruce, ach to byl úžasný pocit!!Když už to lidem začalo být divné, že tam tak stojí, přišel vysoký muž v tmavém oblečení a vážnou tváří, řekl že pokud si nic nechce koupit, že má jít pryč, nic nenamítala, sebrala se a šla do té úmorné zimy.Šla co k nejbližší telefonní budce, skleněné dveře byly roztříšteny na miliony malilinkatých střípků, otevřela a vešla do málého stísněného prostoru, z peněženky vytahla kartu, naťukala pár čísel a volala, netrvalo dlouho a zvedla to sekretářka z matčiny práce, slušně se zeptala jestli s matkou může mluvit, sekretářka byla překvapená, prý už matka dávno odešĺa, poděkovala a zavěsila."Kde může být?" pomyslela si.Procházela se sem a tam a byla jí zima, zamířila do obchodního centra.Dívala se na krásné předražené šaty a ikdyž věděla že za rok už budou starým "šuntem" strašně se jí líbily.Dívala se do výloh obuvy a všechny ty krásné, ale nepraktické boty se jí hrozně líbily, chtěla je, chtěla je všechny, ikdyž věděla že to si nemůže dovolit, prostě jentak snila, snila otom že bude slavná, že bude vydělávat tolik peněz že se o tom nikomu ani nezdá, snila o tom jak bude krásná, protože podstoupí v 50 letech ty úžasné plastiky a bude vypadat jako mladá, navždy, snila, ale to byly jen sny, bohužel skutečnost je jiná a možná je to dobře...Ze snění ji přerušil mužský hlas, vzhlédla a podívala se mu do tváře měl klobouk, dlouhý kabát, kožené rukavice a dlouhé kožené boty, řekl hlubokým hlasem: "Omlouvám se slečno, ale nevíte kolik je hodin?" V rychlosti se podívala na ruku, ale hodinky tam nebyly, zapoměla si je "SAKRA" řekla a vytahovala mobil, "je přesně-" muž ji vytrhl mobil z ruky a utíkal, nedohnala by ho.Tenhle okamžik byl vážně zvláštní, nevěděla co má udělat, jestli má brečet, nebo se smát, jestli má být rozčílená a v té směsici pocitů si vzpoměla na to že má domů.Šla, ne ona skoro utíkala, zběsile zazvonila a čekala co se ozve, nic se ale neozvalo, to už začala být nervózní, umíte si představit v jaké byla situaci?Možná si teď říkáte že neměla panikařit, ale jsem přesvědčená, že kdyby jste byli ve stejné situaci, dělali by jste to samé co ona.Byla jí zima, prokřehlé tváře měla úplně rudé, jediné co jí zůstalo byla mp3, pustila si svůj oblíbený song a po tváři ji stékala slza.

kladivo

22. února 2010 v 15:19 | Christina Vampire Machart |  Pokusem
Upravený obrázek se jménem "kladivo" to vám je asi jasné, proč se jmenuje tato fotka kladivo ne?:) ale co to ta "dívka" dělá?Chce někoho zabít nebo někoho zabila nebo chce udělat sebevraždu?Já sama nevím...vy snad ano? :-)
líbí se vám tato "upravená" fotka?:-)

mrtvá

22. února 2010 v 15:16 | Christina Vampire Machart |  Reanimace veršem
kráčí tiše, nožky bílé, v šatech slavnostních,
jsou černé jako noční obloha a vynikají v jejích
bílých tvářích.Má pohled smutný nepřítomný,
jako kdyby nebyla tu, když běží nemá ani
krůpěj potu, když je smutná ani slzičku neuroní,
a když veselá úsměv na její tváři není.Je už stará
a přec krásná, jak v obloze hvězda jasná.Však
ty se za tou kráskou také dostaneš, vyčkej avšak
světa si teď užívej!!

sníh v ruce

21. února 2010 v 10:01 | Christina Vampire Machart |  Nezařaditelné
Byla zima a mě najednou něco popadlo, podivný pocit, pud nebo něco co měli mí předci v dávných dobách, prostě... musela jsem zjistit jaké je to vzít do ruky sníh, proč to dělám?Zeptala jsem se sama sebe když jsem sníh uchopila (uchopila??dá se sníh uchopit??) když už bylo pozdě a začala mě být zima, ještě jsem si to vyfotila, myslela jsem že to bude nepovedená fotka a ejhle docela se povedla ne?:)
tak co vy na to?

My chemical romance

20. února 2010 v 19:07 | Christina Vampire Machart |  Múzická muzika
Noo... poznala jsem je nedávno a vlastně náhodně... :-) od té doby se mi líbí a poslouchám je, nejlepší písnička je asi teenager pak mama a pak helena.Jejich klipy nejsou vůbec nudné :)) a vždycky mě vážně baví.My chemical romance zpívají punk rock nebo něco takového :) není to moc tvrdá hudba je to takové příjemné pohodové poslouchání, třeba ke spaní :)) Rozhodně patří k oblíbeným skupinám!!:))
Nedávno jsem zjistila a to mě rozčílilo, že se nějaké třináctiletá "holčička" oběsila na palandě, kvůli písničce Black Parade, teď kvůli tomu skupinu obviňují, přitom s tím nemá co dočinění, to že se nějaká holka oběsila, spíš si myslim že četla pravidla EMO stylu :-D MCR bejvaj spojováni jako "EMO" kapela, ale není to vůbec pravda!




Fotka ze songu helena :) no teda sluší mu to ne? :D



No tak nejlepší song od My chemical Romance je Teenagers..
člověka tahle písnička vždycky dostane na nohy :-)

holubice pláčící

18. února 2010 v 18:10 | Christina Vampire Machart |  Reanimace veršem
Slyším bílé holubice,
slyším jejich pláč,
nad čím pláčí?
co se stalo?

nechtějí mi říci,
sklopím hlavu,
posmutním si.

všude kolem louže vody,
na kterých se plaví lodi,
není to voda ale,
jsou to jen slzy malé,

slzy plné smutku, beznaděje,
slzy, slané jako moře,
kde plují lodi jsou jen bouře.

A já jsem ten co na těchto slzách pluje
stejně smutný jak holubice moje..
ty povezou mě dál než koně,
vlny slz mě pohlcují

ztrácím se,
plný beznadějí

a holubice pláčí dál,
oči vlhké, trochu zarudlé
a smutný výraz v jejich tváři,
jakoby byli višchni lháři

ach, kéž by holubice nebyly
tak smutné, tolik krás na zemi
je, ony však říci si nedají a dále smutně vzlykají


cat girl

17. února 2010 v 18:49 | Christina Vampire Machart |  Rukodělně
Tak jsem si čmárala a vytvořila jsem takovou postavičku jménem "cat girl" zkoušela jsem i komiks, ale nakonec jsem ho vyhodila :D nosí takový úžasný vějíř, má kočičí uši a je to mýtická bytůstka. Má samozřejmě drápky, i když normálně má lidské ruce, má horzně husté vlasy aby ji zakryly uši...mno není krásná??:))
A tohle je druhý obrázek :)) prostě se mi líbí tahle postavička... a zamilovala jsem si ji takže ji teď pořád kreslím.. kdoví jestli neudělám slavný komiks, vše je možné :D dobrýho nakladetele a nápad a mám to xD snad se vám obrázek líbí :)) dělala jsem ho na rychlo...takže jako nicmoc

hašlerka po druhé

16. února 2010 v 19:14 | Christina Vampire Machart |  Nezařaditelné
Protože já hašlerky úplně miluju máme tu hašlerku po druhé :)) možná bude i halšerka po třetí co já vím :)) Mňam už se mi na ní zbýhají sliny :)))
A jak se vám líbí?:))

Bez názvu

16. února 2010 v 19:13 | Christina Vampire Machart |  Detailem
Tak to jsem byla jednou v posilovně a fotila jsem všelijaké detaily strojů, závaží...atd. Tohleto je docela povedená fotka, akorát nevím z jakého stroje je a vlastně ani nevím co to je xDD každopádně se mi to docela-docela povedlo :) no nemyslíte?

zůstanu tu

14. února 2010 v 18:00 | Christina Vampire Machart |  Reanimace veršem
zlost,hrůza,vztek
a v očích smutek
zrychlený dech,
mech a na něm krev,
srdce bije do rytmu.
Strach, utíkej
instinkty řvou..
je mi jedno kam všichni jdou
já zůstanu tu do konce
a bojovat dál budu
ikdyž síly míti nikdy nebudu..
zůstanu tu....

Vražda Terezy Ródové

13. února 2010 v 18:23 | Christina Vampire Machart |  Slova
Jsem taková ta holka co poslouchá skupiny jako "Escape The Fate" nebo "Bring Me The Horizont".Ve škole mě moc rádi nemaj, jsem pro všechny divná holka, vymykající se společonsti, všechno co poslouchám, v čem chodím oblečená to považují za bláznivé.Dokonce už kolovaly vtipy že se řežu, na to nemám žaludek, štěstí že mám dvě kámošky, "Denisu" a "Betty" ty jediný jsou úplně v pohodě.Denisa z nás dvou je nejstarší a nechodí s náma do školy, má blonďatý dlouhý vlasy, na očích tlusté černé linky a oblečení jako vždy- černé, nosí dlouhé pruhované návleky a spousta drobných dětských nárámků.Betty se mnou chodí do třídy má krátké hnědé vlasy a většinou nosí dlouhý šaty že si po nich úplně šlape, šaty jsou většinou černý ale má doma i červený- ty má nejradši.O Denisu jsme se často hádaly, jednou to byla nejlepší kámoška Betty, jednou moje, ale poslední dobou se chová hrozně divně, vlastně.. už není taková jako bývala, plná života, s věčným úsměvem na tváři, teď je smutná a uzavřená, pořád má jenom sluchátka v uších a vůbec si nás nevšímá.Nevím co se jí mohlo stát, vlastně.. už se skoro ani nevídáme, dřív jsem se s ní vídala každý den, ale teďka... kolem ní jenom projdu když je na ulici ani se po mě neohlédne dokonce mě ani nepozdraví, zkrátka má hlavu svěšenou dole a v uších bílá sluchátka..Betty jde někam jinam na školu a bude se stěhovat, moc se netěším jinou kámošku ve škole nemám a bude se mi po ní stýskat.. Teď nebudu mít ve škole nikoho.. už jenom čtrnáct dní a.... Betty už neuvidím, přes mail si budem psát, ale jak dlouho?Když se nevidíme, nemá to skoro cenu.Betty musí pomáhat ze stěhováním takže nemám ve škole nikoho, jsem sama... zkoušela jsem se bavit s bývalou kámoškou, ale ta mě okamžitě odpálkovala.Ze školy jsem šla po silnici a kopala jem do kamínků, hlavu svěšenou, výraz ve tváři smutný, ruce podél těla a v očích....slzy..kapaly jedna po druhé..nedaly se zastavit, uslyšela jsem za sebou několik výkřiků "Chytla ji depka" nebo třeba "Řezala ses joo?" nebo "áájééje depka" v tu ránu se všichni rozřehtali na celá kolo, já je ignorovala a šla dál.Teď mi byly nějaký malý děti ukradený!!Šla jsem dál a přemýšlela ani jsem si nevšimla silnice a to byla velká, velká chyba, zrovna jelo auto, zpanikařila jsem a řidiš zřejmě také, prudce zabrzdil, ale už byl u mě a já nestačila uhnout, skončila jsem pod koly, ne že by mě moc sejmul, vlastně... moc to nebolelo, ale nějakou tu zlomeninu to stálo.Okamžitě mě vzali do nemocnice a jedinej kdo tam se mnou byl, byla máma... Uvědomila jsem si, že jsem se s Betty ani nerozloučila a že ani neví že ležím v nemocnici.. když jsem na tak hroznou věc pomyslila, rozbrečela jsem se, máma mě pohladila a uchlácholila, ale já brečela dál, dokud jsem se necítila lépe.Když mě vzali z nemocnice, nohu jsem ještě musela mít v sádře, takže jsem se pohybovala prakticky na jedné noze, když jsem přišla do třídy všichni se začali tupě smát a říkali "ááá pokus o sebevraždu !!" přitom se zalykali smíchy... BRR jou odporní.. sedla jsem si do lavice a chtěla říct "Čau Betty víš co se mi stalo?" a přitom posledním slovu jsem zjistila že tam Betty vlastně není.Ze školy jsem měla těžkou cestu, několikrát jsem zakopla a zavrávorala, naštěstí jsem nespadla, pozoroval mě kluk z vyšší třídy, jo tak ten mi několikrát nadával a to pěkně hnusně, tomu se vyhnu obloukem řekla jsem si, ale on ke mě pomalinku přistoupil, řekl něco na způsob " co se ti stalo?" neodpověděla jsem, on se zasmál a když jsem se obrátila a rychlým krokem šla pryč, podrazil mi nohu, dopadla jsem na chladnou zem, zápěstím které mi prapodivně "ruplo" zvedla jsem se a ruka mě docela dost bolela, byla to ta o kterou jsem se opírala o berly, ale teď jsem nemohla, tak jsem zavolala záchranku, okamžitě přijeli a ruku mi ošetřili.Musela jsem zůstat doma dokavaď se mi noha nezahojila a nemohla jsem chodit, byla jsem upřímně ráda, když tam nebyla Betty bylo to stejně na nic.Byla jsem hrozně vyčerpaná a unavená a tak jsem si lehla do postele a přemýšlela... nakonec jsem usnula zdálo se mi jak jedu po malé loďce dočista sama bloudím ale líbí se mi to, najednou se loďka převrhne a já vší silou plavu abych se dostala na břeh.. sen končil vodou kde byla krev... zaječela jsem z postele, srdce mi hlasitě bušilo "ach ne!!" řekla jsem.. rozsvítila jsem si, protože najednou úplně z ničeho nic jsem se začala bát, to co jsem spatřila bylo nenormální... viděla jsem krev....dole na koberci, ječela jsem jako pominutá až přišla máma a já poblázněně řvala "krev!!" "proboha krev" byla jsem dočista v šoku, ale máma mi řekla že tam žádná krev není, srdce mi bušilo ale pomalu se sklidňovalo a já jen tiše vzlykala, po půl hodině utěšování máma odešla.Musím se vyspat, zítra jdu do školy, řekla jsem si a usnula jsem.Druhý den ráno když jsem se vypravila do školy jsem šla špatným směrem...nakonec jsem zabloudila, tohle místo jsem si docela dobře vybavovala... ale kde?To už jsem si nepamatovala.Doufala jsem že najdu cestu jak se dostanu do školy a bloudila jsem...byl to takový malý lesoparčík ale mě to připomínalo ten nejčernější les.Když půjdu pořád dolů, určitě někde najdu civilizaci řekla jsem si pobaveně abych zlehčila situaci, chtěla jsem nakonec zavolat mámě ale samozřejmě jsem si zapoměla mobil, zpanikařila jsem, kam teď jít?Cítila jsem za sebou kroky, rychlejsem se otočila ale nikdo tam nebyl, srdce mi bušilo a já nebyla schopna pohnout se a udělat jeden malinký krůček.Byla jsem na jednom místě jak přikovaná a třásla jsem se.Uslyšela jsem šramocení a pak... z křoví někdo hodil, ostrý nůž, proletěl těšně kolem mě a zabodl se do jednoho velkého smrku, úplně jsem nadskočila, ohlídla jsem se, ale nikde nikdo, snažila jsem se zhluboka dýchat...nic... někdo kolem mě proběhl...."ŽENA" proboha..já ji znám...ach bože už vím kdo to je...........


Útržek zápisků Terezy Ródové, kterou 6.10 2003
našli policisté v lesoparku mrtvou, zabodnutou
neznámím předmětem který by se měl podobat noži, je však o něco užší a kratší, policisté říkají že jsou to spíše takové jehličky.Ztratila hodně krve.Matka
vypráví že měla poslední dobou noční můry
kde prý viděla krev.Musela proto něco tušit, míní policisté.
Doteď není případ vyřešen, údajně ze zápisků byl vrah žena,
kterou znala, policistům je ještě vše nejasné.

kde mám domov svůj?

11. února 2010 v 16:51 | Christina Vampire Machart |  Reanimace veršem
Tam pod skalami
za horami
kde nikde ani živáčka
tam zlé síly mají moc
tam lesy černé jako noc.

Chodívám tam za večera
pozoruji hvězdy
na oblohu plnou blesků
dívám se a jen se směji


Ztracím cestu,
kde mám domov?
v pustých lesích?
řekněte...
bloudím, za větru
kolem mě stromy tančí
a rohy kančí, zbodávají se
do mého bezvládného těla

Bojím se, kam půjdu?
Kdy najdu domov svůj?
Tiše se schoulím do klubíčka
a po tváři kutálejí slzy se

mlhy můj domov zakryjí
a já ho hledám v závějích
sněhu který napadal
avšak.. stále jsem nenašel domov svůj..
ale nevzdávám se.. budu..bojovat..dál..
dokud nenajdu ho..

upír

11. února 2010 v 16:34 | Christina Vampire Machart |  Divou zvěří
Můj kocour, velký upír se zakousl do mě a já to náhodou cvakla..polekal se však světla z blesku a utekl... od té doby jsem taky upír :)
musím říct že tohle je úžasná fotka.. co vy na to?:))