Ve spárech kamarádky

2. ledna 2010 v 10:59 | Christina Vampire Machart |  Slova
Tato povídka bude trochu delší tak ji rozdělím na kapitoly které můžete postupně číst!


1.kapitola-proměna

Byla jsem úplně normální děvče, chodila jsem do úplně normální školy a úplně normálně jsem se učila, žádné velké průšvihy, ale jedničkářka jsem taky nebyla, zkrátka normální průměrný žák.Jednou, když jsem šla takhle ze školy, máma mě poslala ještě něco koupit a obchod byl až za lesem.Nebylo mi příjemné jít takhle sama, ale kamarádka už něco měla tak jsem musela sama.Šla jsem a naschvál jsem se loudala, co mi přišlo pod nohu do toho jsem kopla a ...najednou jsem zostražitěla a nasála jsem vzduch, bylo to jako instinkt který mě popoháněl vpřed, nechtěla jsem, ale natolik mě to přemohlo že jsem musela jít za tím příjemným pachem.. běžela jsem jako o závod, ale nakonec jsem si řekla "Nehnnu se odsud, mám jít přece na druhou stranu" ne ten příjemný a vábivý pach mě ale vedl sám...já nic nedělala..šla jsem za tou příjemnou omamující vůní, vzpoměla jsem si že jsem tohle jednou zažila.. "moje kamarádka začala krvácet, já jako bych se neovládala a nasála jsem pach její krve..ona mě natolik vábila..že jsem skoro neodolala, ale nakonec přišla učitelka a zavázala jí ránu a já si po cestě ještě říkala: jaká škoda tak nádherná vůně!!" Dnes to byla trochu jiná vůně, ale stejně...stejně mě vábila, šla jsem přímo zatím a tam..?kvácel pták, ožírala ho právě liška, ale když mě uviděla utekla, já si nedala pomoc vzala jsem ptáka a sála jeho krev, byla tak lahodná... když jsem vypila vypila jeho krev, připadala jsem si jako..jako "vrah" "co jsem to provedla?" ptala jsem se sama sebe!



2.kapitola-promluva

Nakonec jsem došla do obchodu a nakoupila vše co bylo na papírku co mi napsala máma a ještě jeden časopis BRAVO a je to.Nechtěla jsem myslet na to co jsem provedla, třeba se BRAVÍČKEM zabavím pomyslila jsem si.Utíkala jsem domů, od obchůdku to bylo domů docela blízko, rychle jsem zazvonila na zvonek, zas jsem si zapoměla klíče, zasmála jsem se své zapomínavosti, pak se ze dveří ozval monotóní vážný hlas mé mamky "Už jdu,už jdu!" otěvřela mi, pokynula jsem hlavou, "zase sis zapoměla klíče?" zeptala se naoko podrážděně.Máma se mi dnes zdála nesvá, tak jsem si rychle udělala oběd rychle jsem ho snědla, mamka mě poprosila "Po obědě přijď do pokoje, ano?" "Dobře mami" usmála jsem se, nechtěla jsem mámě dělat práci a umyla jsem nádobí, pak jsem přišla do obýváku, matka mě vyčkávala.Začala pomalu a zvolna, ale bylo vidět že o tom moc mluvit nechce: "Milá dcero, myslím že jsi...ehm...dost stará na to abys toto pochopila, mohu se tě zeptat na jednu věc, pak už žádné otázky ano?" "D-dobře mami" řekla jsem nejistým hlasem."Nestalo se ti v poslední době něco...ehm....ehm..no...zvláštního?" Byla jsem v rozpacích, mám to mámě říct nebo snad ne?"Ne mami jsem v pořádku, jen....." větu jsem nedořekla, mám říct že toužím po krvi, co by si o mě pomyslela? "Povídej prosím" řekla matka odhodlaně. "Jen...cítím často...krev...." vylezlo ze mě, byla to zvláštní odpověď, "teď mě máma odvleče do blázince" řekla jsem si v hrůze co jsem to řekla, ale matka jen pokynula hlavou a řekla klidným, přesto ostrým hlasem "Moje milá, už nadešel čas" nechápavě jsem na matku zírala."Ano, ty žízníš po krvi, ano ještě dokážeš strávit lidské jídlo a již brzy tomu tak nebude, budeš muset zabíjet a zvířata tě neuživí to si pamatuj!!" vyvalila jsem oči na matku která se na mě dívala s naprosto vážným obličejem, nezmohla jsem se na nic jiného než na "Co prosím?" "Brzy to pochopíš a teď jdi prosím" řekla matka a zatvářila se tajemně..

3.kapitola-škola

Pořádně jsem se vyspala, protože jsem byla po včerejším rozhovoru velmi unavená, vstala jsem a když jsem se podívala na hodinky bylo už skoro 8h, musela jsem vyrazit, rychle jsem si dala celozrné tyčinky, oblékla jsem se, nasadila na záda tašku a utíkala jsem.Do školy jsem přišla trochu později, ale nebylo to tak pozdě jak jsem si myslela.Omluvila jsem se a šla jsem si sednout vedle nejlepší kamarádky.Učitelka mi vzala žákovskou, uchopila pero a napsala poznámku, pak mi ji hodila znovu na lavici.O přestávce, jsme se bavili a smáli jsme se, ano to jsem přesně potřebovala, nějaké rozptýlení, úplně jsem zapoměla na včerejšek a to bylo dobře.Nakonec jsem se s nejlepší kamarádkou domluvila že k ní přijdu na návštěvu, začala zase hodina, u té jsem skoro usínala, protože učitel byl velmi nudný.Ten školní den utekl starašně moc rychle!U kamarádky bylo jako vždy útulno, "nechceš si něco dát?" zeptala se mě a pousmála se, já jsem měla chuť říct "krev!!" ale co by si chudák pomyslela? a tak jsme raději řekla "ne ne, díky jsi laskavá" pocítila jsem příjemnou vůni v nose, to byla ta nejpříjemnější vůně jakou jsem znala...byla to vůně...člověka.... "Ach zase ta záděra" Zasmála se kamarádka když si deznfekcí ošetřovala malou ranku z které vytékala kapička krve."Co je, jsi v pořádku Heleno?"zeptala se mě ustaraně "Ale ano...jen mě trochu bolí břicho" svěřila jsem se."Vždyť si nic nejdedla, pojď vem si taky" řekla přátelsky a nabídla mi brambory, normáln to bylo jídlo které bych hned snědla jakmile by mi ho nabídla, ale já jsem měla k bramborům najednou hrozný odpor a tak jsem tiše řekla "ne ne jsi hodná, díky" "Měla bys něco sníst" Řekla."Neměla bych radějí zavolat, tvé mámě?" zeptala se protože viděla že mi dvakrát není dobře. "Tak jo" řekla jsem ještě tišeji.
Kamarádka vyťukala číslo mamky a volala jí, ai bych sama nedošla domů tak mě máma musela nést, byla jsem...slabá...

4.kapitola-zrada

"Tak moje milá jsi tak slabá a víš proč?" zeptala se mě matka podrážděně, "neměla jsi žádnou potravu!!" řekla ještě podrážděněji."Já...nemám hlad" řekla jsem popravdě."Ale já myslím krev ne lidské jídlo!!" Řekla. "Musela jsem to udělat taky, zabila jsem tvého otce, jen z hladu a byla jsem tolik zamilovaná...ale pak....konečně jsem byla silná, rozumíš?" řekla zostra. Musíš "ji" zabít."Koho?" zeptala jsem se vyděšeně "tvou kamarádku" usmála se matka, ale mě to moc legrační nepřišlo."Ty chceš zemřít?" Zeptala se mě nechápavě. "Ne, ale proč...zrovna ji?" vyvalila jsem oči, "zvířata tě neuživí, copak jsem to neříkala?" zeptala se "ale ano, samozřejmě...ale co třeba jiného člověka?" "Pro tebe zatím nejvíce znamená a tím ti dá větší sílu, drahá" řekla a usmála se."Tak jdi!!" zařvala. Šla jsem z bytu, ale nebylo mi zrovna do smíchu, zabít svou nejlepší kamarádku, to...snad ne... to nemohu.. smutně jsem šla za svou nejlepší kamarádkou, ne ji rozveselit..zabít ji.. po tváři mi stékala slza, naschvál jsem se loudala aby si užila každou chviličku života... zazvonila jsem na starý zvonek. Přišla mi radostně otevřít a ještě radostnější řekla "Naši jsou pryč!!" "je ti líp?" zeptala se "Jo jo je" zahrála jsem radostnou. "Nechceš, se projít?" zeptala jsem se a můj hlas byl stále veselí i když hluboko vnitru mi říkal: " Nechceš abych tě zabila?" "Jasně" zasmála se s upřimnou radostí kamarádka, kdyby věděla co ji říká můj niterní hlas asi by neřekla radostně "Jasně!!" Šla jsem těsně vedle ní, objala jsem jí a pak jsem řekla tiše že mě bylo sotva slyšet "promiň" "Ne v poho, vím že ti nebylo dobře" Zasmála se znovu kamarádka, chudák ani nevěděla za co se omlouvám, kdyby to tak věděla....pokrčila jsem smutně rameny."Kam jdeme?" Zeptala se a její rozzářený obličejík mě doslova ničil. "Vždyť říkám jen tak..projít se!" Zasmála jsem se. "Tak co ta...záděra?" navázala jsem na jiné téma "Dobrý, ještě mi z ní dneska tekla trochu krev" řekla... to slovo mi zaznělo opakovaně v uších "krev,krev,krev,krev,krev" říkal můj niterní hlas. "A co škola?" zeptala jsem se rychle, protože jsem nechtěla myslet na to jak z ní vysávám krev."Skvělý, vypadá to že na výzu bude jen jedna trojka!!" řekla rozveseleně "tak to je super" řekla jsem, ale můj hlas vnitru mi říkal "Ach jo toho se nedožiješ!" "Teď nebo nikdy" napověděl mi instinkt.Přátelsky jsem kamarádku objala, nakonec jsem ještě jednou řekla "Promiň" a zabodla jsem zuby do jejího hrdla, krev byla sladká jako nikdy předtím, cítila jsem štěstí, ale taky smutek... "jsem vrah, jsem vrah,jsem vrah" říkala jsem si, ale můj niterní hlas nesouhlasil a říkal "jsi lovec,jsi lovec,jsi lovec!!" niterní hlas jsem neposlouchala, jak jsem vysávala krev z hrdla mé nejlepší kamarádky, stékaly mi po tváři slzičky smutku... "jak jsem mohla?" zeptala jsem se sama sebe když jsem vypila poslední kapku krve "jak jsem mohla?" rozbrečela jsem se a objala mrtvou kamarádku...šla jsem tiše a smutně domů...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Cute.Girl^^ Cute.Girl^^ | Web | 2. ledna 2010 v 11:02 | Reagovat

krásný blog...

2 bibi12345 bibi12345 | Web | 2. ledna 2010 v 11:06 | Reagovat

kwásny blog

3 •Pet!nka• •Pet!nka• | Web | 2. ledna 2010 v 11:07 | Reagovat

Jej, hustý

4 •Pet!nka• •Pet!nka• | Web | 2. ledna 2010 v 11:08 | Reagovat

Píšeš hezky, akorát tu kámošku si vážně mohla ušetřit - stačila by matikářka nebo tak :D

5 ♥ KaSsEnKaAa ♥ LoWe ♥ ♥ KaSsEnKaAa ♥ LoWe ♥ | Web | 2. ledna 2010 v 11:09 | Reagovat

klásný bloog :)

6 Christina Christina | Web | 2. ledna 2010 v 11:36 | Reagovat

díky všem moc moc moc moc a Pet!nko to by nešlo víš :D

7 bibi12345 bibi12345 | Web | 2. ledna 2010 v 11:39 | Reagovat

nemam

8 -.Baryk.- -.Baryk.- | Web | 10. ledna 2010 v 13:55 | Reagovat

Chudák...No jo no....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama