strach

22. ledna 2010 v 17:25 | Christina Vampire Machart |  Slova
Byl mráz, všechny louže zmrzlé, šla jsem po kluzkém chodníku , několikrát jsem zaškobrtla, v tu ránu se mi zamotaly nohy a já dopadla na chladnou zem.Vstala jsem, ale ještě se mi trochu točila hlava, viděla jsem muže díval se na mě a pokyvoval hlavou, nevěděla jsem co po mě chce, těžkopádně jsem vstala, ale nohy mi podklouzly a znovu jsem spadla, muž tam stále byl a významně se na mě díval jako kdyby mi něco chtěl říct.Konečně se mi podařilo postavit, muž přistoupil ke mě, šla jsem o krok dozadu, on zase ke mě a tak to šlo než jsem se rozkoukala a pořádně jsem se zorientovala, otočila jsem se a utíkala jsem co nejdál od toho podivného němého muže, co si mě tolik prohlížel.Když jsem se otočila jestli tam ještě je, nebyl tam.Šla jsem dál, okolo starých domů, které působily v šeru strašidelným dojmem.Okolo mě šla malá postava, byla to žena asi okolo padesáti let, ale šla tak pomalu že vypadala alespoň o dvacet let starší.Na jednu nohu sotva došlápla, dělala velmi malé krůčky a chodila pomalu, do tváře jsem ji ale neviděla, dívala se dolů na led a ani jednou nevzhlédla, jako kdyby schovávala svůj obličej.Zvláštní, pomyslila jsem si.Šla jsem dál po dlážděném chodníku, teď velmi svižně a rychle, lidí jsem si nevšímala, jen jsem přemýšlela, na něco jsem narazila, to mě vytrhlo z myšlenek, byl to starý pán, hlavu jsem měla zabořenou v jeho kabátu, nadskočila jsem a podívala se mu do tváře,díval se na mě rozzuuřeně "Pardón" vykoktala jsem ze sebe vyděšená slova a rychle jsem šla dál.Nohy se mi nějakým kouzlem do sebe úplně zamotaly a já zase upadla na zem, byla chladná a já neměla rukavice, pomalu mě začala být zima, ale nebyla jsem schopná vstát, nakonec jsem se vschopila a s námahou se postavila, oprášila jsem si sníh z kalhot a šla dál, sotva jsem ale udělala jeden krok uviděla jsem další podivnou věc, byla to dívka a stará žena, dívka měla hluboký mužský hlas, starší žena mluvila chraplavým hlasem, Chvíli jsem na ně omámeně zírala ale pak jsem se otřásla a šla dál, "nemůžu se tak rozptylovat!" říkala jsem si v duchu.Už jsem byla skoro u autobusové zastávky a uviděla jsem chlapce okolo patnácti let, dlouhé vlasy mu splývaly s černým kabátem, stál a díval se do prázdna, všichni okolo mě se dívali do prázdna, jediná já jsem tu byla normální, nebo snad ne?Co to má být?Utíkala jsem přímo na autobus nasedla jsem do něho, byl zcela prázdný, řidič měl podobu muže, kterého jsem viděla jako prvního, ano byl to on, podíval se na mě a úsměv mu zazářil, ztuhla jsem strachem, srdce mi hlasitě bušilo a já se nemohla ani pohnout...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mary Mary | Web | 23. ledna 2010 v 15:27 | Reagovat

škoda že mám teď jen malinko času a nestíhám si to přečíst....ale budu se na tu povídku těšit...jen co mi vyjde čas x)

2 Neela-hime Neela-hime | Web | 23. ledna 2010 v 15:50 | Reagovat

díky ^^

3 Lily Addams Lily Addams | Web | 28. ledna 2010 v 16:30 | Reagovat

docela se ti to povedlo:)

4 Christina Christina | Web | 29. ledna 2010 v 10:38 | Reagovat

děkuji moc

5 Hanča Hanča | 16. listopadu 2010 v 18:11 | Reagovat

V naprosté většině povídek se někdo zblázní, má halucinace, děje se tam něco divnýho. Zkus vymyslet něco reálnýho.

6 Floxi Floxi | 16. března 2012 v 19:45 | Reagovat

Ahoj,hele už dlouho se tě snažím kontaktovat,napiš mi prosímte na Email: buldocekeda@email.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama