smutek

31. prosince 2009 v 14:33 | Christina Vampire Machart |  Slova
Umývala nádobí a stalo se to co vždy čekala.. někdo ji zavolal, doufala že se konečně bude slyšet s dcerou co odjela do ciziny..nebo že ji zavolá syn jestli nechce přijet na vánoce, utíkala k telefonu a vesele ho zvedla.Když jí řekli že ji zemřela její dávná kamarádka, byla v šoku, neměla slov, talíř který držela v ruce, upustila na parkety a ten se rozstříštil na malé porcelánové střípky.Nemohla promluvit, dlouho se s telefonu ozývalo "Haló jste tam ještě?" ale ona nepromluvila, jako kdyby měla pusu sešitou a nemohla mluvit, tiše položila telefon, hlasitě ji začalo bušit srdce, ne nechtěla brečet...tolik let už nebrečela a proč teď?Zemřelo už hodně jejich příbuzných...nikdy neplakala...ale teď?Měla chuť křičet, to ale nemohla pusu měla snad na zámek..nemohla polykat...jako kdyby měla v krku velký knedlík který jí tomu brání.Nadechla se a při tom nádechu ji proběhlo několik vzpomínek na to co s její kamarádkou prožily.Znala se s ní už od školky.. každý den spolu trávily a teď....ji zmizel člověk...který ji měl doopravdy rád...kterému se svěřovala....kterého milovala!Smrt jejího manžela ji zasahla ale netušila že ji ještě více zasahne smrt kamarádky.Všechen smutek si nechala v sobě..to dělávala už od mala.. ale tentokrát ten smutek musel odejít...Sedla si na zelený otrhaný gauč a zaryla obličej do starého polštáře, pomalinku ji stékaly slzy po tváři, nejdříve potichu vzlykala ale pak začala doslova křičet, plakala až do večera.. na nic se nemohla soustředit...nemohla spát.. i když se vybrečela..pořád "to" v ní bylo.. Neměla hlad...pila jen vodu..přestala chodit ven...byla naprosto v šoku.. bylo to tak náhlé... jednoho dne se vzchopila a řekla si že něco musí dělat..vzala hbitě papír do ruky a začala psát..každý den psala dlouhé spisy o jejím životě... psala dlouho...někdy nespala a jen psala...když nakonec napsala poslední větu... jako kdyby "to" z ní odešlo, všechny emoce...všechen smutek...vložila...do svého životopisu...Byla vždycky bojovnice....věděla že to dokáže... Přece v ní kapka toho nezapomenutelného smutku zůstala...ten však nechala hluboko v sobě.."Jednoho dne půjdu za tebou, neboj" tohle byla její poslední věta životopisu věnována té kamarádce
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 -.Baryk.- -.Baryk.- | Web | 31. prosince 2009 v 19:31 | Reagovat

Nakonec to skončilo dobře ale je to vážně supr!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama